Kapitola 8 – Say it softly

Bistro se začínalo plnit na oběd.

Hamburger to vnímal jako nárůst hluku za zády — víc hlasů, víc pohybu u pultu, víc lidí, kteří přicházeli s bundami mokrými od sněhu a přinášeli dovnitř prosinec. Čtvercový stůl u zadní stěny byl pořád jejich, ale prostor kolem houstl.

Christmas to vnímal taky. Hamburger to poznal podle toho, jak se přitáhl trochu blíž ke stolu, ramena nepatrně níž, jako člověk, který se snaží zmenšit, když prostředí zesílí.

Hamburger vzal telefon.

Napsal česky:

Chceš jít ven?

Obrátil displej.

Christmas si to přečetl. Podíval se na okno — mokrá dlažba, sníh, který ještě mírně padal, šedivé poledne.

Pak kývl.

Vstali.

Tácy odnesli ke stojanu, kudy procházeli lidé s jídlem. Hamburger šel první ke dveřím. Otevřel. Studený vzduch vstoupil dovnitř. Christmas si převzal dveře a zavřel.

Ulice.

Chvíli stáli u dveří, protože to je přesně ta chvíle, kdy jste venku a ještě nevíte kam. Hamburger měl ruce v kapsách. Christmas taky. Oba se dívali do ulice — ne na sebe, jen do ulice.

Pak Hamburger šel doleva.

Christmas šel s ním.

Když dva lidé vyjdou ze dveří, jeden se pohne, druhý se pohne stejně.

Hamburger šel a vedle něj šel Christmas a říkal si: co teď.

Člověk z bistra, který odpovídal čínsky a psal česky. Člověk, který se jmenoval Christmas, chvěly se mu prsty.

Co teď.

Hamburger nevěděl.

Pasáž.

Vešli do ní. Mozaiková dlažba, výlohy po stranách, většina zavřená nebo přimhouřená. Pár lidí prošlo rychle kolem.

Hamburger zastavil u stěny.

Nebyla tam lavička ani výklenek. Jen místo, kde nikdo nechodil. Christmas zastavil vedle něj. Stáli u stěny pasáže a Hamburger vytáhl telefon.

Otevřel překladač.

Napsal česky:

Jak dlouho jsi v Praze?

Obrátil displej.

Christmas si to přečetl. Vzal svůj telefon — trochu starší model, s prasklinou v dolním rohu krytu, které si Hamburger všiml až teď — a napsal.

Wǒ yīzhí zhù zài zhèlǐ. (Bydlím tady pořád.)

Hamburger si přečetl překlad. Přikývl.

Napsal:

Vyrůstals tady?

Christmas si to přečetl a v jeho tváři se objevil drobný úsměv.

Pak napsal česky:

Ano. Praha je moje.

A pod to:

Ale teď je mi vzdálená.

Hamburger si to přečetl.

Vzdálená.

To slovo ho zasáhlo. Christmas bydlí v Praze, Praha je jeho, a přesto je mu vzdálená. Ne na mapě. Daleko tak, jak může být daleko jazyk, ve kterém se město stalo vaše. Jazyk, ve kterém jste chodili do obchodu, říkali přesné věci přesným slovem a znělo to správně. Když ten jazyk přestane fungovat jako most, město se může proměnit ve věc za sklem.

Hamburger to měl podobně.

Napsal:

Já rozumím.

Christmas si to přečetl.

Pak se podíval na Hamburgera.

Hamburger nezačal hned psát dál. Jen tam byl.

Christmas kývl.

Malé kývnutí.

Přijetí.

Šli dál pasáží.

Šli vedle sebe. Hamburger měl o pár centimetrů delší krok, Christmas o něco rychlejší. Hamburger zkrátil tempo. Christmas trochu přidal do kroku. Automaticky. Bez domluvy. Když dva lidé jdou spolu a opravdu spolu jdou.

Telefony v rukou.

Hamburger držel telefon v levé ruce. Christmas v pravé. Mezi jejich rukama byl vzduch na dvacet centimetrů, dva otevřené telefony, připravené, ale zatím tiché.

Praha kolem nich.

