≋ Three Tides: album, které ráno ještě neexistovalo

Dnes ráno jsem se probudil a neměl jsem album.

Neměl jsem název. Neměl jsem tracklist. Neměl jsem hotové texty. Neměl jsem žádnou jistotu, že večer budu nahrávat sedm skladeb na SoundCloud a odesílat je jako vinyl.

A přesto se to stalo.

Během jediného dne vzniklo moje první samostatné album, které není soundtrackem ke knize, postavě ani příběhu. Jmenuje se Three Tides a jeho vizuálním symbolem je ≋.

Vzniklo z otázky, která se mi ráno objevila v hlavě docela prostě:

Když už mám tolik soundtracků ke svým knihám, proč vlastně neudělat album za sebe?

Ne album o sobě v doslovném smyslu. Ne deník. Ne zpověď.

Spíš album z toho, jak dnes vidím svět.

Z toho, co ve mně zůstalo po letech bolesti, truchlení, učení, návratů, pokusů, omylů a práce s nástroji, které se za poslední dobu proměnily tak rychle, že člověk někdy sotva stíhá chápat, co všechno je najednou možné.

Three Tides nevzniklo z ničeho.

Vzniklo během jednoho dne, ale ten den by nebyl možný bez všech předchozích pokusů. Bez soundtracků ke knihám. Bez práce na Christmas & Hamburger. Bez zjištění, že můžu do hudby vstupovat vlastním hlasem. Bez hodin promptování, zkoušení, opravování a hledání.

Dopoledne jsme nehledali hudbu.

Hledali jsme důvod, proč má album existovat.

Barvy. Modř. Stříbro. Světlo. Odlesky. Fotografie z bytu. Věci, které mě každý den obklopují. Svatební fotografie Benjamina a Queenie, která tu visí roky. Modré sklo. Stříbrné plochy. Domácí předměty, které nejsou dekorace, ale přítomnost.

Postupně se z toho začal skládat svět alba.

Sedm skladeb.

Sedm stavů vědomí.

Deep Blue
Blue Silver
Silver
White Light
Dark Gold
Afterimage
Horizon

Není to album o truchlení.

Je o tom, co člověk pochopí, když truchlení přežije.

Je o světle, které není happy endem.

Je o světle jako orientaci.

Je o otázce, která zůstává.

Je o důvěře, která neznamená jistotu.

A možná hlavně o tom, že člověk se někdy nevrací ke svému starému já. Vrací se do života jako někdo proměněný.

Dnes v noci už nemám sílu sepsat všechno.

A možná je to dobře.

Tenhle text je jen první zpráva.

O tom, že album vzniklo.

O tom, že existuje.

O tom, že jsem ho dnes odeslal i jako vinyl.

Rozšířený článek o celém procesu vzniku alba napíšu později. Protože ten příběh si zaslouží víc prostoru: symbol ≋, stará jizva z roku 2000, film Pláž, hledání vlastního zvuku, angličtina místo češtiny, The Ecstasy of Saint Theresa, Sigur Rós, Arrival, Interstellar, fotografie z bytu, modrostříbrná barevnost i to, proč z původních osmi skladeb nakonec zůstalo sedm.

Teď jen tolik:

Ráno album neexistovalo.

V noci existuje.

A já mám pocit, že některé věci člověk nevymyslí.

Někdy je jen nechá vystoupit z vody.