LUCIÁN Z DEŠTNÉHO PRALESA FEKLESPÍR
LUCIÁN Z DEŠTNÉHO PRALESA FEKLESPÍR
Lucián z deštného pralesa Feklespír je pohádkové dobrodružství pro malé i velké o hubeném klukovi, který se vydá z nekonečného pralesa za hlasem svého srdce — a cestou pozná, že největší kouzla nejsou v síle, ale v laskavosti, přátelství, odpuštění a lásce.
„Koupit ↓“
V deštném pralese Feklespír žije malý kluk.
Tak asi desetiletý.
Hubený jak lunt.
S očima vytřeštěnýma navrch hlavy.
Jmenuje se Lucián.
Feklespír není obyčejný les. Je obrovský jako celý svět, vysoký, vlhký, měňavý, plný bylin, potůčků, neviditelných cest, zapomenutých míst a zvláštní písně, která se v noci snáší na každého, kdo v něm žije. Kdo do Feklespíru zabloudí, ztratí vzpomínky na to, co ho dřív trápilo. Čas tam plyne jinak. Nikdo v něm pořádně nestárne. A nikdo si není jistý, jestli za hranicemi pralesa vůbec něco existuje.
Lucián v něm žije dlouho.
Možná několik let.
Možná mnohem déle.
Sám, dokud mu do vlasů nesedne sýkorka Brzka a dokud se k nim nepřidá veverka Konějška, která se směje, když pláče, a pláče, když se směje. Společně putují pralesem, ve kterém voda syčí, stromy v noci zpívají a každé setkání může být začátkem něčeho, co Lucián ještě neumí pojmenovat.
Jednoho dne potká srnku Bezoušku.
A právě ona ho dovede k první velké bolesti.
K soucitu.
K rozloučení.
A k cestě ven.
Když se Feklespír otevře, Lucián se vydává dál: k zámku paní Heneke, přes ledovou pláň Holenkárnýmej, do slavného města Pochlenstár a nakonec do země Velké roviny. Cestou potká princeznu Žanetu, tři čarodějnice, Luchipé, draka Pomfiána a další bytosti, které mu pomohou pochopit o něco víc nejen svět kolem sebe, ale hlavně sebe samého.
Lucián z deštného pralesa Feklespír je příběh o cestě za srdcem.
O tom, že člověk někdy musí odejít z místa, které zná, aby pochopil, co v něm celou dobu bylo.
A také o tom, že i největší prokletí se nemusí zlomit mečem.
Někdy ho zlomí láska.
Vstup do příběhu
Deštný prales.
Vlhko.
Mech nasáklý vodou.
Potůčky, které se objeví a zase zmizí.
Byliny, o kterých nikdo neví, k čemu jsou dobré.
Stromy, které v noci rostou.
A píseň Feklespíru.
Píseň, které nikdo nerozumí.
Každý ji slyší jinak.
Na každého dopadá jiná bolest.
Lucián ji přijímá jako roční období. Když přijde noc, pláče. Ujde pár kroků a pláče znovu. Neví přesně proč. Je na to ještě moc malý — nebo aspoň vypadá jako malý. Ale prales v něm otevírá něco důvěrně známého, něco, co nemá slova.
Pak přijde Brzka.
Sýkorka, která si ho splete se stromem, usadí se mu ve vlasech a začne mu dělat společnost. A po ní Konějška, veverka, která má v sobě smích i pláč najednou.
Lucián už není sám.
Jenže Feklespír nepouští ven jen tak.
Cesta se otevře až ve chvíli, kdy Lucián potká Bezoušku, srnku bez ouška, a musí poprvé opravdu pomoci někomu, kdo odchází. Její smrt není dobrodružná epizoda. Je to zkouška srdce. Lucián ji drží, loučí se s ní, pohřbí ji a postaví jí kříž.
A teprve potom se prales otevře.
Před Luciánem se rozprostře krajina zalitá sluncem.
Na návrší stojí zámek.
A hlas srdce ho vede dál.
Hlavní postavy
Lucián
Malý kluk z deštného pralesa Feklespír.
