Harjin a hvězda, co spadla dvakrát

HARJIN A HVĚZDA, CO SPADLA DVAKRÁT

„Koupit ↓“

Harjin a hvězda, co spadla dvakrát je poetický fantasy příběh o mladém muži, který najde spadlou hvězdu — a postupně pochopí, že některé bytosti k nám nepřicházejí proto, aby tu zůstaly navždy, ale aby nás naučily vidět svět jinak.

Harjin žije ve Starém Hloubětíně, mezi Rokytkou, domem pod smrkem, okrajem města a letištěm Kbely, kde s Tarnem pracuje u letadel. Je mu pětadvacet a jeho život působí obyčejně jen na první pohled. Město kolem něj je civilní, známé, všední — ale zároveň jako by v něm pořád někde čekala brána.

Jedné noci Harjin najde na mezi něco, co do světa nepatří.

Spadlou hvězdu.

Jmenuje se Amaril.

Jenže Amaril není jen hvězda. Je tichá bytost, průvodkyně, čivava, světlo, vzpomínka i otázka, na kterou si Harjin musí postupně vzpomenout. Nejdřív ji nepozná. Neví, co přesně našel. Ví jen, že od té chvíle už se svět nedá číst stejně jako předtím.

Protože některé hvězdy nespadnou proto, aby se ztratily.

Některé spadnou proto, aby nás odvedly tam, kam bychom sami nikdy nevstoupili.

Harjin a hvězda, co spadla dvakrát není fantasy o velkých bitvách, královstvích a vítězstvích. Je to příběh o tichu, ztrátě, věrnosti, vzpomínání a zvláštním druhu krásy, která se nevnucuje. Přichází potichu. Sedne si vedle člověka. Dívá se s ním na svět. A jednoho dne ho zavede za bránu.

Vstup do příběhu

Starý Hloubětín. Rokytka. Noční mez. Dům pod smrkem.

Letiště Kbely. Hangár.

Ticho po dechu.

A hvězda, která leží tam, kde by žádná hvězda ležet neměla. Harjin ji najde v místě, které zná. Právě proto je to tak zvláštní. Ne v cizím království. Ne na konci světa. Ale kousek od vlastního života. Na hraně mezi tím, co se dá vysvětlit, a tím, co člověk prostě musí přijmout.

Amaril mlčí. Nebo možná mluví jinak, než Harjin čeká. A svět kolem něj se začne pomalu otevírat: za obyčejnými místy, za domy, za potokem, za letištěm, za nočním polem. Jako by skutečnost měla ještě jednu vrstvu, do které se dá vejít jen tehdy, když člověk nese něco křehkého. Nebo když už něco ztratil.

Hlavní postavy

Harjin

Mladý muž, kterému je pětadvacet. Žije ve světě Starého Hloubětína a pracuje s Tarnem u letadel na kbelském letišti. Není vyvolený v okázalém smyslu. Nečeká na něj trůn, armáda ani velké proroctví.

Čeká na něj hvězda.

Harjin je člověk, který se učí poznat, co mu bylo svěřeno. Ne hned. Ne bez omylů. Musí si vzpomenout. Musí projít krajinou, ve které se civilní svět postupně láme do pohádky. A musí pochopit, že láska k tiché bytosti neznamená jen držet ji u sebe.

Někdy znamená dovolit jí spadnout podruhé.

Amaril

Spadlá hvězda. Tichá bytost. Čivava. Průvodkyně. Dívka za branou. Světlo, které se nedá úplně zařadit do žádné jedné podoby.

Amaril je středem příběhu, ale ne proto, že by všechno vysvětlovala. Právě naopak. Její ticho vytváří prostor, ve kterém Harjin postupně rozumí víc, než by se dalo říct slovy.

Je bytostí, kterou člověk může milovat, chránit, následovat — a přesto nikdy úplně vlastnit.

Tarn

Harjinův blízký člověk z kbelského letiště. Patří k hangárům, letadlům, práci rukama a civilní vrstvě příběhu. Je jedním z těch, kdo drží Harjina při zemi ve chvíli, kdy se svět začíná otevírat jinam.

