Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 — V. MODŘ – lyrics
Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 — V. MODŘ je pátou a závěrečnou soundtrackovou částí pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45.
Po čtyřech albech, která prošla první blízkostí, ztrátou, touhou, obrazovkami, lží i rozpadem vztahů, se závěrečná část vrací k vodě, bazénu, pohybu a místům, odkud celý příběh vyrůstal. Ne proto, aby všechno vrátila do původního stavu, ale aby se na stejné obrazy podívala z konce cesty.
Tracklist
- Spolu po tréninku
- Modř
- Heat II
- Veronika
- Thrill
- Pohled z věže
- Trénink bez konce II
- Voda nespí
- Předtím než skočím
- Podolí!
Lyrics
46 · Spolu po tréninku
Instrumental
47 · Modř
Každý jde svou cestou dál,
jak řeka, co hledá moře.
Možná tě ztrácím, ale vím,
že proud nás nesl jedním směrem.
Neptám se, kam tě nese teď,
nemusím znát tvůj nový cíl.
Jen tiše sleduji tvé tělo,
jak klouže vodou beze slov.
Láska, co jsme prožili, nezmizí,
zůstává v páře mezi námi.
A i když poplavu dráhou dál,
v srdci tě budu mít napořád.
Čas se láme jak hladina,
tvůj dech se ztrácí v ozvěnách.
Možná se setkáme někde tam,
kde dlažba klouže pod nohama.
Neptám se, kde jsi teď,
nepotřebuji odpověď.
Stačí mi vědět, že jsi byl,
že jsme se v sobě rozpustili.
Láska, co jsme prožili, nezmizí,
zůstává v odrazu dlaždic.
A i když poplavu vodou dál,
v srdci tě budu mít napořád.
Zmizíš jak vlna v klidné hladině,
ale ve mně zůstaneš.
Zmizíš jak vlna v klidné hladině,
ale ve mně zůstaneš.
48 · Heat II
Instrumental
49 · Veronika
Instrumental
50 · Thrill
Instrumental
51 · Pohled z věže
Instrumental
52 · Trénink bez konce II
Instrumental
53 · Voda nespí
Instrumental
54 · Předtím než skočím
Instrumental
55 · Podolí!
Skákals z věže.
Z toho nejvyššího patra.
Já tě sledoval ze schodů z modrý mozaiky,
mokrej ručník přes rameno,
slunce skrz sklo nad Vltavou.
Tvoje tělo letělo vzduchem
a na chvíli nebylo nic,
jen ticho a světlo na tvý kůži,
než jsi zmizel pod hladinou.
V páře jsme se míjeli —
tělo na tělo, pohled bokem.
Sprchy tekly, někdo se smál.
A ve vzduchu viselo, co nešlo říct.
Podolí.
Střecha jak obří vlna,
světla ze stropu jak hvězdy.
Voda pod náma a Vltava za sklem.
Tady jsme závodili.
Zas a znova.
Kdo bude první na druhým konci.
Kdo líp otočí, kdo skočí dál,
kdo vydrží dýl pod vodou.
A mezitím…
ruka na rameni.
krátkej pohled.
společnej smích.
a občas i něco víc.
Podolí.
Střecha jak obří vlna,
světla ze stropu jak hvězdy.
Voda pod náma a Vltava za sklem.
Leželi jsme venku na betonu,
opálený, vyčerpaný,
ale šťastný.
Někdy všichni, jindy každej sám.
Ale vždycky spolu.
Nevim, jestli to byla láska.
Ale vim, že jsme plavali srdcem.
A že tělo někdy řekne víc než slova.
Podolí.
Střecha jak obří vlna,
světla ze stropu jak hvězdy.
Voda pod náma a Vltava za sklem.
Ať voda nespí.
Ať si pamatuje každej skok.
Každej závod.
Každej pohled.
Každej dotek.
Protože tady jsme se zrodili.
Ne z vody.
Z touhy.
Z pohybu.
Z radosti, že jsme tady.
Že dýcháme.
Že žijem.
Podolí.
Střecha jak obří vlna,
světla ze stropu jak hvězdy.
Voda pod náma a Vltava za sklem.
Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 — V. MODŘ
MODŘ uzavírá hudební cestu pentalogie návratem k jejím nejstarším obrazům: k vodě, tréninku, skokům, páře, dlaždicím, věži a tělu v pohybu. Tentokrát už ale nejde o začátek vztahu ani o snahu něco získat. Závěrečná deska se dívá zpět z místa, kde je možné připustit, že některé věci skončily — a přesto nezmizely.
Titulní Modř to říká nejpříměji. Dva lidé mohou pokračovat každý jinam, aniž by tím byla vymazána cesta, kterou část času plavali společně. Proud se rozdělí, ale voda si jejich přítomnost pamatuje. Proto se tu neptá, kde druhý člověk právě je ani kam míří. Důležitější je vědomí, že byl.
Heat II a Trénink bez konce II se vracejí k motivům starších částí už samotnými názvy. Páté album totiž nepřináší pouze nové obrazy. Některé záměrně bere podruhé do ruky. Po celé pentalogii už ale totéž slovo nebo stejné místo nemůže mít stejný význam jako na začátku.
Mezi nimi stojí Veronika, Thrill a Pohled z věže. Znovu se dostáváme k pozorování, pohybu a prostoru bazénu, ale pohled už není tím bezprostředním pohledem prvních částí. Je v něm odstup. Člověk vidí scénu a zároveň všechno, co se na ni za předchozí roky navázalo.
Voda nespí ten princip pojmenovává přesně. V celé pentalogii voda neustále měnila funkci: byla místem tréninku, intimity, soutěže, strachu, skoku, sexuality, vzpomínky i odchodu. Na poslední desce už může být také tím, co všechno uchovává.
Proto před závěrem přichází Předtím než skočím. Motiv skoku, který byl ve druhé části spojený především s odvahou vykročit, se vrací těsně před úplným koncem. Teď už ale za tím skokem leží zkušenost všech předchozích částí.
A potom přijde Podolí!
Poslední skladba celé pentalogie se nesnaží uzavřít příběh abstraktní větou. Vrací ho na konkrétní místo. Skokanská věž, modrá mozaika, mokrý ručník, pára, sprchy, světla ve stropě, Vltava za sklem, závody, doteky a společné chvíle. Podolí se stává prostorem, ve kterém se mohou současně potkat tělo, paměť, sport, touha i obyčejná radost z toho, že člověk žije.
V první části byly vlasy, tramvaj, pára, věž, první láska a noc. Ve druhé přišel skok. Ve třetí se blízkost proměnila v orbitu. Ve čtvrté se rozpadl obraz druhého člověka. A v páté už není potřeba nic z toho popírat ani napravovat.
Stačí pokračovat v další dráze.
MODŘ proto nekončí tím, že by voda všechno odnesla.
Končí přáním, aby si pamatovala.
Slova, hudba, koncept — Antonín Deliš
Original Book Soundtrack
Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 — V. MODŘ
Endralon Universe