Deník spisovatele

Co se změnilo, když jsem přestal čekat na průlom Před necelým měsícem jsem zveřejnil text Konec jedné ambice, ne psaní. Napsal jsem v něm, že už nechci proměňovat každou knihu v několikaměsíční kampaň, každý příspěvek v pokus prolomit algoritmus a každý den v čekání, zda si mě konečně někdo všimne. Přijal jsem, že množství práce, které jsem vložil do propagace, […]

ArtFork začal jako lehce napsaná absurdní detektivka. O šest let, několik vydání a jeden zánik reality později z něj vznikl svět o identitě, paměti a konci. Když jsem před lety dopsal prvního ArtForka, věděl jsem, že klidně můžu napsat druhého. Konec knihy k tomu přímo vybízel. Zároveň mě ale bavila představa, že budu mít knihu s názvem Výchozí bod — […]

Před pár hodinami jsem četl debatu o tom, jak má začínající spisovatel propagovat knihu. Strategie, freestyle, Instagram, komunita, začít rok před vydáním, začít až se smlouvou, ukazovat sebe, ukazovat knihu, dělat recenze, nedělat recenze. A pak se mě někdo zeptal úplně jednoduše: Zkoušel jste někdy poslat rukopis do nakladatelství? Ano. Asi před dvaceti lety. A tou jednou otázkou se otevřelo […]

Při obyčejném úklidu autorského webu jsem zjistil, že už sám nevím, které vydání jedné mé knihy je které. A došlo mi, že vydáním kniha někdy vůbec nekončí. Článek Dnes jsem chtěl udělat jednu poměrně banální věc. Uklidit si na webu knihy. Jen dát do pořádku odkazy, aby člověk, který přijde na stránku některé z mých knih, pochopil, co vlastně existuje, kde se […]

Umělecké stanovisko Poslední rok jsem věnoval nejen psaní knih, ale také hledání odpovědi na otázku, zda je možné dostat je ke čtenářům vlastními silami. Nečekal jsem se založenýma rukama, že si mě někdo všimne. Neříkal jsem si, že dobrá kniha si své publikum jednou najde sama. Věděl jsem, že nic takového neplatí. Proto jsem se pokusil udělat všechno, co bylo […]

Když Antonín Deliš začal psát první díl pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45, netušil, že mu následující dva roky života vyplní téměř beze zbytku. Z původně komorní gay romance zasazené do pražského Podolí se postupně stal rozsáhlý pětidílný románový celek, který sleduje proměnu několika mladých lidí napříč čtyřmi ročními obdobími a znovu se vrací do léta, kde všechno začalo. […]

Po dvou letech práce mám dopsáno. Všech pět dílů pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 už existuje jako dokončený příběh. Teď mě čeká méně romantická, ale nezbytná část práce: sazba, korektury a postupná příprava posledních tří knih k vydání během roku 2026. Pentalogie je současná vztahová próza z Prahy, kterou označuji jako heavy contemporary. Odehrává se především kolem plaveckého […]

Mám radost, že mám venku dvě nové knihy. Mám. Jenže to není ta hlavní emoce. Mám totiž pocit, že se po letech konečně začíná dít něco, co bylo dlouhou dobu vidět jen mně. Nevyšly jen dvě knihy. Začal se postupně otevírat svět, který jsem stavěl mnoho let. Svět, ve kterém vedle sebe existují příběhy, soundtracky, obrazy, vlastní jazyky, mapy, ilustrace […]

Uběhl měsíc od Světa knihy a já pořád nevím, co si o tom všem myslet. Když jsem se na veletrh připravoval, dělal jsem si průzkumy vystavovatelů, nakladatelství, přemýšlel jsem, koho bych měl znát a kdo by mohl znát mě. Přivezl jsem knihy. Přivezl jsem soundtracky. Přivezl jsem svůj svět. Svět, který buduju roky a který se jmenuje Endralon. Svět, v […]

Existují alba, která si člověk pamatuje po jednotlivých skladbách. A pak existují alba, která si pamatuje jako barvu. U mě to bylo In Dust 3 od The Ecstasy of Saint Theresa. Když jsem ho po letech znovu poslouchal, nevrátily se mi názvy skladeb. Nevrátily se mi konkrétní melodie. Vrátil se mi pocit. Stříbro. Ne kov. Ne šperk. Spíš světlo na hladině. Mlha. Vzduch. Něco […]