Tarn je důležitý právě tím, že do příběhu přináší obyčejnost.

A obyčejnost je v téhle knize stejně důležitá jako zázrak.

Naeve

Postava ze světa za branou. Patří k té části příběhu, kde se realita začíná chovat jinak. Není jen novou bytostí na cestě, ale součástí krajiny, která Harjinovi ukazuje, že hvězda nepřišla náhodou.

Kámen s jedním okem

Bytost, znamení nebo strážce — něco mezi pohádkovým obrazem a mýtem. Kámen s jedním okem patří k těm prvkům knihy, které se nedají jednoduše vysvětlit, ale zůstávají v paměti jako sen, který měl vlastní logiku.

Lior

Postava spojená se žárem, světlem a silou světa za branou. V Harjinově cestě může být průvodcem, zkouškou i připomínkou, že světlo není vždycky jen jemné.

Někdy pálí.

Šeď a Necho

Jména, která do příběhu přinášejí stín, ozvěnu a prostor mezi vysloveným a nevysloveným. Patří k temnější vrstvě Harjinovy cesty — k místům, kde krása není bezpečná a ticho nemusí být klid.

Místa příběhu

📍 Starý Hloubětín

📍 Rokytka

📍 dům pod smrkem

📍 noční mez

📍 letiště Kbely

📍 kbelský hangár

📍 svět za branou

📍 místa, kde se civilní Praha mění v pohádku

Každé z těchto míst je víc než kulisa.

Starý Hloubětín je svět všednosti, který v sobě drží tajemství.

Rokytka je voda, okraj, proud, místo přechodu.

Letiště Kbely je prostor práce, kovu, hluku a strojů, které se chtějí zvednout ze země.

Dům pod smrkem je útočiště i kotva.

A svět za branou je místo, kam člověk nevstoupí proto, že by chtěl dobrodružství.

Vstoupí tam, protože ho tam zavede něco, co už nedokáže nechat ležet na mezi.

Co v knize najdete

poetickou fantasy

civilní Prahu na hranici zázraku

Starý Hloubětín

Rokytku

letiště Kbely

spadlou hvězdu

tichou bytost

čivavu Amaril

svět za branou

pohádkové postavy bez dětské jednoduchosti

ztrátu

věrnost

ticho po dechu

krásu po bolesti

magický realismus

mýtus ukrytý ve všedním městě

příběh o tom, že některé hvězdy musí spadnout dvakrát

Soundtrack knihy

Knihy Antonína Deliše často vznikají společně s hudbou.

U Harjina a hvězdy, co spadla dvakrát je soundtrack cestou noční krajinou, světlem nad mezí, tichem u Rokytky, hangárem v Kbelích a světem za branou.

Hudba tady není doprovod k dobrodružství.

Je to paměť hvězdy.

Jednotlivé skladby mohou nést obrazy, ze kterých celý příběh vyrůstá: Hvězda nad mezí, Dům pod smrkem, Kbelský hangár, Rokytka, Když dech ztěžkne, Ticho po dechu, Kámen s jedním okem, Za branou, Liorův žár, Hvězda padá podruhé.

Soundtrack nevypráví jen, co se stane.

Vrací člověka do stavu, ve kterém se dá uvěřit, že za známým místem existuje ještě jedno. Že obyčejná cesta kolem vody může být začátkem putování. Že hvězda nemusí být daleko nad námi.

Někdy může ležet v trávě.

A čekat, až si vzpomeneme, co vlastně je.

▶ Poslechnout soundtrack ke knize

▶ Videoklipy a vizuály ke knize

Zajímavosti ze světa knihy

Příběh je spojený se Starým Hloubětínem, Rokytkou a kbelským letištěm.

Harjinovi je pětadvacet let.

Amaril není jen hvězda. Je zároveň bytost, čivava, průvodkyně a katalyzátor Harjinovy cesty.

Harjin ji nejdřív nepozná. Součástí příběhu je právě vzpomínání na to, co Amaril doopravdy je.

Motiv věty „nepustím tě“ se v příběhu proměňuje. Nejde jen o držení, ale o pochopení, kdy blízkost znamená zůstat — a kdy naopak dovolit druhému projít vlastní cestou.

