Pět minut u pisoárů

KOUPIT ↓

Pět minut u pisoárů je psychologický román s prvky thrilleru, queer noir a erotického příběhu o identitě, touze a zvláštním druhu jistoty, který člověk získá ve chvíli, kdy má pocit, že druhého dokonale přečetl. Příběh začíná v prosinci v Jablonném v Podještědí. Daniel žije v malém severočeském městě, pomáhá rodičům v jejich obchodě a zároveň se snaží najít něco, co bude opravdu jeho. Rodinné zázemí má, a právě proto je tak snadné v něm zůstat. Daniel ale nechce strávit život za pultem jen proto, že je to nejjednodušší možnost. Hledání práce zatím připomíná malý současný horor. Inzeráty požadují zkušenosti, které člověk nemá kde získat, firmy se neozývají a automatická zamítnutí někdy přijdou skoro dřív, než by mohl někdo životopis vůbec otevřít. Když Daniel narazí na nabídku místa průvodce v nedaleké historické památce, rozhodne se tentokrát nic nepodcenit. Nastuduje si historii místa, staré fotografie, interiéry i jednotlivé předměty. Během návštěvy dostane svolení natočit si trasu prohlídky, aby se doma mohl připravovat dál. Podmínka je jediná a naprosto jasná: video je jen pro něj a nesmí ho nikde zveřejnit. Práci nakonec nedostane. Krátce nato ale zjistí, že stejná pečlivost, která měla dokazovat jeho zájem, může z jiného úhlu vypadat jako něco úplně jiného. Tím příběh teprve začíná. Pět minut u pisoárů není klasická detektivka a není to ani román, ve kterém čtenář od první stránky ví, koho se má bát. Je to příběh o tom, jak se význam lidí, předmětů i vzpomínek mění podle toho, co o nich právě víme. O dvou jménech, která nemusí znamenat lež, a o jiných dvou jménech, u nichž už si tím člověk tak jistý být nemůže. O možnosti znát cizí tělo velmi důvěrně a přesto nevědět všechno podstatné o člověku, který v něm žije. A také o několika minutách, které se zpětně mohou ukázat jako jeden z nejdůležitějších okamžiků celého vztahu.

Vstup do příběhu

Jablonné v Podještědí před Vánoci není jen kulisa. Stejně jako Lemberk. Danielův svět má tehdy ještě velmi konkrétní chuť a pach. Obchod jeho rodičů, zimní vzduch, mokré bundy, cigarety, jídlo, cizí těla, studený kámen historické památky, staré dřevo a prach. Daniel nevnímá lidi jen očima. Všímá si rukou, oblečení, hlasu a pohybu, ale také toho, jak kdo voní, co zůstalo v jeho bundě nebo jak chutná polibek. Pak přijdou Vánoce a covid. Daniel přijde úplně o čich i chuť. Nezeslábnou mu, prostě zmizí. Káva zůstane horká, jídlo má strukturu, může být mastné, pálivé nebo křupavé, ale chuť není nikde. Člověk vedle něj má teplotu, hlas, dech a dotek, ale nevoní ani nesmrdí. Právě tahle změna se má promítnout i do samotného způsobu vyprávění. Před nemocí bude svět knihy plný pachů a chutí, potom z prózy obě vrstvy jednoduše zmizí. Až později, už v další etapě jeho života, vstoupí do tohoto ochuzeného světa Nico.

