Vracel jsem se z úplně obyčejné vycházky z nákupu. Nic osudového. Nic, co by mělo mít předem význam. Jen taška v ruce, tělo po cestě, hlava ještě trochu venku a zároveň už doma. Ten obyčejný přechod mezi světem a pokojem. Mezi ulicí a křeslem. Mezi tím, co se děje venku, a tím, co si člověk nese dovnitř. Hloubětín. Domov. Sedl […]
Některé knihy skončí poslední stránkou. Jiné ne. Některé si po dočtení dál neseme v hlavě jako vzpomínku na město, ve kterém jsme kdysi byli. Víme, že jsme jím prošli, ale už si nejsme jistí, které ulice byly skutečné a které jsme si během let domysleli. A pak jsou příběhy, které se po čase vrátí. Ne jako pokračování. Ne jako nové […]
Když jsem letos před Světem knihy přemýšlel, s jakou knihou tam pojedu, měl jsem jasno. Myslel jsem si, že hlavní pozornost budu věnovat sérii Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Je to projekt, kterému věnuji obrovské množství energie. Žiju s jeho postavami, znám jejich budoucnost, znám jejich pády i jejich lásky. Připadalo mi samozřejmé, že právě tato kniha bude stát […]
Mám doma červený zápisník z Indie. Není to náhodně nalezený sešit, který bych po letech objevil na dně zaprášené krabice. Svoje materiály si schovávám. Staré rukopisy, poznámky, náčrtky, mapy příběhů, scénáře i pracovní sešity. Jen mě po letech překvapuje, že některé z nich pořád mám. Že přežily všechna stěhování, přesuny, změny života i moje vlastní proměny. Ten červený zápisník je […]
Nedávno jsem narazil na debatu o tom, co lidem vadí v gay knihách. Bylo zvláštní ji číst. Ne proto, že bych hledal potvrzení vlastních názorů, ale proto, že jsem si během ní uvědomil něco o sobě: já vlastně gayromance skoro nečtu. Když na nějakou narazím, většinou mě ukázka neosloví. Často mám pocit, že čtu představu gay romantiky, která mi připadá […]
Nedávno jsem si nechal udělat dvě fotografie. Jedna vznikla teď, druhá před pěti lety. Když je dám vedle sebe, většina lidí mi řekne totéž: „Vždyť ti to slušelo i bez vlasů.“ A já jim věřím. Když se na tu starší fotku podívám, nemám pocit, že bych na ní vypadal špatně. Jenže fotografie zachytí jednu vteřinu. Život trvá mnohem déle. Neříkám […]
Název té knihy vždycky zněl jako oznámení narození. New Jeff Buckley was born. Narodil se nový Jeff Buckley. Nový hlas. Nový osud. Nový člověk, který ponese něco z toho starého. Jenže čím déle se ke knize vracím, tím víc mám pocit, že ten název klame. Nebo spíš: že říká pravdu způsobem, kterému jsem tehdy ještě úplně nerozuměl. Protože ta kniha […]
Některé knihy mají soundtrack. U Endralonu jsem ale začal mít pocit, že se děje něco jiného. Ne jako by vznikala hudba ke světu. Spíš jako by se svět, který po mnoho let existoval v knihách, symbolech, obrazech, kartách a jazyce, konečně začal ozývat vlastním hlasem. Endralon — Rokweel Ahwairishi Daes Eam je kolekce ceremoniálních skladeb v jazyce Endraloni. Nejde o […]
Některé knihy vznikají ze slov. Jiné z obrazů. A některé si od začátku nesou vlastní hudbu. Právě vychází první část soundtracku ke knize Chlapci z Brassai Sámuel utca. Album nese název Jak jsme se vlastně seznámili a odehrává se ve stejné Budapešti jako připravovaný román. Pavlače starých činžáků. Dvory mezi domy. Tunely. Holubi. Balaton. Tajně vykouřené cigarety. Léto, které se […]
Některé soundtracky vznikají až po filmu.Jiné vzniknou dřív než samotný příběh. Poslední týdny jsem pracoval na albu Christmas & Hamburger — synthpopovém soundtracku ke stejnojmenné knize, která se odehrává v zimní Praze krátce před Vánoci. Je to příběh dvou kluků.Jednoho přezdívají Christmas. Druhého Hamburger. A někde mezi neonovými ulicemi, nočními tramvajemi, fastfoodem, světýlky a tichými rozhovory se začne rozpadat něco […]
