E-knihy
USUŠ SVÉ VLASY V 15:30, 2:45 – 1. díl – Žár pod hladinou

USUŠ SVÉ VLASY V 15:30, 2:45 – 1. díl – Žár pod hladinou

„Koupit ↓“

USUŠ SVÉ VLASY V 15:30, 2:45 – 1. díl – Žár pod hladinou je syrová queer pentalogie, která balancuje mezi něhou a pornografií, mezi osudem a každodenností.

V kulisách pražských bazénů, vysokoškolských kolejí a nočních klubů se střetávají mladí muži – tělem krásní, duší zranění.

Viktor a Tom. Jeden se ztrácí, druhý neví, jak ho chytit. Do jejich vztahu se otiskují minulosti, které si nesou na zádech jako plavecký vak plný kamení – smrt blízkého, rodinné mlčení, osudová setkání, která si člověk nevybírá.

Kniha je erotická, ale i hluboce intimní. Místy vtipná, jindy bez slitování. Obsahuje jak syrový sex, tak jemnost doteků, které nemají kam patřit. V pozadí všeho se tiše chvěje magický realismus – jakási síť vlivů, jež přesahují logiku, ale hluboce rezonují.

„Žár pod hladinou“ je první díl pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45.

V létě se ještě nic definitivně nezlomí, ale praskliny jsou vidět – v rodinách, ve sprchách po tréninku, v noci, která je někdy delší, než by měla. Místo velkých gest dostanete blízkost a šum vody; místo odpovědí stopy, které povedou dál do chladnějších měsíců.


Vstup do příběhu

Léto v Praze. Bazénová voda vonící chlórem, rozpálené tramvajové zastávky, první brigády a první zamilování. Dny, které působí obyčejně, dokud člověk nezjistí, že právě v nich začalo něco, co ho poznamená na celý život.

Tom, Viktor, Tony a Veronika vstupují do příběhu ve chvíli těsně před změnou. Ještě se nic definitivně nezlomilo, ale praskliny už jsou vidět v pohledech, rodinách, tělech i ve způsobu, jakým se lidé míjejí a znovu vyhledávají.

Žár pod hladinou je příběhem začátků, které ještě nikdo neumí pojmenovat. O věcech, které se rodí pod povrchem dřív, než je možné je zastavit nebo vzít zpět.


První pohyb pentalogie

První díl je žár. Léto, tělesnost, voda, první pohledy a vztahy, které ještě nikdo neumí přesně pojmenovat. Všechno začíná prudce, bez zkušenosti a často dřív, než si postavy uvědomí, co se mezi nimi skutečně děje.

Žár pod hladinou otevírá svět, v němž tělo reaguje rychleji než slova. Tom, Viktor, Tony a Veronika se potkávají ve chvíli, kdy se jejich životy teprve začínají propojovat. Každý z nich si přináší vlastní rodinu, tlak, touhu i způsob, jak se chránit před druhými.

První pohyb pentalogie je okamžik těsně před změnou. Ještě se nic definitivně nezlomilo, ale už vznikají vztahy, obrazy a místa, která budou všechny další díly nést v paměti.


Hlavní postavy

Tom Záhorský

Tom působí silácky, sebejistě a tvrději, než se ve skutečnosti cítí. Většinu věcí raději neříká a kontrolu si udržuje tím, že nedává najevo, co ho zasáhlo. Pod povrchem však nese odpovědnost za nemocnou matku, nedostatek peněz i život, který mu nedovoluje být bezstarostný tak dlouho jako ostatním.

Viktor Polesný

Viktor hledá blízkost způsobem, který ho často zraňuje. Chce být viděn, ale současně se bojí toho, co by v něm mohl druhý člověk skutečně zahlédnout. Jeho prudkost, vzdor a potřeba mizet nejsou jen provokací. Jsou také obranou před vztahem, který by mohl znamenat víc, než si dokáže připustit.

Tony Leung

Tony je nenápadný pozorovatel, jehož přítomnost mění atmosféru mezi ostatními. Nepotřebuje být nejhlasitější, aby byl vidět. Přináší klid, pozornost a jiný způsob blízkosti – méně založený na soupeření a více na schopnosti zůstat vedle člověka, který ještě neví, co vlastně potřebuje.

Veronika Coufalová

Veronika je sportovkyně, která na první pohled působí silněji, než se sama cítí. Výkon, disciplína a schopnost zvládat věci jí dávají pevnost, ale zároveň zakrývají únavu a tlak, které si nechává pro sebe. Není pouhou součástí Tomova příběhu. Od začátku nese vlastní vztah k tělu, rodině a odpovědnosti.

Další postavy

První díl postupně otevírá širší svět Podolí, rodin, tréninků, brigád a noční Prahy. Romi, Sršeň, Oli, trenéři, spolužáci i lidé z okraje příběhu vytvářejí prostředí, ve kterém žádné setkání nevzniká ve vzduchoprázdnu. I krátká přítomnost může později získat jiný význam.


Která postava z Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 jsi?

 


Místa příběhu

Praha · Plavecký stadion Podolí · Anděl a Palackého náměstí · SAPA · pornokino · erotické videokabiny · letní ulice a noční zastávky

První díl se odehrává v Praze rozpálené létem. Přes den se příběh soustředí především kolem Podolí: bazénů, tribun, skokanské věže, šaten, sprch a sušárny, kde se nahá těla potkávají bez běžných společenských vzdáleností. Voda dovoluje postavám přiblížit se jinak než na ulici, ale zároveň ukrývá všechno, co ještě neumějí vyslovit.

