Nová kapitola: Moje knihy míří do světa

Co se změnilo, když jsem přestal čekat na průlom

Před necelým měsícem jsem zveřejnil text Konec jedné ambice, ne psaní.

Napsal jsem v něm, že už nechci proměňovat každou knihu v několikaměsíční kampaň, každý příspěvek v pokus prolomit algoritmus a každý den v čekání, zda si mě konečně někdo všimne. Přijal jsem, že množství práce, které jsem vložil do propagace, nevedlo k odpovídajícímu počtu čtenářů.

Ten text nemažu ani nepřepisuji. Byl pravdivý.

Neznamenal však konec pohybu. Ukončil jen způsob, kterým jsem se do té doby pokoušel dostat své knihy ke světu.

Když jsem přestal přemýšlet, jak vytvořit další kampaň, video, výzvu, publikační plán nebo formát pro sociální sítě, uvolnilo se místo pro samotnou práci.

Dopsal jsem celou pentalogii USUŠ SVÉ VLASY V 15:30, 2:45. Pět knih, které sledují jeden příběh v průběhu pěti ročních období. První dva díly už vyšly. Třetí, čtvrtý a pátý čekají na závěrečné úpravy, sazbu a postupné vydání.

Vedle nich vznikly a byly dokončeny další knihy: Harjin a hvězda, co spadla dvakrát, La-Tex-Homme se vrací, Pět minut u pisoárů, Zločin v domě na Petrském náměstí a další texty, které nyní čekají na redakční a vydavatelskou práci.

Nezačal jsem tedy psát méně.

Naopak.

Přestal jsem jen podmiňovat smysl psaní tím, zda se mi podaří prorazit na českých sociálních sítích nebo získat uznání českého literárního prostředí.

Češtinu neopouštím. Přestávám na Česku stavět svou budoucnost.

Moje knihy vznikají především v češtině. České verze dokončím, upravím a postupně vydám. Zůstanou dostupné na mém webu, na Wattpadu a prostřednictvím dalších cest, které budou dávat smysl.

Nebudu už ale svou další práci zakládat na představě, že musím znovu a znovu přesvědčovat české čtenáře, recenzenty, influencery, média nebo nakladatelský provoz, aby mé knihy vzaly na vědomí.

Nebudu rozesílat žádosti o pozornost, recenze a hodnocení. Nebudu budovat strategii na tom, že se kolem mé tvorby musí nejprve vytvořit česká komunita. Nebudu připravovat další rozsáhlé kampaně, jejichž hlavním výsledkem bude několik vteřin pozornosti na sociální síti.

To není gesto proti českým čtenářům.

Kdo si ke mně cestu najde, je vítán. České knihy nezmizí a čeština pro mě nepřestává být jazykem tvorby.

Jen už nebudu předstírat, že český trh musí být jediným nebo hlavním prostorem, ve kterém může moje práce existovat.

Od kampaní ke katalogu

Moje nová strategie není založená na jednom velkém průlomu.

Je založená na postupném budování katalogu knih, které jsou dokončené, vydané, dohledatelné a dostupné bez ohledu na to, zda je právě podporuje nějaká platforma.

Prvním testem této cesty se stal román Harjin a hvězda, co spadla dvakrát. Vyšel jako tištěná kniha prostřednictvím Lulu a nyní zkouším jeho zapojení do globální distribuce.

Globální distribuce sama o sobě neznamená, že bude kniha ležet v knihkupectvích nebo si automaticky najde čtenáře. Znamená však, že může vstoupit do mezinárodních katalogů, získat vlastní ISBN, být dohledatelná a objednatelná i mimo prostor mého webu.

To je pro mě důležitá změna.

Nesnažím se už vyvolat několikadenní vlnu pozornosti. Vytvářím stopu, která může zůstat.

Příspěvek na sociální síti během několika hodin zmizí. Vydaná kniha, její metadata, překlad a distribuční záznam mohou existovat dál, i když je právě nikdo nesdílí.

Harjin je první zkouškou, ne univerzálním řešením pro všechny tituly. Podle výsledku se rozhodnu, které další knihy touto cestou projdou.

Lulu mi v tuto chvíli připadá jako přirozenější prostředí než složitý systém několika navzájem se překrývajících služeb. Umožňuje mi knihu vyrobit, zveřejnit a případně nabídnout do širší distribuce z jednoho místa. Nezaručuje úspěch, ale vytváří použitelnou infrastrukturu.

A právě infrastruktura mi dosud chyběla víc než další reklamní video.

Jedna kniha může mít více životů

Dalším krokem jsou překlady a jazykové verze.

Nechci mechanicky překládat všechno do všech jazyků. Každá kniha má jiné prostředí, témata i možný okruh čtenářů. U některých dává smysl především angličtina. Harjin může hledat další život také v korejštině. Chlapci z Brassai Sámuel utca mají přirozený vztah k maďarskému prostoru.

Čeština tak nebude konečnou stanicí každého textu, ale jeho první podobou.

S tím se postupně promění také můj web. Endralon.space zůstane hlavním archivem a rozcestníkem mé tvorby, ale nebude uzavřený pouze do českého prostředí. Některé knihy, ukázky a další materiály budou vznikat ve více jazykových verzích. Také Wattpad může postupně sloužit jako prostor pro vícejazyčné zveřejňování.