Hamburger ji vnímal jinak než když byl sám. Jako by město dostalo nový tvar, protože byl přítomný někdo další. Praha přestala být jen kolem něj. Začala být kolem něj a mezi nimi.

Christmas zastavil.

Hamburger se otočil.

Christmas stál u výlohy zlatnictví. Výloha svítila — pár šperků na podložce, prsteny, náušnice, jeden náhrdelník. Christmas se díval s pozorností, jakou člověk dává věcem, které jsou krásné a nic po něm nechtějí.

Hamburger stál vedle.

Čekal.

V Hamburku by ho možná nenapadlo čekat. Byl zvyklý na pohyb, na tempo, na to, že to potřebuje důvod, aby se zastavil. Ale Christmas se zastavil a výloha zlatníka ve světle pražského podvečera stačila.

Christmas napsal:

Jīn. (Zlato.)

Pak pod to česky:

Mám rád, jak vypadá ve světle.

Hamburger si to přečetl.

Podíval se na výlohu. Na jednoduchý prsten uprostřed, žluté zlato, bez kamene, jen kruh. Světlo výlohy na něj dopadalo tak, že byl o trochu víc zlatý než okolí, o trochu víc přítomný než ostatní šperky.

Napsal:

Já taky.

Byla to pravda.

Christmas si to přečetl.

Pak se otočil od výlohy a šli dál.

Ulice je přivedla k tramvajové zastávce. Stáli pod přístřeškem, který je chránil před sněhem ne dokonale, ale dost. Zastávky jsou už léta pro ozdobu a ne pro úkryt. Čekalo tam pár dalších lidí — starší žena s nákupní taškou, muž se psem na vodítku. Pes byl tmavý, trochu velký a seděl klidně jako někdo, komu nevadí na studené zemi.

Hamburger se podíval na ceduli — časy tramvají, linky. Nevěděl, kam by jel. Neměl důvod jet nikam konkrétně.

Vzal telefon.

Napsal:

Musíš někam?

Obrátil ho.

Christmas si to přečetl. Pak prsty česky:

Ne.

Hamburger přikývl.

Napsal:

Já taky ne.

Dva lidé na zastávce, kteří nikam nemusí. Christmas si pomyslel, že zůstat ještě chvíli je snadné, zvlášť když Hamburger netlačí na pilu tím, že by ovládl konverzaci. Začal se vyjadřovat jako on. Přirozeně mu začal psát a on teď nemusel honem rychle datlovat, ale mohl v klidu odpovědět.

Tramvaj přijela.

Nebyla jejich, protože neměli žádný záměr. Přijela, otevřela dveře, starší žena nastoupila, muž se psem nastoupil a tramvaj odjela.

Hamburger a Christmas zůstali na zastávce.

Pofukovalo a sníh dopadal jak na přístřešek, tak na ramena a vlasy. Christmas ho měl ve vlasech jak moučkový cukr.

Hamburger to viděl.

Sníh ve vlasech.

Tak takhle.

Tak takhle se ty věci dějí.

Na tramvajové zastávce pod přístřeškem se sněhem, co poletuje.

Vzal telefon.

Chvíli se díval na displej. Pak napsal česky, pomalu:

Jak ses naučil čínsky?

Obrátil ho.

Christmas si to přečetl.

Změnil se mu výraz. Vzal telefon. Psal dlouho. Hamburger viděl, jak píše, maže, znovu píše. Pohyb prstů pomalý, nejistý.

Pak obrátil displej:

Wǒ bù zhīdào. (Nevím.)

A pod to česky:

Jednoho dne to tam prostě bylo.

Hamburger si to přečetl.

Jednoho dne to tam prostě bylo. Nenapsal, že se to naučil. Nenapsal, že studoval, chodil na kurz nebo že mu to někdo vysvětlil. Jen tohle: jednoho dne to tam prostě bylo.

Jako by čínština nepřišla zvenku. Jako by se v něm vyloupla zevnitř. Čekala tam a něco ji otevřelo. Hamburger na tu větu koukal déle, než bylo nutné.

Pak napsal:

Chápu.

Christmas si to přečetl a podíval se na něj.

