E-kniha · USUŠ SVÉ VLASY V 15:30, 2:45 – 1. díl – Žár pod hladinou

E-kniha · USUŠ SVÉ VLASY V 15:30, 2:45 – 1. díl – Žár pod hladinou je syrová queer pentalogie, která balancuje mezi něhou a pornografií, mezi osudem a každodenností.

„Koupit ↓“

V kulisách pražských bazénů, vysokoškolských kolejí a nočních klubů se střetávají mladí muži – tělem krásní, duší zranění.

Viktor a Tom. Jeden se ztrácí, druhý neví, jak ho chytit. Do jejich vztahu se otiskují minulosti, které si nesou na zádech jako plavecký vak plný kamení – smrt blízkého, rodinné mlčení, osudová setkání, která si člověk nevybírá.

Kniha je erotická, ale i hluboce intimní. Místy vtipná, jindy bez slitování. Obsahuje jak syrový sex, tak jemnost doteků, které nemají kam patřit. V pozadí všeho se tiše chvěje magický realismus – jakási síť vlivů, jež přesahují logiku, ale hluboce rezonují.

„Žár pod hladinou“ je první díl pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45.

V létě se ještě nic definitivně nezlomí, ale praskliny jsou vidět – v rodinách, ve sprchách po tréninku, v noci, která je někdy delší, než by měla. Místo velkých gest dostanete blízkost a šum vody; místo odpovědí stopy, které povedou dál do chladnějších měsíců.

---

Vstup do příběhu

Léto.

Praha.

Bazénová voda vonící chlórem.

Rozpálené tramvajové zastávky.

První brigády.

První zamilování.

První věci, které člověka poznamenají na celý život.

Žár pod hladinou je příběh o okamžiku těsně před změnou.

Ještě se nic definitivně nezlomilo.

Ale praskliny už jsou všude.

---

Hlavní postavy

Tom Záhorský

Silácký kluk, který většinu věcí nechává raději nevyřčených.

Viktor

Kluk, který hledá blízkost způsobem, který ho často zraňuje.

Veronika

Sportovkyně, která na první pohled působí silněji, než se sama cítí.

Tony Leung

Nenápadný pozorovatel, jehož přítomnost změní víc věcí, než by se mohlo zdát.

---

Která postava z Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 jsi?

 

---

Místa příběhu

📍 Praha

📍 Plavecký stadion Podolí

📍 Anděl, Palačák

📍 SAPA

📍 Pornokino

📍 Erotické videokabinky

📍 Letní ulice, noční zastávky

Každé z těchto míst se během pentalogie stává součástí příběhu stejně jako samotné postavy.

---

Co v knize najdete

• queer romanci
• hate-to-love dynamiku
• psychologické drama
• sportovní prostředí
• magický realismus
• rodinná traumata
• humor
• erotiku
• dospívání
• hledání identity

---

Soundtrack knihy

Knihy Antonína Deliše často vznikají společně s hudbou.

Některé skladby vznikaly během psaní, jiné až po dokončení knihy. Dohromady tvoří zvukovou stopu světa Usuš své vlasy v 15:30, 2:45.

▶ Poslechnout soundtrack k prvnímu dílu

▶ Koupit vinyl k prvnímu dílu (čeká na release)

 

---

Zajímavosti ze světa knihy

• Děj se odehrává v reálné Praze.
• Některé lokace lze dodnes navštívit.
• Série je plánována jako pentalogie.
• Každý díl představuje jinou etapu života postav.
• K příběhu vznikají také soundtracky.
• Součástí světa jsou desítky vedlejších postav, jejichž osudy se postupně propojují.
• V příběhu se objevují prvky magického realismu, které však nikdy nevysvětlují svět přímo.
• Voda je jedním z hlavních symbolů celé série.