Píseň Hvězda padá podruhé je jedním z klíčů k celé knize.

Kniha vzniká jako příběh psaný od nuly, zatímco starší úryvky slouží hlavně jako referenční tón a paměť prvního obrazu.

V jádru knihy je vztah k Amálce — tiché bytosti, která zemřela, ale jejíž přítomnost se do příběhu otiskla jako dluh, láska, hvězda a světlo.

První obraz knihy

První obraz knihy je jednoduchý.

Harjin najde hvězdu.

Ne na nebi.

Ne v legendě.

Ne v cizím světě.

Na mezi.

V trávě.

V místě, které by mohlo patřit do obyčejné procházky.

A právě proto ten obraz funguje. Zázrak nepřichází jako ohňostroj. Nepřijde s fanfárami. Neohlásí se jako velké vyvolení. Leží potichu tam, kde by neměl být.

Harjin se k němu musí sklonit.

Musí ho vzít vážně.

Musí připustit, že i když svět kolem vypadá pořád stejně, něco se právě změnilo.

To je pro mě podstatné: Harjin a hvězda, co spadla dvakrát nezačíná útěkem z reality. Začíná tím, že realita sama najednou ukáže průchod.

A Harjin ještě neví, jestli našel záchranu, úkol, vzpomínku, nebo bytost, kterou už jednou ztratil.

Starý Hloubětín jako pohádková krajina

Starý Hloubětín je v knize důležitý právě tím, že není vymyšlený od základů jako cizí království.

Je to známý prostor.

Město.

Potok.

Cesty.

Domy.

Okraje.

Místa, kolem kterých se dá projít bez povšimnutí.

Jenže příběh se na ně dívá tak dlouho, až se začnou proměňovat. Rokytka už není jen voda. Dům pod smrkem už není jen dům. Letiště Kbely už není jen letiště. Mez už není jen kus trávy mezi cestami.

Všední prostor se začne chovat jako pohádka.

Ne proto, že by přestal být skutečný.

Ale proto, že skutečnost je někdy hlubší, než jsme ochotni připustit.

Amaril a ticho

Amaril je tichá.

A její ticho je jedna z nejdůležitějších věcí v celé knize.

Ticho v tomhle příběhu není prázdnota. Je to způsob přítomnosti. Amaril nemusí vysvětlovat, co je. Nemusí Harjina přesvědčovat. Nemusí mít lidský jazyk, aby změnila svět kolem sebe.

Její ticho nutí Harjina zpomalit.

Dívat se.

Vzpomínat.

Chránit.

A nakonec pochopit, že ne všechno, co milujeme, se dá zachránit tím, že to u sebe udržíme.

Některé bytosti nám ukážou cestu právě tím, že se nám nevejdou do rukou.

Hvězda, která musí spadnout podruhé

Název knihy není jen poetický obraz.

Je to klíč.

Hvězda spadla jednou, když ji Harjin našel.

Ale příběh směřuje k pochopení, že první pád ještě nemusí být konec. Někdy je první pád jen začátek cesty. Setkání. Připomenutí. Návrat něčeho, co člověk neuměl pojmenovat.

Druhý pád už není náhoda.

Druhý pád má význam.

Je v něm bolest, ale také přijetí. Je v něm ztráta, ale také krása. Je v něm věta, která se musí změnit, aby mohla zůstat pravdivá.

Nepustím tě.

A přesto tě nesmím držet špatně.

To je napětí celé knihy: jak milovat bytost, která není úplně naše, a přesto nám změnila život.

Co inspirovalo vznik knihy

Harjin a hvězda, co spadla dvakrát je pro mě jeden z nejněžnějších a zároveň nejbolestnějších příběhů.

Je spojený s Amálkou.

Začal vznikat ještě v době, kdy žila, a po její smrti se proměnil v něco, co vnímám jako svůj dluh vůči ní. Ne dluh ve smyslu povinnosti. Spíš dluh lásky. Potřebu vytvořit příběh, ve kterém by její tichá přítomnost nezmizela, ale proměnila se v hvězdu, průvodkyni, bytost a světlo, které vede dál.