Hamburger neuhnul.

Christmas přikývl.

Tramvaj přijela. Jiná linka. Dveře se otevřely.

Hamburger se podíval na Christmase.

Christmas se podíval na tramvaj.

Pak zase na Hamburgera.

Nastoupili.

V tramvaji bylo teplo. Byla téměř prázdná. Ta chvíle mezi vytížeností, kdy ve voze sedí tak deset lidí a každý má sedadlo.

Hamburger si sedl zády k okýnku. Christmas si sedl vedle něj jak přes kopírák.

Praha jim ubíhala před očima — ulice, výlohy, na chvíli nábřeží, pak znovu ulice. Sníh ve vzduchu. Zlaté světlo výloh pomalu zesilovalo, jak se odpoledne sklánělo k soumraku. Hamburger se díval ven, Christmas se díval ven, seděli vedle sebe ve vyhřáté tramvaji.

Telefon Hamburgera ležel na stehně.

Hamburger ucítil — ten moment, kdy ticho říká: tak co.

Vzal telefon.

Napsal:

V Hamburku je přístav.

Obrátil ho.

Christmas si to přečetl a čekal. Jeho výraz říkal: a?

Hamburger přidal:

Chodím tam, když nevím, co dělat.

Christmas si to přečetl.

Pak vzal telefon a napsal:

Wǒ yǒu Vltava. (Mám Vltavu.)

Hybrid. Čínská konstrukce s českým slovem v závěsu.

Pak pod to prsty česky:

Taky chodím k vodě.

Hamburger se na tu větu díval.

Wǒ yǒu Vltava.

Já mám Vltavu.

Hamburger napsal jen:

Byl jsem tam dnes ráno. U Vltavy.

Christmas si to přečetl.

Pak se otočil k Hamburgerovi přímo. Vzdálenost sedadel vedle sebe byla najednou menší, než čekal. Christmas měl na tvářích trochu červeně od mrazu a od tepla tramvaje.

Pak ukázal prstem na okno.

Hamburger se otočil.

Za oknem projížděli kolem Náplavky. Úsek, kde tramvaj jede podél řeky a je vidět voda, nábřeží, lampy a vzdálený most. Vltava pod sněhovými mraky byla tmavá a klidná, nábřeží bílé na kamenech, kde se sníh udržel.

Hamburger se na to díval.

Christmas se na to díval.

Tramvaj projela dál. Náplavka zmizela a přišly zase ulice.

Christmas napsal česky:

Já jsem tu byl dnes taky.

Hamburger přečetl.

Napsal:

Ráno?

Christmas:

Odpoledne.

Hamburger koukal z okna.

Odpoledne u Náplavky. On tam byl ráno. Pak šel podél řeky, pak do restaurace, Václavák, pasáž, bistro. Christmas byl u Náplavky odpoledne.

Jejich cesty se minuly o pár hodin.

Nebo se přiblížily.

Praha vedla dvě cesty k sobě přes vodu a sníh a skončily u jednoho čtvercového stolu v bistru.

Napsal:

Praha je menší, než vypadá.

Christmas si to přečetl.

Malinko se usmál.

Usmál se.

Tramvaj zastavila.

Hamburger se podíval na zastávku. Nevěděl, kde jsou, nesledoval linku. Podíval se na Christmase. Christmas neměl v úmyslu vystoupit.

Seděli dál.

Tramvaj jela.

Hamburger vzal telefon a psal. Pak mazal. Pak znovu. Chtěl se zeptat na Christmasův stav. Chtěl napsat věc, která říká: jsem tady a nespěchám. Jenže ta věta byla složitá.

Nakonec napsal:

Je to těžké? Každý den?

Obrátil to.

Christmas si to přečetl.

Ticho. Delší než u předchozích vět.

Tramvaj jela ulicemi.

Pak Christmas vzal telefon a napsal čínsky:

Yǒushí. (Někdy.)

Pak prsty česky:

Záleží kde. Doma je to jiné. Venku je to těžší.

Hamburger si to přečetl.

Doma je to jiné.