Hubený jak lunt, s očima vytřeštěnýma navrch hlavy, ve starých potrhaných kalhotách, s vestou z kožíšku, s listím ve vlasech a s malou mušličkou uvázanou na zápěstí.
Lucián není hrdina, který by všechno věděl dopředu. Není filozof. Často věcem nerozumí. Diví se. Směje se. Pláče. Ptá se. Nechá se vést. A právě v tom je jeho síla.
Je radostný.
Je hravý.
Je citlivý.
A když má pomoci, pomůže, i když se bojí.
Jeho cesta není jen výprava z jednoho místa na druhé. Je to putování k sobě samému. Každá bytost, kterou potká, mu něco ukáže: bolest, paměť, samotu, přátelství, touhu, odpuštění i lásku.
Brzka
Sýkorka, která se Luciánovi usadí ve vlasech.
Je rychlá, hašteřivá, švitořivá, někdy protivná, někdy něžná a často přesně taková, jak napovídá její jméno: všechno chce vědět brzy, všechno se jí děje brzy, všude je hned.
Brzka Luciána nejdřív považuje za divný strom.
Pak se z jeho vlasů stane její hnízdečko.
A z nečekaného setkání vznikne první opravdové přátelství.
Brzka do příběhu přináší pohyb, jiskru, řeč, humor a zvláštní ptačí neposednost. Ale není jen komická společnice. Právě ona zahlédla nad Feklespírem nebe v nebi a slyšela prosbu: přiveď nám královnu lesa.
Konějška
Veverka, která se směje a pláče zároveň.
Konějška je jedna z nejdojemnějších bytostí Luciánova světa právě proto, že si sama nerozumí. Neví, proč se směje, když pláče. Neví, proč pláče, když se směje. Má špatnou paměť, plete jména, mluví z cesty, odchází domů, i když je doma, a přesto v sobě nese něco hluboce lidského — nebo spíš hluboce živého.
Její jméno zní jako útěcha.
Ale Konějška sama útěchu potřebuje.
Do příběhu přináší křehkost, zapomínání, péči, smutek a zvláštní komiku bytosti, která nedrží pohromadě tak, jak by měla, a právě proto je tak pravdivá.
Bezouška
Srnka bez ouška.
Královna lesa.
Bytost, která Luciána dovede k cestě ven z Feklespíru — ale ne tak, jak by se čekalo. Bezouška ho nejdřív vede. Pak zmizí v propasti. A později ji Lucián najde zraněnou v pasti.
Její utrpení je první velká chvíle, kdy Lucián musí čelit smrti.
Ne jako pohádkovému strašidlu.
Ale jako bolesti konkrétní bytosti.
Bezouška ho neslyší ušima. Ale slyší ho srdcem.
Její odchod otevře prales.
A právě tím se z ní stává klíčová postava celé Luciánovy cesty: královna lesa, která musí odejít, aby se cesta mohla otevřít dál.
Paní Heneke
Zámecká paní.
Okázalá, zvláštní, ctihodná, poněkud podrážděná a rozhodně nepřehlédnutelná. Má zámek, pravidla, slavnosti, dlouhé nehty stočené do ruličky, osobní tarotové karty a hlas, který je slyšet jen tehdy, když stojíte za ní v jednom zástupu.
Paní Heneke je jiný svět než Feklespír.
Je pompézní.
Je společenská.
Je směšná i majestátní.
Je to první velká zastávka za hranicí pralesa — místo schodiště, po kterém se chodí pozpátku, Marmínů, lučních koníků, nezbedných sítí, slavností a absurdních pravidel.
U paní Heneke se Lucián poprvé ocitá ve světě, který má řád, ale ten řád je tak podivný, že se mu člověk musí naučit rozumět jinak.
Princezna Žaneta
Princezna spojená s Pochlenstárem a s příběhem lásky, který se nevyvíjí podle běžných pohádkových pravidel.
