Přízraky v Umagu — Úsvit naděje II | Cabaret of Ghosts — lyrics

Texty skladeb z alba Přízraky v Umagu — Úsvit naděje II | Cabaret of Ghosts.

Druhá část trilogie Úsvit naděje opouští otevřenější pobřežní prostor prvního alba a vstupuje hlouběji do noci: do deště, masek, přeludů, vzpomínek a vztahů, které se vracejí jako přízraky.

Cabaret of Ghosts jsme při tvorbě nestavěli jako doslovný přepis děje knihy. Je to filmová, melancholická noční vrstva Přízraků v Umagu — místo, kde se skutečné události, minulost a vnitřní obrazy postav začínají překrývat. Rakija se potkává s dětským drakem, dopis dokáže vrátit mrtvého alespoň na okamžik, první polibek existuje v úkrytu před deštěm a Benátky se mění v prostor pronásledování, vody a přeludů.

Druhé album tak pokračuje v pohybu celé trilogie: od návratu do známého prostoru přes přízraky vztahů k tomu, co bude možné skutečně uzavřít až ve třetí části, The Return to Umag.

Tracklist

11. Rakija & Dragons
12. Gabriel for Zvonko
13. First Kiss in the Rain
14. The Letter from Zvonko
15. Dawn of the Hope I (deep instrumental)
16. Dawn of the Hope II (instrumental)
17. Úsvit naděje (radio remix)
18. Khaki Coat in the Rain
19. House of Ena & Romeo
20. San Marco Under Water

Lyrics

11 — Rakija & Dragons

A name hits harder
than a face.
Stone table, cold air,
no easy place.

You say it once—
and my ribs remember.
I go still like a street
when the lights surrender.

I drink it fast,
like punishment.
Warmth arrives—
then it’s gone again.

Rakija and dragons,
fire and string.
Rakija and dragons—
what a cruel pairing.
For one small minute
the throat feels brave,
then the empty burns
hotter than anything I drank.

When I was small,
the world was low and wide.
I begged for the afternoon,
for wind on my side.

We pulled the sky
with laughing hands,
until the kite took the air
and the air took our plans.

Sometimes the wind helps.
Sometimes it won’t.
Sometimes you run
and the string goes slack.

I don’t miss the day.
I miss the lift.

Rakija and dragons,
fire and string.
Rakija and dragons—
what a cruel pairing.
For one small minute
the throat feels brave,
then the empty burns
hotter than anything I drank.

12 — Gabriel for Zvonko

Red ribbon.
Paper breath.
Gabriel… please.

I hold the letter like a relic,
warm paper, holy weight.
Your name is in the fibers,
your touch in every trace.

I read you with my fingertips,
like skin I can’t replace.
If the world won’t give you back,
then let the page.

In this house, things get buried—
then return in quiet light.
And I am tired of being brave.
I want you tonight.

Gabriel, bring Zvonko back,
bring him back to me.
Not a story, not a shadow—
bring his breathing, let it be.
Gabriel, bring Zvonko back,
I don’t care how hard it is.
Take my pride, take my sleep—
just give me this.

They say the dead are gone for good,
but paper disagrees.
It keeps a voice, it keeps a pulse
between the lines I read.

If love can live in handwriting,
if tenderness can stay,
then let the miracle be simple:
open the door my way.

No choir.
No candles.
Just a tray,
a ribbon,
and my hands.

If you are listening, Gabriel—
don’t be gentle.
Be exact.

Gabriel, bring Zvonko back,
bring him back to me.
Not a story, not a shadow—
bring his breathing, let it be.
Gabriel, bring Zvonko back,
I don’t care how hard it is.
Take my pride, take my sleep—
just give me this.

13 — First Kiss in the Rain

We ran for the church,
laugh in our throats.
Stone under our soles,
wet smoke in our coats.

Then it breaks—no warning,
hands meet in the dark.
Your rough palms find my hips,
like striking a match on spark.

Under the stone arch,
out of the streetlight’s reach.
Rain drums on the city
while you lean in to teach—

First kiss in the rain,
hunger and doubt.
First kiss in the rain—
we don’t say it out loud.
Two breaths, one hiding place,
water down the stone:
first kiss in the rain,
and the world turns small.

