Světlo nemělo zdroj. Přicházelo odevšad a odnikud zároveň — ze stran stromů, od země, z míst mezi větvemi, kde by měly být stíny a nebyly. Harjin stál a díval se, jak tento svět drží světlo jinak, jako by ho nevrhaly vnější věci, ale vytvářely samy věci svou přítomností. Stromy byly stromy. A přece jiné. Jejich kůra měla jinou texturu. Ne […]
Vyšel ještě ráno před snídaní, ještě před kávou, ještě před tím, než byt stačil nabýt denní podoby. Oblékl se ve tmě — džíny, tenkou flísovou mikinu, boty do vlhkosti — a vyšel. Byl konec srpna. Vzduch byl chladnější než přes den, s rosou na trávě a vůní hlíny, která přes noc vypotila všechno, co za den přijala. Smrk za plotem […]
Ten den přišel v srpnu. Harjin to věděl ráno. Vstoupil do pokoje, Amaril ležela v košíku a dýchala jinak. Povrchněji. S kratšími nádechy a delšími pauzami, než se hrudník znovu zvedl. Jako motor, který ještě běží, ale už neběží pravidelně. Přidřepl si ke košíku. Amaril nezvedla hlavu. Harjin přejel prstem přes ušní boltec — jemný, béžový, vlažný. Pod prsty bylo […]
Začalo to miskami. Harjin si toho všiml jednoho rána v listopadu, když přišel do kuchyně a Amarilina miska s jídlem byla skoro plná. Nasypáno večer, nedojedeno přes noc, nedotčeno ráno. Přidřepl si k misce a díval se na jídlo. Amaril stála u dveří do zahrádky zády k němu. Harjin vzal misku, odlil část, přidal trochu teplé vody, aby bylo jídlo […]
První procházka k Rokytce nebyla plánovaná. Přišla sama, tak jako přicházejí věci, které se pak opakují celé roky — někdo je naplánoval za vás a vy jste jen dorazili na místo, kde jste měli být. Bylo to ráno v sobotu. Harjin neměl práci. Probudil se s Amaril u postele. Seděla vedle něj na svém místě, tmavé oko otevřené, mléčné přivřené. […]
Petr stál u okna a díval se dolů na ulici, kde se nic nedělo. Dva muži nakládali bedny do dodávky. Číšník před restaurací otíral stoly. Moře bylo klidné, skoro bez vln. Žaneta balila věci do kufru. Dělala to metodicky, beze spěchu. Složila šaty do čtverce. Zabalila kosmetiku do igelitového sáčku. Vyndala sandály z taštičky v kufru, kde ležely celý pobyt, […]
Zítra se vraceli domů. To bylo první, co ho napadlo, když se ráno probudil. Zítra ráno sbalit. Zavolat taxi. Letiště. Šéfka, která se po deseti dnech konečně ozvala stručnou omluvou a termínem schůzky na příští týden. Všechno, co sem přijel odložit. Vstal opatrně. Vzal telefon ze stolku a vyšel na balkon. Dveře za sebou přivřel. Vzduch byl chladnější než přes […]
Dopoledne. Valletta. Petr šel o krok za Žanetou a díval se na její záda. Šla tak, jak chodila vždycky. Rovně. Bez váhání. Bez zbytečných zastavení. Když ji něco zajímalo, zastavila se. Když ne, šla dál. Věděl o ní tohle. Věděl, že si doma schovává staré pohlednice nalezené v antikvariátech. Že vstává dřív, než musí. Že má ráda vůni deště a […]
Petr otevřel oči a několik vteřin nevěděl, kde je. Pokoj byl šedý, žaluzie zatažené, vzduch nehybný. Žaneta spala na své straně postele, otočená k oknu. Z vedlejšího pokoje se neozývalo nic. Telefon ležel na nočním stolku. Displej svítil. Radúz. Petr po něm sáhl dřív, než si stihl uvědomit, že se pohnul. Promiň. Musel jsem odjet k mámě. Nebylo jí dobře. […]
Vstala dřív než on. Obvykle vstávala dřív. Vyšla z koupelny s mokrými vlasy a přešla k oknu. Otevřela závěs o kousek. Světlo dopadlo na podlahu a Petr sledoval, jak si přejede ručníkem přes krk a pak ho přehodí přes opěradlo židle. Pohyby, které znal. Znal je tak dobře, že je přestal vidět. Vstal, posadil se na kraj postele a díval […]
