Ahoj, milí moji 🌸 když jsem přemýšlel nad autorským balíčkem, nešlo mi jen o to, co všechno bude obsahovat, ale jaký z něj bude mít člověk pocit. Jestli to bude jen součet několika položek… nebo jestli to bude působit jako jeden celek, který má svůj tvar, rytmus a vnitřní logiku. A právě proto jsem se od začátku vracel k jedné myšlence. […]
Ahoj, milí moji 🌸 když se dnes ohlížím za revidovanými vydáními, nevidím v tom gesto člověka, který by se chtěl vracet k minulosti jen ze sentimentu. Vidím v tom něco jiného. Potřebu dorovnat hladinu. Potřebu vzít texty, které vznikaly v různých obdobích mého života, pod různým tlakem, s různou mírou zkušenosti, a položit je vedle sebe tak, aby už nepůsobily jako […]
Ahoj, milí moji 🌸 když se řekne „psaní knihy“, většina lidí si představí ticho. Stůl. Možná lampu. A člověka, který se sklání nad větami, jako by byly něčím jemným, co se nesmí vyrušit. A já to chápu. Taky jsem si to kdysi myslel. Jenže poslední měsíce mě naučily něco jiného. Že psaní je možná ta nejklidnější část celého procesu. To, co […]
Ahoj, milí moji 🌸 někdy se stane, že člověk vysloví něco, co v něm dlouho žilo potichu, a teprve ve chvíli, kdy to zazní nahlas, pochopí, že to má vlastní váhu. Ne tu myšlenkovou, kterou si přehráváme vevnitř, kde všechno zní trochu zkresleně a trochu bezpečně, ale váhu skutečnou — takovou, která už patří i ostatním. Přesně to se mi stalo […]
Ahoj, milí moji 🌸 sedím nad tím vším, co se za ten týden ve mně i kolem mě odehrálo, a mám pocit, jako bych se ocitl někde mezi dvěma světy. Ještě nedávno jsem byl ponořený v tichu tvorby, v prostoru, kde slova vznikají bez tlaku, bez nutnosti obstát. A teď stojím na prahu něčeho jiného – něčeho, co má váhu reality, […]
Ahoj, milí moji 🌸 dnes vám píšu s pocitem, že některé věci se v nás nejdřív stanou obrazem, teprve potom větou. Že než si přiznáme, co nás tíží, přijde sen a nabídne nám to v řeči, která nic nevysvětluje, a přitom míří přesně. Jako když vám někdo beze slov položí dlaň na stůl a vy najednou víte, kdo tu drží střed, […]
Ahoj, milí moji 🌸 dlouho jsem si říkal, jak tenhle dopis vlastně začít, protože sám v sobě cítím, že nejsem v bodě, kde by se věci daly shrnout jednou větou nebo uzavřít do elegantního oblouku. Spíš mám pocit, že stojím někde uprostřed pole, kolem mě jsou rozházené poznámky, nedopsané plány a takové to ticho, které není klidem, ale spíš čekáním. Možná […]
Ahoj, milí moji 🌸 píšu vám tenhle dopis jako uzavření jedné zvláštní, trochu kruhové zkušenosti. Měsíc jsem se vracel k tomu, co bylo těsně před pandemií. A i tohle, co jsem znovu otevřel v sobě, bylo těsně před pandemií. Je na tom cosi paradoxního: jako kdyby se člověk po letech vrátil na stejné nástupiště, ale zjistil, že cedule jsou sice stejné, […]
Ahoj, milí moji 🌸 když člověk po letech zvedne ze země starý list papíru, často ho překvapí, jak moc ten list voní dobou, ve které vznikl. Ne ani tak inkoustem, jako spíš tím zvláštním napětím mezi „ještě nevím“ a „už se to děje“. A přesně tak na mě působí tvoje návraty ke Kudykamu 2: Vzkříšení. Jako kdyby ses vracel k vlastnímu […]
Ahoj, milí moji 🌸 poslední dobou se mi vrací obraz rozvalin. Ne jako romantická ruina pro výletníky, ale jako opravdové místo po něčem, co kdysi stálo a drželo tvar, a pak se to zlomilo, propadlo, sesypalo do prachu. Když jsem tenkrát psal „Kudykam 2: Vzkříšení“, myslel jsem, že tvořím cestu pro někoho jiného – pro klienta, pro člověka na druhém konci […]