My hands on your face,
gentle like I’m afraid.
You whisper in my ear
the courage you never made.

Clouds pull the sky shut,
give us a little dim.
We stand in a narrow space
where everything becomes him.

If someone walks by,
we freeze.
If the footsteps fade,
we breathe.

Not romance.
Not safety.
Just… now.

First kiss in the rain,
hunger and doubt.
First kiss in the rain—
we don’t say it out loud.
Two breaths, one hiding place,
water down the stone:
first kiss in the rain,
and the world turns small.

14 — The Letter from Zvonko

I see it on the table,
old paper, softened edges.
Your handwriting arrives
before the sentence does.

It isn’t shame in public—
it’s worse, it’s in the chest.
Like someone touched the place
I hid from even myself.

They call it “shame”
because it’s easy to say.
But fear has no good word,
so it stays.

Letter from Zvonko,
don’t speak so loud.
Letter from Zvonko—
a voice in the house.
You come back, you come back,
when everything else forgets:
letter from Zvonko,
warm ink, cold regret.

In this house you can tuck away
a life behind a curtain.
But paper keeps its memory—
it returns, it stays certain.

My fingers move like caution,
like skin I shouldn’t name.
Every line you wrote
still knows my face.

No miracle.
No angel.
Just a page
and the truth it carries.

If I speak now,
I’ll lose something forever.

Letter from Zvonko,
don’t speak so loud.
Letter from Zvonko—
a voice in the house.
You come back, you come back,
when everything else forgets:
letter from Zvonko,
warm ink, cold regret.

15 — Dawn of the Hope I (deep instrumental)

Instrumental.

16 — Dawn of the Hope II (instrumental)

Instrumental.

17 — Úsvit naděje (radio remix)

Kouřem všech mých cigaret,
roztančím dnes večer celý svět,
kde nejsem víc, zpět
už nelze vzít mé adieu.

Já nestojím a nečekám,
jdu vpřed a hledím do daleka,
kde mraky tmavnou do černa,
vím, už nelze vzít zpět mé adieu.

Tam, kde tma je nejtmavší,
zdá se mi život nejsnazší,
bez všeho i bez tebe můj nejdražší,
v té tmě je úsvit naděje.

Miláčku můj přesladký,
nemarni čas a zhasni
tu svíci na počest mou, dál sni
o životě a mně už řekni adieu.

Však ty jsi šel, tam kam jsi měl,
svou cestou bez pravidel,
a jak jsi z života odešel,
v té tmě zbyl můj úsvit naděje.

Tam, kde tma je nejtmavší,
zdá se mi život nejsnazší,
bez všeho i bez tebe můj nejdražší,
v té tmě je úsvit naděje

Tys řekl, že se nezměním,
tys řekl, že postojím!
A já vpřed na znamení,
je to tak – mizím pryč a adieu.

Dnes už vím, kdože jsem já,
kolik cigaret jsem vykouřil – a,
na mě nikdo nečeká,
už nelze vzít zpět mé adieu.

Tam, kde tma je nejtmavší,
zdá se mi život nejsnazší,
bez všeho i bez tebe můj nejdražší,
v té tmě je úsvit naděje.

Tam, kde tma je nejtmavší,
zdá se mi život nejsnazší,
bez všeho i bez tebe můj nejdražší,
v té tmě je úsvit naděje.

18 — Khaki Coat in the Rain

A bridge over black water,
tourists like a tide.
One khaki coat in motion—
then swallowed from the side.

You called it “nothing” yesterday,
said it like a knot.
But it taps my neck in daylight
like cold can’t be forgot.

Don’t look away.
Don’t let it blur.
A city learns your hunger
and feeds you on a lure.

Khaki coat in the rain—
sighted, then gone.
Khaki coat in the rain—
I chase it like a dawn.
Don’t blink.
Don’t breathe.
Don’t lose the stain:
khaki coat in the rain.

Umbrellas hit my shoulders,
languages in my ear.
The coat turns darker, darker,
as if the sky is near.

I taste the coffee and the wet,
my throat goes tight with speed.
I’m not chasing a person—
I’m chasing what I need.