FILMFARE INDIA, 2032 Rozhovor s Antonínem Delišem, českým spisovatelem, autorem projektu Endralon a nečekanou hvězdou moderních ghazal Po převzetí ceny za skladbu Tum Aaye jsme si sedli s mužem, jehož životní příběh je stejně neuvěřitelný jako jeho hudba. Arjun Mehra (Filmfare): Pane Deliši, vítejte v Bombaji. Antonín Deliš: Děkuju. Pořád si nejsem jistý, jestli nejsem ve snu. Arjun Mehra: Myslíte […]

Když jsem letos před Světem knihy přemýšlel, s jakou knihou tam pojedu, měl jsem jasno. Myslel jsem si, že hlavní pozornost budu věnovat sérii Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Je to projekt, kterému věnuji obrovské množství energie. Žiju s jeho postavami, znám jejich budoucnost, znám jejich pády i jejich lásky. Připadalo mi samozřejmé, že právě tato kniha bude stát […]

Mám doma červený zápisník z Indie. Není to náhodně nalezený sešit, který bych po letech objevil na dně zaprášené krabice. Svoje materiály si schovávám. Staré rukopisy, poznámky, náčrtky, mapy příběhů, scénáře i pracovní sešity. Jen mě po letech překvapuje, že některé z nich pořád mám. Že přežily všechna stěhování, přesuny, změny života i moje vlastní proměny. Ten červený zápisník je […]

Nedávno jsem narazil na debatu o tom, co lidem vadí v gay knihách. Bylo zvláštní ji číst. Ne proto, že bych hledal potvrzení vlastních názorů, ale proto, že jsem si během ní uvědomil něco o sobě: já vlastně gayromance skoro nečtu. Když na nějakou narazím, většinou mě ukázka neosloví. Často mám pocit, že čtu představu gay romantiky, která mi připadá […]

Nedávno jsem si nechal udělat dvě fotografie. Jedna vznikla teď, druhá před pěti lety. Když je dám vedle sebe, většina lidí mi řekne totéž: „Vždyť ti to slušelo i bez vlasů.“ A já jim věřím. Když se na tu starší fotku podívám, nemám pocit, že bych na ní vypadal špatně. Jenže fotografie zachytí jednu vteřinu. Život trvá mnohem déle. Neříkám […]

Název té knihy vždycky zněl jako oznámení narození. New Jeff Buckley was born. Narodil se nový Jeff Buckley. Nový hlas. Nový osud. Nový člověk, který ponese něco z toho starého. Jenže čím déle se ke knize vracím, tím víc mám pocit, že ten název klame. Nebo spíš: že říká pravdu způsobem, kterému jsem tehdy ještě úplně nerozuměl. Protože ta kniha […]

Dlouho existovaly moje příběhy hlavně v knihách.V posledních letech se ale kolem nich začal pomalu vytvářet ještě jeden svět — hudební. Ne klasická kapela.Ne rádio.Spíš soundtracky k emocím, městům, postavám a scénám, které se nevejdou jen do jedné stránky. A právě proto vznikl i můj oficiální Spotify profil. 🎧Antonín Deliš na Spotify Najdete tam první vydané album: — New Jeff […]

Poslední týdny trávím zvláštním druhem čekání. Moje knižní soundtracky postupně procházejí schvalovacím procesem pro širší digitální distribuci. Pokud všechno dopadne dobře, měly by se časem objevit i mimo SoundCloud — například na Spotify, Apple Music, YouTube Music, Amazon Music, Deezeru, Tidalu, TikToku nebo v hudebních knihovnách Instagramu a Facebooku. Neznamená to automaticky úspěch.Neznamená to, že algoritmus někoho zázračně vytáhne z […]

Když jsem začal vydávat soundtracky ke svým knihám, vůbec jsem nevěděl, co se s nimi stane. Nešlo o klasický hudební projekt. Nebyl za tím label, marketingový tým ani strategie typu „jak prorazit na Spotify“. Byly za tím knihy, obrazy, noční města, smutek, queer romantika, bazény ve tři ráno, vzpomínky, které se nevejdou do běžného literárního formátu. Hudba kolem mých knih […]

Na Světě knihy jsem neseděl sám. Čtyři dny jsme v kolektivní expozici sdíleli jeden zvláštní prostor — knihy, roll-upy, krabice, stres, smích, ranní stavění stánků i večerní vyčerpání. A první minuty? Upřímně: byli jsme tam jak sardinky na talíři paní Clackettové z Noises Off. V naší řadě byl Můj Výletník. Jemný, hravý svět výletů, zvířecích průvodců, samolepek a rodinných cest […]