Nebude už existovat pevný publikační řád, podle kterého musí každý den vyjít kapitola jiné knihy. Texty budu zveřejňovat průběžně podle toho, kterou knihu právě dokončuji, upravuji nebo připravuji pro další jazyk.

Nechci znovu vytvořit systém, ve kterém se stanu zaměstnancem vlastního publikačního kalendáře.

Obraz, hudba a film nejsou jen propagace

Knihy pro mě nikdy nebyly pouze řadou písmen na stránce.

Vznikají k nim soundtracky, písně, ilustrace, fotografie, portréty postav, videa a filmové obrazy. U pentalogie USUŠ SVÉ VLASY V 15:30, 2:45 jsem vytvořil teaser k seriálu, který neexistuje.

Jeho seriálová podoba neexistuje. Jeho příběh ano.

Tohle rozšiřování knih nechci opustit. Potřebuji však jasně rozlišovat mezi tvorbou a výrobou obsahu pro algoritmus.

Když vytvořím hudbu, trailer nebo obraz proto, že otevírá další vrstvu knihy, je to součást díla. Když bych měl každý den vyrábět příspěvek jen proto, aby účet nevypadal neaktivně, je to provoz, který už nechci živit.

Propagace tedy úplně nezmizí. Novou knihu nebo důležitý projekt představím. Mohu použít placenou reklamu nebo vytvořit ukázku, pokud pro ni existuje konkrétní důvod.

Nebudu už ale zaměňovat nepřetržitou viditelnost za skutečnou práci.

Generativní AI není poznámka pod čarou

Součástí této strategie je také otevřenost ohledně generativní AI.

Používám ji při práci s textem, strukturou, redakcí, obrazem, hudbou, videem i překlady. Nechci tuto skutečnost zamlčovat ani schovávat do neurčité věty v tiráži.

Zadávám směr, vytvářím koncepci, rozhoduji o postavách, struktuře a významu, vybírám, přepisuji, upravuji, spojuji jednotlivé části a nesu odpovědnost za konečný výsledek.

Generativní AI je nástroj, který mi umožňuje vytvářet literární a audiovizuální světy v rozsahu, na který bych jinak potřeboval celý tým.

Každá nově vydaná kniha proto bude obsahovat jasné vyjádření o tom, jakou roli AI při jejím vzniku hrála. Totéž platí pro hudbu, obrazové materiály, trailery a překlady.

Nečekám, že tento přístup přijme každý.

Ani o to nežádám.

Moje tvorba není žádostí o schválení. Je nabídkou vstupu do světa, který vytvářím.

Co se tedy skutečně změnilo

Původní ambice byla založená na představě, že když odvedu dost práce, musí se nakonec dostavit průlom.

Nová strategie s žádným průlomem nepočítá.

Počítá s prací, jejíž výsledek nezmizí po několika hodinách:

• dokončit české knihy a dát jim konečnou podobu,
• postupně je vydávat bez povinnosti doprovázet každý titul rozsáhlou kampaní,
• u vybraných knih využít tisk na vyžádání a globální distribuci,
• vytvářet anglické a další smysluplné jazykové verze,
• proměnit web ve vícejazyčný katalog a archiv,
• dál rozšiřovat knihy o hudbu, obraz a filmové vyprávění,
• používat generativní AI otevřeně a bez omlouvání,
• přestat stavět budoucnost své tvorby na českém uznání.

Tato strategie nezaručuje čtenáře, prodej ani zahraniční úspěch.

Rozdíl je v tom, že každý dokončený krok po sobě něco zanechá. Knihu. Překlad. Vydání. Záznam v katalogu. Hudbu. Obraz. Filmovou scénu. Svět, do kterého může někdo vstoupit dnes, za rok nebo za deset let.

Nemusím už každý den dokazovat, že existuji.

Potřebuji vytvořit dílo, které existovat nepřestane.

Původní rozhodnutí platí

Článek Konec jedné ambice, ne psaní nebyl omyl ani okamžitý výbuch zklamání.

Skončila v něm moje snaha prorazit za každou cenu prostřednictvím českého online prostoru. Skončilo přesvědčení, že ještě jedno video, jedna recenze, jedna platforma nebo jedna kampaň musí všechno změnit.

To platí dál.

Dnes však lépe rozumím tomu, co může přijít potom.

Nemusím se rozhodovat mezi zoufalou propagací a úplným zmizením. Mohu přestat bušit na jedny zavřené dveře a začít stavět jiné cesty.

Mohu dokončit knihy, které už existují.

Mohu jim dát další jazyky.

Mohu je nechat vstoupit do mezinárodních katalogů.

Mohu z českého rukopisu vytvořit dílo, které nebude odkázané pouze na zemi, v níž vzniklo.

Mohu pokračovat bez slibu, že se dostaví úspěch.

Před měsícem jsem přijal, že výsledek nemohu vynutit.

Dnes už také vím, co budu dělat místo toho.

Konec jedné ambice nebyl koncem cesty.

Byl to okamžik, kdy jsem přestal čekat na průlom a začal budovat svět, který na něm není závislý.

30. 8. 2026, Praha