Hlavní postavy

Minh „Min“ Trần / Daniel Trần

Daniel je Čech vietnamského původu a používá dvě jména, aniž by tím vedl dva životy. Pro část svého okolí je Daniel, pro jiné Minh nebo prostě Min. Ani jedno jméno není převlek a ani jedno není lež. Právě proto dobře chápe, že člověk může v různých prostředích používat různé podoby svého jména a pořád být týmž člověkem. V Jablonném má bezpečné rodinné zázemí. Rodiče provozují obchod a Daniel by v něm mohl zůstat, pomáhat a jednou ho možná převzít. Nikdo ho k tomu nemusí nutit. Nebezpečí té možnosti spočívá právě v tom, jak snadná je. Daniel chce zjistit, jestli existuje život, který si vybere sám. Je velmi pozorný k lidem a tělesným detailům. Dokáže rychle odhadnout rozpaky, touhu nebo změnu nálady a v intimních vztazích je zvyklý spíš vést než následovat. Všímá si oblečení, rukou, hlasu, pohybu a před nemocí také pachů a chutí. Právě tahle schopnost číst druhého člověka mu později poskytne možná až příliš velkou jistotu. Daniel není detektiv a ani se jím nechce stát. Na začátku chce práci. Později chce někoho jiného. A v obou případech se ukáže, že skutečnost může být složitější než to, na co se připravil.

Nico

Nico vstoupí do Minova života až později. Dokáže být něžný, směšný, zranitelný i velmi přitažlivý a od začátku nepůsobí jako chodící záhada nebo padouch z thrilleru. V intimních situacích je na rozdíl od Mina otevřenější vedení, studu a odevzdání kontroly. Min poměrně rychle pozná, co s ním dělá určitý pohled, dotek nebo slovo, a získá pocit, že právě tohoto muže dokáže číst mimořádně přesně. Ví, kdy Nico zrudne, kdy se snaží něco zamluvit, kdy chce, aby Min rozhodl za něj, i kdy ho některá věta zasáhne silněji než samotný dotek. Jenže tělesná otevřenost není totéž co úplná znalost člověka. Některé věci kolem Nicovy minulosti mají víc než jednu verzi. A některá jména také.

Dvě jména

Motiv dvojího jména v knize nefunguje jako jednoduché „pravé jméno odhalí pravého člověka“. Min sám je důkazem, že takhle identita nefunguje. Min a Daniel jsou dvě legitimní podoby stejného člověka, nikoli dvě masky. Právě proto mu nepřipadá automaticky podezřelé, když zjistí, že Nico má ke svému jménu podobně komplikovaný vztah. Minova vlastní zkušenost mu naopak nabízí velmi dobrý důvod, proč některé věci přijmout bez nedůvěry. Člověk může druhému ukázat občanský průkaz, své tělo, rozpaky i touhu a přesto mu neukázat celý svůj život.

Dvě videa

Kamera vstoupí do příběhu dvakrát a pokaždé znamená něco jiného. První video je čistě praktické. Daniel si se svolením natáčí interiéry historické památky, aby se mohl připravovat na práci průvodce. Výslovně přitom dostane zákaz záznam zveřejnit. Kamera zachytí místnosti, vitríny, předměty, prázdná místa a hlasy lidí, kterým v okamžiku natáčení nikdo nepřikládá zvláštní význam. Druhé video vzniká z úplně jiného důvodu. Tentokrát je kamera součástí intimní hry mezi Minem a Nicem. Jde o stud, pohled, souhlas být viděn a vzrušení z toho, že se hranice soukromí může posunout dál, než by člověk za běžných okolností dovolil. První video Min zveřejnit nesmí; u druhého je právě možnost, že ho uvidí někdo další, součástí jeho přitažlivosti. A časem se může ukázat, že obraz, který člověk jednou pustí do světa, už nemusí patřit jen jemu.

Název knihy označuje konkrétní situaci mezi Minem a Nicem na pánských veřejných toaletách. Mokré dlaždice, kovové přepážky, zrcadlo, pisoáry, džíny, kouř zachycený v oblečení, pot, mýdlo a pach dezinfekce a moči — alespoň pro ty, kdo je ještě dokážou cítit. Je to obyčejné, trochu špinavé a velmi tělesné místo, které se na několik minut promění v prostor erotické hry, důvěry, dominance, studu a pohledu dalších mužů. Min v té chvíli nemá skoro žádnou pochybnost o tom, kdo situaci řídí. Jenže intimní moc a skutečná moc nejsou vždycky totéž a některé okamžiky začnou vypadat úplně jinak ve chvíli, kdy se na ně člověk podívá podruhé.

