Kdybych měl zpětně říct, odkud přesně přišli Christmas a Hamburger, neuměl bych ukázat na jednu chvíli, jednu větu nebo jeden obraz. Tahle kniha nevznikla tak, že bych si sedl a rozhodl se napsat vánoční příběh o dvou lidech. Spíš se dlouho skládala z věcí, které spolu na první pohled nesouvisely: z hudby, z filmu, z čínštiny, z neurologických záhad, z […]
Čínské bistro zavíralo v devět. Hamburger to věděl, protože paní za pultem to řekla čínsky a Christmas to přeložil gestem: dvě ruce sevřené k sobě, přivřené oči a malý pohyb hlavy. Před devátou. Bylo půl osmé. Venku padal sníh. Jiný než přes den. Noční sníh byl hustší, tišší. Dopadal na výlohu a vytvářel vrstvu, přes kterou bylo město vidět jen […]
Jsi venku? Hamburger napsal: Za dvacet minut. Christmas: Náplavka? Hamburger napsal: Jo. Položil telefon vedle sebe a díval se na strop. Bílý strop, bílá žárovka, žádná zlatá linka. Žádný pokoj v Hamburku. Žádný prázdný hák, který by na něj čekal z rohu. Venku bylo jasno. Praha v jasném prosincovém ránu měla jinou tvář než Praha ve sněhu nebo dešti. Sníh […]
Bistro se začínalo plnit na oběd. Hamburger to vnímal jako nárůst hluku za zády — víc hlasů, víc pohybu u pultu, víc lidí, kteří přicházeli s bundami mokrými od sněhu a přinášeli dovnitř prosinec. Čtvercový stůl u zadní stěny byl pořád jejich, ale prostor kolem houstl. Christmas to vnímal taky. Hamburger to poznal podle toho, jak se přitáhl trochu blíž […]
Do Hot Grillu se vrátil vlastně bez důvodu. Nebo možná důvod měl, ale nechtěl si ho přiznat. Christmas věděl, co chce. To byl paradox posledních týdnů. Nebyl ztracený v nabídce, v systému ani ve světě. Věděl přesně. Hamburger. Malé hranolky. Kečup. Vodu. Pár obyčejných slov. Jednoduchou českou větu, kterou znal od dětství, protože hamburger si poprvé objednával jako kluk, tehdy, […]
Někdo v sousedním pokoji pustil sprchu. Trubky ve starší budově se rozechvěly svým charakteristickým drnčením, které jde i přes zeď. Hamburger ležel na posteli a díval se do stropu — bílého, s bílou žárovkou, bez zlaté linky. Jsem v Praze. Na okamžik si myslel, že leží v Hamburku, v černozlatém bytě. Teprve drnčení trubek za stěnou ho vrátilo. Hostel. Vodičkova […]
Svíčka hořela od rána. Christmas ji zapálil ještě před snídaní — jen sklenice vody a boží milost rozlomená napůl a moučkový cukr na prstech. Christmas nikdy nikomu nevysvětloval proč snídá, jak snídá, protože to byl jeho stůl a jeho věci a jeho soustředění, a vysvětlit to někomu by z toho udělalo něco jiného, než to bylo. Jeho oltář nebyl jako […]
Hamburger nastoupil do metra, ve vagónu bylo málo lidí — žena s taškami, starší muž s novinami, dva turisté s batohy, kteří se dívali na mapu v telefonu a šeptali si anglicky. Nesedl si. Stál u dveří, kufr vedle nohy, ruka na madlu. Výstup na Muzeu. Hamburger prošel chodbou plnou schodů, rolujících reklamních ploch. Z plakátů mu na tvář blikalo […]
Ráno přišlo znovu. A pak znovu. Hamburger se probudil ve čtvrtek — nebo ve středu, nebo v pátek. Dny začaly splývat tak, že každý měl stejnou barvu. Šedivě plísňovou. Šedivý Hamburk, šedivý pokoj, šedivý vzduch v kuchyni. I káva měla najednou šedivý charakter, jako by ztratila vůni, jako by parfém jeho dne odešel spolu s Dominiquem. Ležel a díval se […]
Ráno bylo vlhké. Černá noc zmizela i se svým deštěm a za okny se rozprostřela šeď. Hamburger to vnímal skrz víčka, aniž by otevřel oči. Ležel na posteli ve stejné poloze, v jaké usnul, s telefonem pod lopatkou. První vědomá myšlenka byla tělesná: záda ho pálila přesně tam, kde se do něj opíral. Posunul se a telefon sklouzl na matraci. […]
Telefon ležel na podlaze a svítil modře. Displej neukazoval nic důležitého. Jen čas. 2:45. Hamburger na něj koukal ze země. Ležel na zádech na koberci a nevěděl, kdy přesně tam skončil. Nebyl opilý. To byl ten problém. Kdyby byl opilý, mohl by si říct, že se to ráno zlepší, až se vyspí a vypije vodu. Ale nebyl opilý. Zkusil vstát […]