---

Swim deep

• první obálka knihy
• místa
• soundtrack jako cesta do knihy
• co inspirovalo vznik knihy
• časová osa série

 

První obálka knihy

Hledal jsem výraz pro příběh, který se odehrává mezi vodou, tělem, touhou, sportem, studem, mladostí a temnotou. Hledal jsem obraz, který unese bazén, noční světla, mokrou kůži, napětí mezi postavami i křehkost toho, co se pod hladinou teprve rodí.

První návrhy byly různorodé. Některé šly víc k realistickému plakátu. Jiné k malbě a větší queer poetice. Další ke klasické knižní obálce, kde dominuje název a postavy ustupují do atmosféry.

Objevila se modrá verze, černá verze a nakonec červená. Motiv skokanské věže, noční bazén, mokrá těla, světla nad hladinou. A spolu s tím jsem postupně docházel i k vizuální podobě hrdinů.

Modrá obálka, která doprovázela jedno z vydání, mi pořád zůstává blízká. Mám ji možná nejradši. Jenže časem jsem pochopil, že mohla čtenáře mást. Působila poeticky, skoro snově. Červená verze naproti tomu víc odráží „heavy contemporary“ linku příběhu. Tváří se dospěleji, než mí hrdinové ve skutečnosti jsou — ale osudy, které si nesou na zádech, a především jejich sexuální zkušenosti, už patří spíš k tělům, která vidíme na obálce.

A mást čtenáře je to poslední, co bych chtěl.

Postupně jsem pochopil, že nejde jen o to mít hezkou obálku. Obálka musela najít tón celé pentalogie. Neměla být jen romantická. Neměla být jen sportovní. Neměla být jen queer. Musela nést něco těžšího: napětí mezi krásou a zraněním.

Nakonec mě inspirovaly i reelsy sportovců na Instagramu — krátké záběry plavců, kteří pózují u bazénu, napůl jako atleti, napůl jako nedotknutelné obrazy mladého těla. A k tomu se přidala podolská věž. Ta nakonec vyhrála. Ne jako dekorace, ale jako znak: výška, pád, trénink, tělo, výkon, nebezpečí.

Proto pro mě tyhle návrhy nejsou omyly. Jsou to stopy. Každý z nich zachytil jinou část knihy. Jeden tělesnost. Druhý noční bazén. Třetí melancholii. Další vztahy mezi postavami. A až jejich střídáním se začalo ukazovat, co vlastně hledám.

První obálka tak není jen obal knihy.

Je to záznam hledání tváře příběhu.

 

 

Místa

Při psaní knihy jsem vycházel z osobních zkušeností s místy, kde se příběh odehrává. Přesto jsem se na ně během psaní opakovaně vracel — už ne jen jako návštěvník, ale jako pozorovatel.

Chodil jsem na soutěže ve skocích do vody, na nuda pláž v Podolí, hodiny jsem proseděl před saunou v bazénu. Odpočíval jsem, díval se, nasával místní cvrkot. Ne proto, abych doslova přepisoval, co vidím a slyším, ale abych místo dostal do těla. Abych do něj mohl lépe zasadit svůj příběh.

Často se mi při tom ukazovalo, jak nepozorný někdy vůči životu jsem. A zároveň jak obyčejné, bedlivé pozorování dokáže rozšířit chuť žít. Najednou člověk necítí jen jeden okamžik. Cítí jeho vrstvy. Vidí víc, než by viděl při běžném průchodu kolem. Právě proto říkám, že psaní obohacuje můj život. Jako by člověk skrze příběh zažil víc, než mu jeden den sám dovolí.

Během psaní jsem také natáčel krátká videa a reelsy. Pomáhala mi postupovat příběhem kupředu. Někdy mi připadal skoro neutlačitelný. Ne snad jen proto, že Žár pod hladinou je teprve prvním dílem z pěti, ale kvůli tíze života, kterou jsem v té době vlekl jako závaží — trochu jako Veronika v knize.

A přesto všechno jsem se rozhodl pojmenovat konkrétně jen jedno místo: plavecký bazén Podolí.