Možná nebyla náhoda, kde jsem na Světě knihy seděl. Vedle mého stolu bylo nakladatelství Mlýny a po celou dobu tam měli rozloženou knihu o heraldice. Erby, znaky, rody, paměť, symboly. Několik dní to leželo vedle mě, zatímco já seděl u svého černozlatého stolu mezi knihami, plakáty, věštbami, QR kódy, lampičkami a vlastním jménem. Tehdy jsem si neřekl: vytvořím si erb. […]

Na Svět knihy jsem v roce 2025 přišel jako čtenář. O rok později jsem se vrátil jako malý vystavovatel v kolektivní expozici autorů. Čtyři dny jsem stál za černozlatým stolem a díval se přes něj do haly vystavovatelů, na proud lidí, na slavná jména, na neznámé autory, na vlastní očekávání i vlastní únavu. Tohle nejsou soudy nad světem. Tohle jsou […]

Možná jste dnes kolem mě jen prošli. Možná jste si všimli černozlatého stolu. Možná zvláštního outfitu. Možná knih. Možná roll-upu. Možná hudby. Možná jen člověka, který tam několik hodin stál a snažil se udržet pohromadě vlastní nervový systém. Možná jste se zastavili. Možná jste si odnesli záložku, plakát, věštbu nebo knihu. A možná jste teď poprvé otevřeli web endralon.space. Jestli […]

Blíží se Svět knihy Praha 2026 a já si čím dál častěji uvědomuji, že u takové akce se nedá počítat jen s nadšením. Nadšení je krásné. Ale samo o sobě nezaplatí tisk, stánek, letáky, plakáty, cestu, jídlo ani měsíc života. Nadšení je motor, ne rozpočet. A protože jdu na Svět knihy jako samostatný autor, bez nakladatelského aparátu za zády, musím […]

Zítra začíná Svět knihy Praha 2026. Na několik dní se svět, který většinu času existuje jen mezi stránkami knih, soundtracky, fragmenty textů a nočními poznámkami, znovu přesune do fyzického prostoru. Budu v pavilonu D / KD004.U stolu Antonín Deliš. S knihami.Se záložkami.S podpisy.S knižními věštbami.A s malou růžovou slzou anděla. Každý rok mě na literárních akcích nejvíc fascinuje moment těsně […]

Před šedesáti dny jsem začal odpočítávat čas do Světa knihy. A spolu s tím mi došla jedna nepříjemná, ale důležitá věc: Představa, že si člověk sedne za stůl, položí na něj svoje knihy a lidé si ho nějak najdou, je dnes už vlastně iluze. Nestačí napsat knihu. Nestačí ji vytisknout. Nestačí roky něco budovat v tichu. Člověk musí dát světu […]

Nejsem klidný. To je možná nejpřesnější věta, kterou můžu pár dní před Světem knihy napsat. Nejsem v náladě člověka, který si jen tak zabalí pár výtisků, postaví je na stůl, usměje se na kolemjdoucí a večer si řekne, že to bylo milé. Možná jednou takový budu. Možná až půjdu na Svět knihy podesáté. Možná až budu mít za sebou deset […]

Před Světem knihy jsem měl spoustu plánů. Některé byly velmi praktické. Připravit knihy. Připravit stánek. Připravit menu. Připravit QR kódy. Připravit podpisy, záložky, plakáty, texty, příspěvky, věštby, krabice, oblečení, tělo, nervy a hlas. Některé plány byly ale méně viditelné. Chtěl jsem se na Svět knihy připravit nejen jako autor, který přijede ke svému stolu, rozloží knihy a čeká, jestli někdo […]

O kostýmu, smrti, patině, zlatých žilkách, malém rozpočtu a outfitu na Svět knihy Kdyby se mě někdo zeptal na módní inspiraci, nejspíš bych dlouho nevěděl, co odpovědět. Móda v běžném smyslu mě nikdy moc nezajímala. Neuvažuji v kategoriích značek, sezón, trendů, kapsulových šatníků a spisovatelů v bezpečně padnoucím saku. Většinou mě nezajímá otázka, co se právě nosí. Zajímá mě spíš […]

Na Svět knihy letos fyzicky nevezu knihu Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. A přesto tam bude přítomná. Je vydaná — zatím externě přes Lulu — ale letos ji nebudu mít na stole jako jeden z titulů k prodeji. Bude tam jinak. Na roll-upu. Ve vizuálu. V obraze bazénu, těl, vztahů, napětí a příběhu, který pro mě představuje další velkou […]

