BÝLÍ (sbírka poezie)
SPOTIFY →
VINYL →
AUDIOKNIHA
BÝLÍ je básnická sbírka o světle, které přichází pozdě. O člověku, který odešel, ale nezemřel. O lásce, jež skončila dřív, než stačila zestárnout, a přesto v sobě unesla celý život. A o čase po ní — čase, který se nejdřív odmítá pohnout a potom se začne otevírat do míst, jejichž světlo k nám ještě nedorazilo.
Sbírka propojuje intimní zkušenost s vesmírem, relativitou času, gravitací, černými dírami, světelnými kužely, gravitačními čočkami, paralelními možnostmi života a vzdáleností, kterou nelze měřit jen v kilometrech. Kosmické jevy tu nejsou dekorací. Stávají se jazykem pro věci, které se běžnými slovy vysvětlují obtížně: nepřítomnost, doznívání, paměť, vděčnost, touhu, samotu i odvahu pokračovat.
A mezi tím vším stojí obyčejné býlí ve váze.
Vstup do sbírky
Mé oči věděly dřív než já.
Právě touto větou BÝLÍ začíná. Tělo už přijalo něco, co vědomí ještě nedokázalo pojmenovat. Slzy přicházejí před rozhodnutím, bolest před větou, konec před okamžikem, kdy je skutečně vysloven. Odtud se sbírka postupně vzdaluje od jednoho pokoje, jedněch dveří a několika fotografií až k otázkám, které už nemají lidské měřítko. Jak daleko může být člověk, jehož světlo k nám stále přichází? Kolik života se může vejít do několika měsíců? Může něco skončit, aniž by to přestalo být skutečné? A jestli všechno světlo, které dnes vidíme na obloze, pochází z minulosti — jak vlastně vypadá budoucnost?
BÝLÍ jako druhá strana ČERNÝ
BÝLÍ vzniká v dialogu se sbírkou ČERNÝ, ale není jejím jednoduchým opakem. Název neznamená „bílý“. Býlí je plané rostlinstvo, suché stonky, drobné květy, něco nenápadného, co může stát ve váze dlouho poté, co přestalo být živou květinou. Právě v tom se skrývá jeden z ústředních obrazů sbírky: něco už neroste, a přesto nezmizelo. Ve večerním světle může suchý stonek vrhat na stěnu stín připomínající souhvězdí. To, co skončilo, může stále vytvářet obraz. BÝLÍ tedy není cestou z černé do bílé. Je knihou o okamžiku, kdy člověk zjistí, že mezi tmou a světlem existuje mnohem větší prostor.
Co ve sbírce najdete
Sbírku tvoří prolog, patnáct básní a epilog. Její první část se vrací k paměti, dětství, fotografiím, pokoji, nepřítomnosti a krátkému vztahu, který se v subjektivním čase rozrostl daleko za svou kalendářní délku. Postupně však poezie opouští čistě pozemské měřítko. Do textu vstupuje opožděné světlo hvězd, rozpínání vesmíru, časová dilatace, gravitační pole, červí díry, paralelní možnosti života, relativita současnosti, světelný kužel a gravitační čočka. Poslední část už není především o člověku, který odešel. Je o čase bez něj. O návratu do vlastního bytu. O starých životech, které se na okamžik znovu objeví. O budoucnosti, která možná není zavřená — jen její světlo ještě nedorazilo. A nakonec o pohybu do prostoru, pro nějž ještě neexistují mapy.
Proč BÝLÍ
Ve váze stojí býlí a lyrický mluvčí mu stále říká květiny. Právě tento rozpor nese velkou část knihy. Je něco méně skutečné jen proto, že to nebylo možné veřejně pojmenovat? Je láska menší, protože netrvala roky? Přestává být něco živé ve chvíli, kdy to skončí? A komu patří květiny, které nikdy nebyly předány? Býlí je zároveň pozůstatkem i důkazem existence. Je suché, ale stále vytváří tvar. Je mrtvé, ale reaguje na světlo. Je obyčejné, ale ve tmě může připomínat hvězdokupu. Název tak spojuje nejmenší hmotný předmět knihy s jejím největším prostorem — vesmírem.
Vesmír není kulisa
V BÝLÍ nejsou hvězdy způsobem, jak udělat bolest krásnější. Vesmír nabízí jinou logiku. Hvězdu nikdy nevidíme takovou, jaká je právě teď. Vidíme světlo, které ji opustilo před minutami, roky nebo miliony let. Může už dávno neexistovat a přesto nám stále svítit. Právě tato skutečnost se stává jedním ze základních principů sbírky. Také člověka lze po jeho odchodu ještě dlouho vidět v podobě, kterou vyslal dřív: v místnosti, písni, fotografii, pohybu ruky, způsobu, jakým vyslovoval jméno. BÝLÍ se proto neptá pouze, zda něco skončilo. Ptá se, kdy k nám jeho konec skutečně dorazí.