Amaril je proto mnohem víc než fantastická postava.

Je hvězda.

Je ticho.

Je čivava.

Je katalyzátor.

Je bytost, kterou Harjin nejdřív nepozná, protože někdy nám trvá, než pochopíme, co jsme vlastně ztratili — a co s námi přesto zůstalo.

Při přemýšlení o knize se vracím k představě příběhu, po kterém má v člověku zůstat krásno v duši. Ne sladkost. Ne falešné uklidnění. Ale zvláštní tichá krása, která unese bolest, aniž by ji zradila.

Proto nechci, aby Harjin působil jako běžná fantasy o úkolu a vítězství.

Je to spíš cesta za branou, která začíná v obyčejném městě.

Příběh o tom, že i smrt může v literatuře změnit podobu — ne proto, aby přestala bolet, ale aby člověk dokázal vedle bolesti dál vidět světlo.

Čas knihy

Harjin a hvězda, co spadla dvakrát je příběh přechodu.

Nezachycuje jen jednu cestu z bodu A do bodu B. Zachycuje okamžik, kdy se člověk ocitne mezi dvěma způsoby vidění světa.

Před hvězdou a po hvězdě.

Před branou a za branou.

Před vzpomínkou a po ní.

Harjinův čas není čas výrobní linky ani spěchu. Je to čas pozorování, ticha, návratů, vody, večerního světla a kroků po místech, která se zdála známá, dokud se v nich neobjevilo něco nemožného.

A možná právě proto musí kniha vznikat pomalu.

Ne jako splněný úkol.

Ale jako cesta zpátky k bytosti, která se nedá vrátit — a přesto může zůstat.

PRO ZARYTÉ FANOUŠKY KNIHY HARJIN A HVĚZDA, CO SPADLA DVAKRÁT

🎵 Spotify soundtrack Harjin a hvězda, co spadla dvakrát

🎵 SoundCloud soundtrack Harjin a hvězda, co spadla dvakrát

🎬 YouTube videoklipy / vizuály ke knize

📱 wallpaper ke knize

📘 paperback knihy zde

🎨 moodboard ke stažení

📖 články o vzniku knihy

📚 čtení na Wattpadu

Jak vznikají a vycházejí moje knihy

Moje knihy nevycházejí najednou ve všech formátech. Každá prochází postupným autorským a vydavatelským cyklem.

1. Píšu knihu.
   Vzniká text, postavy, svět, atmosféra a celý autorský kontext.
2. Současně skládám hudbu.
   Ke knize vznikají skladby, motivy, nálady a soundtrack.
3. Hudbu dávám ven.
   Nejdřív na SoundCloud, potom na Spotify, Apple Music, Amazon Music a další platformy.
4. Vydávám fyzickou hudbu.
   U vybraných projektů následuje vinyl.
5. Kniha jde na Forendors.
   Tam se objevuje s předstihem jako součást podpory mojí práce.
6. Kniha jde na web Endralon Space.
   Dostává vlastní stránku, informace, ukázky, odkazy a kontext.
7. Kniha jde na Wattpad.
   Tam ji zveřejňuji postupně po kapitolách.
8. Následuje tištěná kniha u partnerů nebo přes tiskovou platformu.
   Tohle je veřejně dostupné vydání knihy.
9. Potom připravuji e-knihu.
   Nejdřív PDF, potom EPUB. Není to jen uložení souboru, ale sazba, kontrola a příprava čitelné verze.
10. Následuje audiokniha.
    Ta přichází až po textové a knižní části cyklu.
11. Nakonec přicházejí podepsané autorské výtisky.
    Knihy nechám vytisknout, podepíšu je a posílám čtenářům osobně.

Co to znamená pro čtenáře

Když u některé knihy zatím není PDF, EPUB, audiokniha nebo podepsaný výtisk, není to chyba ani zapomenutá položka.

Znamená to, že kniha je právě v určité fázi vydání.

Formáty doplňuji postupně, bez pevného časového slibu, podle toho, jak celý autorský cyklus přirozeně dobíhá.