Čich a chuť

Jedním z výrazných motivů knihy je úplná ztráta čichu a chuti po covidu. Ne jako efektní metafora a ne jako nadpřirozená schopnost „vycítit člověka“. Daniel byl před nemocí jednoduše velmi smyslový člověk. Nevnímal jen to, jak muž vypadá. Vnímal kouř v jeho bundě, pot, mýdlo, dech, pivo na rtech, studený vzduch zachycený v oblečení i vlastní reakci na blízkost cizího těla. Ještě před Vánoci má občas jednoduchý, nezávazný sex s mužem, kterého zná z Jablonného. Není to velká romance ani tajná životní láska. Je to jeden z lidí, jejichž tělo Daniel zná také podle pachu a chuti. Když se po nemoci ocitne podobně blízko stejného člověka, všechno fyzicky funguje stejně, a přesto je něco zásadně pryč. Stejná ústa, stejná kůže, stejný člověk, ale bez chuti a bez pachu. Teprve tehdy Daniel skutečně pochopí, o jak velkou část světa přišel. Nico je později muž, kterého bude znát už jen v tomto novém světě. Min nikdy nebude mít vzpomínku na to, jak Nico voněl.

Mužství

Pět minut u pisoárů je také román o mužském těle a o tom, jak se mužství čte. Džíny, košile, oholená hlava, knír, chlupatá předloktí, kožená bunda, rozepnutý pásek, bomber nebo tetování mohou v jednom kontextu znamenat přitažlivost a v jiném nebezpečí. Kniha se pohybuje na hranici mezi erotickou představou mužské dominance a skutečnými podobami moci. Ne všechno, co je bezpečné ve fantazii, je bezpečné ve světě mimo ni. A ne všechno, co v intimní situaci působí jako podřízení, znamená skutečnou bezmoc. Někdy může jeden člověk dokonale řídit tělo druhého a přitom vůbec netušit, kdo ve skutečnosti řídí příběh kolem nich.

Co v knize najdete

současný horor hledání práce
Jablonné v Podještědí před Vánoci
rodinný obchod jako bezpečí i možnou budoucnost, ze které chce Min vykročit
pohovor na průvodce v nedaleké historické památce
uchazeče, který se připraví až příliš dobře
video pořízené s výslovným svolením a zákazem zveřejnění
podezření, které vznikne právě z věcí udělaných v dobré víře
covid a úplnou ztrátu čichu a chuti
tělesný svět před nemocí a jeho podivně plochou podobu potom
přesun ze severu Čech do další životní etapy
českého Vietnamce se dvěma jmény
muže, který má k otázce jmen vlastní vztah
erotickou dominanci a submisivitu bez jednoduchého rozdělení skutečné moci
veřejné pánské toalety jako jedno z ústředních míst knihy
druhé video, u kterého je zveřejnění součástí hry
jednu nábojnici
tetování, jehož význam závisí na příběhu, který o něm člověk slyší
věci, které při druhém pohledu vypadají úplně jinak
thriller, který se dlouhou dobu může tvářit jako vztahový román

První obraz knihy

První obraz knihy není zločin. Je to člověk před počítačem, který hledá práci. Min sedí v Jablonném v Podještědí a otevírá jeden inzerát za druhým. U některých nesplňuje požadavky, u jiných je nesplňuje skoro nikdo, kdo by za nabízené peníze chtěl skutečně pracovat. Některé firmy se neozvou vůbec. Jiné mu poděkují automatickou větou tak rychle, že pochybuje, zda jeho životopis vůbec někdo otevřel. Dole v obchodě jsou jeho rodiče. Kdyby chtěl, může sejít a pracovat. Právě to nechce. Pak najde nabídku místa průvodce. Není to vysněná kariéra, životní poslání ani velká příležitost. Je to něco jiného. A Min se rozhodne, že tentokrát udělá všechno správně. Možná právě tím začne problém.

