Nevím úplně, jak o téhle knize mluvit a přitom jí něco nevzít. Tenhle příběh v sobě nosím od roku 2002. To je dlouhá doba. Dost dlouhá na to, aby člověk nabyl dojmu, že některé věci už dávno zpracoval, odložil, přepsal jinými vztahy, jinými lidmi a úplně jiným životem. Jenže když jsem tuhle knihu po dokončení četl celou od začátku, zjistil […]
Mřížka se načetla pomalu. Min ležel na posteli s telefonem nad obličejem a čekal, až šedé čtverce postupně zaplní fotografie. Za oknem svítila lampa u stromu. Když se sem nastěhoval, sahaly větve sotva k jeho oknu; teď mu za větru škrábaly o parapet a majitel už podruhé sliboval, že je nechá zastřihnout. Min mu to přestal připomínat. Pokoj se za […]
První den ve skladu začal tím, že Min dostal žlutou vestu o číslo větší, než potřeboval, a Radek mu ukázal místo, kam se odkládaly skenery. „Když tady nebude žádnej, někdo ho má.“ „To je dobrý systém.“ „Funguje šest let.“ „A když nevím kdo?“ Radek se na něj podíval. „Tak se zeptáš.“ V hale bylo chladněji než venku. Kovové regály sahaly […]
Liborův hlas se ozval z reproduktoru trochu tišeji, než si ho Min pamatoval. „Tak, tady se průvodce většinou zastaví. Dáte skupině chvíli, aby si přečetla ceduli, pokud ji chce, a pak pokračujete.“ Obraz se pohnul. Min poznal vlastní ruku podle způsobu, jakým kamera zabírala prostor. V úzkých místech sebou telefon škubl příliš rychle, ve větších místnostech zase zůstával stát déle, […]
Policie zavolala následující dopoledne. Min seděl u Zlatčina stolu s potvrzením ze skladu před sebou a přepisoval číslo smlouvy do formuláře, který z nějakého důvodu chtěl totéž číslo třikrát na třech různých místech. Hovor trval necelých dvacet minut. Znovu prošli Andrease, původní profilové foto grafie a záznam z toalety, ale většinu času se tentokrát ptali na vedlejší dům. Na Nica. […]
Zlatka zvedla telefon na třetí zazvonění. „Mine.“ „Jsem dole. Můžu přijít?“ Na druhém konci bylo na okamžik ticho. „Jo.“ Za necelou minutu zabzučel zámek u vchodu. Min otevřel dveře a vyšel po schodech. Když dorazil nahoru, Zlatka už stála ve dveřích bytu. Vrátila se z práce teprve před chvílí; měla ještě stejné oblečení jako ráno, vlasy stažené dozadu a na […]
Policie zavolala v pondělí dopoledne, když Min stál na tramvajové zastávce a čekal na spoj do Holešovic. Schůzku ve skladu měl mít původně už minulý týden, potom ji pře sunul, jednou na ni skoro zapomněl a v neděli večer si nastavil dva budíky, protože mu při padalo absurdní nechat si utéct normální práci právě ve chvíli, kdy se zbytek jeho […]
Tři tečky zmizely a po chvíli přišla zpráva. — Jsem venku. Za hodinu doma. Uvidíme se dneska? Min seděl u Zlatčina stolu a přečetl si ji dvakrát. Nebylo na ní nic zvláštního. Nico se ptal stejně jako jindy, bez vysvětlování, odkud jde nebo co dělal. Ještě včera by odpověděl podle toho, jak se mu chtělo. Teď chvíli držel telefon v […]
Ozval se muž. „Policie České republiky, tísňová linka, prosím.“ Min si odkašlal. Ještě před několika vteřinami měl připraveno několik různých začátků a všechny mu teď připadaly zbytečně dlouhé. „Dobrý den. Já jsem asi našel člověka, po kterém jste pátrali.“ „Je teď s vámi?“ „Ne.“ „Víte, kde se nachází?“ „Ne.“ Muž se zeptal na jméno. Min se podíval na policejní stránku […]
První výsledky byly k ničemu. Min zkusil několik variant Nicova jména s policií a Prahou, ale dostával firmy, profily lidí, kteří se jmenovali Nico, články o policejních akcích, kde se to jméno vůbec nevyskytovalo, jednoho fotografa a překvapivé množství psů. Posouval stránku dolů a zase nahoru, měnil pořadí slov, přidával Českou republiku a zkoušel zkratku ČR. Výsledek byl pokaždé stejný. […]