Ostatní místa zůstávají nepojmenovaná. Neurčitá. Schovaná mezi realitou a fikcí.

Aby si čtenář mohl říct: možná si to celé vymyslel.

Anebo naopak:

to znám.
tam jsem byl.

Soundtrack jako cesta do knihy

Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 není moje první kniha. A čím déle píšu bez bezprostřední čtenářské účasti, tím víc pro mě ztrácí smysl jen „psát“. Proto si z tvorby dělám vlastní proces — nezávislý na okamžité odezvě čtenářů.

A právě tím vzniká i můj osobní způsob práce.

O knize často dlouho mluvím, přemýšlím o ní, vracím se k ní z různých stran. Někdy nezačnu první větou, ale písní. Už ani přesně nevím, jestli nejdřív vznikla skladba Usuš své vlasy v 15:30, 2:45, nebo první řádka knihy. Dnes už jsou pro mě obě věci spojené tak těsně, že se nedají úplně oddělit.

Jak čas plynul, chodil jsem do podolského bazénu a už z Hloubětína jsem si pouštěl vlastní soundtrack. Dnes čítá pět alb. Stal se pro mě hudbou pražských cest — procházkovým albem, skrze které jsem se díval na město očima svého příběhu.

Na Prahu, na Viktora, Toma, Veroniku. Na místa, která jsem jim v knize připravil k životu.

Hudbu jsem poslouchal i při psaní. Soundtrack pro mě žije už dlouho a nese v sobě zvláštní nostalgii ještě dřív, než se kniha skutečně dostala ke čtenářům. Vznikly videoklipy, obrazy, jednotlivé nálady. A když jsem knihu dopsal a čekal na další pokračování, začal jsem se k té hudbě znovu vracet.

V množství rozepsaných příběhů je pro mě soundtrack způsob, jak se rychle vrátit do konkrétního světa. Přehodí mě do kolejí daného příběhu. Stačí pár tónů — a najednou znovu vím, kdo kde stojí, co ho bolí, po čem touží, čeho se bojí.

Všechno naskočí.

Vývoj mělo i samotné album. A stejně jako kniha se měnil i jeho vizuální obal. První obrázek byl představou ideálního přebalu, ale vznikl v době, kdy jsem ještě neměl přesnou představu o vztazích v knize, postavách ani jejich vzhledu. Druhý obrázek ukazuje snahu vytvořit zároveň plakát i cover alba. Nejblíž své tehdejší představě jsem se dostal u třetího obrázku, který jsem nakonec použil pro soundtrack na YouTube.

Poslední obrázek už je výsledným coverem. Ladí se zbytkem vinylové pentalogie a uzavírá jednu fázi hledání.

Stejně jako kniha i soundtrack nevznikl najednou.

Vznikal jako cesta zpátky do příběhu.

Co inspirovalo vznik knihy

Mnoho lidí se podivuje složitému názvu knihy Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 i tomu, proč právě Usuš své vlasy, a ne Usuš si vlasy. Je to povzdechnutí nad mládím, které je v nenávratnu nejen v životě, ale i na vlastní hlavě. Paradoxně jsem právě opakováním názvu knihy našel cestu ke svým vinylově syntetickým vlasům, které dnes střídám skoro jako boty.

Léta jsem sledoval korejskou televizní tvorbu a jeden seriál ve mně zarezonoval mimořádně silně — včetně svého názvu, který jsem později volně parafrázoval v názvu vlastní knihy. Byl to korejský seriál 스물다섯 스물하나, česky Pětadvacet, jednadvacet, anglicky Twenty-Five Twenty-One.

Jednalo se o seriál ze šermířského prostředí. A právě sportovní prostředí jsem po svém přenesl i do knihy. V seriálu byla také scéna z plaveckého bazénu, kde jedna z hrdinek skáče z věže do vody — rozhodně ne proto, že by jí to těšilo. Hlubokou stopu ve mně nechala i Kim Tae-ri, která ztvárnila hlavní postavu Na Hee-do. Díky ní ve mně zůstala chuť věnovat se šermu.

