GOLDMARIE
Zavřu sklo. A ještě chvíli zůstává v prstech to: nepatříš — (ne jako věta, spíš jako prach, co se chytá na kůži, když se dotkneš cizího světla). A pak se nadechne byt. Černá dlažba, studená a přesná. Zlato v mozaice — ne sláva, jen šev, kam si světlo sedá, když nechci velké svícení. V koupelně jen drobná světýlka, (aby nic […]