Milenec

Zamiloval jsem se do mnoha mužů, kteří mou lásku nikdy nemohli opětovat, ale vždycky jsem našel odvahu své city vyjevit. Dodnes mám tyto muže rád a rád je potkám. Mezi mé citové stálice patří Marínek Miláček, kterému jsem věnoval nejednu ze svých básní – ať už skrytě nebo otevřeně.

MARÍNEK MILÁČEK – COKOLIV CHCETE

Anděl Vám vstoupí do života
Seznáte-li krásu Marínkovu.
Jenže nepřinese, to co chcete,
Když to chcete, ba možná nikdy.

Nejdříve Vám hlavu motá,
Že setkat chcete se s ním znovu,
Jenže nedaruje, co Vy chcete,
Když to chcete, zcela jistě nikdy.

Až když zpřetrháte všechna pouta
A srdce zničíte si do úmoru.
V témže čase přinese Vám to, co chcete,
Když ještě chcete, to co nikdy.

Anděl totiž do života pouta motá,
Neznáte-li sebe, zas a znovu do úmoru.
Přináší Vám to, co chcete,
Chcete-li skutečně, jako nikdy.

Marínek Miláček aneb cokoliv chcete.

27.4.2002, 21:55, Písek – Dům Hrůzy

Právě Marínek Miláček mě naučil nemilovat muže, kteří mi mou lásku oplatit nemohou, ať už z jakéhokoliv důvodu. Přivřu srdce tedy i tam – kde by láska zůstala nenaplněná.

– a tak promiň, nebo tak nějak
– hele, těch ženskejch bylo fakt dost
a někdy si připadám přesto prázdný, vzpomínky, ale nic víc
– tak snad třeba někde jindy
– třeba m.m.

*

Výčet by nebyl úplný, kdybych nezmínil Davida, který se mnou žil celých jedenáct měsíců někdy začátkem druhého tisíciletí.

KRÁSNÝ DAVID

Nejkrásnější jsi, když usneš – těsně po usnutí,
to se totiž osvobodíš a začneš dýchat.
Tvůj dech je náhle hlubší a hlasitější.
V usnutí probouzíš v sobě muže.

Náhle jsi nejkrásnější, předčíš krásy všech krás,
krásu nesmírnou, Julii na marách,
krásného Antonia, krásy přírody.
Je jen jeden – Krásný David.

Jako by tě nasvítili nejzkušenější osvětlovači,
tvá pleť je vláčná, oči klidné a lehké,
rty medové a tiché, hlas uzavřený
v hrdle zpívá nejčistší melodii.

Ve spaní jsi někdo jiný, ve spánku
je tvá síla, přednost – a přece o tom nevíš.
Proto spím ve dne, celou noc probdím
nad tvou krásou, o které budu jednou psát.

Ať jsem tehdy básnil sebevíc, ani sbírka poezie Krásný David mé „manželství“ nezachránila. Ale byl to první vztah, ve kterém jsem se učil milovat muže v každodenním životě – s výbuchy vzteku, bez rady karet – tenkrát jsem karty ještě nevykládal – spíš jsem s nimi všechno komplikoval. Asi jako básník potřebuje poznat, co je bolest lásky, bolest života, stejně tak kartář se potřebuje dotknout svých ran.

*

A pak tu byl jeden pro mě významný muž – muž, který mě přivedl mezi muže – který mě nechal poznat lásku muže – muže, který měl svou ženu, která věděla, že má rád muže. Muže, který mi byl dlouhý čas dobrým milencem – a který mě naučil – co to znamená být

Milenec.