Žaneta v Luciánově putování patří k místům, kde se pohádka přibližuje prokletí, svatbě, času, rozhodnutí a otázce, kdo koho skutečně miluje. Není to jen princezna z obrázku. Patří k vrstvě příběhu, kde se ukazuje, že láska nemusí být jednoduchá a že štěstí někdy přijde úplně jinudy, než jak si ho svět naplánoval.
Tři čarodějnice
Tři čarodějnice patří k temnější a kouzelnější vrstvě Luciánovy cesty.
Nejsou jen „zlé pohádkové bytosti“ do počtu. V příběhu, který je postavený na prokletí, odpuštění a lásce, představují síly, které mohou svět zauzlit, pokřivit, zdržet nebo poslat Luciána do další zkoušky.
V Luciánově světě se ale ani temnota nevypráví ploše.
I čarodějnice patří do světa, kde každá bytost může nést vlastní podivnost, vlastní bolest a vlastní pravidla.
Luchipé
Jedna z bytostí, které Lucián potkává během svého putování.
Jméno Luchipé zní jako něco mezi světlem, písní a pohádkovým zaklínadlem. Patří k té části příběhu, kde se Luciánův svět rozšiřuje za hranice Feklespíru i zámku paní Heneke a kde se dobrodružství stává pestřejší, nebezpečnější a zároveň víc spojené s tím, co Lucián nese uvnitř.
Drak Pomfián
Drak Pomfián patří k velkým pohádkovým silám knihy.
Ale v Luciánově světě ani drak nemusí být jen překážka, kterou je třeba porazit. Příběh směřuje k lásce, která láme prokletí, ne k hrdinskému násilí pro samotné vítězství.
Pomfián je proto důležitý jako znamení, že skutečné dobrodružství není jen o odvaze vstoupit do nebezpečí.
Je také o tom, jak se člověk zachová, když má před sebou bytost, kterou by jiný příběh označil jen za strašidlo.
Místa příběhu
📍 deštný prales Feklespír
📍 Hromové hory
📍 rokle a lesní modlitebna
📍 krajina za otevřeným Feklespírem
📍 zámek paní Heneke
📍 louka s nezbednými sítěmi
📍 schodiště, po kterém se chodí pozpátku
📍 ledová pláň Holenkárnýmej
📍 slavné město Pochlenstár
📍 země Velké roviny
📍 místa, kam vede srdce
Každé z těchto míst je víc než kulisa.
Feklespír je svět vody, vlhka, zapomnění, ticha, zpěvu a bolesti.
Hromové hory jsou místo, kde je hrom slyšet podle toho, co kdo nosí v hlavě.
Zámek paní Heneke je svět pravidel, okázalosti, slavností a směšně vážné moci.
Holenkárnýmej je ledová pláň, chladná zkouška a prostor, kde se čas i bolest mohou podivně vracet.
Pochlenstár je slavné město, kde se řeší láska, svatby, sny a to, kdo komu patří.
Velká rovina je krajina fantazie, vrstev, úniků a hloubky. Je rovná, jak chce, ale hluboká jako širé nebe.
A celá Luciánova cesta je vlastně mapa srdce.
Nevede nejkratší cestou.
Vede tou, kterou je třeba projít.
Co v knize najdete
pohádkové dobrodružství
deštný prales Feklespír
malého hubeného Luciána
sýkorku Brzku
veverku Konějšku
srnku Bezoušku
paní Heneke
princeznu Žanetu
tři čarodějnice
Luchipé
draka Pomfiána
zpívající les
bolest, kterou každý slyší jinak
cestu ven z pralesa
zámek, kde věci nefungují rovně
ledovou pláň Holenkárnýmej
Pochlenstár
Velkou rovinu
růžový pentakel
humor
smutek
laskavost
přátelství
odpuštění
lásku, která láme prokletí
příběh pro malé i velké
Soundtrack knihy
Knihy Antonína Deliše často vznikají společně s hudbou.
U Luciána z deštného pralesa Feklespír by hudba měla znít jako prales, který v noci zpívá. Ne jako obyčejný dětský doprovod, ale jako zvláštní vnitřní píseň: vodní, vlhká, zelená, bolestná a přitom laskavá.
