Na hřbetu kentaura

Na hřbetu kentaura je komorní sbírka, v níž se tělo a mýtus protínají. Mluvčí oslovuje „muže s tváří hezkou“, napůl člověka, napůl koně, a s ním putuje nocí přes Ugotsu a Sashegy až k andělům v Diva Café. Verše pracují s opakováním i jemným paradoxem: strach z koní a zároveň touha být nesen. Konkrétní obrazy drží emoci při zemi: kopyta odkopávají peřinu; Crème brûlée se rozbíjí „jako oblíbená hračka“. Lapač snů zachytává pírka „vyplašených holubů“ a „budapešťské noci“ potemňují existenci. Sbírka nabízí intimní záznam přilnutí i odloučení, něhu, která se učí pustit, a přísahu zapomenout – možná právě proto, aby mohla znovu pamatovat.

KOUPIT DO ON-LINE POLIČKY NA FORENDORS