Z toho mi nakonec zbyl jen navrtaný háček na zavěšení sportovní výbavy. A fakt, že dnes nešermuji, přisuzuju spíš své finanční nestabilitě než čemukoliv jinému.

Psaní je v tomhle levnější varianta.

Někdo se také podivuje tomu, že je příběh strukturovaný jako vyprávění studentů, ale zároveň má hluboké propady do dospělého světa nezávazného sexu. Přesto můžu s klidem říct, že mnoho věcí mám odpozorovaných ze života. Možná bych někdy rád napsal korejsky lehkou, hravou verzi příběhu. Jenže můj příběh odráží to, jak vnímám svět já: tvrději, neklidněji, s větší tíhou pravdivosti.

Nechtěl jsem psát knihu, která nebude mou pravdou. Ani knihu, která by jen naplňovala očekávání žánru. Na trhu je jistě dost příběhů, které jsou čistšími gay romancemi — psanými z pohledu těch, kteří vidí jiné věci než já, nebo žijí v jiné realitě. Nechci to nijak posuzovat. Ani já nepíšu dokumentární knihu. A jak ukážou další díly, i já se realitě vzdálím. Jen možná jinak, než by se čekalo.

Další inspirací byla samota. Nebo přesněji jedna otázka, kterou jsem slyšel mnoho let: „A proč jsi sám?“

V době psaní prvního dílu jsem si uvědomil, že se z té otázky vlastně potřebuju vypsat. Že chci dát odpověď všem, kteří se mě na to dvacet let vytrvale ptali. Ne jednou větou. Ne vysvětlením u stolu. Ale celou pentalogií.

Dnes, kdy už nejsem tak docela sám — a přesto jsme všichni nějak sami, ne? — mě zajímá sledovat, jak se mi zpětně rozšiřuje vnímání celého příběhu. Vidím v něm nakonec i určitou naději pro oba hlavní hrdiny. A možná i pro další špetku z nich.

Nestojí za mnou vydavatel, který by trval na tom, aby se můj Pip a Estella ještě potkali. V tomhle směru mám větší svobodu. Svobodu tvořit ze sebe a pro sebe.

A jestli někdo najde v mých příbězích zalíbení, budu za to rád.

Ale na život bez čtenáře jsem si už zvykl.

Časová osa série

Příběh pentalogie mám rozmyšlený. Začíná v létě, s malou retrospektivou do zimy, pokračuje podzimem, zimou, jarem a nakonec se znovu vrací do léta.

V tomhle rozvržení mě inspiroval korejský film Jaro, léto, podzim, zima… a jaro. Nejde o inspiraci dějem, spíš samotným plynutím času a představou, že se člověk po dlouhé cestě vrací na stejné místo — ale už není stejný.

Vlastně mě nepřekvapuje, že na SoundCloudu mě nejvíc poslouchají lidé z Vietnamu, Spojených států a Jižní Koreje. Možná je to náhoda. Možná je to Tony. A možná tam existuje nějaké nevědomé propojení, kterého si ani sám nejsem úplně vědom.

Ale zpět k pentalogii.

Jsem v míru s tím, pokud ji nikdy nedopíšu.

Když jsem dopsal první díl, řekl jsem si: a tady to může klidně skončit. Na nějaký čas jsem se ocitl v jiném světě a to samo o sobě mělo hodnotu. Druhý díl mám rozepsaný, ale nikam se neženu. Psaní pro mě není závod ani výrobní linka. Čím dál víc ho vnímám jako způsob, jak projít vlastním životem vědoměji. Každá kniha, každý příběh, vychází ze mě, aby se do mě zase otiskl zpátky. Je to podobné, jako když pečetidlem vtlačíte do vosku vlastní jméno. Jenže v mém případě se stejný otisk vrací i opačným směrem. A přestože mi dnes při psaní pomáhá umělá inteligence, neznamená to, že ze sebe příběhy sypu jako na běžícím pásu. Ten otisk pravdy, který v příběhu hledám, je pořád můj vlastní. Nikdo jiný ho za mě vytvořit nemůže.

