12

Někdy jsi u mě nahý
a je v tom klid,
který se nedá zahrát.
Tvoje kůže je teplá a obyčejná,
žádný obraz —
jen člověk, co se nemusí schovávat.
Ležíš na prostěradle
a dech ti dělá v látce malé vlny,
jako by i svět mohl být chvíli měkký.
Já — ta jinová část —
se k tobě přitisknu
a poprvé se nestydím,
že potřebuju být chráněný.
Ty to uneseš.
Bez řečí.
Jen tak.