Dlouho existovaly moje příběhy hlavně v knihách.V posledních letech se ale kolem nich začal pomalu vytvářet ještě jeden svět — hudební. Ne klasická kapela.Ne rádio.Spíš soundtracky k emocím, městům, postavám a scénám, které se nevejdou jen do jedné stránky. A právě proto vznikl i můj oficiální Spotify profil. 🎧Antonín Deliš na Spotify Najdete tam první vydané album: — New Jeff […]
Některá města vás neopustí fyzicky. Zůstávají v hlasu, který už dávno přestal mluvit.V baru, kam se nikdo nevrací dvakrát.Ve světlech oken nad řekou.V nočních autobusech jedoucích přes město, které už dávno mělo spát. Neon & Angels nikdy nemělo být soundtrackem lásky. Spíš soundtrackem lidí, kteří se snaží přežít vlastní vzpomínky. Proto album začíná skladbou: Benjamin. Ne jako představení postavy. Spíš […]
Existují návraty, které nezačínají příjezdem. Začínají mnohem dřív. Ve chvíli, kdy se člověku začne vracet určitý vzduch.Barva vody v noci.Zvuk lodních lan narážejících do kovu.Něčí hlas, který už dávno zmizel. The Return to Umag nikdy neměl být soundtrackem „návratu“ v klasickém smyslu. Spíš návratu do místa, které si člověk nese v sobě, i když z něj odešel. Proto první skladba […]
Existují soundtracky, které nevznikají jako doprovod. Spíš jako města. Taková, která člověk nikdy úplně nenavštívil, ale přesto si pamatuje jejich ulice.Mokré promenády po dešti.Neon odrážející se na kameni.Prázdné bary po půlnoci.Hlasy vracející se zpožděně jako ozvěna z jiného času. Přízraky v Umagu — Úsvit naděje II: Cabaret of Ghosts pro mě nikdy nebylo klasické album. Spíš noční pobřeží existující někde […]
Existují soundtracky, které nevznikají jako doprovod. Spíš jako místo. Přízraky v Umagu — Úsvit naděje I: Overture in Salt & Wind pro mě nikdy nebylo jen album. Byla to atmosféra pobřeží mimo sezónu. Noční promenády. Sůl ve vzduchu. Staré hotely. Neon odrážející se na mokrém kameni. A možná právě proto mi připadá zvláštní vidět tenhle soundtrack na vinylu. Najednou nepůsobí […]
Poslední týdny trávím zvláštním druhem čekání. Moje knižní soundtracky postupně procházejí schvalovacím procesem pro širší digitální distribuci. Pokud všechno dopadne dobře, měly by se časem objevit i mimo SoundCloud — například na Spotify, Apple Music, YouTube Music, Amazon Music, Deezeru, Tidalu, TikToku nebo v hudebních knihovnách Instagramu a Facebooku. Neznamená to automaticky úspěch.Neznamená to, že algoritmus někoho zázračně vytáhne z […]
Když jsem začal vydávat soundtracky ke svým knihám, vůbec jsem nevěděl, co se s nimi stane. Nešlo o klasický hudební projekt. Nebyl za tím label, marketingový tým ani strategie typu „jak prorazit na Spotify“. Byly za tím knihy, obrazy, noční města, smutek, queer romantika, bazény ve tři ráno, vzpomínky, které se nevejdou do běžného literárního formátu. Hudba kolem mých knih […]
Na Světě knihy jsem neseděl sám. Čtyři dny jsme v kolektivní expozici sdíleli jeden zvláštní prostor — knihy, roll-upy, krabice, stres, smích, ranní stavění stánků i večerní vyčerpání. A první minuty? Upřímně: byli jsme tam jak sardinky na talíři paní Clackettové z Noises Off. V naší řadě byl Můj Výletník. Jemný, hravý svět výletů, zvířecích průvodců, samolepek a rodinných cest […]
Možná nebyla náhoda, kde jsem na Světě knihy seděl. Vedle mého stolu bylo nakladatelství Mlýny a po celou dobu tam měli rozloženou knihu o heraldice. Erby, znaky, rody, paměť, symboly. Několik dní to leželo vedle mě, zatímco já seděl u svého černozlatého stolu mezi knihami, plakáty, věštbami, QR kódy, lampičkami a vlastním jménem. Tehdy jsem si neřekl: vytvořím si erb. […]
Some of my books already exist in English. They are older self-published editions, released under my former author name Endralon Niuuhalast. Today I publish as Antonín Deliš, but this older English trace still belongs to me. I do not want to hide it. I do not want to pretend it was made by someone else. And I do not want […]
Antonín Deliš