Občas to může vypadat, že jsem rozprostřený všude možně. Web. TikTok. Instagram. YouTube. Wattpad. Reddit. SoundCloud. Last.fm. LinkedIn. HeroHero. Forendors. OnlyFans. Newsletter. WhatsApp. Discord. Není to proto, že bych chtěl zaplnit internet jen proto, aby někde něco blikalo. A není to ani tím, že bych na každé místo dával totéž se stejným významem. Každé z těch míst používám trochu jinak. […]

Letošní Svět knihy má jako jedno z témat historii. Paměť proti zapomínání. A já jsem si původně říkal, že sedm dní před festivalem už možná nemá cenu nic velkého vysvětlovat. Knihy jsem ukázal. Odkazy jsem roznesl po sítích. Kdo mě sleduje, ví, že budu na Světě knihy v kolektivní expozici, v Pavilonu D. Ví, že nevezu jednu novinku, ale kus […]

Původně jsem si myslel, že na Svět knihy pojedu hlavně se svou novinkou. S knihou Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Jenže pak se mi zdál sen. A ten sen mi zvláštním způsobem připomněl něco, co jsem možná věděl už dávno: že než člověk začne ukazovat, kam právě míří, měl by se někdy poctivě vrátit tam, odkud vyšel. K prvním […]

Pomalu vzniká nová kniha. Jmenuje se Christmas a Hamburger. A zatímco se její svět teprve skládá dohromady, má už svou první prozatímní tvář. Obálku. Na první pohled může působit skoro něžně. Vánočně. Měkce. Jako příslib romance, ve které bude sníh, světýlka, Praha a dva lidé, kteří se k sobě opatrně přibližují. Jenže pod tou něhou je něco neklidnějšího. Christmas a […]

Před Světem knihy většinou mluvím hlavně o věcech, které už existují fyzicky. O knihách, stolech, tisku, podpisu, cestě do Prahy. Jenže paralelně s tím se pořád dějí i jiné věci. Tišší. Dlouhodobější. Druhý díl pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 je už nějakou dobu ve mně kompletně poskládaný. A teď je konečně rozepsaný. Podtitul zůstává: Otoč-se | než-sko-číš. Zároveň […]

Poslední roky mám pocit, že klasické sociální sítě přestávají fungovat jako místo pro tvorbu. Všechno mizí rychleji, než to člověk stihne doopravdy prožít. Příspěvky se mění v reklamu, algoritmy v hlídače pozornosti a člověk nakonec tráví víc času vysvětlováním vlastní existence než samotným vytvářením. A tak jsem otevřel vlastní subreddit: r/endralon Ne jako další marketingový profil.Spíš jako archiv světa, který […]

Ahoj, milí moji 🌸 občas se na sebe dívám v obrazech, které nejsem úplně já, a přitom by bylo příliš jednoduché říct, že se v nich nepoznávám. Poznávám. Jen ne doslova. Ne jako v zrcadle, které vrací přesný stav věcí, ale spíš jako v nějaké zvláštní ozvěně sebe sama, která je hladší, jemnější, o něco mladší, možná i o něco vlídnější. […]

Ahoj, milí moji 🌸 po pětadvaceti letech jsem si znovu sedl k pianu a když to teď píšu, uvědomuji si, jak snadno by ta věta mohla znít slavnostněji, než jaký ten okamžik ve skutečnosti byl. Jenže on nebyl slavnostní. Nebyl to žádný filmový návrat, žádné velké gesto, žádná scéna, ve které by se člověk na chvíli zastavil nad vlastním osudem a […]

Ahoj, milí moji 🌸 strávil jsem šest hodin v botanické zahradě a dodnes mám pocit, že ten čas nešel měřit jen hodinami. Nebyl to ten druh návštěvy, kdy člověk projde jednu část, zastaví se na pár fotografií a zase pokračuje dál s pocitem, že „to má za sebou“. Chodil jsem pomalu, vracel se, znovu procházel stejnými cestami, nechával se vést spíš […]

Ahoj, milí moji 🌸 někdy mám pocit, že noc je upřímnější než den. Ne tím, co ukáže, ale tím, co si dovolí nechat bez odpovědi. Přes den si skládám svět do tvarů, které dávají smysl – věty mají začátky a konce, rozhodnutí mají důvody, emoce mají vysvětlení. Jako bych si kolem sebe stavěl jemnou konstrukci, která drží pohromadě všechno, co by […]