Doma — pokoj, kuchyně, místo, kde prostředí zná váš hlas, nebo kde nezáleží, jakým hlasem mluvíte, protože jste sami. Venku — bistra, fronty, prodavači, lidé, kteří si za vámi povzdychnou.

Napsal:

Tady jsi teď se mnou. Je to ok?

Christmas si to přečetl.

Ano.

Hamburger vydechl. Dostal odpověď, kterou potřeboval.

Tramvaj zastavila na velké ulici. Nastoupili noví lidé, pár jich vystoupilo. Vůz se trochu zaplnil. Hamburger a Christmas byli najednou bez soukromí.

Hamburger vzal telefon:

Nepotřebuješ překládat vše hned?

Christmas si to přečetl.

Podíval se na Hamburgera. Možná čekal netrpělivost.

Napsal:

Nǐ shuō de hěn qīngchǔ. (Říkáš to jasně.)

Hamburger se díval na překlad.

Říkáš to jasně.

Nevěděl, jestli je to kompliment, ale bylo to jedno.

Tramvaj zastavila.

Hamburger se podíval z okna.

Nábřeží. Jiný úsek. Tramvaj jela podél řeky, sníh přestal padat a Vltava byla vidět v příkrém prosincovém světle, kdy jsou teprve čtyři odpoledne a přesto to vypadá jako podvečer. Christmas se podíval z okna.

Pak Christmas napsal. Psal dlouho. Hamburger slyšel tichý zvuk prstů na displeji. Přestal. Začal znovu. Pak obrátil telefon:

Měl jsem dnes ráno hodně sněhu ve vlasech.

Pak pod to čínsky:

Wǒ xǐhuān. (Líbilo se mi to.)

Hamburger si to přečetl.

Sníh ve vlasech.

Christmas dnes ráno se sněhem ve vlasech. Odpoledne u Náplavky. Pak bistro.

Hamburger vzal telefon.

Napsal:

Já tě viděl.

Zastavil se.

Než obrátil displej, přečetl si větu znovu. Já tě viděl. Věta, která říká víc, než zamýšlel. Nebo přesně to, co zamýšlel.

Smazal ji.

Napsal:

Sníh ve vlasech je super.

Christmas si to přečetl.

Pak se podíval na Hamburgera a pak napsal:

Ty ses dnes otočil. V ulici.

Hamburger se zarazil.

Christmas pokračoval prsty česky:

U rohu. Byl tam sníh. Ty ses za mnou otočil.

Hamburger koukal na displej.

Viděl ho. V té ulici, na rohu, kde Christmas přecházel přes cestu a Hamburger stál a otočil se. Christmas ho viděl. Napsal:

Ano.

Jedno slovo.

Christmas si to přečetl.

Pak napsal čínsky:

Wǒ yě kànjiàn nǐ. (Já tě taky viděl.)

Hamburger na tu větu koukal.

Já tě taky viděl.

Za oknem byla Praha v modré hodině, kdy světla výloh začínají přebíjet zbytek denního světla a město se přebarvuje ze šedé do zlaté. Ten přechod trvá dvacet minut.

Jejich ramena byla na centimetr od sebe.

Hamburger vzal telefon.

Napsal pomalu:

Já jsem v Praze týden. Přijel jsem z Hamburku.

Christmas si to přečetl a napsal:

Proč?

Hamburger odpověděl:

Potřeboval jsem jiný vzduch.

Christmas napsal česky:

Jo, to znám.

Hamburger si to přečetl.

Ano.

Pravděpodobně zná.

Christmas, který žije v Praze a Praha, která je mu vzdálená. Christmas, který mluví česky uvnitř a čínsky ven. Christmas, který chodí k Vltavě.

Hamburger napsal:

Zůstaneš ještě chvíli venku?

Christmas si to přečetl.

Podíval se na okno — Praha v modré hodině. Pak na Hamburgera.

Pak kývl.

Vystoupili na příští zastávce.

Hamburger nevěděl přesně kde. Christmas pravděpodobně ano. Prostorová paměť města, které znáte. Ulice. Sníh na chodníku teď ležel víc než v centru, možná jiné mikroklima, možná prostě přibylo. Hamburger šel a boty zněly na sněhové dlažbě tlumeněji než na mokré.

