1 KOUŘOVÁ PANENKA
Bylo šestnáctileté voňavé léto a svěží poledne, takové, co vám leží na ramenech jako teplá dlaň a přitom se tváří, že nic. Cestu lemovaly stromy a jejich koruny si mě přehazovaly jako minci: jednou stín, jednou záblesk, jednou tma, jednou světlo. Prach na cestě byl jemný, zvedal se při každém kroku a sedal mi na boty jako popel. Nejpříjemnější věc, […]