Feklespír má vlastní zvuk.
Syčící vodu.
Stromy, které rostou do výšky.
Noční píseň, která každému připomene jinou bolest.
Brzčino švitrytrí.
Konějščino chichotání a pláč.
Tiché kroky Bezoušky.
Pompézní příchod paní Heneke.
Ledový dech Holenkárnýmeje.
Město Pochlenstár.
A Velkou rovinu, kde se fantazie může otevřít tak hluboko, až se v ní člověk málem ztratí.
Soundtrack Luciána není jen hudba k dobrodružství.
Je to způsob, jak znovu slyšet hlas srdce.
Neříká člověku, kam má jít.
Jen mu připomene, že už to dávno ví.
▶ Poslechnout soundtrack ke knize
▶ Audiokniha / čtení Luciána
▶ Videoklipy a vizuály ke knize
Zajímavosti ze světa knihy
Lucián z deštného pralesa Feklespír je příběh pro malé i velké.
Lucián je malý kluk, tak asi desetiletý, hubený jak lunt, s očima vytřeštěnýma navrch hlavy.
Feklespír je obrovský deštný prales, který ukazuje bránu do svého hájemství jen vybraným lidem a pocestným hledajícím útěchu.
Kdo do Feklespíru zabloudí, zapomene na to, co ho dřív trápilo.
V pralese nikdo nestárne běžným způsobem. Každý si nese věk, se kterým do lesa vstoupil.
Voda ve Feklespíru nezurčí, ale syčí.
Stromy v noci rostou a zpívají.
Píseň Feklespíru dopadá na každého jinak. Nikdo jí nerozumí, ale každý v ní slyší vlastní bolest.
Brzka je sýkorka, která si Luciána splete se stromem a usadí se mu ve vlasech.
Konějška je veverka, která se směje a pláče zároveň a má zvláštně děravou paměť.
Bezouška je srnka bez ouška a zároveň královna lesa. Její smrt a Luciánův soucit otevřou cestu ven z Feklespíru.
Zámek paní Heneke má schodiště, po kterém se chodí pozpátku.
Na louce před zámkem žijí ti, kdo nežijí bez stanu, luční koníci a nezbedné sítě.
Lucián putuje dál přes Holenkárnýmej, Pochlenstár a Velkou rovinu, aby se dostal tam, kam ho vede jeho srdce.
Jádrem příběhu je laskavost, přátelství, síla odpuštění a láska, která zlomí i největší prokletí.
První obraz knihy
První obraz knihy je prales.
Ne jako zelená kulisa.
Ale jako celý svět.
Nikdo neví, kde Feklespír stojí. Jestli do něj vede cesta, je dobře ukrytá. Les sám si vybírá, koho pustí dovnitř. Je tak obrovský, že se táhne od obzoru k obzoru. Stromy jsou vysoké, hladké, křehké jako ranní mlhy, a pokud nemáte křídla, těžko na nějaký vylezete.
Všude je teplo a vlhko.
Mech je nasáklý vodou.
Kapradiny orosené.
Potůček se objeví a zase zmizí.
Feklespír je vodní království, věčně měňavé a neustále prchající.
A v jedné malé chýši žije Lucián.
Ne jako princ.
Ne jako vyvolený bojovník.
Jako kluk, který je v tom lese sám tak dlouho, až samota přestane být událost a stane se stavem světa.
A pak se v jeho vlasech usadí Brzka.
To je přesný začátek Luciánova typu dobrodružství: ne výbuch, ne bitva, ne mapa s červeným křížkem.
Ale pták ve vlasech.
Smích.
Hádka.
Otázka, jestli existuje něco jiného než tenhle les.
A odpověď, která zní:
Brzy se ukáže.
Feklespír jako živý svět
Feklespír není jen místo, odkud Lucián odejde.
Je to bytost.
Má vlastní pravidla, vlastní čas, vlastní píseň a vlastní způsob, jak člověka proměnit.
Ve dne je plný radosti, vlhka, vody, listů a drobných zázraků.
V noci zpívá.
