🌸 První recenze knihy Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 🌸
Ahoj, milí moji 🌸
dnes vám píšu s tím zvláštním, tichým třesem v prstech, který přichází, když se něco nepatrně, ale nevratně posune. Moje kniha dostala první krásnou recenzi. A já si u toho uvědomil, jak moc je autor někdy jen člověk, který poslal do světa láhev se vzkazem a pak dlouho stojí na břehu a tváří se, že čekat neumí. Četl jsem ta slova a měl jsem pocit, jako by se mi na chvíli vrátilo něco, co jsem do textu vložil a už nad tím ztratil kontrolu – teplo, důvěra, a takové to jemné „vidím tě“, které se nedá vynutit, jen přijmout.
Recenze je od K. Komby a já bych vám ji rád předal dál, protože dobré věci se mají posílat, ne schovávat. A taky proto, že když se někdo rozhodne číst a ještě k tomu napsat své dojmy, je to svého druhu dar: chvíle cizího času, pozornost, klid v ruchu dne. A možná i odvaha – protože sdílet vlastní čtenářský otisk je podobně zranitelné, jako sdílet text. Ne kvůli tomu, že by šlo o „správně“ a „špatně“, ale protože vkus je osobní krajina a každý podpis pod ním trochu odkrývá, kdo jsme.
Kdybyste chtěli K. Komby sledovat a podívat se na její svět, tady jsou její odkazy (a také odkaz na recenzi):
K.Komby Instagram
K.Komby Web
Recenze knihy
A ještě jedna věc, která mi přijde důležitá – ne jako povinnost, spíš jako tichá možnost „přiložit ruku k ohni“. Pokud už jste četli a chcete se připojit se svým hodnocením nebo hvězdičkami na Databázi knih, budu to brát jako malé světýlko u cesty. Ne kvůli číslům, ale kvůli tomu, že kniha pak nežije jen v mém psaní, ale i ve vašich stopách.
Databáze knih – 1. díl (Žár pod hladinou)
Databáze knih – Atlas něžných tváří
Já sám si v takových chvílích připadám trochu jako člověk, který nechal na stole kus svého vnitřního deníku – a pak se vrací do místnosti a zjišťuje, že se nad tím někdo zastavil, četl, přemýšlel, a dokonce napsal zpátky. A že se nic nezhroutilo. Naopak: něco se spojilo. Tak vám to jen chtěl říct nahlas. Děkuju, že jste u toho se mnou – v tichu mezi řádky i v hluku běžných dnů.