Čas, který nemá pro všechny stejnou délku
Několik měsíců může být podle kalendáře krátkých. Jenže subjektivní čas se kalendářem neřídí. Ve sbírce se právě proto objevuje motiv relativistického času známý i z filmu Interstellar: v blízkosti extrémní gravitace mohou dva pozorovatelé prožít dramaticky odlišnou délku času. Tento fyzikální princip v BÝLÍ nepředstírá, že milostný vztah byl doslova relativistickým experimentem. Nabízí ale přesnější otázku:
Proč se celé roky před jedním člověkem vejdou do několika vět, zatímco jedna noc s ním stále nemá konec? Kalendář změří délku. Nezměří její hmotnost.
Dvě nepřítomnosti
Jedním z opakujících se obrazů sbírky jsou dvě fotografie. Jedna nepřítomnost má hrob. Druhá adresu. Jedna hvězda zhasla. Druhá dál svítí v souhvězdí, do kterého lyrický mluvčí nepatří. BÝLÍ zde staví vedle sebe dva různé druhy ztráty — smrt a odchod — aniž by je zaměňovalo. Pokoj však v noci nemusí poznat rozdíl. Ani jedna fotografie se neotočí, když člověk vysloví jméno. Sbírka se tak dotýká i zvláštního druhu truchlení za někým, kdo stále existuje.
Papírová hvězda
Vesmír sbírky nezačíná teleskopem. Začíná papírem. Otec skládá čtvrtku, podává dítěti malé nůžky a učí ho vystřihovat srdce, hvězdy a drobné věci určené někomu, koho miluje. Tento dětský motiv se později vrací v úplně jiném měřítku. Papírová hvězda, skutečná hvězda i člověk mohou být současně přítomností, vzpomínkou a světlem, které prochází vystřiženým místem. Otcovský motiv se vrací také v závěru knihy: dva vzdálené okraje papíru se mohou přiložit k sobě a vytvořit místo, které předtím neexistovalo. Ne návrat. Směr.
BÝLÍ a Interstellar
Interstellar patří k důležitým obrazovým a myšlenkovým zdrojům sbírky, nikoli však jako svět, který by BÝLÍ přepisovalo. Podstatná je zkušenost měřítka. Člověk může stát v pokoji a zároveň uvažovat o světle letícím tisíce let. Jedna hodina může mít na jiném místě úplně jinou délku. Gravitační pole může ohnout světlo tak, že jeden zdroj vidíme několikrát. Za horizontem událostí přestávají fungovat intuitivní představy o směru, čase a návratu. V BÝLÍ mají tyto jevy jednu společnou funkci: rozbít jistotu, že život musí fungovat podle pravidel, která jsme znali dosud.
Zajímavosti ze světa sbírky
Všechno, co vidíme, už se stalo
Jednou z nejdůležitějších myšlenek knihy je jednoduchý astronomický fakt: žádný vzdálený objekt nevidíme v přítomnosti. Světlo potřebuje čas. Slunce vidíme přibližně osm minut v minulosti. Vzdálené hvězdy o roky či staletí dříve. Galaxie mohou být obrazem vesmíru starého miliony nebo miliardy let. BÝLÍ z tohoto faktu vytváří osobní otázku: jestli je všechno viditelné minulostí, podle čeho se orientovat směrem do budoucnosti? Budoucnost totiž žádné světlo ještě nevyslala.
Staré planety se vracejí
V jedné z básní se minulost nevrací jako nostalgie, ale jako možné životy. Staré kontakty a dávné možnosti na okamžik pronikají do současnosti jako signály z paralelních větví reality. Nejde o jejich hodnocení ani o rozhodování mezi lidmi. Podstatná je změna pozorovatele. Stejné město může zůstat na stejném místě. Člověk už však nemusí být na stejných souřadnicích.
Nikdo jako ty už nepřijde
Tato věta není v BÝLÍ tragickým rozsudkem. Právě naopak. Gravitační čočka může světlo vzdáleného objektu ohnout, rozmnožit a vytvořit několik obrazů jediného zdroje. Ale obraz nikdy není zdrojem samotným. Stejně tak budoucnost nemusí přinést kopii někoho, kdo odešel. Může přinést něco úplně jiného. A právě přijetí této nepodobnosti otevírá prostor, v němž už nové nemusí soutěžit s minulým.
