Možná jste dnes kolem mě jen prošli. Možná jste si všimli černozlatého stolu. Možná zvláštního outfitu. Možná knih. Možná roll-upu. Možná hudby. Možná jen člověka, který tam několik hodin stál a snažil se udržet pohromadě vlastní nervový systém. Možná jste se zastavili. Možná jste si odnesli záložku, plakát, věštbu nebo knihu. A možná jste teď poprvé otevřeli web endralon.space. Jestli […]
Blíží se Svět knihy Praha 2026 a já si čím dál častěji uvědomuji, že u takové akce se nedá počítat jen s nadšením. Nadšení je krásné. Ale samo o sobě nezaplatí tisk, stánek, letáky, plakáty, cestu, jídlo ani měsíc života. Nadšení je motor, ne rozpočet. A protože jdu na Svět knihy jako samostatný autor, bez nakladatelského aparátu za zády, musím […]
Zítra začíná Svět knihy Praha 2026. Na několik dní se svět, který většinu času existuje jen mezi stránkami knih, soundtracky, fragmenty textů a nočními poznámkami, znovu přesune do fyzického prostoru. Budu v pavilonu D / KD004.U stolu Antonín Deliš. S knihami.Se záložkami.S podpisy.S knižními věštbami.A s malou růžovou slzou anděla. Každý rok mě na literárních akcích nejvíc fascinuje moment těsně […]
Před Světem knihy jsem měl spoustu plánů. Některé byly velmi praktické. Připravit knihy. Připravit stánek. Připravit menu. Připravit QR kódy. Připravit podpisy, záložky, plakáty, texty, příspěvky, věštby, krabice, oblečení, tělo, nervy a hlas. Některé plány byly ale méně viditelné. Chtěl jsem se na Svět knihy připravit nejen jako autor, který přijede ke svému stolu, rozloží knihy a čeká, jestli někdo […]
O kostýmu, smrti, patině, zlatých žilkách, malém rozpočtu a outfitu na Svět knihy Kdyby se mě někdo zeptal na módní inspiraci, nejspíš bych dlouho nevěděl, co odpovědět. Móda v běžném smyslu mě nikdy moc nezajímala. Neuvažuji v kategoriích značek, sezón, trendů, kapsulových šatníků a spisovatelů v bezpečně padnoucím saku. Většinou mě nezajímá otázka, co se právě nosí. Zajímá mě spíš […]
Na Svět knihy letos fyzicky nevezu knihu Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. A přesto tam bude přítomná. Je vydaná — zatím externě přes Lulu — ale letos ji nebudu mít na stole jako jeden z titulů k prodeji. Bude tam jinak. Na roll-upu. Ve vizuálu. V obraze bazénu, těl, vztahů, napětí a příběhu, který pro mě představuje další velkou […]
Letošní Svět knihy má jako jedno z témat historii. Paměť proti zapomínání. A já jsem si původně říkal, že sedm dní před festivalem už možná nemá cenu nic velkého vysvětlovat. Knihy jsem ukázal. Odkazy jsem roznesl po sítích. Kdo mě sleduje, ví, že budu na Světě knihy v kolektivní expozici, v Pavilonu D. Ví, že nevezu jednu novinku, ale kus […]
Původně jsem si myslel, že na Svět knihy pojedu hlavně se svou novinkou. S knihou Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Jenže pak se mi zdál sen. A ten sen mi zvláštním způsobem připomněl něco, co jsem možná věděl už dávno: že než člověk začne ukazovat, kam právě míří, měl by se někdy poctivě vrátit tam, odkud vyšel. K prvním […]
Ahoj, milí moji 🌸 18.dubna. Zapsal jsem si to datum hlavně proto, abych si něco uvědomil. Ne kvůli knize samotné, ale kvůli času. Když to přepočítám, do začátku Světa knihy zbývá přesně dvacet šest dnů. Najednou už to není „někdy v květnu“. Je to konkrétní. Blízké. Skoro na dosah. A přitom sedím u stolu a držím knihu v ruce. Papír. Obálka. […]
Ahoj, milí moji 🌸 je zvláštní, jak se člověk může ocitnout uprostřed něčeho, co si dlouho přál… a zároveň si v tom najednou není jistý. Sedím u stolu, knihy mám vyrovnané před sebou. Ne v nějakých velkých hromadách, spíš v menších komínech, které průběžně přerovnávám podle toho, co zrovna řeším. Jednu vezmu, podepíšu, vrátím ji jinam. Další přesunu. Je v tom […]
Ahoj, milí moji 🌸 jsou chvíle, kdy už člověk nepřemýšlí, co ještě upravit, co ještě doladit, co ještě zadržet — a prostě to pustí ven. A přesně tohle je jedna z nich. Tohle psaní odchází 11. dubna. A když jsem si to přepočítal, do začátku Světa knihy zbývá zhruba něco přes měsíc. Něco kolem třiatřiceti dnů. Není to ani blízko, ani […]
Ahoj, milí moji 🌸 sedím nad tím vším, co se za ten týden ve mně i kolem mě odehrálo, a mám pocit, jako bych se ocitl někde mezi dvěma světy. Ještě nedávno jsem byl ponořený v tichu tvorby, v prostoru, kde slova vznikají bez tlaku, bez nutnosti obstát. A teď stojím na prahu něčeho jiného – něčeho, co má váhu reality, […]
Ahoj, milí moji 🌸 někdy mám pocit, že kniha nikdy nezačíná první větou. Že začíná mnohem dřív, v nějakém sotva postřehnutelném záchvěvu, v obrazu noční ulice, v tónu, který se ke mně vrátí znenadání, v větě, kterou si člověk nese v hlavě ještě dřív, než ví, komu vlastně patří. A možná právě odtud se u mě vzal i celý PNVNY Universe. […]