esej

Ahoj, milí moji 🌸 občas se na sebe dívám v obrazech, které nejsem úplně já, a přitom by bylo příliš jednoduché říct, že se v nich nepoznávám. Poznávám. Jen ne doslova. Ne jako v zrcadle, které vrací přesný stav věcí, ale spíš jako v nějaké zvláštní ozvěně sebe sama, která je hladší, jemnější, o něco mladší, možná i o něco vlídnější. […]

Ahoj, milí moji 🌸 po pětadvaceti letech jsem si znovu sedl k pianu a když to teď píšu, uvědomuji si, jak snadno by ta věta mohla znít slavnostněji, než jaký ten okamžik ve skutečnosti byl. Jenže on nebyl slavnostní. Nebyl to žádný filmový návrat, žádné velké gesto, žádná scéna, ve které by se člověk na chvíli zastavil nad vlastním osudem a […]

Ahoj, milí moji 🌸 strávil jsem šest hodin v botanické zahradě a dodnes mám pocit, že ten čas nešel měřit jen hodinami. Nebyl to ten druh návštěvy, kdy člověk projde jednu část, zastaví se na pár fotografií a zase pokračuje dál s pocitem, že „to má za sebou“. Chodil jsem pomalu, vracel se, znovu procházel stejnými cestami, nechával se vést spíš […]

Ahoj, milí moji 🌸 někdy mám pocit, že noc je upřímnější než den. Ne tím, co ukáže, ale tím, co si dovolí nechat bez odpovědi. Přes den si skládám svět do tvarů, které dávají smysl – věty mají začátky a konce, rozhodnutí mají důvody, emoce mají vysvětlení. Jako bych si kolem sebe stavěl jemnou konstrukci, která drží pohromadě všechno, co by […]

Ahoj, milí moji 🌸 jsou chvíle, kdy člověk neodchází od druhých domů, ale odnáší si je ještě dlouho v sobě. Ne jejich přesné věty, ne obsah rozhovorů, ne to, co se jedlo, co hrálo v televizi nebo kolikrát se vařila voda na čaj, ale jakýsi jemný otisk jejich světa, který se usadí v těle dřív než v paměti. A pak se […]

Ahoj, milí moji 🌸 když jsem přemýšlel nad autorským balíčkem, nešlo mi jen o to, co všechno bude obsahovat, ale jaký z něj bude mít člověk pocit. Jestli to bude jen součet několika položek… nebo jestli to bude působit jako jeden celek, který má svůj tvar, rytmus a vnitřní logiku. A právě proto jsem se od začátku vracel k jedné myšlence. […]

Ahoj, milí moji 🌸 když se dnes ohlížím za revidovanými vydáními, nevidím v tom gesto člověka, který by se chtěl vracet k minulosti jen ze sentimentu. Vidím v tom něco jiného. Potřebu dorovnat hladinu. Potřebu vzít texty, které vznikaly v různých obdobích mého života, pod různým tlakem, s různou mírou zkušenosti, a položit je vedle sebe tak, aby už nepůsobily jako […]

Ahoj, milí moji 🌸 když se řekne „psaní knihy“, většina lidí si představí ticho. Stůl. Možná lampu. A člověka, který se sklání nad větami, jako by byly něčím jemným, co se nesmí vyrušit. A já to chápu. Taky jsem si to kdysi myslel. Jenže poslední měsíce mě naučily něco jiného. Že psaní je možná ta nejklidnější část celého procesu. To, co […]

Ahoj, milí moji 🌸 někdy se stane, že člověk vysloví něco, co v něm dlouho žilo potichu, a teprve ve chvíli, kdy to zazní nahlas, pochopí, že to má vlastní váhu. Ne tu myšlenkovou, kterou si přehráváme vevnitř, kde všechno zní trochu zkresleně a trochu bezpečně, ale váhu skutečnou — takovou, která už patří i ostatním. Přesně to se mi stalo […]