Prostředí

Příběh začíná v Jablonném v Podještědí a v krajině severních Čech. Patří k němu rodičovský obchod, řada garáží a místa, která v malém městě existují trochu mimo hlavní pohled, stejně jako historická památka na kopci, cesta vzhůru, zimní les, policejní služebna a Vánoce. Později se prostředí mění. Přichází Praha, byty, ulice velkého města, místa, kde je člověk s někým skutečně sám, i místa, kde si to pouze myslí. Veřejné toalety, telefonní displej a internet postupně začnou mít stejnou důležitost jako fyzické pokoje a chodby. Pět minut u pisoárů není román uzavřený do jednoho domu ani jednoho města. Jeho prostředí se mění stejně jako Minův způsob vnímání. Na začátku má sever Čech pach a chuť. Později už ne. Některá místa Min poprvé vidí přímo a podruhé prostřednictvím obrazovky. A právě druhý pohled někdy bývá ten nebezpečnější.

Nábojnice

Jedním z opakujících se předmětů knihy je vystřelená nábojnice. Není to automaticky důkaz ani vražedná zbraň. Je to obyčejný předmět, který lze velmi snadno vysvětlit, pokud člověk věří příběhu kolem něj, a mnohem hůř ve chvíli, kdy tomu příběhu věřit přestane. Stejná věc může v různých okamžicích znamenat profesionalitu, vzpomínku, dekoraci, varování nebo něco, pro co už žádné pohodlné vysvětlení nezůstane. Nábojnice se přitom nezmění. Změní se člověk, který se na ni dívá.

O čem Pět minut u pisoárů je

Je to román o důvěře, identitě, studu a touze. O tom, jak snadno si spleteme intimitu s poznáním a jak je možné znát cizí tělo velmi důvěrně a přesto nevědět všechno podstatné o člověku, který v něm žije. O tom, že dvě jména nemusí znamenat dvojí život — a že někdy ano. Je také o rozdílu mezi intimní a skutečnou mocí. O tom, že člověk, který v jedné situaci vypadá bezbranně, nemusí být bezmocný vůbec. O obrazech, které vypadají jako definitivní důkaz reality, přestože kamera vždycky zachytí jen to, co má právě před objektivem. A také o tom, že člověk nemusí přehlédnout varovný signál proto, že je hloupý. Někdy mu jen příliš vyhovuje příběh, do kterého ten signál zapadá.

Zajímavosti ze světa knihy

Pět minut u pisoárů vychází z několika skutečných zkušeností, ale román samotný je fikce. Jména, postavy, místa, profese i konkrétní okolnosti jsou přetvářeny do samostatného příběhu. Jablonné v Podještědí tvoří počáteční svět knihy. Samotná historická památka je fikcionalizována, aby příběh nebyl rekonstrukcí konkrétní skutečné události. Úplná ztráta čichu a chuti po covidu se neprojeví jen v ději, ale také ve způsobu vyprávění. Před nemocí má svět výraznou pachovou a chuťovou vrstvu, potom z prózy obě vrstvy zmizí stejně, jako zmizí Minovi. Dvojí jméno hlavního hrdiny není známkou tajemství. Právě naopak. Min a Daniel jsou dvě legitimní podoby stejného člověka. Díky tomu samotné zjištění, že někdo další používá více jmen, nemusí Min automaticky chápat jako varování. Erotická rovina knihy není oddělená od thrilleru. Otázky dominance, podřízení, studu, pohledu a kontroly patří přímo k tomu, jak Min druhého člověka interpretuje. Název knihy proto neoznačuje jen místo, ale také okamžik, kterému lze podle toho, co člověk právě ví, rozumět několika úplně odlišnými způsoby.

