22:39 Slunecnik: Ahoj Antonio, mam takovou divnou naladu. Jsem v praci. Nebud smutny, ono zase bude lip. Zase vyjde Slunecnik a pohladi te po tvari a osusi slzy. Mej se pekne. M. 22:40 Mesicnik: Uz aby byl novy den, uz aby me nekdo miloval. Jsem tak sobecky. Myslim jen na sebe, a co ty? At tobe zari, priteli. Mam te […]
Milý můj, jako bys na mě přestal myslet! Naslouchám do noci – potok šumí jak Šaty pařížských tanečnic, Edithin květ Se svraštil v uzlíček vrásek – stejný lak Maminčiných nehtů. To, že Tě neslyším Tíží mě jako mor zpuchlých víček, žínek Tanec svým zkaženým dechem letitým Utnu, když hyne má láska, ať i on zhyne! Á, jsem horší než ženy […]
Mesicnik: Mily muj, proc se neozyvas? Co je s tebou? Stalo se ti neco? Proc mi neodpovidas? To že Tě miluji již přece dávno víš, Znáš také mé nekonečné zoufalství, Když ztratím hlas a volat nejde již Přes půl světa k tobě, kde se skvíš.
Víte, kdy se Měsíc cítí nejvíc nahý? To po ránu, když shlíží na koruny Svěžích brčálových bříz a na mlhy Laskající ďáblovy skvrny; však mohu-li Znám ještě podivnější – dva bílé mosty Co spojují hýždě – a stál-li někdo Na nich, stál údivem celý srostlý, Tak jak Měsíčník hledící na město. Je to Zelený osud – nahota po ránu, Ale […]
Mesicnik: Mily Andilku, ty jsi tak rychle ukoncil psani, ze jsem se ani nezeptal Jestli se chces videt? Napadlo me, ze bych mohl prijet do LBC. Mesicnik: Treba na 1 den, dva. Tedy – jak bys chtel. Co myslis? Mohli bychom si povidat a povidat pod ochranou rukou Agaty. Ó, tobě nestačí být Slunečníkem, Větrníka Jsi ze sebe udělal jakmile […]
Slunecnik: Tak me poslat dopis si mel odvahu a jeho zeptat se na jmeno ti bylo zinantni. Byl peknej? Co? A proc pak te palily rty? Jestli v noci zaslech jsi zalomená záda A oči, klapající víčka, mžourající na nebe, Věz, že každá dívčina by velmi ráda Vyprosila si, na kolenou, chlapce pro sebe. Proto otvíraly okna a svými rty […]
Mesicnik: Rad usinam v naruci nekoho. Inu, kdo ne? Jiz dlouho vsak mi do naruce nikoho zivot neprival. Tak jdu tedy do roucha Adamova a sup do postylky. Nenech mě již více bojovat proti tichu, Jsem samý šrám a jizva – již mě to Nebaví. Počkat! Slyším něco. Zní tu Slavičí zpěv – snad že oslavuje léto. Možná je to […]
Slunecnik: Jdu uz odplout do raje snu. Vstavam v sest a ceka me perny den. Dobrou noc ty muj snovy Antonio. M. Prý že o mně necháváš si v noci zdát, Jakpak asi jeví se Ti dosud skrytá tvář? Probůh – jen ne jak ta po které mám hlad, Tvá – ten noční běs – zločinný to žhář. Mou hlavou […]
Slunecnik: Mily Andilku, dekuji ti za vsechny zpravicky, nemohl jsem ti hned odpovedet. Jak si uhad, mel jsem neco na praci. Ne! Jsi Slunečník – nevím, že jsem se mohl Takhle rouhat – snad, oslepily mě tvé řasy, Když políbil´s mě slovy, kterými´s mě zmohl, Jak když mě na rozpálené nože vrazí. Ale byly to obyčejné mraky, chuchvalce Co nezbedně […]
Ne, ty nemůžeš být Slunečník a jestli jsem Si to někdy myslel, jistě jsem se splet. Nikdy bys nepozvedl k ústům číši řek Nemůžeš! Nepláču již, toho jsem se zřek! Již několik dní jsi po ránu svou postel Nerozestlal – a vůbec – jako bys prospal Celá léta – snad že já Měsíčník bych vsel Do svých údolí semínka slunečnic […]
Mesicnik: Tak tebe tizi jak vypadam, jenze jak se ti popsat? Stejne se zabalim do krasnych slov. Tak ja ti poslu alespon fotku. O Slunce, Slunce – proč ke mně nepromlouváš? Nelíbím se Ti snad – oči jak dva kaštany, Ústa fialkový drobnokvět – že hezčí znáš? Ted tedy nosík mám romanticky zasněný, Po bradě dvě horské bystřiny dětských vousků […]
Slunecnik: Antonio asi neni prave jmeno, co? Ale to nevadi. Tak pis M. „Jak se jmenujete, pane?“ – „Antonio“ „A dál, pane?“ Pomlčka dlouhá dva roky – „Deli. Antonio Deli.“ „Skutečně je to Vaše jméno? Trochu zní – no –“ Lidé mi nevěří – nevěří mému vlastnímu jménu, Nevěří mně – jsem prý jako Měsíc – stejně Vrtošivý, neklidný, extravagantní; […]
Mesicnik: Ja to tusil –M– dalsi M meho zivota. Jsem basnik zmitany touhou po zivote, lasce atd. atd. A tvurce – bohem.. neco jako Rimbaud – ne – to je pekelnik. Mesicnik: Ja vam to povim a vy mi jiz neodpovite. Necht: Vím – mé ledové mlčení tě každou vteřinou zabíjí, Zatínáš prsty do polštáře chvíli slastí, chvíli vztekem. Však […]
18.7.2001 21:15 Slunecnik: Tim stale neni receno To prave proc jste me oslovil timto zajimavym zpusobem. Vy o mne vite aspon neco, ale ja jsem na tom hur. Tak dozvim se neco? Proc? M. To slovo samo o sobě o něm říká naprosto vše, Jinak bych ani Slunečníka nemohl vnímat. Je jak Ostrotřpyt, co palčivě pohladí, Mlhu – rozleptanou krásu, […]