Kdysi jsem vykládal karty.
Bylo to období, kdy jsem ve spiritualitě rozvíjel svou tvořivost všemi možnými směry. Byla to práce s lidmi, symboly, obrazy, intuicí a vnitřními krajinami, které se skrze výklad karet otevíraly.
Právě tehdy vznikli Andělé hvězdného Avalonu.
Na první pohled jsou to vykládací karty. A tím také skutečně byly. Jenže postupně se kolem nich začal rozrůstat mnohem širší prostor. Nejen sada obrazů určených k výkladu, ale zárodek osobní mytologie, ze které později vyrostl Endralon.
Endralon tedy nevznikl jako fantasy svět.
Vznikl z praxe. Ze spirituality. Z výkladů. Z práce s intuicí. Z obrazů, které se začaly vracet, propojovat a postupně přesahovat původní rámec karetní sady.
A někde z toho přesahu se narodila kniha Endralon – Rokweel ahwairishi daes eam.
Není to klasický román. Spíš kronika, učebnice, symbolický atlas a osobní duchovní systém v jednom. Na webu ji popisuji jako kroniku všech andělů hvězdného Avalonu a také jako cestu k čistší komunikaci s andělským světem Avalonu — bez očekávání zázraků, ale poctivě, přes barvy, symboly, výklady, jazyk a vnitřní práci.
Kniha obsahuje pořadí andělů, magické formule, výkladové postupy, léčivé symboly andělů hvězdného Avalonu, postup přijetí zasvěcení, práci s inkarnačním jménem a také pojednání o 59 andělech hvězdného Avalonu O’beza Yade skrze jazyk Endraloni. Součástí jsou i základy výslovnosti, slovník, gramatika a sada 59 léčivých symbolů k vystřižení.
To je důležité.
Protože Endralon – Rokweel ahwairishi daes eam není „příběh ze světa Endralon“.
Je to spíš moment, kdy se z karetní a spirituální praxe stal rozsáhlejší jazyk. Kdy obrazy přestaly být jen kartami a začaly vytvářet vlastní strukturu. Kdy se symboly, andělé, barvy, slova a vnitřní jména začaly spojovat do většího prostoru.
Později na knihu navázali Draci hvězdného Avalonu.
A ještě později se web endralon.space postupně stal něčím širším než stránkou jedné knihy nebo jedné karetní sady.
Stal se prostorem pro celé moje vyjádření sebe sama.
Pro knihy.
Obrazy.
Hudbu.
Karty.
Deníky.
Rozepsané světy.
Osobní mytologii.
A také pro pokusy najít v chaosu života nějakou formu vnitřního míru.
Možná právě proto dnes Endralon nevnímám jako jeden žánr.
Není to fantasy.
Není to jen spiritualita.
Není to jen literatura.
Je to zdrojový prostor.
Místo, odkud se později mohly rozběhnout úplně jiné knihy, jiné atmosféry a jiné podoby tvorby. Některé jsou intimní. Některé temné. Některé vztahové. Některé groteskní. Některé melancholické. Ale někde hluboko pod nimi pořád cítím stejnou potřebu:
vytvářet obrazy, které pomáhají přežít, pochopit a proměnit vlastní vnitřní krajinu.