Ahoj, milí moji 🌸 sedím nad tím vším, co se za ten týden ve mně i kolem mě odehrálo, a mám pocit, jako bych se ocitl někde mezi dvěma světy. Ještě nedávno jsem byl ponořený v tichu tvorby, v prostoru, kde slova vznikají bez tlaku, bez nutnosti obstát. A teď stojím na prahu něčeho jiného – něčeho, co má váhu reality, […]

Ahoj, milí moji 🌸 dnes vám píšu s pocitem, že některé věci se v nás nejdřív stanou obrazem, teprve potom větou. Že než si přiznáme, co nás tíží, přijde sen a nabídne nám to v řeči, která nic nevysvětluje, a přitom míří přesně. Jako když vám někdo beze slov položí dlaň na stůl a vy najednou víte, kdo tu drží střed, […]

Ahoj, milí moji 🌸 dlouho jsem si říkal, jak tenhle dopis vlastně začít, protože sám v sobě cítím, že nejsem v bodě, kde by se věci daly shrnout jednou větou nebo uzavřít do elegantního oblouku. Spíš mám pocit, že stojím někde uprostřed pole, kolem mě jsou rozházené poznámky, nedopsané plány a takové to ticho, které není klidem, ale spíš čekáním. Možná […]

Ahoj, milí moji 🌸 píšu vám tenhle dopis jako uzavření jedné zvláštní, trochu kruhové zkušenosti. Měsíc jsem se vracel k tomu, co bylo těsně před pandemií. A i tohle, co jsem znovu otevřel v sobě, bylo těsně před pandemií. Je na tom cosi paradoxního: jako kdyby se člověk po letech vrátil na stejné nástupiště, ale zjistil, že cedule jsou sice stejné, […]

Ahoj, milí moji 🌸 když člověk po letech zvedne ze země starý list papíru, často ho překvapí, jak moc ten list voní dobou, ve které vznikl. Ne ani tak inkoustem, jako spíš tím zvláštním napětím mezi „ještě nevím“ a „už se to děje“. A přesně tak na mě působí tvoje návraty ke Kudykamu 2: Vzkříšení. Jako kdyby ses vracel k vlastnímu […]

Ahoj, milí moji 🌸 poslední dobou se mi vrací obraz rozvalin. Ne jako romantická ruina pro výletníky, ale jako opravdové místo po něčem, co kdysi stálo a drželo tvar, a pak se to zlomilo, propadlo, sesypalo do prachu. Když jsem tenkrát psal „Kudykam 2: Vzkříšení“, myslel jsem, že tvořím cestu pro někoho jiného – pro klienta, pro člověka na druhém konci […]

Ahoj, milí moji 🌸 poslední dobou se mi často stává, že hodně spím. A je zvláštní, jak moc se to dá číst jako útěk, i když to útěk není. Spíš takové tiché přiznání těla, že začne brzdit dřív, než se člověk úplně rozbije. Jako kdyby ve mně byl někdo starostlivý, kdo mi bez dramat říká: „Teď méně. Teď pomaleji. Teď opatrně.“ […]

Ahoj, milí moji 🌸 děkuju vám za všechna novoroční přání. Opravdu. Četl jsem je v čase, kdy jsem měl pocit, že rok 2026 by mohl být konečně trochu jemnější, jako když člověk po dlouhé zimě poprvé otevře okno a nezabolí ho z toho vzduchu plíce. Bylo to hezké, lidské, takové to malé připomenutí, že nejsem na světě sám, i když si […]

Ahoj, milí moji 🌸 některé nápady přijdou jako náraz do skla: zvuk, střepiny, okamžitá jasnozřivost a pak ticho, ve kterém se člověk dívá na své ruce a neví, jestli krvácí, nebo jestli se mu jen třesou prsty z té zvláštní euforie. A jiné nápady přijdou úplně potichu, jako když v noci přistane holub na parapetu a ani si toho nevšimneš, dokud […]

