Možná jste dnes kolem mě jen prošli. Možná jste si všimli černozlatého stolu. Možná zvláštního outfitu. Možná knih. Možná roll-upu. Možná hudby. Možná jen člověka, který tam několik hodin stál a snažil se udržet pohromadě vlastní nervový systém. Možná jste se zastavili. Možná jste si odnesli záložku, plakát, věštbu nebo knihu. A možná jste teď poprvé otevřeli web endralon.space. Jestli […]
Blíží se Svět knihy Praha 2026 a já si čím dál častěji uvědomuji, že u takové akce se nedá počítat jen s nadšením. Nadšení je krásné. Ale samo o sobě nezaplatí tisk, stánek, letáky, plakáty, cestu, jídlo ani měsíc života. Nadšení je motor, ne rozpočet. A protože jdu na Svět knihy jako samostatný autor, bez nakladatelského aparátu za zády, musím […]
Zítra začíná Svět knihy Praha 2026. Na několik dní se svět, který většinu času existuje jen mezi stránkami knih, soundtracky, fragmenty textů a nočními poznámkami, znovu přesune do fyzického prostoru. Budu v pavilonu D / KD004.U stolu Antonín Deliš. S knihami.Se záložkami.S podpisy.S knižními věštbami.A s malou růžovou slzou anděla. Každý rok mě na literárních akcích nejvíc fascinuje moment těsně […]
Před šedesáti dny jsem začal odpočítávat čas do Světa knihy. A spolu s tím mi došla jedna nepříjemná, ale důležitá věc: Představa, že si člověk sedne za stůl, položí na něj svoje knihy a lidé si ho nějak najdou, je dnes už vlastně iluze. Nestačí napsat knihu. Nestačí ji vytisknout. Nestačí roky něco budovat v tichu. Člověk musí dát světu […]
Nejsem klidný. To je možná nejpřesnější věta, kterou můžu pár dní před Světem knihy napsat. Nejsem v náladě člověka, který si jen tak zabalí pár výtisků, postaví je na stůl, usměje se na kolemjdoucí a večer si řekne, že to bylo milé. Možná jednou takový budu. Možná až půjdu na Svět knihy podesáté. Možná až budu mít za sebou deset […]
Před Světem knihy jsem měl spoustu plánů. Některé byly velmi praktické. Připravit knihy. Připravit stánek. Připravit menu. Připravit QR kódy. Připravit podpisy, záložky, plakáty, texty, příspěvky, věštby, krabice, oblečení, tělo, nervy a hlas. Některé plány byly ale méně viditelné. Chtěl jsem se na Svět knihy připravit nejen jako autor, který přijede ke svému stolu, rozloží knihy a čeká, jestli někdo […]
O kostýmu, smrti, patině, zlatých žilkách, malém rozpočtu a outfitu na Svět knihy Kdyby se mě někdo zeptal na módní inspiraci, nejspíš bych dlouho nevěděl, co odpovědět. Móda v běžném smyslu mě nikdy moc nezajímala. Neuvažuji v kategoriích značek, sezón, trendů, kapsulových šatníků a spisovatelů v bezpečně padnoucím saku. Většinou mě nezajímá otázka, co se právě nosí. Zajímá mě spíš […]
Na Svět knihy letos fyzicky nevezu knihu Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. A přesto tam bude přítomná. Je vydaná — zatím externě přes Lulu — ale letos ji nebudu mít na stole jako jeden z titulů k prodeji. Bude tam jinak. Na roll-upu. Ve vizuálu. V obraze bazénu, těl, vztahů, napětí a příběhu, který pro mě představuje další velkou […]
Občas to může vypadat, že jsem rozprostřený všude možně. Web. TikTok. Instagram. YouTube. Wattpad. Reddit. SoundCloud. Last.fm. LinkedIn. HeroHero. Forendors. OnlyFans. Newsletter. WhatsApp. Discord. Není to proto, že bych chtěl zaplnit internet jen proto, aby někde něco blikalo. A není to ani tím, že bych na každé místo dával totéž se stejným významem. Každé z těch míst používám trochu jinak. […]
Letošní Svět knihy má jako jedno z témat historii. Paměť proti zapomínání. A já jsem si původně říkal, že sedm dní před festivalem už možná nemá cenu nic velkého vysvětlovat. Knihy jsem ukázal. Odkazy jsem roznesl po sítích. Kdo mě sleduje, ví, že budu na Světě knihy v kolektivní expozici, v Pavilonu D. Ví, že nevezu jednu novinku, ale kus […]