Christmas šel vedle.

Šli pár minut bez telefonu. Bez psaní, bez překladače, bez vět.

Jen šli.

Hamburger si říkal: to je tedy něco.

Pak Christmas zastavil u výlohy.

Obchod s čínským zbožím. Regály viditelné přes sklo: rýže, omáčky, čaj, věci, které jsou čínské, ale ne exotické. Plastová cedule nad dveřmi s čínskými znaky a pod nimi česky: Asijské potraviny.

Christmas se na výlohu díval.

Hamburger stál vedle.

Christmas vzal telefon a napsal:

Zhè lǐ mài hǎo chī de. (Tady prodávají dobré jídlo.)

Pak pod to česky:

Znám tu paní.

Hamburger napsal:

Chodíš sem?

Christmas:

Ano. Čaj. A jiné věci.

Hamburger se podíval do výlohy. Praktické police s praktickým zbožím. Čajové krabice. Omáčky v lahvičkách s čínskými nápisy. Rýže ve vacích. Instantní nudle. Bonbóny v průhledném pytlíku s názvem, který nedokázal přečíst.

Napsal:

Ty tady čteš ty nápisy.

Christmas si to přečetl.

Pak mírně — ne povýšeně, jen přesně — napsal:

Dāngrán. (Samozřejmě.)

Hamburger se usmál.

Christmas to viděl.

Šli dál. Ulice se zužovala. Domy blízko sebe, okna, z nichž svítila světla, hrnky, lampy nebo počítače viditelné přes záclony. Praha intimní. Domácí. Hamburger měl tuhle Prahu rád víc než tu výstavní.

Christmas šel a zdálo se, že ví, kde jsou. Tempo měl vlastní, ne moc rychlé. Hamburger byl rád, že nespěchali.

Hamburger vzal telefon.

Napsal:

Vadí ti, když se ptám na věci?

Christmas napsal česky:

Ne. Záleží na otázce.

Hamburger přikývl.

Přemýšlíš teď čínsky? Nebo česky? Nebo obojí?

Christmas si to přečetl.

Ticho.

Wǒ juéde… liǎng gè. (Cítím… oboje.)

Čínsky rychleji. Česky musím hledat.

Hamburger si to přečetl.

Čínsky rychleji.

Česky musím hledat.

To bylo přesné. Hamburger to znal přes němčinu. Němčina mu přicházela rychleji než čeština. Nebyla přeložená, byla rovnou tam. Čeština musela projít jinam — do staršího místa, do staršího těla, do verze sebe, která je pomalejší a trochu jiná.

Napsal:

Němčina mi přichází rychleji. Čeština je pomalejší. Ale jinak pomalejší — jako věc z dřívějška.

Christmas si to přečetl.

Pak přepnul aplikaci a prstem po displeji nakreslil tvar.

Smyčku nebo spirálu, věc bez jména.

Hamburger na ten tvar koukal.

Christmas ho smazal a napsal česky:

Tak to cítím. Nemám pro to slovo.

Hamburger si to přečetl.

Nemám pro to slovo.

Napsal pomalu:

Já taky ne. Pro spoustu věcí nemám slovo. Přesto jsou.

Christmas si to přečetl.

Pak si dal telefon do kapsy.

Hamburger si dal telefon do kapsy taky.

Zastavili u parku.

Malý park, nebo spíš náměstíčko se stromy. Pražské stromy v zimě bez listů, jen drátěné tvary. Na lavičce u stromu seděl holub. Jeden, bez partnera, výjimečně osamělý způsobem, jakým holubi obvykle nebývají. Seděl a koukal do prostoru.

Christmas se na něj podíval.

Pak vytáhl telefon.

Hǎo gūdú de gēzi. (Tak osamělý holub.)

Hamburger si přečetl překlad.

Podíval se na holuba. Pak na Christmase.

Praha má hodně osamělých holubů. Asi je jim dobře.

Christmas si to přečetl.

Holub odletěl.

Přesunul se na větev nad nimi. Klidně a bez záměru. Větev se nepatrně ohnula pod jeho malou vahou a pak se narovnala.