Tělo bez rozsudku
Jedním z méně nápadných, ale podstatných pohybů knihy je změna vztahu k tělu. Nejde o nalezení „krásnějšího“ těla ani o nový ideál. Naopak: zkušenost přijetí postupně zbavuje tělo potřeby dokazovat vlastní hodnotu. Kůže, jizvy, břicho, stárnutí nebo tvar přestávají být soudem. Tělo se stává místem, kterým světlo pouze prochází. Důležité začíná ležet hlouběji než na povrchu.
Pokoj se mění v kosmos
BÝLÍ se pohybuje mezi dvěma měřítky. Jedním je vesmír. Druhým je pokoj. Dveře z ulice, schody k bytu, zámek, gauč vytvořený z postele, fotografie na stolku, váza, lampa nebo pavoučí síť nejsou protikladem kosmických motivů. Jsou jejich lidským měřítkem. Po odchodu se pokoj znovu uspořádá. Věci změní dráhy. Byt přestane obíhat kolem nepřítomnosti. A v rohu za gaučem mezitím pavouk stihne upříst síť. Život se neptá, zda už je čas.
Budoucnost ještě není vidět
Závěrečné básně sbírky mění směr. Minulost už není jedinou gravitační silou. Objevuje se relativita současnosti, světelný kužel, budoucí místa a události, které mohou být skutečné, přestože ještě neleží v dosahu současného světla. Člověk nemusí okamžitě vědět, kam míří. Možná vůbec nejsou všechny dveře zavřené. Možná jejich světlo jen ještě nedorazilo.
Epilog: tam, odkud ještě žádné světlo nepřišlo
Epilog se vrací k několika obrazům z počátku knihy: otci, papíru, hvězdě a býlí. Jenže jejich význam se změnil. Hvězdy na obloze patří minulosti. Budoucnost není možné následovat podle známých souhvězdí. Proto cesta vpřed nevede za světlem, ale paradoxně tam, odkud ještě žádné světlo nepřišlo. Večer lyrický mluvčí položí hlavu na polštář s hvězdou. Tentokrát je hvězda skutečně přítomná. Neletí k němu minulostí. Je pod jeho tváří. Právě teď. A v záhybu látky mezi hvězdou a nocí zůstává drobný kvítek býlí.
Jak BÝLÍ vzniká
BÝLÍ není básnickým deníkem v chronologickém smyslu. Skutečné události jsou podložím, ale básně je nepřevyprávějí. Konkrétní okamžik se může proměnit v kosmický jev. Pohled do skla dveří v otázku opožděného světla. Setkání na protějších eskalátorech v míjení dvou možných realit. Několikaměsíční vztah v problém relativního času. Při práci na sbírce proto vznikl soubor vlastních pravidel: kosmická metafora musí mít skutečný základ, nesmí zkušenost zakrývat a fyzikální jev musí respektovat alespoň svou základní logiku. Vesmír není použitý proto, aby obyčejná věc působila důležitěji. Je použitý proto, že některé obyčejné věci jsou příliš velké na jazyk jednoho pokoje.
Vizuální svět BÝLÍ
Vizuální identitu knihy tvoří hluboká modročerná noc, jemná hvězdná pole, mlhoviny, zlaté světlo a suché býlí. Ústřední obálka staví drobnou rostlinu proti nepoměrně většímu kosmickému prostoru. Právě tento kontrast odpovídá principu celé sbírky: nejintimnější lidská zkušenost se může odehrávat ve stejném světě jako galaxie, gravitační pole a miliardy let putující světlo. Vnitřní vizuály proto nemají jednotlivé básně doslovně ilustrovat. Mají fungovat jako tiché mezistanice mezi textem, tmou a světlem.
Součást světa Endralonu
BÝLÍ patří do širší autorské tvorby Antonína Deliše, v níž se literatura propojuje s obrazem, hudbou a dalšími vrstvami vyprávění. Zároveň vytváří dvojici se sbírkou ČERNÝ. ČERNÝ a BÝLÍ nejsou dvě jednoduché barvy jednoho příběhu. Jsou dvěma různými způsoby, jak se dívat do stejné tmy. Jeden hledá, co v ní zůstalo. Druhý zjišťuje, že tma může být také prostor, který ještě nebyl objeven.
