XIII Úsvit naděje

Stano seděl na schodech do moře, za zády Vilu Prepotentan, vedle něj Hyun Wook Park. Schody byly vlhké, slané, trochu kluzké, jak je moře olizuje a pak nechá oschnout. Vzduch měl chuť soli a řas. Někde v dálce se ozvalo kovové cinknutí o stožár a hned nato se všechno zase uložilo do šumu vln. „Krása, viď?“ řekl Stano. „To jo,“ […]

XII Našla jsem ty dopisy

Gloria seděla u stolu v kuchyni, před sebou na stole otevřený dopis. Seděla s rukama založenýma pod bradou a dívala se skrz záclonu ven, jako by tam, za tím jemným vzorem, někde v dálce stála odpověď. Ani se neotočila, když Stano vstoupil do místnosti. Bylo ticho. Na stěně tikaly hodiny a ten tikot byl najednou hlasitější než obvykle, jako kdyby […]

XI V Koperu končí koleje

V prvé řadě to byla veliká ostuda, celá tahle svatba, pomyslela si Gloria, když už bylo po všem. Připadalo to jenom jí, nebo to bylo celé odfláknuté? Kdo vymyslel takhle zpackaný obřad? Nechtěla tím nikoho obtěžovat, a tak si své dojmy schovávala pro sebe, ale ty dojmy jí stejně škrábaly v hlavě, jako když máte písek v botě. Nevěstě to […]

X Kouřem všech mých cigaret

Lili seděla v křesle hotelového pokoje. Na opěradle měla malý popelníček připevněný k pásu, aby se nesvezl ke straně ani nespadl, jako by i popel potřeboval disciplínu. Kouřila druhou cigaretu a zamyšleně koukala z okna na moře. Vypadalo to, že se dívá skrz něj, dál než na horizont, do něčeho, co tam není vidět, ale co ji stejně nepustí. Kouř […]

IX Jediná cigareta

V altánku u domu ráno popíjela kávu Celestýna a pokuřovala při tom, stejně jako Pavel, který si v tomto směru starou dámu naklonil. Seděli naproti sobě jako dva spiklenci, co si vystačí s popelem a přestávkami. Celestýna měla šálek položený na podšálku tak přesně, až to vypadalo jako další pravidlo, a přitom jí popel padal mimo. Pavel si zapaloval jednu […]

VIII Zapovězené políbení

Když zakotvili v Umagu, schylovalo se už k bouřce. Nad přístavem visela olověná poklička a vítr si zkoušel sílu, jako by si rozcvičoval prsty. Než vystoupili z lodi, strhl se slejvák. Voda šla šikmo, plácala do paluby, odskakovala od kovu a hned stékala do kanálků. Gloria si dala nad hlavu kabelku, ten její směšný štít proti nebi, Stano nesl kufry, […]

VII Jak málo znáš kuřáky

Na druhý den postával Stano před dveřmi Dinovy tiskárny a za týden si už odnášel natisknuté pohlednice. Papír ještě voněl barvou a lepidlem, hrany byly ostré, jako když člověk vezme do ruky něco, co je konečně hotové. Dino mu je podal přes pult s tím svým věcným výrazem: žádná sláva, jen práce. Stano je držel chvíli v náručí jako balík, […]

VI Most nářků

O pár dnů později jeli s Glorií do města. Gloria si vzpomněla, že si chtěla ten den, co byli na kávě, koupit šátek, ten hezký, co si zkoušela jen tak mezi řečí, aby se necítila jako turista ve vlastním městě. Měla za to, že později bude levnější, jenže nebyl. A teď ji to žralo, přesně tím jejím způsobem: tvářila se, […]

V Stín Rialta

Z náměstí Svatého Marka se zvedl houf holubic tak prudce, že se Glorii koflíček kávy převrhl. Nebylo to žádné elegantní „ups“, byla to rána, která jí škubla rukou a hnědá tekutina se rozlila po stolku jako špatná předtucha. Vzduch se na vteřinu naplnil šustěním křídel a mokrým pachem peří. Turisti nadšeně zvedali hlavy, jako by jim město právě udělalo show, […]

IV Dům Eny a Romea

Gloria stála zamyšlená a bezděčně kopala nohou do země. Ruce měla založené na prsou, přes rameno jen malou kabelku, jako by se do ní dala schovat celá její potřeba mít věci pod kontrolou. Špičkou boty rozhrnovala prach a drobné kamínky na nábřeží, dokud se jí pod podrážkou nevytvořila malá prohlubeň, bezvýznamná a přesto urputná. Stano se díval do dálky na […]

III Zvonko

Grožnjan byl nahoře, rozložený jako stará vzpomínka, která se nehnula z místa, jen vybledla. Cesta stoupala, zatáčky se kroutily mezi kameny a nízkými keři. Motor zněl v tichu trochu nepatřičně, a když ho Stano vypnul, zůstalo po něm jen doznívající praskání plechu. Všude kolem se rozhostilo ticho, které nebylo prázdné, spíš plné drobných zvuků: vzdálené šustění, ptačí zavolání, někde kovové […]