Hamburger vzal telefon.

Máš hlad?

Christmas si to přečetl.

Trochu.

Hamburger napsal:

Já taky. Znáš nějaké dobré místo?

Christmas jen přikývl.

Vzal Hamburgera za rukáv. Krátce, lehce. Ukázal směr.

Ulice, jiná ulice, trochu dolů, za roh. Christmas v Praze věděl, kde je, i když jeho Praha nebyla úplně stejná jako Hamburgerova. Znal ji tělem, kroky, i sloní pamětí. Hamburger ji neznal a šel s ním.

Bylo to v pořádku.

Za rohem bylo malé bistro.

Ne Hot Grill. Jiné. Menší, užší, s párou ve výloze, plastovým menu za sklem a čínskými znaky na ceduli vedle dveří. Čínské bistro. Nebo česko-čínské. Lampa nad dveřmi svítila žlutě. Za zamlženým oknem seděly tři nebo čtyři siluety u malých stolů.

Christmas se zastavil u dveří.

Podíval se na Hamburgera.

Hamburger se podíval na Christmase.

Christmas napsal česky:

Může být?

Hamburger přikývl.

Christmas otevřel dveře.

Uvnitř vůně čaje, vařené rýže a omáčky. Tak, jak voní malé čínské bistro, kde se vaří skutečné jídlo pro skutečné lidi. Bylo tam teplo — jiné než v Hot Grillu. Malé stolky, papírové prostírání s čínskými nápisy, laminované menu na stěně s fotografiemi, čínskými názvy a českými překlady psanými ručně.

Za pultem stála žena. Padesát nebo víc, vlasy stažené, zástěra s výšivkou, pohled, který zákazníkům vychází vstříc.

Viděla Christmase.

Řekla čínsky, klidným tónem, jakým se mluví k někomu známému:

„Hái méi chī fàn?“ (Ještě jsi nejedl?)

Christmas odpověděl plynule, bez zaváhání:

„Gānggāng chī le yī diǎn, dàn hái è.“ (Jedl jsem trochu, ale mám ještě hlad.)

Hamburger stál u dveří a poslouchal.

Nerozuměl. Ale v Christmasově čínštině, v té plynulosti, v tom způsobu, jak slova vycházela bez zadrhnutí, bylo něco jiného. V Hot Grillu to byl hlas člověka, který zní jako cizinec ve vlastním těle. Tady byl ten hlas doma.

Žena za pultem se podívala na Hamburgera.

Řekla česky, s přízvukem:

„A váš přítel?“

Christmas se otočil k Hamburgerovi.

Hamburger vzal telefon — a zase ho dal do kapsy.

Ne telefon. Tentokrát ne hned.

Podíval se na menu na stěně. Pak řekl česky, pomalu, nejistě, ale bez úniku:

„Já — ten čaj. A to —“

Ukázal na fotografii s nudlemi ve vývaru.

Malý stůl u okna. Zamlžené sklo, vnitřní teplo a venkovní chlad, vrstva páry, přes kterou bylo vidět jen obrysy ulice, světla výloh a siluety lidí. Hamburger si sundal bundu a pověsil ji přes opěradlo. Christmas si sundal bundu taky.

Na stole byly dva hrnky s čajem, které žena přinesla bez objednání. Hamburger vzal menu. Díval se na čínské názvy. Znaky mu nic neříkaly. Jen jejich tvar, zvláštní krása čínského písma, kde každý znak vypadá jako malý obraz. Pak české překlady: svačina s vepřovým, nudle ve vývaru, rýže s vajíčkem, smažené tofu.

Ukázal na jeden znak.

Christmas napsal:

Miàntiáo. (Nudle.)

Hamburger napsal:

Zkus to říct česky.

Christmas se podíval na displej. Pak na menu, na český překlad vedle znaku. Pak na Hamburgera.

Otevřel ústa.

Ticho.

Christmas zavřel ústa.

Nejde to.

Hamburger napsal:

V pořádku.

Christmas se na ta slova díval.

