Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 — II. Slzy anděla – lyrics
Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 — II. Slzy anděla je druhou soundtrackovou částí pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45.
Po první desce, která stála především u začátků, blízkosti, nočního města a prvních vztahů, se druhá část dostává dál. Objevuje se rozhodnutí, strach, návraty, místa spojená s konkrétními lidmi, samota, domov, duchovní motivy i okamžiky, kdy už nestačí pouze zůstat stát na místě.
Tracklist
- Skok do vody
- Heat
- Kde to skončilo
- SAPA
- Suším své vlasy II
- S tebou, bez tebe
- Domů z tréninku
- Bruno
- Doma
- Slzy Anděla
- Buddha
- Poslední nádech
Lyrics
13 · Skok do vody
Na skokanském můstku, srdce mi buší,
když vím, že po cestě co jdu, se mění.
Slzy mi kanou, tak blízko k pádu,
všechno, co miluji, teď vyžaduje odvahu.
Třesu se, třesu se strachy,
ale vím, že musím jít dál,
nechci být jen stínem,
co visí v prázdném světě,
musím udělat ten skok,
i když se bojím,
musím se osvobodit,
z té bolesti, co srdce tíží.
Smích a laskavá slova, co mi zní v uších,
a vzpomínky, co mi srdce drtí.
Ale teď, s očima dokořán,
chci se zbavit těch pout, co mě tíží.
Třesu se, třesu se strachy,
ale vím, že musím jít dál,
nechci být jen stínem,
co visí v prázdném světě,
musím udělat ten skok,
i když se bojím,
musím se osvobodit,
z té bolesti, co mě tak tíží.
Každým svým skokem blížím se k pravdě,
srdce bije, nacházím odvahu,
překonám strach, teď už se nedám,
budu silná, ať se děje, co se má stát.
Třesu se, třesu se strachy,
ale vím, že musím jít dál,
nechci být jen stínem,
co visí v prázdném světě,
musím udělat ten skok,
i když se bojím,
musím se osvobodit,
z té bolesti, co všechny tíží.
Na okraji skoku, tak blízko svobody,
nechávám za sebou minulost,
srdce mi tluče, cítím se živá,
teď, nebo nikdy, skáču do neznáma.
14 · Heat
Instrumental
15 · Kde to skončilo
Instrumental
16 · SAPA
Na okraji Prahy, mezi plechovými stěnami,
vůně z bistra, tvůj tichý smích,
v náruči tě nalézám a ztrácím,
procházíme světem s mnoha východy.
Kde v očích světlo, co se třpytí,
všechno je blízko, a přesto dál,
v hloubi duše Buddhovi pokloním se,
nádech, výdech, vnímám tvůj hlas.
SAPA, jak tvé srdce bije,
každý krok je tancem v rytmu snů,
všechny nápisy, co nás obklopují,
tvá ruka v mé, spojení bez slov.
Na stole jídlo, smíšené chutě,
se smíchem sdílíme tajemství,
každý pohled, co říká víc než slova,
náš svět se stává nekonečný.
SAPA, jak tvé srdce bije,
každý krok je tancem v rytmu snů,
všechny barvy, co nás obklopují,
tvá ruka v mé, spojení bez slov.
Noc padá tiše, hvězdy se třpytí,
v objímání, v náruči se ztrácíme,
v tomhle kousku ráje, kde čas stojí,
dvě duše tančí, láska se rozezní.
SAPA, jak tvé srdce bije,
každý krok je tancem v rytmu snů,
všechny barvy, co nás obklopují,
tvá ruka v mé, spojení bez slov.
Až odejdeme, stopy v Písnici zůstanou,
paměť těch chvil, co nás spojují,
na okraji Prahy, pod hvězdami,
SAPA, to je můj domov a ty můj sen.
17 · Suším své vlasy II
Instrumental
18 · S tebou, bez tebe
Instrumental
19 · Domů z tréninku
Instrumental
20 · Bruno
In the window of a bar so dim,
I saw his eyes, the night grew thin.
Bruno, oh Bruno, with eyes of three
Hazelnut dreams from a fairytale tree.
A prince and a waif in his soulful gaze,
A hunter’s strength, yet tender ways.
Bruno, oh Bruno, how could I know,
You’d leave a mark that won’t let go?
Bruno, oh Bruno, your name’s like a song,
A melody sweet, where I belong.
One fleeting kiss, but it still stays,
On my lips, through waking days.
A glass slipper shattered on cinema stairs,
Echoing whispers of what we dared.
Bruno, oh Bruno, you walked away,
But in my dreams, I begged you to stay.
Through England’s streets, we strolled at night,
Our hearts unburdened, our souls alight.
Bruno, oh Bruno, you’ve set me free,
This fleeting love still poetry.
Bruno, oh Bruno, your name’s like a song,
A melody sweet, where I belong.
One fleeting kiss, but it still stays,
On my lips, through waking days.
Though the stairs led you to slumber deep,
I stayed awake, unable to weep.
For even a moment, two hearts aligned,
In your eyes, I found what I couldn’t find.
Bruno, oh Bruno, you may not see,
What your love awakened inside of me.
Bruno, oh Bruno, in my heart you remain,
A fairytale prince who eased my pain.
Your kiss was brief, yet lingered long,
And turned my sorrow into song.
Bruno, oh Bruno, you may not see,
What your love awakened inside of me.
Bruno, oh Bruno, in my heart you remain,
A fairytale prince who eased my pain.
Your kiss was brief, yet lingered long,
And turned my sorrow into song.
