024.01 VIKTOR – Napětí praská 12.9. ve 21:00 – 00:00

12.9.

Noční vzduch je nasycený vlhkostí a neonem, každá molekula se leskne pod palbou barev. Drobné mrholení rozstřikuje světla do fantaskních duhových skvrn. Kapuce chodců jsou jako malé plachty, pod nimi polovyřčené věty odplouvají do šumu. Město vydechuje svůj smutek skrze blikající reklamy, aniž by muselo otevřít ústa.

♫

Glósóli (2:20 – 2:50) Islandská klenba zvuku se rozepnula do srdce a já cítil, jak se mi žebra rozšiřují, aby to všechno ustála. Paty se mi odlepily od země dřív, než jsem si uvědomil, že se chci vznést.

VIKTOR

Všichni mě znaj. Všichni mě teď kurva viděj.

Telefon mi svítí v ruce, když se přikradu do kuchyně. Ani jsem nerozsvítil. Nepotřebuju vidět víc než to, co mi ukazuje displej. Like za likem stoupá, jako by to byl nějakej zasranej závod. Símin leak z videokabinek s hashtagem #HiddenTruths se mění v hořící lajnový pole. Iris sdílí reel „Skandál v plaveckém ráji“ a počet shlédnutí roste v reálným čase jako rtuť teploměru.

„Wau, ten je pěknej.“

„Podívej na ty jeho svaly…“

„Typickej řitopich, chodí píchat a je mu jedno koho.“

Komentáře se valí jako přívalová vlna. Zastavuju se a civím na displej. Můj obličej v odrazu skla je jako obličej cizího člověka. Oči prázdný, jako by patřily mrtvole. Zhasnu telefon a odložím ho na stůl.

Ticho.

Na vteřinu, na dvě.

Pak se zase rozsvítí. Sám od sebe, jako by to byl nějakej démon. Notifikace. Další notifikace. Další notifikace. Další like. Další komentář. Další sdílení. Všichni se dívaj. Všichni teď vědí.

Rytmus těch notifikací slyším, i když telefon znovu zhasnu. Jsou v mojí hlavě. Cink. Cink. Cink. Jak metronom mýho selhání.

Ventilátor na stropě škrtá, jakoby chtěl přetnout ticho.

Nemůžu tu zůstat. Nemůžu tu kurva dejchat.

Rychle si přes sebe přehodím mikinu, je mi jedno, že je to ta včerejší, a otevřu okno. Chladnej vzduch se valí dovnitř, můj dech se sráží na skle. Koukám dolů na ulici, na ten svět, kterej mě právě sleduje, a najednou mám pocit, že kdybych skočil, nikdo by si nevšiml. Byli by rádi, že zmizím.

Beru to ven. Prostě musím pryč.

Na chodbě potkám sousedku s kočkou. Stará paní, co mě vždycky zdraví, i když si nejsem jistej, jestli ví, jak se jmenuju.

„Je všechno v pořádku?“ ptá se, a její hlas je tak hlasitej, že se to rozléhá po celým schodišti. Jako by to chtěla vykřičet do světa. Hele, tady je ten kluk z toho videa!

Jen kývnu a proletím kolem ní. Schody beru po dvou, srdce mi rachotí v hrudníku jako splašenej buben. Tlak v uších, v hlavě, všude. Když vyběhnu na ulici, chrstne na mě letní noční přeháňka, jako by mě svět chtěl hned omejt. Jako by ze mě chtěl smejt tu špínu, co se na mě nalepila.

Mobil se mi rozsvítí v kapse. 21:30. Čas mojí digitální popravy.

Každej, kdo to video viděl, teď ví, kdo jsem. Co jsem. Jak jsem… jak jsem honil v kabinkách… kurva a Tom byl u toho!

Kapky deště mi stejkaj po obličeji a míchaj se se slanými potůčky, který jsem ani necejtil, jak začaly týct.

Konečně tma. Schodama dolů, kolem šatny k baru, známej pach. Tady se můžu schovat před celým tím posraným světem.

Sotva jsem prošel kolem mříže, už mě zmerčil Milan za barem. Ruce plný bankovek, počítá tržbu. Vedle něj slečna Mindey lepí na tabuli nějakej program na neděli – „couples only“. Typický. Hudba duní tak, že cejtím basy až v kostech.

„Váza na mrdku se přišla naplnit?“ zahulákal Milan přes celej bar.

Bodlo mě to víc, než jsem čekal. Normálně bych to přešel, ale dneska ne. Nejsem v náladě. Sjel jsem ho pohledem, kterej by jinak dokázal zabíjet.

„Přišel jsem se sem ukrejt,“ řekl jsem jen.

Milan najednou zbystřil. „Před čím?“

Mlčky jsem mu ukázal mobil. Ten posranej reel má už přes deset tisíc zhlédnutí.

„Bože, akvabela má škandál,“ rozchechtal se.

Jak na potvoru zrovna Iris pustila stream. „Skandál pokračuje,“ oznámila s úsměvem, jako by to byla nejlepší zpráva dne.

„Reklama k nezaplacení,“ ušklíbl se Milan. „To tě nemohla natočit tady? Husa jedna.“ A pak dodal: „Potřebovala by vymrdat. Ať přijde v úterý na gangbang.“

Sedl jsem si na sedačku ke stolku a sledoval, jak se všichni u baru zapojujou do debaty. Hostivák, Ripleyová, Scullyová, Parfumérka, slečna Mindey – všichni se přehazujou vtipama a komentářema, jako by hráli nějakej slovní fotbal.

Ripleyová si nedala pokoj, vzala telefon a něco psala.

„Právě jsem ti napsala pěknej komentář, že jsi coura prašivá,“ oznámila mi s potěšením.

Milan po ní vystartoval, div ji nekopnul. „Kurva, nech ho bejt, ne? Má toho dost.“

Jean-Claude Van Damme přišel ke mně, položil mi ruku na rameno. Neřekl nic, ale ten dotek byl fakt uklidňující. Vedle něj se posadila Milka, transka s vyschlým obličejem, která vypadala, jako by všechno už dávno viděla.

„To přejde, zlato,“ řekla tiše. „Tyhle skandály vydrží tejden, pak přijde něco jinýho.“

Lýdie se slečnou Mindey se mezitím předháněly, která by se ve videu líp vyjímala.

„Asi začnu pracovat ve videokabinkách, Milánku!“ zahlaholila slečna Mindey. „Tam budu mít možná větší úspěch!“ A poslala mu lepidlovou pusinku. Pak čuchla k olepeným štětcům, hodila je do kýblu a zmizela v kumbálu.

„Fajn, jdu do kuřárny,“ řekl jsem. „Tam to aspoň žije.“

Zrovna když jsem se zvedal, vtrhnul dovnitř Kosatec, celej zadýchanej. „Za rohem stojí nějaká holka a streamuje. Objednal sis reklamu?“

Srdce mi spadlo do kalhot. Iris.

Milan zrudnul, div mu nepraskla žilka na čele. „Já ji roztrhnu prdel. Nána jedna. Má mindráky, že má malý kozy? Ať táhne píča!“ A vyletěl po schodech nahoru.

Všichni jsme slyšeli, jak na ni řve. Nadávky se rozlíhaly celým klubem, jako by Milan měl tlampače. „…táhni špíno jedna… jestli se tady ukážeš, nakopnu ti kundu, že budeš mít netopýra v obličeji!“

Nemohl jsem si pomoct. Usmál jsem se. Po tejdnu, kdy mě celej svět sere, konečně někdo, kdo je na mý straně.

Možná že to nebude tak na hovno.