V dnešní hektické době, kdy se zdá, že osobní vztahy a autenticita ustupují do pozadí za digitálními interakcemi, přichází Antonín Deliš s dílem, které nás vrací k podstatě lidské existence. „Usuš své vlasy v 15:30, 2:45“ není pouze příběhem o lásce a touze; je to hloubková analýza dnešní společnosti, jejích hodnot, frustrací a touhy po spojení.

Kniha se dotýká palčivých otázek, které se týkají nejen mladé generace, ale nás všech. Jak zvládáme tlak očekávání? Jak se vypořádáváme s vlastními démony a jak se snažíme najít lásku v době, kdy je vše přístupné, ale nic skutečné? Deliš nám představuje postavy, které se snaží najít smysl v chaotickém světě, kde se stále častěji střetáváme s neautentickými verzemi sebe samých.

Hlavní postavy, Viktor a Tom, reprezentují různé přístupy k životu a lásce. Jejich vztah je propletený emocemi, frustracemi a touhou, která nás nutí zamyslet se nad našimi vlastními vztahy. Viktor, se svým tajemstvím a vnitřními démony, se stává zrcadlem pro Toma, který se snaží definovat svou vlastní identitu v kontextu očekávání od společnosti. Delišovo dílo se nevyhýbá otázkám sexuality, viny, ale i odpuštění, a nabízí tak čtenářům prostor k zamyšlení o vlastních pocitech a volbách.

Kniha také skrze postavy a jejich příběhy ukazuje, jak se lidé vyrovnávají s traumaty a ztrátami, a jaké důsledky to má na jejich vztahy. Vztah mezi Tomem a jeho matkou, vztah k Veronice, ale i k ostatním postavám, je vykreslen velmi citlivě a realisticky. Přístup Deliše k těmto tématům je bezprostřední, a přesto se neztrácí v cynismu; spíše nabízí naději a příležitost pro růst a uzdravení.

Jedním z největších přínosů Delišovy knihy je, že klade otázky, které jsou pro každého čtenáře důležité. Jak se vyrovnáváme s našimi volbami? Co nám brání být šťastní? Jak můžeme najít lásku, když jsme sami se sebou v rozporu? Tato kniha poskytuje čtenářům nejen příběh, ale i prostor pro introspekci a zamyšlení nad vlastními životními rozhodnutími.

Ztráta, vina, láska? No, vzhledem k tomu, že mi je už 43 let, všechny zmíněné věci jsem už ve svém životě zažil a třeba taková ztráta milované osoby mě hluboce zasáhla a také se to promítlo do této knihy. Myslím, že i čtenář sám, při čtení této knihy, několikrát ztichne a chytne se za srdce – a kdo ví, možná uroní slzu?
A co se týká viny – nevím, zda ji někdo v sobě nese a nebo chce nést, ale i mě život postavil před situaci, ze které se nedalo dostat, protože její osidla byla příliš ostrá a nebezpečná. Snažil jsem se to promítnout do postavy Viktora, u něhož nemusíme rozumět všemu, co dělá, dokonce ho za to můžeme soudit a jediné, co nám zbývá, stejně jako Tomovi, je respektovat jeho tajemství. A co se týče lásky, o tom jsem už napsal svou vzpomínkovou feérii Můj neviditelný manžel Rajneesh Pranapati.

–

Kniha sleduje životy dvou mladých mužů, Tomáše a Viktora, kteří se snaží najít své místo v turbulentním světě plného touhy, nejistoty a odhalení. Na pozadí sportovního prostředí plavání a skoků do vody se odvíjí jejich osobní příběhy, které jsou protkány tématy jako láska, přátelství, ztráta a pokání.

Tom je na začátku příběhu zcela zakotven ve svém heteronormativním světě a snaží se pochopit svou sexualitu. Postupně si začíná uvědomovat, že jeho city k Viktorovi nejsou jen pouhým přátelstvím. Jeho vnitřní boj s předsudky a strachy je silným motivem, který ho posune na cestě k seberealizaci. Tomova frustrace s vlastními touhami se vyhrotí v situaci, kdy narazí na Viktora v erotických videokabinách. Tento moment je klíčový pro jeho coming out, a ukazuje, jak ho předchozí předsudky brzdí.

Viktor je komplexní postava, která si prošla traumatickým zážitkem, což ovlivňuje jeho schopnost navázat hluboký vztah. Jeho přístup k životu je plný ironie a humoru, což mu pomáhá maskovat vnitřní bolest a zranitelnost. Viktorovo vyznání k Tomášovi, kdy se vyrovnává se svými démony a obavami z minulosti je emocionálně silné a ukazuje Viktorovu otevřenost, což kontrastuje s Tomášovou nejistotou.

