22

Pak přišla voda. Ne z kohoutku. Z ničeho nic se mi v hrudi uvolnil uzel a svět se na okamžik přestal tvářit pevně. Seděl jsem tiše a v černém koberci mizely kapky, jako by i podlaha uměla mlčet. Tvá láska nešla kolem opatrně. Jen prošla mnou a odnesla s sebou to, co už bylo zralé spadnout.