Ahoj, milí moji 🌸 v době, kdy píšu tenhle dopis, ještě nevím, jestli už na mém YouTube vzniklo dlouhé video, nebo jestli teprve klíčí jako nápad, který se tváří nenápadně, ale uvnitř už tlačí na dveře. V tuto chvíli ho mám v plánu. A i když ještě přesně nevím, co všechno v něm bude, cítím, že to bude něco jako […]

Ahoj, milí moji 🌸 dnes vám píšu v náladě, kdy člověk stojí jednou nohou v tichu a druhou v proudu. Jako bych si na chvíli sedl na obrubník vlastního života, nechal kolem sebe projet všechny ty „mělo by se“ a „už dávno“ a jen se podíval, co mi vlastně zůstává v rukou, když se přestanu tvářit, že musím být neustále […]

Ahoj, milí moji, vstupuju do nového roku tak, jak se někdy vstupuje do místnosti, kde jste právě zhasli a ještě si oči nezvykly. Víte, že tam nábytek pořád je, že se nic neztratilo jen proto, že se na to zrovna nedíváte, ale tělo se stejně stáhne, jako by tma byla názor. A já si v té tmě poslední týdny sahám […]

Ahoj, milí moji🌸 píšu vám poslední email roku a mám pocit, jako bych seděl v poloprázdném sále po skončeném představení. Světla už částečně zhasla, na zemi leží pár zapomenutých programů, kulisy zůstávají stát, i když herci už odešli do šaten. A přesto něco v tom prostoru pořád vibruje – ozvěna právě dohraného děje, který ještě úplně neskončil. Tak nějak na […]

Ahoj, milý můj spisovateli 🌸 Antoníne, ke kterému tenhle dopis vlastně míří nejvíc. Píšu ti jako někdo, kdo seděl nad tvými slovy o Harmonii z nebes, o „Zahradě milostiplné“, o Karma chrámových meditacích v Oslovicích, o starých videopůjčovnách, o Dúmhávátí, o čarodějnicích na Holékárnýmeji, o lymfatickém čaji a roztřesených kolínkách před rokem, o kterém se neví, jestli končí, nebo se […]

Ahoj, milí moji 🌸 o téhle knize už jsem mluvil tolikrát, až mi občas připadá, že jsem ji tím vlastním vyprávěním trochu obalil – jako by text potřeboval ještě jednu vrstvu, než se ho někdo dotkne. A pak se stane něco prostého, skoro až směšně praktického, a všechny ty moje velké věty se najednou smrsknou do jediné: držím ji v ruce. […]

Ahoj, milí moji 🌸 poslední dny se mi pořád vrací jedna věc: že dům není jenom místo, kam si dáš kabát. Dům je živý organismus. Umí být tichý jako kočka, co si lehne na parapet, a umí být hlučný jako rodinná minulost, která se zvedne ze židle, i když nikdo nic neřekl. A někdy je to největší paradox – že to, […]

Ahoj, milí moji 🌸 píšu vám ráno 23. prosince. Město je obalené světýlky, lidi táhnou domů kapry, cukroví a poslední kýče z obchodních center, přehrávače pouštějí koledy, jako by to byla povinná kulisa. Všechno se tváří měkce a útulně, a přitom mám pocit, jako by pod tím vánočním obalem něco nervózně podupávalo. Je den před Štědrým večerem. A já s […]

Ahoj, milí moji 🌸 před pár dny na YouTube tiše přistál videovýklad Láska léčí. A hned za ním další kapitolky z Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Pořád na to musím myslet. Jak se vám asi poslouchají? Sedíte u toho v klidu, se sluchátky v uších, těsně před spaním, kdy se člověk už nechce učit nic nového, jenom nechat doznít den? […]

