Nová kapitola: Moje knihy míří do světa

Co se změnilo, když jsem přestal čekat na průlom Před necelým měsícem jsem zveřejnil text Konec jedné ambice, ne psaní. Napsal jsem v něm, že už nechci proměňovat každou knihu v několikaměsíční kampaň, každý příspěvek v pokus prolomit algoritmus a každý den v čekání, zda si mě konečně někdo všimne. Přijal jsem, že množství práce, které jsem vložil do propagace, […]

Jak vznikal ArtFork: od absurdní detektivky k příběhu po konci světa

ArtFork začal jako lehce napsaná absurdní detektivka. O šest let, několik vydání a jeden zánik reality později z něj vznikl svět o identitě, paměti a konci. Když jsem před lety dopsal prvního ArtForka, věděl jsem, že klidně můžu napsat druhého. Konec knihy k tomu přímo vybízel. Zároveň mě ale bavila představa, že budu mít knihu s názvem Výchozí bod — […]

Vydat knihu umím. Teď chci vědět, co mi nabídne nakladatel

Před pár hodinami jsem četl debatu o tom, jak má začínající spisovatel propagovat knihu. Strategie, freestyle, Instagram, komunita, začít rok před vydáním, začít až se smlouvou, ukazovat sebe, ukazovat knihu, dělat recenze, nedělat recenze. A pak se mě někdo zeptal úplně jednoduše: Zkoušel jste někdy poslat rukopis do nakladatelství? Ano. Asi před dvaceti lety. A tou jednou otázkou se otevřelo […]

Dnes jsem se ztratil ve vlastních knihách. A nebyla to metafora.

Při obyčejném úklidu autorského webu jsem zjistil, že už sám nevím, které vydání jedné mé knihy je které. A došlo mi, že vydáním kniha někdy vůbec nekončí. Článek Dnes jsem chtěl udělat jednu poměrně banální věc. Uklidit si na webu knihy. Jen dát do pořádku odkazy, aby člověk, který přijde na stránku některé z mých knih, pochopil, co vlastně existuje, kde se […]

Konec jedné ambice, ne psaní

Umělecké stanovisko Poslední rok jsem věnoval nejen psaní knih, ale také hledání odpovědi na otázku, zda je možné dostat je ke čtenářům vlastními silami. Nečekal jsem se založenýma rukama, že si mě někdo všimne. Neříkal jsem si, že dobrá kniha si své publikum jednou najde sama. Věděl jsem, že nic takového neplatí. Proto jsem se pokusil udělat všechno, co bylo […]

Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 – Dva roky v Podolí. Rozhovor s Antonínem Delišem o vzniku pentalogie, která začala u bazénu a skončila úplně jinde

Když Antonín Deliš začal psát první díl pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45, netušil, že mu následující dva roky života vyplní téměř beze zbytku. Z původně komorní gay romance zasazené do pražského Podolí se postupně stal rozsáhlý pětidílný románový celek, který sleduje proměnu několika mladých lidí napříč čtyřmi ročními obdobími a znovu se vrací do léta, kde všechno začalo. […]

Dopsal jsem pentalogii Usuš své vlasy v 15:30, 2:45

Po dvou letech práce mám dopsáno. Všech pět dílů pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 už existuje jako dokončený příběh. Teď mě čeká méně romantická, ale nezbytná část práce: sazba, korektury a postupná příprava posledních tří knih k vydání během roku 2026. Pentalogie je současná vztahová próza z Prahy, kterou označuji jako heavy contemporary. Odehrává se především kolem plaveckého […]

Dvě knihy vyšly. Ale ve skutečnosti se otevírá něco mnohem většího.

Mám radost, že mám venku dvě nové knihy. Mám. Jenže to není ta hlavní emoce. Mám totiž pocit, že se po letech konečně začíná dít něco, co bylo dlouhou dobu vidět jen mně. Nevyšly jen dvě knihy. Začal se postupně otevírat svět, který jsem stavěl mnoho let. Svět, ve kterém vedle sebe existují příběhy, soundtracky, obrazy, vlastní jazyky, mapy, ilustrace […]

Přivázaný pod okapem. Měsíc po Světě knihy

Uběhl měsíc od Světa knihy a já pořád nevím, co si o tom všem myslet. Když jsem se na veletrh připravoval, dělal jsem si průzkumy vystavovatelů, nakladatelství, přemýšlel jsem, koho bych měl znát a kdo by mohl znát mě. Přivezl jsem knihy. Přivezl jsem soundtracky. Přivezl jsem svůj svět. Svět, který buduju roky a který se jmenuje Endralon. Svět, v […]

Jak jsem během jednoho dopoledne hledal barvy alba ve vlastním bytě

Existují alba, která si člověk pamatuje po jednotlivých skladbách. A pak existují alba, která si pamatuje jako barvu. U mě to bylo In Dust 3 od The Ecstasy of Saint Theresa. Když jsem ho po letech znovu poslouchal, nevrátily se mi názvy skladeb. Nevrátily se mi konkrétní melodie. Vrátil se mi pocit. Stříbro. Ne kov. Ne šperk. Spíš světlo na hladině. Mlha. Vzduch. Něco […]

