
A jaký je plán dál? And what’s the plan next?
Dokončuji překlad Luciána z deštného pralesa Feklespír a ArtForka, který je, jak bych to řekl, tak nějak víc čtivější v angličtině. Je to zvláštní – všechno v té angličtině vychází – jazykově příjemněji. Je to zajímavé sledovat. Je to jakoby zanikala souvztažnost terminologie s jazykem – není každý výraz pokusem stimulovat mozek vzruchem. Přijde mi nyní, že ArtFork je jako příslovečná smetana, kterou použijeme při vaření, aby mělo jídlo, no jak to říct – mňamózní chuť.
Přeložit je jedna věc, druhá věc je text zeditovat a připravit knihu k tisku a to jak pro čtečku kindl, tak jako paperback.
Nevím, nejsem si jistý, že bych měl knihám dělat ještě verzi s pevnými deskami. Kdybych knihy prodával souhrnně jako v českém jazyce, tak bych řekl, že to má smysl. Ale uvidím. Je to další práce navíc.
Na druhou stranu, co mi brání? Noha musí být v klidu několik následujících dní – a já nemám nic jiného na práci, než vyložit karty těm, kteří mě finančně podpořili a sedět tu ve světě mých knih. Že bych se díky svému úrazu stal spisovatelem? No, nevím. I když vše je možné.
Jenže noc co noc se mi zdá o tramvajích, spíš se vydám teď tou cestou a budu brázdit Prahu jako řidič tramvaje.
A taky mám pokračovat v malování murales v erotickém klubu Sabinovka. Takže dělat co by bylo, teď jen počkat, jak se vše vyvrbí.
Plány smělé, teď jen jak s nimi opět zamíchá osud.
I’m finishing a translation of Lucian of the Rainforest Feklespir and Artfork, which is, how shall I put it, somehow more readable in English. It’s strange – everything comes out in that English – more linguistically pleasing. It’s interesting to watch. It’s like the correlation of terminology with language is disappearing – not every expression is an attempt to stimulate the brain with excitement. It seems to me now that ArtFork is like the proverbial cream we use in cooking to make food taste, well, how to say it – yummy.
It’s one thing to translate, it’s another to edit the text and prepare the book for printing, both for kindle readers and as a paperback.
I don’t know, I’m not sure I should do hardcover versions of books yet. If I were selling the books in aggregate as in the English language, I’d say it makes sense. But I’ll see. It’s extra work.
On the other hand, what’s stopping me? My leg needs to be rested for the next few days – and I have nothing to do but read my cards to those who have supported me financially and sit here in the world of my books. That my injury would make me a writer? Well, I don’t know. Although anything is possible.
It’s just that night after night I dream of trams, I’m more likely to go that way now and forge my way through Prague as a tram driver.
And I’m supposed to continue painting murals in the Sabinovka erotic club. So do whatever, now just wait and see how everything turns out.
Bold plans, now just how fate will shake them up again.