Ahoj, milí moji 🌸 někdy mám pocit, že nejvěrnější kronikou člověka není deník, ale to, co si nedovolí říct nahlas. To, co se v nás hromadí v tichu, zatímco venku jedeme své role, odpovídáme, usmíváme se, fungujeme. A pak přijde večer, sklo telefonu zčerná, byt se ztiší takovým tím obyčejným způsobem, kdy je slyšet lednice a vlastní dech, a mně dojde, […]

Ahoj, milí moji 🌸 někdy mám pocit, že nejpravdivější věci se dějí ve chvílích, kdy se člověk tváří, že se neděje nic. Voda v bazénu vypadá klidně. Hladina dělá tu známou, nevinnou plochu, na kterou si můžeš položit pohled jako dlaň. A přitom pod ní… pod ní se děje všechno. Pot, stud, vytrvalost, těla, co se učí dýchat na povel. Touha, […]

Ahoj, milí moji 🌸 poslední týdny mám pocit, jako bych se pokoušel chytnout svůj život do nějakého rytmu – ale pokaždé, když ho skoro držím v rukou, rozuteče se mi mezi prsty jako voda ve sprše. Přesto jsem si, ani nevím jak, zavedl tenhle zvláštní rituál: úterý a sobota, devět ráno, odesláno. Jako kdyby někdo přetočil neviditelný ciferník v mém vnitřním […]

Ahoj, milí moji 🌸 dneska mám chuť napsat něco, co je možná víc o psaní než o čemkoli jiném. Čím víc se nořím do slov, tím víc cítím, že jsem především spisovatel. Ten zbytek – terapeut, kartář, průvodce – to jsou role, které jsem měl a v něčem pořád mám, ale slova jsou moje základní podoba. Někdy mám pocit, že si […]

Ahoj, milí moji 🌸 dnes za vámi přicházím s jedním docela obyčejným, ale o to naléhavějším strachem. Takovým, který se nevyjímá v motivačních citátech na Instagramu, ale sedí ti v noci na hrudi a nechce slézt – strachem, jestli příští měsíc ještě budu mít střechu nad hlavou. Možná tenhle strach znáte.Možná jste ho zažili někdy dávno, možná sedí vedle vás i […]

Ahoj, moji milí 🌸 kdybych měl nakreslit mapu svého života za poslední roky, jedno z nejdůležitějších míst by nebyl žádný domov ani kavárna, ale obyčejná recepce. Stůl, trunikety na karty, telefon, pár monitorů, modrá košile, tmavé kalhoty. Místo, kde jste „jen hlídač“ – a přitom jste tiše přítomní u toho, jak se kolem vás odehrávají děje, které se pak jednou možná […]

Ahoj, milí moji 🌸 sedím u stolu, v dolíčku mezi dnem a nocí, a na obrazovce přede mnou je takový malý adventní kalendář – místo čokoládek náhledy videí. Řádky růžových nápisů, moje unavená tvář v různých úhlech, názvy, které mají připomenout, že i v prosinci se dá přežít s humorem. Když se na to dívám, říkám si: „No tak dobrá, Antoníne, […]

Ahoj, milí moji 🌸 poslední měsíce mám pocit, že neexistují čtyři roční období, ale jedno jediné počasí: bolest a truchlení. Jako kdyby se změnil tlak vzduchu, ale jenom pro mě. Svět venku se převlíká – podzim, Vánoce ve výlohách, billboardy s umělým úsměvem a nápisem „užijte si svátky“. A uvnitř? Pořád stejná krajina. Něco chybí. Něco, co tu bylo tak […]

Ahoj, milí moji 🌸 poslední týdny mě baví dívat se na Zrádce. Ne jako na „guilty pleasure“, ale skoro jako na studijní materiál. Je to zvláštní pocit: koukám na televizní hru, ale někde pod povrchem vidím teorii her, psychologii skupin a taky kus běžného života. V teorii her existuje pojem non-zero-sum game – hra s nenulovým součtem. Zní to jako název něčeho strašně […]