Původně jsem si myslel, že na Svět knihy pojedu hlavně se svou novinkou. S knihou Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Jenže pak se mi zdál sen. A ten sen mi zvláštním způsobem připomněl něco, co jsem možná věděl už dávno: že než člověk začne ukazovat, kam právě míří, měl by se někdy poctivě vrátit tam, odkud vyšel. K prvním […]
Pomalu vzniká nová kniha. Jmenuje se Christmas a Hamburger. A zatímco se její svět teprve skládá dohromady, má už svou první prozatímní tvář. Obálku. Na první pohled může působit skoro něžně. Vánočně. Měkce. Jako příslib romance, ve které bude sníh, světýlka, Praha a dva lidé, kteří se k sobě opatrně přibližují. Jenže pod tou něhou je něco neklidnějšího. Christmas a […]
Před Světem knihy většinou mluvím hlavně o věcech, které už existují fyzicky. O knihách, stolech, tisku, podpisu, cestě do Prahy. Jenže paralelně s tím se pořád dějí i jiné věci. Tišší. Dlouhodobější. Druhý díl pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 je už nějakou dobu ve mně kompletně poskládaný. A teď je konečně rozepsaný. Podtitul zůstává: Otoč-se | než-sko-číš. Zároveň […]
Poslední roky mám pocit, že klasické sociální sítě přestávají fungovat jako místo pro tvorbu. Všechno mizí rychleji, než to člověk stihne doopravdy prožít. Příspěvky se mění v reklamu, algoritmy v hlídače pozornosti a člověk nakonec tráví víc času vysvětlováním vlastní existence než samotným vytvářením. A tak jsem otevřel vlastní subreddit: r/endralon Ne jako další marketingový profil.Spíš jako archiv světa, který […]
Ahoj, milí moji 🌸 občas se na sebe dívám v obrazech, které nejsem úplně já, a přitom by bylo příliš jednoduché říct, že se v nich nepoznávám. Poznávám. Jen ne doslova. Ne jako v zrcadle, které vrací přesný stav věcí, ale spíš jako v nějaké zvláštní ozvěně sebe sama, která je hladší, jemnější, o něco mladší, možná i o něco vlídnější. […]
Ahoj, milí moji 🌸 po pětadvaceti letech jsem si znovu sedl k pianu a když to teď píšu, uvědomuji si, jak snadno by ta věta mohla znít slavnostněji, než jaký ten okamžik ve skutečnosti byl. Jenže on nebyl slavnostní. Nebyl to žádný filmový návrat, žádné velké gesto, žádná scéna, ve které by se člověk na chvíli zastavil nad vlastním osudem a […]
Ahoj, milí moji 🌸 strávil jsem šest hodin v botanické zahradě a dodnes mám pocit, že ten čas nešel měřit jen hodinami. Nebyl to ten druh návštěvy, kdy člověk projde jednu část, zastaví se na pár fotografií a zase pokračuje dál s pocitem, že „to má za sebou“. Chodil jsem pomalu, vracel se, znovu procházel stejnými cestami, nechával se vést spíš […]
Ahoj, milí moji 🌸 někdy mám pocit, že noc je upřímnější než den. Ne tím, co ukáže, ale tím, co si dovolí nechat bez odpovědi. Přes den si skládám svět do tvarů, které dávají smysl – věty mají začátky a konce, rozhodnutí mají důvody, emoce mají vysvětlení. Jako bych si kolem sebe stavěl jemnou konstrukci, která drží pohromadě všechno, co by […]
Ahoj, milí moji 🌸 jsou chvíle, kdy člověk neodchází od druhých domů, ale odnáší si je ještě dlouho v sobě. Ne jejich přesné věty, ne obsah rozhovorů, ne to, co se jedlo, co hrálo v televizi nebo kolikrát se vařila voda na čaj, ale jakýsi jemný otisk jejich světa, který se usadí v těle dřív než v paměti. A pak se […]
Ahoj, milí moji 🌸 18.dubna. Zapsal jsem si to datum hlavně proto, abych si něco uvědomil. Ne kvůli knize samotné, ale kvůli času. Když to přepočítám, do začátku Světa knihy zbývá přesně dvacet šest dnů. Najednou už to není „někdy v květnu“. Je to konkrétní. Blízké. Skoro na dosah. A přitom sedím u stolu a držím knihu v ruce. Papír. Obálka. […]