Sorting by

×

Život tvoří umění. Někdy jako rána do skla.

Vracel jsem se z úplně obyčejné vycházky z nákupu. Nic osudového. Nic, co by mělo mít předem význam. Jen taška v ruce, tělo po cestě, hlava ještě trochu venku a zároveň už doma. Ten obyčejný přechod mezi světem a pokojem. Mezi ulicí a křeslem. Mezi tím, co se děje venku, a tím, co si člověk nese dovnitř. Hloubětín. Domov. Sedl […]

Můj neviditelný manžel Rajneesh Pranapati: když se kniha vrací jako hudba

Některé knihy skončí poslední stránkou. Jiné ne. Některé si po dočtení dál neseme v hlavě jako vzpomínku na město, ve kterém jsme kdysi byli. Víme, že jsme jím prošli, ale už si nejsme jistí, které ulice byly skutečné a které jsme si během let domysleli. A pak jsou příběhy, které se po čase vrátí. Ne jako pokračování. Ne jako nové […]

Ostrov mrtvých byl celou dobu v Umagu

Když jsem letos před Světem knihy přemýšlel, s jakou knihou tam pojedu, měl jsem jasno. Myslel jsem si, že hlavní pozornost budu věnovat sérii Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Je to projekt, kterému věnuji obrovské množství energie. Žiju s jeho postavami, znám jejich budoucnost, znám jejich pády i jejich lásky. Připadalo mi samozřejmé, že právě tato kniha bude stát […]