A když zpívá, všechno živé propadá smutku.
To je na Feklespíru krásné i kruté: nebere bolest jako chybu. Bolest do něj patří stejně jako voda, mech, kapradiny a zpívající stromy. Každý ji slyší jinak, protože každý nese něco jiného.
Lucián jí nerozumí.
Ale cítí ji.
A možná právě proto může později pomoci Bezoušce, Konějšce, Brzce i dalším bytostem. Protože kdo plakal celou noc s písní lesa, ten ví, že bolest nemusí být vysvětlená, aby byla skutečná.
Brzka, Konějška a první přátelství
Lucián byl dlouho sám.
Nejdřív mu samota možná ani nepřipadala jako samota. Těšil se ze své přítomnosti a ze společnosti stromů. Ale něco mu chybělo.
A právě ve chvíli, kdy zapomněl, že chce s někým být, potkal Brzku.
To je jemné a důležité: přátelství v téhle knize nepřichází jako odměna za snažení. Přichází ve chvíli, kdy člověk přestane tlačit na svět, aby mu někoho dal.
Brzka je směšná, rychlá a neposedná.
Konějška je směšná, smutná a roztříštěná.
A Lucián mezi nimi není vůdce výpravy, který všechno řídí. Spíš je nese. Ve vlasech, na rameni, v pozornosti, v trpělivosti. Rozsazuje je, když se hašteří. Poslouchá je, když mluví. A postupně se učí, že přátelství není jen radost, ale i únava, starost a péče o někoho, kdo se pořád odkrývá, odchází domů nebo si plete jména.
Právě tady se začíná ukazovat skutečné srdce knihy.
Ne ve velkém kouzlu.
Ale v tom, že se někdo o někoho stará.
Bezouška a cesta ven
Bezouška je největší zlom první části příběhu.
Srnka bez ouška, která Luciána vede dál, ale zároveň ho přivede k něčemu, na co žádné dítě není připravené: ke smrti.
Když ji Lucián najde zraněnou v pasti, nemůže se schovat za dobrodružství. Nemůže říct, že jde jen o další podivnou bytost. Bezouška trpí. Prosí ho, aby jí pomohl odejít. Lucián pláče, bojí se a přesto zůstává u ní.
Tohle je velmi silné místo, protože Lucián tu nevyhrává.
On doprovází.
Nezachrání Bezoušku tím, že by ji vrátil do života. Zachrání ji tím, že u ní zůstane, že ji slyší srdcem, že jí dovolí odejít a že jí dá hrob.
Teprve potom se Feklespír otevře.
To je přesná pohádková logika, ale ne laciná.
Cesta ven se neotevře proto, že Lucián najde tajné dveře.
Otevře se proto, že projeví soucit.
Zámek paní Heneke
Za Feklespírem stojí zámek.
A s ním přichází úplně jiný druh pohádky.
Paní Heneke není prales. Není voda. Není ticho. Je okázalá, osobitá, společenská a plná pravidel, která se tváří vznešeně, i když jsou naprosto absurdní.
Před zámkem je louka s těmi, kdo nežijí bez stanu. Jsou tam luční koníci, kteří jedí ušima. Jsou tam nezbedné sítě, které poznáte podle výskotu. Ke vchodu vede schodiště, po kterém se musí chodit pozpátku. A na všechno dohlíží zvláštní řád světa paní Heneke.
Po Feklespíru je zámek šok.
Lucián se dostává z přírodního, vlhkého, citového světa do světa ceremonií, moci, hlasu, karet, schodišť, pravidel, okázalosti a společenské podivnosti.
A právě v tom je jeho cesta krásná: každý nový svět ho nutí učit se jiný způsob vnímání.
Ve Feklespíru musel slyšet bolest.
U paní Heneke se musí naučit číst absurditu.
Holenkárnýmej, Pochlenstár a Velká rovina
Luciánova cesta nekončí zámkem.
Vede dál.