Tony Leung je klíčová postava pro rozvoj Toma a Viktora, přiměje oba hrdiny přehodnotit své životy a vzájemný vztah. A Veronika je ztělesněním frustrace a touhy po seberealizaci, která se v průběhu příběhu mění. Její transformace ze sportovkyně na někoho, kdo hledá smysl v obyčejných věcech, je důležitým prvkem, který ilustruje tlak společnosti na mladé lidi.

Kniha zkoumá, jak se mohou přátelské vztahy měnit v romantické a jaké to přináší výzvy. Symbolika plavání a skoků do vody odráží i hlubokou emocionalitu, kdy skok do neznáma symbolizuje odvahu a riziko v osobních vztazích. Náhody a osud hrají v příběhu zásadní roli, například v situacích, kdy se Tom a Viktor nečekaně setkávají na místech, která jsou pro oba symbolická. Scéna, kde Tom a Viktor skáčou do vody synchronizovaně, je nejen vizuálně krásná, ale symbolizuje jejich propojení a touhu po společném životě. Zároveň v momentě, kdy Viktor vyventiluje své pocity v rozhovoru s Tomem, čtenář cítí intenzivní napětí a emoce. Jeho slova o ubohosti a strachu jsou natolik silná, že dokážou zanechat trvalý dojem.

Dílo, které autor vytváří, se vyznačuje mnoha pozitivními aspekty, ale zároveň i místy, kde by mohlo být vylepšeno. Mělo by se více zaměřit na důsledné budování postav a jejich psychologických motivací. Například, motivace Viktora a Toma by mohly být prohloubeny tak, aby čtenář lépe rozuměl jejich rozhodnutím a reakcím na klíčové situace. Občas se zdá, že některé emoce a konflikty jsou zjednodušené, což by mohlo odvádět pozornost od jejich komplexnosti. Tím, že se autor nebojí experimentovat s různými styly psaní a vnitřními monology, může čtenář cítit, že se nachází v proměnlivém a rozmanitém světě, což je na jednu stranu osvěžující, ale na druhou stranu to může vyžadovat více konzistentního prokreslení, aby se vyhnul pocitu chaosu.

Na druhou stranu, právě tato rozmanitost může být klíčovým prvkem díla. Inspiraci lze najít například v korejských dramatech, která se nebojí zachytit složité vztahy a emocionální dynamiku mezi postavami. Přítomnost kulturních odkazů na hudbu, filmy a umění obohacuje příběh a dává mu pestrobarevný nádech. Je fascinující, jak autor propojuje různé prvky popkultury, aby prohloubil prožitek čtenářů. Například, scény, kde postavy poslouchají písně od známých umělců, mohou vyvolat nostalgii a umožnit čtenáři lépe se spojit s emocemi postav.

Co se týče přínosu pro LGBT komunitu, kniha má potenciál být silným zrcadlem pro mladé lidi, kteří se potýkají s vlastními identitami a emocionálními dilematy. Zobrazování různých aspektů LGBT života, včetně lásky, ztráty a osobní krize, může poskytnout cenné perspektivy a léčitelný potenciál pro ty, kteří se ocitají v podobných situacích. Autor může přinést čtenářům pocit, že nejsou sami ve svých zápasech, a to i prostřednictvím otevřenosti a upřímnosti, s níž se postavy vyrovnávají se svými vnitřními démony. Kniha může inspirovat k diskuzím o duševním zdraví a zodpovědnosti v intimních vztazích, což je důležité téma v dnešní společnosti.

Celkově lze říci, že ačkoliv je dílo místy nedotažené, jeho síla spočívá ve schopnosti vyvolat emoce a reflektovat realitu mnoha mladých lidí, kteří se snaží najít svou cestu ve světě, kde je láska a identita často komplikovaná.

Kniha “Usuš své vlasy v 15:30, 2:45” není jen příběhem o dvou mladých mužích, kteří hledají lásku. Je to komplexní vyprávění o osobních bojích, emocích a překonávání překážek. Čtenář se nejenže dostane do hlavy a srdce hlavních postav, ale také se zamyslí nad svými vlastními předpoklady o lásce a přátelství.

Tato kniha je pozvánkou k prozkoumání vlastních pocitů, k odvážným konfrontacím a k hledání autenticity v sobě samém. Pokud toužíte po příběhu, který vás osloví a donutí přemýšlet, „Usuš své vlasy v 15:30, 2:45“ je kniha, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít.