III

Když si sednu vedle Vás, a zahodím ten svůj zmatek,
vím, co bych mohl cítit a zatím to tam není…
Budete-li chtít promluvit, či jen sdílet v tichém posezení,
tak – já jsem připravený.
Není možné zatím,
ptát se po důvěře, však – tu svou posílám Vám teď.
Svůj večerní otisk, můj pane D.B., pane Černý,
a poslal bych Vám něžné pohlazení,
na to je však příliš brzy, příliš, já vím.
Do posledních řádků schovávám lásku,
jen pro Vás, jen pro Vás, jen pro Vás,
můžete si ji vzít kdykoliv…
Do posledních řádků vkládám naději,
již bez rýmování,
loučím se.