Hamburger napsal znovu, pomalu:

Já to přečtu tady. Ty mi to řekneš čínsky. Budeme oba za blbý.

Christmas si to přečetl. Tentokrát se usmál víc.

Hamburger vzal menu. Podíval se na znak.

„Mjan-tiao?“

Christmas se zasmál. Hamburger se taky zasmál.

Společný smích v malém čínském bistru, u zamlženého okna, s hrnky čaje na papírovém prostírání.

„Miàntiáo,“ řekl Christmas.

Hlas byl čínský, tóny správné, výslovnost přirozená.

Hamburger zkusil opakovat:

„Miàntiáo.“

Christmas přikývl.

Hamburger se zeptal:

„Lepší?“

Christmas trochu kývl a trochu zavrtěl hlavou.

Hamburger ukázal na další znak.

Christmas napsal:

Chá. (Čaj.)

Hamburger řekl:

„Cha?“

Christmas kývl.

Hamburger ukázal na hrnek.

„Tohle je chá?“

Christmas kývl.

Hamburger vzal hrnek a řekl:

„Chá.“

Pak se na Christmase podíval.

„Správně?“

Christmas přikývl pomalu a vážně, jako učitel.

Hamburger řekl znovu:

„Chá.“

Pak se napil.

Žena přinesla jídlo — vývar s nudlemi pro Hamburgera, rýži s vejcem pro Christmase — a položila ho na stůl bez komentáře. Bistro kolem nich šumělo tiše. U druhého stolu mluvili dva lidé potichu, ne česky, ne čínsky, možná vietnamsky, možná jinak. Z reproduktoru hrála měkká čínská píseň.

Hamburger vzal hůlky. Podíval se na ně. Christmas se podíval na Hamburgera. Hamburger je vzal tak, že se mu křížily. Zkusil nabrat nudle. Skoro se mu to povedlo, ale sklouzly zpátky do misky.

Christmas koukal.

Chceš to ukázat?

Hamburger přikývl.

Christmas sáhl přes stůl a ukázal na jeho ruku.

Tady.

Takhle.

Hamburger přeložil hůlky v ruce podle gesta.

Christmas přikývl.

Hamburger to zkusil znovu a bylo to jak zázrak, nudle se zvedla a doputovala tam, kam měla.

Christmas přikývl vážně. Pak vzal vlastní lžíci a jedl rýži.

Hamburger jedl nudle ve vývaru. Vývar byl horký a voněl zázvorem, sójovou omáčkou a chutí, pro kterou neměl české slovo. Dobrá byla.

Jedli.

Hamburger si říkal: tohle je ono. Tenhle moment.

Věc, pro kterou se jede do jiného města. Konkrétní chvíle u malého stolu s nudlemi a hůlkami a Christmas naproti, který jí rýži lžící a občas se podívá z okna a pak zpátky na jídlo.

Žádné velké rozhodnutí.

Žádná věc, která by se musela pojmenovat.

Jen přítomnost.

Hamburger vzal telefon:

Nechci tě opravovat.

Christmas svraštil obočí:

Jak to myslíš?

Hamburger napsal:

Čínštinu. Češtinu. Nic z toho. Nechci, abys byl jinej.

Christmas si to přečetl.

Ticho.

Nǐ zhīdào ma… měi rén dōu chángshì ràng wǒ opravit. (Víš… každý se snaží mě opravit.)

Hamburger si přečetl překlad:

Já vím. Nefunguje to tak.

Christmas si to přečetl.

Pak napsal česky, pomalu, jako větu, která se skládá s námahou ne proto, že by slova chyběla, ale protože jsou těžká:

Víš to, protože —?

Nedokončil.

Hamburger počkal.

Christmas napsal dál:

Protože tě taky pořád někdo napravuje?

Hamburger se na otázku díval.

Pak napsal:

Ano. Různě. Jinak.

Christmas si to přečetl.

Kývl.

Hamburger vzal hrnek s čajem.

Chá.

Čaj byl stále teplý. Trochu se napil.

Za oknem Praha v noci — zlatá světla výloh ve sněžném vzduchu, vzdálená tramvaj, vánoční řetězy někde za rohem, šum města, který je vždy přítomný a nikdy nejde slyšet celý najednou.