Ahoj, milí moji 🌸 jsou chvíle, kdy člověk neodchází od druhých domů, ale odnáší si je ještě dlouho v sobě. Ne jejich přesné věty, ne obsah rozhovorů, ne to, co se jedlo, co hrálo v televizi nebo kolikrát se vařila voda na čaj, ale jakýsi jemný otisk jejich světa, který se usadí v těle dřív než v paměti. A pak se […]

Ahoj, milí moji 🌸 18.dubna. Zapsal jsem si to datum hlavně proto, abych si něco uvědomil. Ne kvůli knize samotné, ale kvůli času. Když to přepočítám, do začátku Světa knihy zbývá přesně dvacet šest dnů. Najednou už to není „někdy v květnu“. Je to konkrétní. Blízké. Skoro na dosah. A přitom sedím u stolu a držím knihu v ruce. Papír. Obálka. […]

Ahoj, milí moji 🌸 je zvláštní, jak se člověk může ocitnout uprostřed něčeho, co si dlouho přál… a zároveň si v tom najednou není jistý. Sedím u stolu, knihy mám vyrovnané před sebou. Ne v nějakých velkých hromadách, spíš v menších komínech, které průběžně přerovnávám podle toho, co zrovna řeším. Jednu vezmu, podepíšu, vrátím ji jinam. Další přesunu. Je v tom […]

Ahoj, milí moji 🌸 jsou chvíle, kdy už člověk nepřemýšlí, co ještě upravit, co ještě doladit, co ještě zadržet — a prostě to pustí ven. A přesně tohle je jedna z nich. Tohle psaní odchází 11. dubna. A když jsem si to přepočítal, do začátku Světa knihy zbývá zhruba něco přes měsíc. Něco kolem třiatřiceti dnů. Není to ani blízko, ani […]

Ahoj, milí moji 🌸 možná je to zvláštní, ale cítím potřebu říct i to, proč si ten balíček vlastně nekoupit. Ne jako gesto skromnosti. Spíš jako způsob, jak ten svět ochránit. Protože ne každá kniha je pro každého. A ne každá kniha je pro každou chvíli. Tohle není rychlé čtení. Není to kniha, kterou vezmete do ruky a za dva večery […]

Ahoj, milí moji 🌸 když jsem přemýšlel nad autorským balíčkem, nešlo mi jen o to, co všechno bude obsahovat, ale jaký z něj bude mít člověk pocit. Jestli to bude jen součet několika položek… nebo jestli to bude působit jako jeden celek, který má svůj tvar, rytmus a vnitřní logiku. A právě proto jsem se od začátku vracel k jedné myšlence. […]

Ahoj, milí moji 🌸 když se dnes ohlížím za revidovanými vydáními, nevidím v tom gesto člověka, který by se chtěl vracet k minulosti jen ze sentimentu. Vidím v tom něco jiného. Potřebu dorovnat hladinu. Potřebu vzít texty, které vznikaly v různých obdobích mého života, pod různým tlakem, s různou mírou zkušenosti, a položit je vedle sebe tak, aby už nepůsobily jako […]

Ahoj, milí moji 🌸 když se řekne „psaní knihy“, většina lidí si představí ticho. Stůl. Možná lampu. A člověka, který se sklání nad větami, jako by byly něčím jemným, co se nesmí vyrušit. A já to chápu. Taky jsem si to kdysi myslel. Jenže poslední měsíce mě naučily něco jiného. Že psaní je možná ta nejklidnější část celého procesu. To, co […]

Ahoj, milí moji 🌸 někdy se stane, že člověk vysloví něco, co v něm dlouho žilo potichu, a teprve ve chvíli, kdy to zazní nahlas, pochopí, že to má vlastní váhu. Ne tu myšlenkovou, kterou si přehráváme vevnitř, kde všechno zní trochu zkresleně a trochu bezpečně, ale váhu skutečnou — takovou, která už patří i ostatním. Přesně to se mi stalo […]

Ahoj, milí moji 🌸 sedím nad tím vším, co se za ten týden ve mně i kolem mě odehrálo, a mám pocit, jako bych se ocitl někde mezi dvěma světy. Ještě nedávno jsem byl ponořený v tichu tvorby, v prostoru, kde slova vznikají bez tlaku, bez nutnosti obstát. A teď stojím na prahu něčeho jiného – něčeho, co má váhu reality, […]