Přes ledovou pláň Holenkárnýmej, kde se čas může vrátit a kde chlad neznamená jen počasí, ale zkoušku. Přes slavné město Pochlenstár, kde se konají svatby, plní sny, mění osudy a ukazuje se, že láska má vlastní pravidla. A nakonec do země Velké roviny.
Velká rovina je zvláštní místo.
Je rovná, jak chce.
Ale hluboká jako širé nebe.
Můžete se v ní propadnout tak hluboko, jak je třeba. Můžete v ní vidět tam, kam lidské oko nedohlédne. Má tolik vrstev fantazie a úniků, že se v ní mnoho lidí ztratilo.
To je jedno z nejkrásnějších míst celé knihy.
Protože říká něco důležitého o fantazii: není to jen bezpečný úkryt. Je to hloubka. Člověk se v ní může zachránit, ale také ztratit.
A Lucián musí projít i tím.
Co inspirovalo vznik knihy
Lucián z deštného pralesa Feklespír je příběh, který má v sobě dětskost, ale ne jednoduchost.
Je v něm humor, absurdní nápady, zvláštní bytosti, slovní hravost a pohádková radost. Ale zároveň je v něm velmi silná bolest: noční píseň Feklespíru, Konějščina roztříštěnost, Bezouščino umírání, samota, prokletí a touha dostat se tam, kam člověka vede srdce.
Tohle není pohádka, která by dětem i dospělým říkala, že svět je bezpečný.
Spíš říká, že svět může být podivný, bolestný, směšný, krutý i krásný zároveň — a že právě proto má smysl jít dál s laskavostí.
Lucián není silný proto, že by všechno porazil.
Je silný proto, že zůstává měkký.
Nenechá se zatvrdit bolestí.
Umí se smát.
Umí plakat.
Umí se divit.
Umí pohřbít Bezoušku.
Umí jít dál.
A nakonec se dostává k tomu, co je možná nejsilnější téma celé knihy: že láska dokáže zlomit i největší prokletí.
Ne rychle.
Ne efektně.
Ale opravdově.
Čas knihy
Čas ve Feklespíru není obyčejný.
Někdo v něm může být roky a pořád vypadat stejně. Luciánovi může být deset, třicet nebo sto deset — nikdo to neví, protože v lese se nosí věk, se kterým do něj člověk vstoupil.
Někdy člověk usne u syčícího potoka a probudí se za rok.
Někdy se Brzka probudí až po mnoha letech.
Někdy se cesta otevře až ve chvíli, kdy je někdo připraven ji uvidět.
A po odchodu z Feklespíru se čas mění znovu: zámek, ledová pláň, město, Velká rovina — každé místo má vlastní rytmus.
Luciánova cesta se proto neměří kalendářem.
Měří se tím, co v něm dozrává.
Samota.
Přátelství.
Soucit.
Bolest.
Odpuštění.
Láska.
A hlas srdce, který ho vede dál.
PRO ZARYTÉ FANOUŠKY KNIHY LUCIÁN Z DEŠTNÉHO PRALESA FEKLESPÍR
🎵 Soundtrack / hudební svět Luciána
🎧 Audiokniha / čtení Luciána
🎬 YouTube videoklipy / vizuály ke knize
📱 Wallpaper ke knize
📘 Dvojzář / tištěná kniha
🎨 Moodboard ke stažení
📖 Články ze světa Luciána
JAK TO FUNGUJE / RUČNÍ DORUČENÍ
Formát: EPUB + PDF
Rozsah: bude doplněn
Cena: bude doplněna
Bonus ke každé objednávce:
– autorský vizuál ke knize
– obálka knihy ve vysokém rozlišení
– případně další materiály ze světa knihy
Doručení: po zaplacení pošlu e-knihu e-mailem do 24 hodin, nejpozději do 48 hodin.
Když e-mail v platbě nesedí / chceš poslat na jinou adresu: napiš mi na wo@endralon.space a připiš jméno + čas platby.
Kontakt: wo@endralon.space
Digitální produkt — doručeno e-mailem, nic se neposílá poštou.