Bruno, oh Bruno, in my heart you remain,
A fairytale prince who eased my pain.
Your kiss was brief, yet lingered long,
And turned my sorrow into song.
21 · Doma
Instrumental
22 · Slzy Anděla
Na křídlech noci se snáší tvůj pláč,
anděli můj, s tebou se cítím jako ve snu. Tvá slza na rameni, jak hořící led,
v tichu a chladu topí můj dávný vzdor.
Anděli, proč když jsi tak blízko, cítím se sám? Proč tvé slzy, co padají, nesou mi mír a zároveň bolest?
O Vánocích, poslední společné světlo,
rozplynul se čas, domova našeho.
Zůstáváš se mnou v srdci, kde tě můžu mít, tvé slzy kreslí cestu, co vedou mě k úsvitu. Tvé slzy,
studený plamen, co léčí a bolí,
jsou dar, ne prokletí, v noci mě osvobodí.
Anděli, jak můžeš něco tak bolestivého na mě seslat?
A přinést mi naději a sílu k životu?
Jsi vítr, co vzpomínky nese,
kolem mé hlavy, v slzách mých,
ozývá se pláč tvůj, co mění můj osud.
Hořící slzy jsou odrazem,
co srdce nechce skrýt,
s každou kapkou co spadne
na má záda, znovu se můžu smát.
Anděli, ve tvém objetí, všechno zlo mizí, a s tvou láskou v duši,
dokážu vše překonat.
Anděli, ve tvém objetí, všechno zlo mizí, a s tvou láskou v duši,
dokážu vše překonat.
23 · Buddha
Instrumental
24 · Poslední nádech
V závodě života,
dech se zvedá.
Cíl je blízko,
konec v nedohlednu.
Kroky k nekonečnu,
vlny nesou sny.
Přítomnost je vše,
čas se ztrácí.
Srdce bije rytmem vody,
život tančí na hraně světla.
Co bylo, mizí,
co přijde, je tajemstvím.
Ticho zpívá v barvách,
světlo klesá do hlubin.
Vzduch je zrcadlo,
já jsem ničím – vším.
Tělo se láme,
voda je nebeská zem.
Stoupám výš,
a všechno je blízko, všechno je daleko.
V závodě života,
dech se zvedá.
Cíl je blízko,
konec v nedohlednu.
Kroky k nekonečnu,
vlny nesou sny.
Přítomnost je vše,
čas se ztrácí.
Srdce bije rytmem vody,
život tančí na hraně světla.
Co bylo, mizí,
co přijde, je tajemstvím.
Ticho zpívá v barvách,
světlo klesá do hlubin.
Vzduch je zrcadlo,
já jsem ničím – vším.
Tělo se láme,
voda je nebeská zem.
Stoupám výš,
a všechno je blízko, všechno je daleko.
Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 — II. Slzy anděla
Slzy Anděla posouvají hudební svět pentalogie od prvního okouzlení k okamžiku, kdy už vztahy, vzpomínky a vlastní rozhodnutí něco stojí. Druhá deska není jen pokračováním první. Je v ní víc návratů, víc nejistoty a také mnohem výraznější otázka, co člověk musí opustit, aby se mohl pohnout dál.
Proto album otevírá Skok do vody. Skok tu není jen pohybem těla, ale rozhodnutím překročit vlastní strach. To, co bylo v první části spojené s vodou, blízkostí a létem, dostává jinou podobu: voda už není pouze prostor, ve kterém se žije, ale také hranice, přes kterou je potřeba přejít.
Heat a Kde to skončilo nechávám beze slov. Potom přichází SAPA, jedna z těch skladeb, ve kterých se konkrétní místo mění v nositele vzpomínky. Plechové stěny, bistra, nápisy, jídlo, Buddha, Písnice — místo tu není kulisou. Je součástí vztahu a později i toho, co po něm zůstává.
Suším své vlasy II vrací jeden ze základních motivů celé série, ale už v jiné fázi příběhu. Následují S tebou, bez tebe a Domů z tréninku — dva názvy, které samy vytvářejí protiklad mezi přítomností a nepřítomností, pohybem ven a návratem.
Bruno na chvíli mění i jazyk alba. Anglický text uchovává krátké setkání téměř jako vlastní pohádku: bar, oči, polibek, schody, cesta a člověk, který možná zmizí z konkrétního okamžiku, ale nezmizí z paměti. Právě takových postav je v celém světě pentalogie víc — někdy nejsou přítomné dlouho, ale stopa, kterou zanechají, je mnohem delší než samotné setkání.
Po instrumentálním Doma přichází titulní Slzy Anděla. Tady se bolest a útěcha přestávají dát oddělit. Slza je současně „hořící led“, něco, co zraňuje i léčí. Motiv domova už také není jen místem, kam se člověk vrací. Může existovat ve vzpomínce, v druhém člověku nebo v něčem, co bylo ztraceno.
Buddha nechává tuto vrstvu znovu pouze hudbě a závěrečný Poslední nádech celé album stáhne k tělu, vodě a přítomnému okamžiku. Čas mizí, tělo se láme, světlo klesá do hlubin a hranice mezi koncem a pokračováním zůstává otevřená.
Druhá část proto začíná skokem a končí nádechem. Mezi nimi je všechno, co člověka může držet na místě — vztah, vzpomínka, strach, domov i bolest — a zároveň všechno, co ho může donutit pokračovat.
Slova, hudba, koncept — Antonín Deliš
Original Book Soundtrack
Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 — II. Slzy anděla
Endralon Universe