II Murinská ulice

Hyun Wook Park kouřil červená Marlbora, a ne málo. Měl v tom rytmus, který si člověk osvojí, když už nechce počítat dny, jen pauzy mezi potáhnutími. Popelníček na stole se za chvíli začal plnit šupinkami popela, vedle něj se hromadily papírové obaly od cukru a mokré kroužky od sklenic. Jedna káva stíhala druhou, hořkost se lepila na jazyk a přesto […]

I Návrat do Umagu

Psal se rok 2007 a v pravé poledne u pobřeží Umagu zakotvil Benátský princ. Z paluby to vypadalo, jako by město bylo jen proužek kamene a soli přilepený k moři, ale jakmile Stano sestoupil po schodech dolů, ucítil to hned: bura mu vleze pod kůži, nacpe se mu do nosu a stáhne mu tvář do ostražitějšího výrazu. Ptáci ještě dosedávali […]

Ostrov mrtvých byl celou dobu v Umagu

Když jsem letos před Světem knihy přemýšlel, s jakou knihou tam pojedu, měl jsem jasno. Myslel jsem si, že hlavní pozornost budu věnovat sérii Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Je to projekt, kterému věnuji obrovské množství energie. Žiju s jeho postavami, znám jejich budoucnost, znám jejich pády i jejich lásky. Připadalo mi samozřejmé, že právě tato kniha bude stát […]

Přízraky v Umagu — Úsvit naděje III: The Return to Umag

Existují návraty, které nezačínají příjezdem. Začínají mnohem dřív. Ve chvíli, kdy se člověku začne vracet určitý vzduch.Barva vody v noci.Zvuk lodních lan narážejících do kovu.Něčí hlas, který už dávno zmizel. The Return to Umag nikdy neměl být soundtrackem „návratu“ v klasickém smyslu. Spíš návratu do místa, které si člověk nese v sobě, i když z něj odešel. Proto první skladba […]

Přízraky v Umagu — Úsvit naděje II: Cabaret of Ghosts existují nejspíš správně až na vinylu

Existují soundtracky, které nevznikají jako doprovod. Spíš jako města. Taková, která člověk nikdy úplně nenavštívil, ale přesto si pamatuje jejich ulice.Mokré promenády po dešti.Neon odrážející se na kameni.Prázdné bary po půlnoci.Hlasy vracející se zpožděně jako ozvěna z jiného času. Přízraky v Umagu — Úsvit naděje II: Cabaret of Ghosts pro mě nikdy nebylo klasické album. Spíš noční pobřeží existující někde […]

Přízraky v Umagu — vinyl nočního pobřeží

Existují soundtracky, které nevznikají jako doprovod. Spíš jako místo. Přízraky v Umagu — Úsvit naděje I: Overture in Salt & Wind pro mě nikdy nebylo jen album. Byla to atmosféra pobřeží mimo sezónu. Noční promenády. Sůl ve vzduchu. Staré hotely. Neon odrážející se na mokrém kameni. A možná právě proto mi připadá zvláštní vidět tenhle soundtrack na vinylu. Najednou nepůsobí […]

PNVNY – AUTORSKÝ BALÍČEK (TRILOGIE)

PNVNY / POSLEDNÍ NOC V NEW YORKU Stránka světa trilogie PNVNY — Poslední noc v New Yorku je trilogie o třech umělcích, třech prostředích a třech různých cenách za sen. Benjamin — malíř. Pavel Mokroš — hudebník. Stano Murin — fotograf. Tři muži, tři způsoby vidění, tři různé osudy. Jeden chce do New Yorku tak dlouho, až se z města […]

PNVNY – Přízraky v Umagu (revidované vydání s ilustracemi)

VSTUP DO SVĚTA PNVNY: PŘÍZRAKY V UMAGU FORENDORS → WATTPAD → ČÍST TADY → SPOTIFY DISK I → SPOTIFY DISK II → SPOTIFY DISK III → VINYL I → VINYL II → VINYL III → AUDIOKNIHA → OHODNOŤ KNIHU NA DATABÁZI KNIH→ Kniha · Poslední noc v New Yorku – Přízraky v Umagu (revidované vydání s ilustracemi)   Přízraky v […]

PNVNY – Přízraky v Umagu – audiokniha

Celá audiokniha je dostupná v členské sekci mého YouTube kanálu. Audioknihy zde zveřejňuji jako videa pro členy. Členství funguje jako měsíční přístup k členskému obsahu kanálu — nejde o samostatný nákup jednotlivé audioknihy. ▶ POSLECHNOUT AUDIOKNIHU NA YOUTUBE → Pokud ještě nejste členem, YouTube vám u videa nabídne možnost členství aktivovat. Členství lze kdykoli zrušit. Autor: Antonín DelišJazyk: češtinaForma: kompletní […]