PRO ZARYTÉ FANOUŠKY SBÍRKY BÝLÍ
Obrazový svět sbírky ke stažení
Tapety a autorské vizuály ze světa BÝLÍ:
– Býlí pod hvězdami
– Papírová hvězda
– Býlí ve váze
– Světlo za horizontem
– Hvězdná podstata
BÝLÍ a ČERNÝ – dvě strany jednoho prostoru
Sbírka BÝLÍ vznikala společně s vlastním obrazovým světem. Hvězdné nebe, usušené býlí, papírová hvězda, světlo přicházející z minulosti i lidská tvář rozpouštějící se ve hvězdách nejsou ilustracemi jednotlivých básní. Jsou dalšími vstupy do stejného prostoru.
Jak vznikají a vycházejí moje knihy
Moje knihy nevycházejí najednou ve všech formátech. Každá prochází postupným autorským a vydavatelským cyklem.
- Píšu knihu.
Vzniká text, jeho rytmus, obraznost, vnitřní svět a celý autorský kontext. - Vzniká zvukový svět.
U projektů, které si o něj řeknou, současně skládám hudbu, motivy, písně nebo soundtrack. - Vzniká obrazový svět.
Obálka, ilustrace, portréty, vizuály a další obrazy nejsou jen propagací knihy. Často představují další způsob, jak do jejího světa vstoupit. - Hudbu a vizuály postupně zveřejňuji.
Objevují se na webu, sociálních sítích a podle konkrétního projektu také na hudebních platformách. - Kniha jde na Forendors.
Tam se mohou objevovat první ukázky, pracovní materiály, zákulisí vzniku nebo samotný text s předstihem. - Kniha dostává vlastní prostor na Endralon Space.
Vzniká její stránka s textem, kontextem, obrazovými materiály, ukázkami a odkazy. - Následuje tištěné vydání.
Podle konkrétní knihy prostřednictvím tiskové platformy nebo dalších partnerů. - Vzniká elektronická verze.
PDF a EPUB nejsou jen převodem hotového textu. Každý formát vyžaduje vlastní sazbu, kontrolu a úpravu pro způsob, jakým se bude číst. - U vybraných knih následuje audiokniha nebo autorské čtení.
- Nakonec vznikají podepsané autorské výtisky a další materiály.
Pokud jsou u konkrétní knihy dostupné, připravuji je a posílám čtenářům osobně.
Co to znamená pro čtenáře
Pokud u některé knihy zatím není EPUB, audiokniha, podepsaný výtisk nebo některý další formát, není to zapomenutá položka.
Kniha je jednoduše v určité fázi svého vydavatelského života.
Jednotlivé formáty, hudbu, vizuály a další materiály doplňuji postupně podle toho, jak celý projekt dozrává.
Jak si objednat e-knihu BÝLÍ
E-knihu BÝLÍ si můžete objednat přímo od autora.
E-kniha je DOSTUPNÁ.
Formát: PDF / EPUB
Rozsah: 49 stran
Cena: 149 Kč
Po přijetí platby vám e-knihu zašlu na uvedený e-mail do 24 hodin, nejpozději do 48 hodin.
Platba převodem
Číslo účtu:
5938542073 / 0800
IBAN:
CZ49 0800 0000 0059 3854 2073
BIC/SWIFT:
GIBACZPX
Do poznámky k platbě prosím uveďte svůj e-mail.
Pokud e-mail do poznámky neuvedete nebo chcete e-knihu poslat na jinou adresu, napište mi po provedení platby na:
Do zprávy prosím připište své jméno a čas platby, abych mohl platbu dohledat.
Digitální produkt — e-kniha je doručena e-mailem. Nic se neposílá poštou.
Kontakt:
wo@endralon.space
Technické údaje
Název: BÝLÍ
Autor: Antonín Deliš
Žánr: poezie
Jazyk: čeština
Struktura: prolog · 15 básní · epilog
Tematické okruhy: láska · nepřítomnost · smrt · paměť · tělo · čas · vesmír · relativita · světlo · budoucnost
Vydavatel: endralon.space
O autorovi
Antonín Deliš je český spisovatel, který propojuje literaturu s hudbou, obrazem a filmovým způsobem vyprávění. Píše prózu i poezii a ve své tvorbě se vrací k tématům lásky, paměti, těla, ztráty, samoty a hledání místa, kam člověk patří. Dlouhodobě buduje vlastní literární vesmíry a jednotlivé knihy často rozšiřuje o autorské soundtracky, obrazové projekty a další vrstvy.
Všechno, co na obloze vidíme, už se stalo.
Budoucnost své světlo teprve vyšle.
Web: endralon.space
Forendors: @antonindelis
Instagram · TikTok · YouTube: Deník spisovatele
Kontakt: wo@endralon.space
SPOTIFY →
VINYL →
AUDIOKNIHA