Rozhovor pro Filmfare India, 2032

FILMFARE INDIA, 2032 Rozhovor s Antonínem Delišem, českým spisovatelem, autorem projektu Endralon a nečekanou hvězdou moderních ghazal Po převzetí ceny za skladbu Tum Aaye jsme si sedli s mužem, jehož životní příběh je stejně neuvěřitelný jako jeho hudba. Arjun Mehra (Filmfare): Pane Deliši, vítejte v Bombaji. Antonín Deliš: Děkuju. Pořád si nejsem jistý, jestli nejsem ve snu. Arjun Mehra: Myslíte […]

Ostrov mrtvých byl celou dobu v Umagu

Když jsem letos před Světem knihy přemýšlel, s jakou knihou tam pojedu, měl jsem jasno. Myslel jsem si, že hlavní pozornost budu věnovat sérii Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Je to projekt, kterému věnuji obrovské množství energie. Žiju s jeho postavami, znám jejich budoucnost, znám jejich pády i jejich lásky. Připadalo mi samozřejmé, že právě tato kniha bude stát […]

Příběhy jsou způsob, jak si uchovat lidi, kteří odešli

Mám doma červený zápisník z Indie. Není to náhodně nalezený sešit, který bych po letech objevil na dně zaprášené krabice. Svoje materiály si schovávám. Staré rukopisy, poznámky, náčrtky, mapy příběhů, scénáře i pracovní sešity. Jen mě po letech překvapuje, že některé z nich pořád mám. Že přežily všechna stěhování, přesuny, změny života i moje vlastní proměny. Ten červený zápisník je […]

Proč jsem napsal gayromanci, i když je skoro nečtu

Nedávno jsem narazil na debatu o tom, co lidem vadí v gay knihách. Bylo zvláštní ji číst. Ne proto, že bych hledal potvrzení vlastních názorů, ale proto, že jsem si během ní uvědomil něco o sobě: já vlastně gayromance skoro nečtu. Když na nějakou narazím, většinou mě ukázka neosloví. Často mám pocit, že čtu představu gay romantiky, která mi připadá […]

Co mě naučila kniha o vlasech

Nedávno jsem si nechal udělat dvě fotografie. Jedna vznikla teď, druhá před pěti lety. Když je dám vedle sebe, většina lidí mi řekne totéž: „Vždyť ti to slušelo i bez vlasů.“ A já jim věřím. Když se na tu starší fotku podívám, nemám pocit, že bych na ní vypadal špatně. Jenže fotografie zachytí jednu vteřinu. Život trvá mnohem déle. Neříkám […]

Proč se moje kniha jmenuje New Jeff Buckley was born

Název té knihy vždycky zněl jako oznámení narození. New Jeff Buckley was born. Narodil se nový Jeff Buckley. Nový hlas. Nový osud. Nový člověk, který ponese něco z toho starého. Jenže čím déle se ke knize vracím, tím víc mám pocit, že ten název klame. Nebo spíš: že říká pravdu způsobem, kterému jsem tehdy ještě úplně nerozuměl. Protože ta kniha […]

Antonín Deliš je nově na Spotify. Vstup do světa soundtracků, nočních měst a příběhů.

Dlouho existovaly moje příběhy hlavně v knihách.V posledních letech se ale kolem nich začal pomalu vytvářet ještě jeden svět — hudební. Ne klasická kapela.Ne rádio.Spíš soundtracky k emocím, městům, postavám a scénám, které se nevejdou jen do jedné stránky. A právě proto vznikl i můj oficiální Spotify profil. 🎧Antonín Deliš na Spotify Najdete tam první vydané album: — New Jeff […]

Zatímco čekám na Spotify, vznikl první vinyl

Poslední týdny trávím zvláštním druhem čekání. Moje knižní soundtracky postupně procházejí schvalovacím procesem pro širší digitální distribuci. Pokud všechno dopadne dobře, měly by se časem objevit i mimo SoundCloud — například na Spotify, Apple Music, YouTube Music, Amazon Music, Deezeru, Tidalu, TikToku nebo v hudebních knihovnách Instagramu a Facebooku. Neznamená to automaticky úspěch.Neznamená to, že algoritmus někoho zázračně vytáhne z […]

Malá temná hymna mezi velkými proudy internetu

Když jsem začal vydávat soundtracky ke svým knihám, vůbec jsem nevěděl, co se s nimi stane. Nešlo o klasický hudební projekt. Nebyl za tím label, marketingový tým ani strategie typu „jak prorazit na Spotify“. Byly za tím knihy, obrazy, noční města, smutek, queer romantika, bazény ve tři ráno, vzpomínky, které se nevejdou do běžného literárního formátu. Hudba kolem mých knih […]

Kolektivní expozice: malé světy vedle sebe

Na Světě knihy jsem neseděl sám. Čtyři dny jsme v kolektivní expozici sdíleli jeden zvláštní prostor — knihy, roll-upy, krabice, stres, smích, ranní stavění stánků i večerní vyčerpání. A první minuty? Upřímně: byli jsme tam jak sardinky na talíři paní Clackettové z Noises Off. V naší řadě byl Můj Výletník. Jemný, hravý svět výletů, zvířecích průvodců, samolepek a rodinných cest […]