Technické údaje
Název: Lucián z deštného pralesa Feklespír
Autor: Antonín Deliš
Žánr: pohádkové dobrodružství, dětská fantasy, příběh pro malé i velké, poetická próza
Prostředí: deštný prales Feklespír, zámek paní Heneke, ledová pláň Holenkárnýmej, Pochlenstár, země Velké roviny
Formát: EPUB + PDF
Rozsah: bude doplněn
Počet slov: bude doplněn
Jazyk: čeština
Vydavatel: endralon.space
Součást světa Endralonu
Lucián z deštného pralesa Feklespír patří do světa Endralonu, kde se knihy, hudba, obrazy, soundtracky a vlastní mytologie navzájem prostupují.
Na první pohled je to pohádkové dobrodružství o malém klukovi, který náhodou objeví cestu ven z pralesa.
Pod povrchem je to ale příběh o bolesti, kterou každý slyší jinak. O přátelství, které člověka najde až ve chvíli, kdy se přestane zoufale rozhlížet. O soucitu, který otevře cestu tam, kam by žádné kouzlo samo nestačilo. A o lásce, která dokáže zlomit i největší prokletí.
Lucián není jen dětský hrdina.
Je to kluk, který jde za hlasem svého srdce.
A právě proto může dojít dál než ti, kdo si myslí, že cestu znají.
Hlavní postavy
Lucián — malý hubený kluk z deštného pralesa Feklespír, který se vydá za hlasem svého srdce.
Brzka — sýkorka, Luciánova první společnice, rychlá, švitořivá a neposedná.
Konějška — veverka, která se směje i pláče, zapomíná, plete jména a přináší do příběhu zvláštní něhu.
Bezouška — srnka bez ouška, královna lesa, jejíž smrt otevře Luciánovi cestu z Feklespíru ven.
Paní Heneke — zámecká paní se zvláštními pravidly, tarotem, okázalostí a světem, který funguje úplně jinak než prales.
Princezna Žaneta — princezna spojená s Pochlenstárem, láskou, svatbou a proměnou osudu.
Tři čarodějnice — kouzelné a temnější bytosti na Luciánově cestě.
Luchipé — jedna z bytostí, které Lucián potkává během svého putování.
Drak Pomfián — drak spojený s pohádkovou zkouškou, prokletím a silou lásky.
Feklespír — deštný prales, který zpívá, bolí, zapomíná i otevírá cestu.
Pokud se vám Lucián z deštného pralesa Feklespír líbil
Prozkoumat můžete také další příběhy ze světa Endralonu, soundtracky, vizuály a knihy, které společně vytvářejí jeden propojený vesmír.
Někdy dobrodružství nezačíná tím, že někdo dostane mapu.
Někdy začne tím, že se v noci rozezpívá prales.
Malý kluk pláče.
Sýkorka se mu usadí ve vlasech.
Veverka zapomene, kam chtěla jít.
Srnka ho dovede k bolesti.
A cesta se otevře až ve chvíli, kdy se člověk naučí slyšet srdcem.
Jak si objednat e-knihu Lucián z deštného pralesa Feklespír
Cena: bude doplněna
Po přijetí platby vám zašlu e-knihu Lucián z deštného pralesa Feklespír v digitální podobě na váš e-mail.
Platba převodem
Číslo účtu:
5938542073 / 0800
IBAN:
CZ49 0800 0000 0059 3854 2073
BIC/SWIFT:
GIBACZPX
Do poznámky k platbě prosím uveďte svůj e-mail.
Pokud jej do poznámky neuvedete, napište mi po provedení platby na:
Po přijetí platby vám zašlu soubor na uvedený e-mail.
Kontakt:
wo@endralon.space
Lucián z deštného pralesa Feklespír je pohádkové dobrodružství o malém klukovi, zpívajícím pralese, přátelství, bolesti, odpuštění a lásce, která zlomí i největší prokletí.
Soundtrack, vizuály a další materiály ke knize jsou součástí širšího světa Endralonu.
ČÍST NA WATTPADU
KOUPIT DO ON-LINE POLIČKY NA FORENDORS V PŘEDSTIHU
ČTI ZDE