Zlatka otevřela dveře se sklenicí vody v ruce. Nejdřív se podívala na Mina a potom na Nica, který stál o krok za ním. „Nico.“ „Zlatka.“ „Pojďte dál.“ Min vešel první. Nico si za ním sundal boty a postavil je vedle jeho ke zdi. Zlatka zavřela a cestou do kuchyně se zeptala, jestli chtějí čaj. Nico řekl, že jo, Min se […]
Nico zavolal ve čtvrt na jedenáct dopoledne. Min ležel na Zlatčině gauči pod dekou, kterou přes sebe v noci stáhl až k bradě, a díval se do stropu. Nespal už nejméně půl hodiny, jen zatím nenašel důvod vstát. Telefon se rozvibroval na stolku vedle hlavy. Min po něm sáhl, uviděl Nicovo jméno a nechal ho zvonit. Když displej zhasl, všiml […]
Kolem čtvrté napsal Nico, že dneska to jde. Práci má nejdřív do šesti, možná do půl sedmé, ale večer by měl být volný. Min seděl u Zlatky na gauči s miskou polévky na ko lenou a telefon držel v druhé ruce. Než zprávu dočetl, polévka mu znovu sjela na jednu stranu misky a málem přetekla přes okraj. — Vyšehrad? Nico […]
Začátkem dubna vzal Nico Mina poprvé do baru někde za Žižkovem. Zvenku měl podnik výlohu, která už dávno přestala něco vystavovat, a dveře měl polepené starými samolepkami. Uvnitř bylo všechno ze dřeva, pivo, příliš hlasitý jukebox a lidé, kteří zjevně nepotřebovali, aby podnik vypadal lépe, než vypadal. Od té doby tam byli několikrát. Ten tokrát přišli kolem deváté, Min si […]
Prvních několik minut Min vůbec neřešil, kudy jdou. Standa pořád tvrdil, že šest hodin může být za určitých okolností celý den, Nico mu vysvětloval, že tím porušuje základní princip fungování času, a Kurt šel vedle nich s rukama v kapsách a občas dodal jednu větu, která Standu znovu rozjela. Min se do jejich hádky už nezapojoval. Ulice znal, takže se […]
Nico napsal v pátek odpoledne, když Min seděl u Zlatky u stolu a vyplňoval přihlášku na recepci ve fitness centru. Formulář chtěl angličtinu, němčinu, zkušenost s administra tivou, časovou flexibilitu a příjemné vystupování. U mzdy stálo dle dohody, což Min za poslední roky začal číst přibližně jako částku vám řekneme, až už budete moc unavení odejít. Zrovna se rozhodoval, kterou […]
Nico se podíval dolů na vlastní nohu a potom zpátky na Mina. Několik vteřin vypadal skoro překvapeně, jako by na tetování zapomněl a teprve Minův výraz mu připomněl, že ho má. „Svastika,“ řekl. „Vidím.“ Nico si vytáhl kalhoty zpátky přes stehno a sedl si na kraj postele. Tričko zůstalo pře hozené přes židli, boty vedle sebe na podlaze. Min stál […]
Helena napsala ve středu dopoledne, když Min seděl u Zlatky u stolu a dojídal těsto viny z předchozího večera. Zlatka pracovala naproti němu, notebook měla opřený o dva katalogy, aby ho dostala o několik centimetrů výš, a každou chvíli se přes obrazovku podí vala k hrnku s kávou, jako by čekala, že se dojde doplnit sám. Minovi zavibroval telefon vedle […]
Úterý strávil Min u Zlatky. Dopoledne jí pomáhal přestavovat postel, protože někde přečetla článek o tom, že člověk nemá spát hlavou proti oknu, a rozhodla se, že důvod, proč poslední týdny špatně spí, bude určitě v nábytku. Po půlhodině tahání, zvedání mat race a hledání zásuvky, kterou zakrýval noční stolek, stála postel skoro na původním místě, jen byla víc na […]
Mřížka se načítala pomalu. Min pořád seděl v podniku nedaleko Náměstí Republiky, kde před chvílí dojedl bramborák, telefon měl přepnutý do úsporného režimu a před sebou sklenici s posledním zbytkem vody. Venku už dávno byla tma a podle lidí přicházejících ode dveří pořád mrzlo; stačilo sledovat, jak si u stolů třou ruce a nechávají bundy zapnuté ještě několik minut. Min […]