Můj neviditelný manžel Rajneesh Pranapati: když se kniha vrací jako hudba

Některé knihy skončí poslední stránkou.

Jiné ne.

Některé si po dočtení dál neseme v hlavě jako vzpomínku na město, ve kterém jsme kdysi byli. Víme, že jsme jím prošli, ale už si nejsme jistí, které ulice byly skutečné a které jsme si během let domysleli.

A pak jsou příběhy, které se po čase vrátí.

Ne jako pokračování.

Ne jako nové vydání.

Ale jako jiný způsob existence téhož světa.

Právě tak vznikl soundtrack ke knize Můj neviditelný manžel Rajneesh Pranapati.

Nejdříve byla kniha.

Teprve potom přišla hudba.

Nejde tedy o album, z něhož by se později zrodil literární příběh. Je to cesta opačným směrem. Hudba se vrací do již napsaného příběhu a zkouší zachytit to, co se mezi větami nevešlo.

V autorském světě, který se dlouhodobě rozrůstá mezi knihami, soundtracky, obrazy, videi a deníkovými texty, není hudba doplňkem. Je další vrstvou téhož vyprávění.

Sedm zastavení jedné cesty

Original Book Soundtrack Můj neviditelný manžel Rajneesh Pranapati obsahuje sedm skladeb.

Sedm zastavení.

Sedm okamžiků na cestě mezi hledáním, ztrátou a nalezením domova.

Album začíná v Budapešti.

Na místě, kde se mezi papíry objeví jméno, které se později stane osou celého příběhu.

Nad Dunajem stojí Alžbětin most.

Město žije svým obyčejným životem.

Nikdo ještě netuší, jak daleko povede cesta, která právě začala.

Od tohoto okamžiku se vyprávění rozbíhá přes letiště, řeky, vzdálené země, vzpomínky i období truchlení.

Dostává se až do Bodhgayi.

Na místo, kde příběh přestává být pouze příběhem o hledání.

A začíná být příběhem o návratu.

Rajneesh jako symbol

Přestože název knihy i soundtracku obsahuje konkrétní jméno, Rajneesh zde nefunguje pouze jako jedna postava.

Stává se symbolem.

Symbolem všech lidí, které jsme milovali.

Všech lidí, které jsme ztratili.

Všech verzí sebe sama, kterými jsme během života prošli.

A také všech domovů, které jsme hledali.

Každý člověk má svého Rajneeshe.

Někdy je to partner.

Někdy přítel.

Někdy město.

Někdy sen.

A někdy život, který jsme si představovali a který nakonec vypadal úplně jinak.

Právě proto se soundtrack nepohybuje pouze v konkrétním příběhu jedné knihy.

Postupně se otevírá do širší krajiny paměti, ve které se mohou poznat i lidé, kteří Rajneeshe nikdy nepotkali.

Budapešť, Hongkong, Bodhgaya

Geografie alba je skutečná.

Budapešť.

Dunaj.

Alžbětin most.

Hongkong.

Letiště.

Bodhgaya.

Současně je ale každé z těchto míst také vnitřní krajinou.

Most není pouze mostem.

Je přechodem mezi dvěma životními etapami.

Řeka není pouze řekou.

Je proudem času.

Letiště není pouze místem odletů.

Je okamžikem, kdy člověk ještě neví, jestli se vrací domů, nebo od něj právě odchází.

A Bodhgaya není pouze bodem na mapě Indie.

Je obrazem místa, kde se cesta konečně uzavírá do kruhu.

Od střepů ke dvěma prstenům

Dramaturgická osa soundtracku připomíná cestu od roztříštěnosti k celistvosti.

Ve skladbě Szilánkos szív sok országban se srdce rozpadá do různých zemí.

Ve skladbě Mat Jao přichází truchlení, déšť, dopis a loučení.

Bodhgaya Ke Premi přináší pochopení, že všechny lásky možná nikdy nebyly oddělené příběhy.

Že tvořily jedinou cestu.

Tum Aaye představuje návrat.

A závěrečná skladba Do Angoothiyan proměňuje celý příběh ve svatební dialog.

Vrací se Budapešť.

Vrací se prsten.

Vrací se vzpomínky.

Vrací se Bodhgaya.

Dva prsteny zde nejsou jen symbolem svatby.

Jsou symbolem okamžiku, kdy se člověk přestane hádat s vlastním životem.

Hudba ve službách příběhu

Dnes je snadné představit si vznik hudby jako několik vět napsaných do formuláře.

Tento soundtrack ale vznikal jinak.

Texty byly psány ručně.

Jednotlivé skladby vznikaly po kapitolách.

Vrstva po vrstvě.

Byly opakovaně upravovány, přepisovány a dramaturgicky skládány tak, aby sloužily příběhu.

Nejde tedy o sedm samostatných písní hledajících příběh.

Jde o sedm kapitol příběhu hledajících svůj zvuk.

Inspirace přitom sahají od maďarského folku a skupin typu Csík Zenekar přes hindskou filmovou hudbu, ghazaly a bollywoodskou tradici až po filmové a orchestrální soundtracky.

Výsledkem není hudební cestopis.

Spíše zvuková mapa vzpomínek.

Jeden příběh, více bran

Můj neviditelný manžel Rajneesh Pranapati není samostatný hudební release.

Stejně jako není pouze knihou.

Patří do širšího autorského prostoru, ve kterém se příběhy pohybují mezi knihami, soundtracky, deníkovými zápisy, obrazy, videi a dalšími formami vyprávění.

Někdo vstoupí do příběhu knihou.

Někdo hudbou.

Někdo náhodným obrazem.

Někdo jedním odstavcem v Deníku spisovatele.

A možná právě v tom spočívá smysl podobných soundtracků.

Neříkají znovu to, co už bylo řečeno.

Pouze otevírají další dveře.

Sedm písní.

Jedno jméno.

Dva prsteny.

A dlouhá cesta z Budapešti až do Bodhgayi.