Ráno přišlo tiše. Petr otevřel oči a chvíli se díval do stropu. Věděl, že spal, ale nevybavil si kdy usnul. Poslední, co si pamatoval, byl balkon a moře pod ním, černé a klidné. Žaneta stála u skříně a zapínala si náramek. Markétina postel byla prázdná. Petr se posadil. „Kde je Markéta?“ „Šla ven.“ „Kam?“ „Nevím přesně.“ Žaneta si zkontrolovala zapínání. […]
Petr zůstal sedět na okraji postele. Poslouchal vodu za zavřenými dveřmi. Yassin mu připadal jako nebezpečí. Celý týden z toho skládal obraz něčeho hrozivého. Teď seděl v pokoji a díval se na prázdno Markétinu postel. Zranění bylo malé. Přesto měl pocit, že mu něco uniká. Nevěděl, jestli to souvisí s Yassinem, Markétou anebo jestli to spolu souvisí vůbec. Jen věděl, […]
Ráno bylo tiché. Žaneta vstala první. Vzala si věci a zamířila do koupelny, než Petr stačil něco říct. Sprcha tekla dlouho. Markéta ležela na posteli otočená ke zdi. Petr seděl na židli u okna a díval se na moře. Odněkud zdola se ozvalo vzdálené hrkotání vozíku s prádlem na chodbě, pak zase ticho. Když Žaneta vyšla ven, měla oblečené šaty […]
Petr přišel ve čtvrt na osm. Restaurace byla skoro plná. Rodiny u oken, starší páry uprostřed místnosti, skupinka mladých u baru, která seděla špatně — příliš uvolněně na to, aby přišla jíst, příliš tiše na to, aby to byl začátek večera. Číšníci se pohybovali rychle. Svíčky na stolech ještě nebyly zapálené, ale za hodinu budou. Odněkud z venku dolehlo vzdálené […]
Lounge byl plný lidí a jen u klavíru nestál nikdo. Petr si toho všiml hned, jak vešel. Hned. Jako když člověk vstoupí do místnosti, kde má být zapnuté světlo, a zjistí, že je tma. Stoličku před klavírem někdo odstrčil stranou. Víko bylo zavřené. Na klavíru neležely žádné noty, žádná sklenička s tužkami. Jen hladká tmavá plocha dřeva. Petr zamířil ke […]
Lounge se vyprazdňoval pomalu. Nejdřív odešli lidé od baru, potom skupinka u okna a nakonec starší pár, který celý večer seděl u terasy a téměř spolu nemluvil. Číšníci sbírali sklenice, uklízeli stoly a zhasínali světla nad prázdnými místy. Místnost se postupně smršťovala. Petr zůstal sedět. Žaneta odešla po desáté. Řekla, že je unavená, a on přikývl, jako by to bylo […]
Dopoledne. Petr šel podél moře bez cíle. Nebo si to alespoň říkal. Žaneta zůstala v hotelu číst. Markéta odešla ještě před snídaní a nechala na stolku lísteček. Budu na skalách. M. Tři slova. Žádné vysvětlování. Stačilo to. Petr snídal sám. Pomalým tempem, které mu nikdy chuť nezlepšilo, když neměl s kým mluvit. Pak odložil ubrousek, vzal si sluneční brýle a […]
Promenáda byla dopoledne jiná než odpoledne. Méně turistů, méně hluku, jen místní pospíchající kolem s nákupními taškami a číšníci připravující venkovní stoly na pozdější hodiny. Slunce stálo nízko nad přístavem, ale pálilo už ostře. Petr šel sám. Žaneta zůstala v hotelu. Četla, nebo spala, nebo dělala obě věci zároveň. Markéta odešla ještě před devátou, krátce zaťukala na dveře pokoje a […]
Ráno přišlo s hlasitějším hlukem, než Petr čekal. Přes žaluzie svítilo bílé světlo a odněkud z chodby pronikaly hlasy — děti, soudě podle tónu, a rodiče, kteří je k něčemu přemlouvali. Žaneta už nebyla v posteli. Petr zůstal chvíli ležet a díval se do stropu. Restaurace v přízemí hotelu byla v tuhle hodinu skoro plná. Turisté v plážovém oblečení, rodiny […]
Mám radost, že mám venku dvě nové knihy. Mám. Jenže to není ta hlavní emoce. Mám totiž pocit, že se po letech konečně začíná dít něco, co bylo dlouhou dobu vidět jen mně. Nevyšly jen dvě knihy. Začal se postupně otevírat svět, který jsem stavěl mnoho let. Svět, ve kterém vedle sebe existují příběhy, soundtracky, obrazy, vlastní jazyky, mapy, ilustrace […]