If it’s a sign,
make it clear.
If it’s a trick,
let it disappear.

But don’t leave me
with “nothing.”

Khaki coat in the rain—
sighted, then gone.
Khaki coat in the rain—
I chase it like a dawn.
Don’t blink.
Don’t breathe.
Don’t lose the stain:
khaki coat in the rain.

19 — House of Ena & Romeo

After-rain harbor,
puddles everywhere.
I jump stone to stone
like pride is my prayer.

Tiny bag, thin sweater—
I planned it all wrong.
Don’t look at me like that.
Just keep moving on.

Hurry up.
No waiting.
Not today.
If I stop, I start feeling.

To Ena and Romeo’s house—
that’s where I breathe.
To Ena and Romeo’s house—
where the city can’t reach.
A house full of other people’s things
calms the panic underneath:
to Ena and Romeo’s house—
don’t make me wait.

Tourists take the minutes,
I refuse the line.
I’m tired of being second
in someone else’s time.

If the streets keep swallowing us,
give me one safe door.
Not mine, not yours—
just somewhere to restore.

I act like it’s practical.
I act like it’s fine.
But I need a room
that isn’t inside my mind.

To Ena and Romeo’s house—
that’s where I breathe.
To Ena and Romeo’s house—
where the city can’t reach.
A house full of other people’s things
calms the panic underneath:
to Ena and Romeo’s house—
don’t make me wait.

20 — San Marco Under Water

Under the arcade,
rain like a verdict.
San Marco under water—
a dirty mirror, perfect.

Workers build the sidewalks
up in the air.
Metal clicks.
Planks drop.
Nobody cares.

Ponchos whisper,
tourists laugh or curse.
I stand by the column
and the world feels worse.

San Marco under water,
keep your balance, keep your face.
San Marco under water—
I refuse to lose my place.
Coins on porcelain,
clink, clink, clink—
if the city won’t obey me,
let the money do one thing.

I wanted one small purchase,
a scarf, a little proof—
now every thought I have
drips right through the roof.

Bills curl at the edges,
wet paper telling truth.
I don’t wait for change.
I don’t wait for you.

I hate being soaked.
I hate being seen.
I hate that the water
makes everyone the same.

I count what I can hold:
metal, breath, a name.

San Marco under water,
keep your balance, keep your face.
San Marco under water—
I refuse to lose my place.
Coins on porcelain,
clink, clink, clink—
if the city won’t obey me,
let the money do one thing.

Přízraky v Umagu — Úsvit naděje II | Cabaret of Ghosts

Přízraky v Umagu — Úsvit naděje II | Cabaret of Ghosts je druhá část třídílného soundtrackového cyklu Úsvit naděje ke knize Přízraky v Umagu, třetí části světa Poslední noc v New Yorku / PNVNY Universe.

Po pobřežním, návratovém Overture in Salt & Wind se druhá deska přesouvá do noci. Její svět tvoří déšť, masky, přeludy, noční průvod a přízraky vztahů. Minulost už neleží jen v domech a předmětech; začíná vstupovat mezi živé.

Zvonko se vrací skrze dopis, vzpomínku, modlitbu i touhu po nemožném návratu. Vedle něj se objevuje první polibek ukrytý před deštěm, dětská vzpomínka na pouštění draka, rakija i samotný Úsvit naděje, který uprostřed alba dostává dvě instrumentální podoby a následně radio remix.

Závěrečná trojice skladeb pak přesouvá album do Benátek: Khaki Coat in the Rain, House of Ena & Romeo a San Marco Under Water. Déšť, voda, dav a pronásledovaný obraz člověka v khaki kabátě dotahují princip Cabaret of Ghosts do chvíle, kdy už není jisté, co je člověk, vzpomínka, znamení a co pouze potřeba něco znovu spatřit.

Stejně jako první část není ani Cabaret of Ghosts doslovným převyprávěním knihy. Hudba vytváří její další filmovou vrstvu: melancholický noční prostor, ve kterém se vztahy vracejí v jiné podobě, než v jaké byly ztraceny.

Slova, hudba, koncept — Antonín Deliš

Original Book Soundtrack

Poslední noc v New Yorku

PNVNY Universe · Endralon Universe