PRO ZARYTÉ FANOUŠKY KNIHY Pět minut u pisoárů

Spotify soundtrack Pět minut u pisoárů (bude doplněno: release 2.9.2026)

SoundCloud soundtrack Pět minut u pisoárů – full album

YouTube trailer ke knize

wallpapery ke knize / Min / Nico

paperback knihy zde

čtení na Wattpadu (vychází postupně)

čtení na Forendors (vychází s 3 týdenním předstihem oproti Wattpadu, poslední kapitoly 26.12.2026)

Jak vznikají a vycházejí moje knihy

Moje knihy nevycházejí najednou ve všech formátech. Každá prochází postupným autorským a vydavatelským cyklem.

Píšu knihu.
Vzniká text, postavy, svět, atmosféra a celý autorský kontext.
Současně skládám hudbu.
Ke knize vznikají skladby, motivy, nálady a soundtrack.
Hudbu dávám ven.
Nejdřív na SoundCloud, potom na Spotify, Apple Music, Amazon Music a další platformy.
Vydávám fyzickou hudbu.
U vybraných projektů následuje vinyl.
Kniha jde na Forendors.
Tam se objevuje s předstihem jako součást podpory mojí práce.
Kniha jde na web Endralon Space.
Dostává vlastní stránku, informace, ukázky, odkazy a kontext.
Kniha jde na Wattpad.
Tam ji zveřejňuji postupně po kapitolách.
Následuje tištěná kniha u partnerů nebo přes tiskovou platformu.
Tohle je veřejně dostupné vydání knihy.
Potom připravuji e-knihu.
Nejdřív PDF, potom EPUB. Není to jen uložení souboru, ale sazba, kontrola a příprava čitelné verze.
Následuje audiokniha.
Ta přichází až po textové a knižní části cyklu.
Nakonec přicházejí podepsané autorské výtisky.
Knihy nechám vytisknout, podepíšu je a posílám čtenářům osobně.

Co to znamená pro čtenáře

Když u některé knihy zatím není PDF, EPUB, audiokniha nebo podepsaný výtisk, není to chyba ani zapomenutá položka. Znamená to, že kniha je právě v určité fázi vydání. Formáty doplňuji postupně, bez pevného časového slibu, podle toho, jak celý autorský cyklus přirozeně dobíhá.

Jak si objednat e-knihu Pět minut u pisoárů?

E-knihu Pět minut u pisoárů si můžete objednat přímo od autora.

Po přijetí platby vám e-knihu zašlu na uvedený e-mail do 24 hodin, nejpozději do 48 hodin.

Platba převodem

Číslo účtu:
5938542073 / 0800

IBAN:
CZ49 0800 0000 0059 3854 2073

BIC/SWIFT:
GIBACZPX

Do poznámky k platbě prosím uveďte svůj e-mail.

Pokud e-mail do poznámky neuvedete, nebo chcete e-knihu poslat na jinou adresu, napište mi po provedení platby na:

wo@endralon.space

Do zprávy prosím připište své jméno a čas platby, abych mohl platbu dohledat.

Digitální produkt — e-kniha je doručena e-mailem. Nic se neposílá poštou.

Kontakt:
wo@endralon.space

Technické údaje

Název: Pět minut u pisoárů
Autor: Antonín Deliš
Žánr: psychologický román / thriller / queer noir
Formát: 148x210mm
Rozsah: 243 stran
Cena e-knihy: 199,-Kč
Datum vydání: 1.9.2026
Paperback: Lulu
Jazyk: čeština
Dostupnost: kniha je dostupná
Vydavatel: endralon.space

Součást světa Endralonu

Pět minut u pisoárů je román o člověku, který je přesvědčený, že umí druhé dobře číst. Možná skutečně umí. Jenže tělo, pohled, občanský průkaz, telefonní hovor ani video nemusí odpovídat na tutéž otázku. Některé věci člověk pochopí až při druhém pohledu. A některé obrazy mezitím mohou vidět tisíce dalších lidí.

Vazba na cyklus

Pět minut u pisoárů je samostatně čitelný román, dějově zasazený do téhož světa jako pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Některé postavy, události a jejich důsledky se mezi knihami protínají; každá z nich je ale vyprávěna z jiné blízkosti a v jiném světle.