Myší díra
Otevírám v Hloubětíně svou Myší díru – černý, černozlatý pokoj v mém bytě, kde se sejdeme na komorní psychologickou hru na Myši a Krysy.
Jak bude neděle vypadat
🕚 11:00–12:00 – příchozí a naladění
Sejdeme se, bude prostor na čaj/kávu, small talk, otázky. Ukážu ti prostor, vysvětlím rámec hry a domluvíme se, jak se během ní postaráme o bezpečí každého z nás.
🕛 12:00–cca 13:00 – hra Myší díra
Rozehrajeme samotnou hru inspirovanou Městečkem Palermo usíná a televizními Zrádci, ale v mojí autorské verzi. Není to licencovaná verze pořadu, ale volně inspirovaná hra na Myši (věrní) a Krysy (zrádci), s jednou Vědmou uprostřed.
🕐 Po hře – pauza a karty
Po skončení hry si dáme krátkou pauzu a pak každý vytáhne jednu kartu s otázkou:
„Co si mám z téhle hry odnést do reálného života?“
Nebude to terapie, ale spíš jemné dotažení toho, co se ve hře ukázalo.
Celkově počítej zhruba 3-5 hodin podle toho, jak moc se nám bude chtít povídat.
Co je Myší díra za hru
Pracovní název hry je Myší díra.
Myši = obyčejní věrní
Krysy = zrádci
Vědma = Myš, která v noci vidí o kousek dál
já jsem Vypravěč a správce Myší díry – rozdám role, vedu noc a den, hlídám pravidla i atmosféru
Hra střídá noc a den:
v noci mají všichni zavřené oči. Probouzejí se jen Krysy, které se potichu domluví, kterou Myš „sežerou“. Potom se probudí Vědma – ukáže na jednoho hráče a já jí kývnutím nebo zavrtěním hlavy naznačím, jestli je to Krysa, nebo ne;
ve dne se všichni probudí, dozvědí se, kdo „zemřel“, a začíná debata: kdo působí podezřele, kdo mlčí, kdo se brání až moc, komu věřit. Na konci dne Myši hlasují, kdo se pro ně stal „prašivou Myší“ – ten pak hru opouští.
Myši vyhrávají, když se zbaví všech Krys.
Krysy vyhrávají, když jich je ve hře stejně nebo víc než ostatních dohromady – v tu chvíli mají nad Myšmi hlasovací převahu.
Vědma má víc informací než ostatní: každou noc se dozví pravdu o jednom člověku. Přes den je ale jen jednou z Myší u stolu. Může se rozhodnout, kolik ze svého vědění pustí ven – a nese riziko, že se na ni Krysy zaměří.
Co se děje s těmi, kdo „umřou“
Když tě:
v noci sežerou Krysy,
nebo tě ve dne skupina vyhlasuje jako „prašivou Myš“,
tvoje postava v Myší díře umírá – a stáváš se z ní Duch Myší díry.
Prakticky to znamená:
přesuneš se z kruhu trochu bokem (na gauč, židli opodál),
jako Duch už nezasahuješ do hry – nemluvíš do diskuse, nenaznačuješ očima, kdo je podle tebe Krysa nebo Myš,
smát se můžeš, dýchat taky, nejsi v trestu – jen ve svědecké roli.
Tvůj úkol jako Ducha je hlavně pozorovat. Můžeš si v hlavě (nebo bokem na papír) zapisovat, co ti dochází o sobě, o ostatních a o tom, jak se hra chovala. K tomu se vrátíme po skončení hry, při povídání a tahání karet.
Kapacita, cena, potvrzení účasti
👥 Kapacita:
ideálně 6–9 hráčů.
Pokud nás bude méně, bude víc prostoru na diskusi a můžeme hru případně zvládnout dvakrát v různém rozložení rolí.
📍 Místo:
Můj byt v Hloubětíně (přesnou adresu pošlu po připsání platby a potvrzení účasti).
📵 Během samotné hry bych byl rád, kdyby byly telefony ztišené a mimo ruce, ať zůstaneme jednou nohou v Myší díře a neskáčeme mezi světy.
Pokud váháš, máš otázky nebo obavy, napiš mi je taky. Můžeme si předem ujasnit, jestli je tahle forma hry pro tebe teď vhodná. A když uvidím, že je zájem větší, než pojme jedna neděle, rád otevřu další termín.
PS – Ještě jedna důležitá věc: nejde o profesionální představení ani o hotový program, který jsem dvacetkrát zkoušel. Myší díra je spíš první testovací jízda. Jdu do toho s tím, že si chci vyzkoušet, co v tomhle formátu funguje, co ne, kde to nese a kde se to rozpadá.
Nezvu tě jako diváka do hotového divadla, ale jako spoluhráče do malé laboratoře. Můžou nastat chyby, zadrhnutí, ticho, momenty typu „tak počkej, teď se vrátíme o krok zpátky a zkusíme to jinak“. Neberu to jako selhání, ale jako součást hry – i to je non-zero-sum: z každého zaškobrtnutí se dá něco získat, když k tomu přistoupíme otevřeně.
Pokud tě láká spíš možnost být u zrodu něčeho nového, než usednout do měkkého hotového formátu, jsi přesně ten člověk, kterého bych v Myší díře rád potkal.