Jak si objednat e-knihu Harjin a hvězda, co spadla dvakrát

E-knihu Harjin a hvězda, co spadla dvakrát si můžete objednat přímo od autora.
V tuto chvíli nedostupné.

Formát: EPUB + PDF
Rozsah: bude doplněn
Cena: bude doplněna

Bonus ke každé objednávce:
– autorský vizuál ke knize
– obálka knihy ve vysokém rozlišení
– případně další materiály ze světa knihy

Po přijetí platby vám e-knihu zašlu na uvedený e-mail do 24 hodin, nejpozději do 48 hodin.

Platba převodem

Číslo účtu:
5938542073 / 0800

IBAN:
CZ49 0800 0000 0059 3854 2073

BIC/SWIFT:
GIBACZPX

Do poznámky k platbě prosím uveďte svůj e-mail.

Pokud e-mail do poznámky neuvedete, nebo chcete e-knihu poslat na jinou adresu, napište mi po provedení platby na:

wo@endralon.space

Do zprávy prosím připište své jméno a čas platby, abych mohl platbu dohledat.

Digitální produkt — e-kniha je doručena e-mailem. Nic se neposílá poštou.

Kontakt:
wo@endralon.space

Technické údaje

Název: Harjin a hvězda, co spadla dvakrát
Autor: Antonín Deliš
Žánr: poetická fantasy, magický realismus, pohádkový příběh pro dospělé i citlivé čtenáře
Prostředí: Starý Hloubětín, Rokytka, dům pod smrkem, letiště Kbely, svět za branou
Formát: EPUB + PDF + brožované vydání
Rozsah: 234 stran
Počet slov: bude doplněn
Jazyk: čeština
Vydavatel: endralon.space

Součást světa Endralonu

Harjin a hvězda, co spadla dvakrát patří do světa Endralonu, kde se knihy, hudba, obrazy, soundtracky a vlastní mytologie navzájem prostupují.

Na první pohled je to příběh o mladém muži, který najde spadlou hvězdu.

Pod povrchem je to ale příběh o ztrátě, lásce, tichu, paměti a bytosti, která se nedá zachránit obyčejným způsobem.

Stejně jako další knihy Antonína Deliše vzniká i tahle kniha společně s hudbou a vizuálním světem.

Nejde jen o Harjina.

Nejde jen o Amaril.

Jde o místo, kam se dá vstoupit, když obyčejný svět najednou přestane stačit — a přesto zůstane krásný.

Hlavní postavy

Harjin — pětadvacetiletý mladý muž ze Starého Hloubětína, který najde spadlou hvězdu a musí si vzpomenout, co doopravdy znamená.

Amaril — tichá hvězda, bytost, čivava, průvodkyně a dívka za branou.

Tarn — Harjinův blízký člověk spojený s letištěm Kbely, prací a civilní vrstvou příběhu.

Naeve — bytost ze světa za branou.

Kámen s jedním okem — pohádkový strážce, znamení nebo mýtický obraz na Harjinově cestě.

Lior — postava světla a žáru.

Šeď a Necho — temnější ozvěny světa, ve kterém ticho nemusí vždy znamenat klid.

Starý Hloubětín — místo, kde se všednost potkává s mýtem.

Pokud se vám Harjin a hvězda, co spadla dvakrát líbil

Prozkoumat můžete také soundtracky, vizuály a další příběhy ze světa Endralonu, které společně vytvářejí jeden propojený vesmír.

Někdy příběh nezačíná odchodem do cizí země.

Někdy začne tím, že člověk projde známou cestou.

Zastaví se na mezi.

Podívá se dolů.

A najde hvězdu.

Ne proto, aby ji vlastnil.

Ale aby se díky ní naučil ještě jednou podívat na svět.

Harjin a hvězda, co spadla dvakrát je poetický příběh o hvězdě, která spadla do světa lidí — a o člověku, který musí pochopit, že některé světlo nezmizí ani tehdy, když ho nelze udržet v náručí.

Soundtrack, vizuály a další materiály ke knize jsou součástí širšího světa Endralonu.