Proto mají knihy svůj čas.

Kdysi jsem si možná představoval, že každý díl napíšu během jednoho ročního období. Jenže život měl jiné plány. A co život — možná osud. Dnes už se mu spíš podvoluji, než abych s ním zápasil. Nehodlám si vyčítat, že něco neběží podle plánů, které jsem si kdysi vytvořil. Na podobné představy o tvorbě jsem už nejspíš vyrostl. Příběh si vezme tolik času, kolik potřebuje. A já také.

---

PRO ZARYTÉ FANOUŠKY KNIHY USUŠ SVÉ VLASY V 15:30, 2:45

• 🎵 Spotify soundtrack
• 🎵 SoundCloud soundtrack
• 🎬 YouTube videoklipy
• 📱 Wallpaper ke stažení 1024×1536
• 🇰🇷 Twenty-Five Twenty-One (seriál, který inspiroval název knihy)
• 🎥 Jaro, léto, podzim, zima… a jaro (film, který inspiroval časovou osu série)
• 📘 Paperback / tištěná kniha
• 🎨 Stáhni si Moodboard (PDF)

---

JAK TO FUNGUJE (RUČNÍ DORUČENÍ)

Formát: EPUB + PDF (digitální produkt)
Rozsah: 361 stran (PDF) · 81 722 slov (EPUB)
Cena: 99,-Kč

Bonus ke každé objednávce:

– PDF ke knize Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 – „Atlas něžných tváří“
– a obálka knihy ve vysokém rozlišení + 1 autorský vizuál ke knize (JPG)Doručení: po zaplacení pošlu e-knihu e-mailem do 24 hodin (nejpozději do 48 hodin).
Když e-mail v platbě nesedí / chceš poslat na jinou adresu: napiš mi na wo@endralon.space a připiš jméno + čas platby.

Kontakt: wo@endralon.space
Digitální produkt — doručeno e-mailem, nic se neposílá poštou.

 

---

Technické údaje

Název: Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 – I. díl – Žár pod hladinou

Autor: Antonín Deliš

Série: Usuš své vlasy v 15:30, 2:45

Díl: 1 z 5

Žánr: Heavy Contemporary, queer literatura, psychologický román, coming-of-age

Prostředí: Praha, plavecké bazény, vysokoškolské koleje, SAPA, noční město

Formát: EPUB + PDF

Rozsah: 361 stran

Počet slov: 81 722

Jazyk: čeština

Vydavatel: Endralon

---

Součást světa Endralonu

Žár pod hladinou je prvním dílem pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45.

Příběh sleduje osudy Toma, Viktora, Veroniky, Tonyho a dalších postav během jednoho léta v Praze. Další díly postupně rozšiřují jejich příběhy a sledují proměny vztahů, rodin i míst, která se stávají téměř samostatnými postavami.

Stejně jako další knihy Antonína Deliše je i tato součástí širšího světa Endralonu, ve kterém se propojují knihy, hudba, obrazy, soundtracky a další příběhy.

---

Hlavní postavy

Tom Záhorský — (ne)citlivý student pečující o nemocnou matku.

Viktor — kluk hledající blízkost ve světě, který mu ji neumí nabídnout.

Veronika — talentovaná sportovkyně bojující sama se sebou.

Tony Leung — tichý pozorovatel, který vstupuje do příběhu způsobem, jenž ovlivní všechny ostatní.

---

Pokud se vám Žár pod hladinou líbil

Prozkoumat můžete také soundtracky, obrazy a další příběhy ze světa Endralonu, které společně vytvářejí jeden propojený vesmír.

První díl je pouze začátek. Některé odpovědi teprve přijdou. A některé věci zůstanou pod hladinou ještě velmi dlouho. Minimálně než dopíšu další díl.

 

---

 

 

 

 

---