Christmas dojedl rýži.

Hamburger dojedl nudle.

Na stole zůstaly prázdné misky a hrnky s čajem, stále napůl plné. Christmas vzal hrnek do obou dlaní.

Hamburger napsal:

Díky.

Christmas se podíval na displej:

Za co?

Hamburger napsal:

Že jsi mě vzal sem.

Ukázal kolem sebe — na bistro, malý prostor, papírové prostírání, ženu za pultem, čínské znaky na menu.

Christmas si to přečetl.

Pak napsal:

Wǒ hěn gāoxìng, nǐ šel se mnou. (Jsem rád, že jsi šel se mnou.)

Hamburger si přečetl překlad.

Jsem rád, že jsi šel se mnou.

Napsal:

Já taky.

Žena za pultem utírala pult, rytmicky a beze spěchu. Druhý stůl se vyprázdnil. Lidé odešli tiše. Hamburger a Christmas seděli u svého stolu.

Christmas vzal telefon:

Bú yào ràng wǒ huídào. (Nechci se vrátit zpátky.)

Hamburger si to přečetl. Přečetl si to dvakrát. Nevěděl přesně, co tím Christmas myslí. Vrátit se ke starému jazyku, ke starému způsobu, ke starému životu? Ale teď věděl, že otázka nic nevyřeší a tak napsal:

Nemusíš.

Christmas si to přečetl a pak dal telefon na stůl obrazovkou dolů.

Hamburger dal telefon na stůl obrazovkou dolů.

Seděli.

Bez telefonů. Bez překladače. Bez vět na displejích.

V bistru hrála čínská píseň — jiná, pomalejší, melodičtější, bez naléhavosti.

Hamburger koukal na svůj hrnek.

Christmas koukal na svůj.

Pak se podívali na sebe.

A tak nějakou dobu zůstali.

Ne na dlouho. Jen na tu chvíli, která má vlastní čas. Na čas dvou lidí u stolu, kteří se dívají na sebe a neodvracejí se. Nebyl to nátlak ani zkouška. Jen přítomnost, fyzická a konkrétní: člověk vidí člověka, člověk vidí vás, mezi vámi malý stůl, prázdné misky a napůl plné hrnky s čajem.

Pak Christmas vzal svůj hrnek.

Dopil.

Postavil ho zpátky.

Hamburger vzal svůj hrnek.

Dopil.

Postavil ho vedle Christmasova.

Dva prázdné hrnky na papírovém prostírání.

Stejně jako dva prázdné kelímky v Hot Grillu dřív. Stejná věc, jiné místo. Drobná kotva v citovém přístavu.

Christmas se na ty dva hrnky podíval. Pak vytáhl telefon a napsal česky, pomalu:

Zítra?

Hamburger si to přečetl:

Ano.

Christmas přikývl.

Vstal.

Hamburger vstal.

Zaplatili. Christmas rychle, dřív než Hamburger stihl sáhnout do kapsy. Hamburger si řekl: příště já.

Oblékli se.

Bunda, šála. Christmas měl zelenou bundu, Hamburger tmavou s vysokým límcem. Hamburger si šálu obtočil jen jednou. Nevěděl proč právě jednou. Prostě to tak vyšlo.

Dveře.

Venku byl mrazivý vzduch. Sníh už nepadal, ale ulice zůstala bílá a světla výloh se ve sněhu odrážela zlatě.

Christmas se zastavil na chodníku.

Podíval se na Hamburgera. Hamburger se podíval na Christmase.

Christmas vzal telefon a napsal poslední větu:

Hostel je tady blízko?

Hamburger napsal:

Nevím přesně. Najdu to.

Christmas kývl, ukázal doprava a Hamburger zahnul. Šli ulicí v prosincovém večeru a Praha kolem nich byla zlatá a bílá a tichá. Hamburger v té chvíli šel pomalu a Christmas vedle něj.

Say it softly.

Když nejsou slova, ale jsou kroky, dva hrnky vedle sebe, dvě města a dva lidé, kteří vyšli každý z jiného místa a skončili vedle sebe.