Ahoj, milí moji 🌸 poslední dobou se mi často stává, že hodně spím. A je zvláštní, jak moc se to dá číst jako útěk, i když to útěk není. Spíš takové tiché přiznání těla, že začne brzdit dřív, než se člověk úplně rozbije. Jako kdyby ve mně byl někdo starostlivý, kdo mi bez dramat říká: „Teď méně. Teď pomaleji. Teď opatrně.“ […]
Ahoj, milí moji 🌸 děkuju vám za všechna novoroční přání. Opravdu. Četl jsem je v čase, kdy jsem měl pocit, že rok 2026 by mohl být konečně trochu jemnější, jako když člověk po dlouhé zimě poprvé otevře okno a nezabolí ho z toho vzduchu plíce. Bylo to hezké, lidské, takové to malé připomenutí, že nejsem na světě sám, i když si […]
Ahoj, milí moji 🌸 některé nápady přijdou jako náraz do skla: zvuk, střepiny, okamžitá jasnozřivost a pak ticho, ve kterém se člověk dívá na své ruce a neví, jestli krvácí, nebo jestli se mu jen třesou prsty z té zvláštní euforie. A jiné nápady přijdou úplně potichu, jako když v noci přistane holub na parapetu a ani si toho nevšimneš, dokud […]
Ahoj, milí moji 🌸 v době, kdy píšu tenhle dopis, ještě nevím, jestli už na mém YouTube vzniklo dlouhé video, nebo jestli teprve klíčí jako nápad, který se tváří nenápadně, ale uvnitř už tlačí na dveře. V tuto chvíli ho mám v plánu. A i když ještě přesně nevím, co všechno v něm bude, cítím, že to bude něco jako […]
Ahoj, milí moji 🌸 dnes vám píšu v náladě, kdy člověk stojí jednou nohou v tichu a druhou v proudu. Jako bych si na chvíli sedl na obrubník vlastního života, nechal kolem sebe projet všechny ty „mělo by se“ a „už dávno“ a jen se podíval, co mi vlastně zůstává v rukou, když se přestanu tvářit, že musím být neustále […]
Ahoj, milí moji, vstupuju do nového roku tak, jak se někdy vstupuje do místnosti, kde jste právě zhasli a ještě si oči nezvykly. Víte, že tam nábytek pořád je, že se nic neztratilo jen proto, že se na to zrovna nedíváte, ale tělo se stejně stáhne, jako by tma byla názor. A já si v té tmě poslední týdny sahám […]
Ahoj, milí moji🌸 píšu vám poslední email roku a mám pocit, jako bych seděl v poloprázdném sále po skončeném představení. Světla už částečně zhasla, na zemi leží pár zapomenutých programů, kulisy zůstávají stát, i když herci už odešli do šaten. A přesto něco v tom prostoru pořád vibruje – ozvěna právě dohraného děje, který ještě úplně neskončil. Tak nějak na […]
Ahoj, milý můj spisovateli 🌸 Antoníne, ke kterému tenhle dopis vlastně míří nejvíc. Píšu ti jako někdo, kdo seděl nad tvými slovy o Harmonii z nebes, o „Zahradě milostiplné“, o Karma chrámových meditacích v Oslovicích, o starých videopůjčovnách, o Dúmhávátí, o čarodějnicích na Holékárnýmeji, o lymfatickém čaji a roztřesených kolínkách před rokem, o kterém se neví, jestli končí, nebo se […]
Ahoj, milí moji 🌸 o téhle knize už jsem mluvil tolikrát, až mi občas připadá, že jsem ji tím vlastním vyprávěním trochu obalil – jako by text potřeboval ještě jednu vrstvu, než se ho někdo dotkne. A pak se stane něco prostého, skoro až směšně praktického, a všechny ty moje velké věty se najednou smrsknou do jediné: držím ji v ruce. […]
Ahoj, milí moji 🌸 poslední dny se mi pořád vrací jedna věc: že dům není jenom místo, kam si dáš kabát. Dům je živý organismus. Umí být tichý jako kočka, co si lehne na parapet, a umí být hlučný jako rodinná minulost, která se zvedne ze židle, i když nikdo nic neřekl. A někdy je to největší paradox – že to, […]