Mimo stadion se Praha otevírá do zastávek, tramvají, nábřeží a míst, kam se chodí po setmění. Anděl, Palackého náměstí, SAPA, pornokino i videokabiny představují rozdílné podoby města: každodenní, rodinnou, erotickou i anonymní. Jedna cesta může začít jako obyčejný návrat domů a skončit setkáním, které změní směr celého léta.

Místa v prvním díle ještě nemají dlouhou společnou paměť. Právě zde ji ale začínají získávat.


I. díl – Co v knize najdete

První díl otevírá svět pentalogie v rozpálené letní Praze. Voda, sportovní prostředí a první brigády vytvářejí kulisy, ve kterých se rodí vztahy, jež budou určovat celý další příběh. Touha, zvědavost, vzdor i humor se mísí s nejistotou dospívání a hledáním vlastního místa mezi ostatními.

Vedle queer romance nabízí román psychologické drama, sportovní prostředí, erotiku i první náznaky magického realismu, který se v dalších dílech začne postupně rozvíjet. Nejde však o příběh postavený na jediné lince. Od začátku propojuje rodinné vztahy, otázky identity i svět, ve kterém se tělo stává jazykem dříve než slova.


Proč Žár pod hladinou

Název prvního dílu nevychází jen z letního počasí ani z prostředí plaveckého stadionu. Žár je všechno, co se v postavách probouzí dřív, než tomu dokážou porozumět. Touha, vztek, zvědavost, přitažlivost i odpor existují současně a hledají cestu ven.

Pod hladinou se přitom neukrývá jen voda. Jsou pod ní pohledy, které ještě nikdo neopětoval, věty, které nikdo nevyslovil, i vztahy, které zatím existují spíš jako možnost než jako skutečnost. První díl zachycuje okamžik těsně před změnou – chvíli, kdy se všechno teprve rodí a nikdo netuší, jak daleko budou jeho rozhodnutí sahat.


Léto, ve kterém všechno začíná

První díl se odehrává v létě, kdy se Praha otevírá do vody, rozpálených ulic, dlouhých večerů a míst, kde lidé tráví víc času venku než doma. Podolí nabízí pohyb, anonymitu i možnost pozorovat druhé bez nutnosti okamžitě vysvětlovat vlastní zájem.

Léto dává postavám pocit, že mají čas. Některé vztahy proto vznikají dřív, než jim dokážou porozumět, a těla reagují rychleji než slova. Touha, vzdor, zvědavost i první zranění se odehrávají v prostoru, který působí bezstarostněji, než jaký ve skutečnosti je.

První léto není jen začátkem příběhu. Je obdobím, k němuž se budou všechny další díly vracet jako k místu, kde ještě nikdo netušil, co už se dalo do pohybu.


Podolí jako začátek

V prvním díle je Podolí místem, kde všechno teprve vzniká. Rozpálený beton, voda, šatny, sprchy, skokanská věž i sušárna vytvářejí prostor, v němž jsou těla neustále vystavená pohledu a blízkost může vzniknout dřív, než ji postavy dokážou pojmenovat.

Tom zde začíná jinak vnímat Viktora, Tonyho i vlastní tělo. Viktor působí jako někdo, koho nelze přehlédnout, ale není snadné se k němu skutečně přiblížit. Tony spojuje krásu s výkonem a Veronika se pohybuje mezi sportem, odpovědností a vztahem, který se začíná měnit.

Podolí v prvním díle ještě nemá minulost. Každý pohled, dotek a setkání se v něm odehrávají poprvé. Právě proto se z obyčejného koupaliště postupně stává místo, k němuž se bude celý příběh vracet.


Gay romance v prvním díle

Žár pod hladinou nevzniká jako romantický příběh ve vzduchoprázdnu. Vychází ze současné Prahy a z míst, která skutečně existují – z Podolí, pornokina, cruisingových zón i dalších prostorů, kde se lidé potkávají, pozorují, hledají blízkost nebo se jí naopak vyhýbají. Nejsou tu jako atrakce ani jako prostředek ke skandálu. Patří ke světu, v němž se příběh odehrává.

Tom do něj vstupuje s pevnou představou o tom, kdo je a co pro něj nepřipadá v úvahu. Některé věci odmítá dřív, než si je vůbec dovolí prozkoumat. Přesvědčuje sám sebe, že to, co cítí, není důležité, že to přejde nebo že to lze vysvětlit jinak. Viktor však přichází ve chvíli, kdy už tento způsob obrany začíná přestávat fungovat.

Dynamika mezi nimi proto není postavená na jednoduchém obratu od nenávisti k lásce. Odpor nevzniká jen mezi dvěma lidmi. Vede také skrze Toma samotného, skrze jeho potřebu udržet si dosavadní obraz vlastního života, i když se pod ním už něco zásadního mění.

Gay romance se tu rodí ze světa, jaký je, ne z uhlazené představy o tom, jaký by měl být. Z anonymity, tělesné touhy, samoty, soutěživosti, nevyřčených pravidel i setkání, po nichž nemusí zůstat nic než krátká vzpomínka. Vedle toho však existuje i potřeba skutečného zájmu, jemnosti a lidí, kteří se druhých nedotýkají jen proto, aby si něco vzali.

Právě proto je důležitý Tony. Ne jako bezchybný protipól ostatních, ale jako člověk, jehož jemnost má v tomto prostředí skutečnou váhu. Připomíná, že něha nemusí přicházet z čistého a bezpečného světa. Může vyrůst přímo uprostřed všeho, co je rozporné, hrubé, osamělé i lidské.

 


Zajímavosti ze světa knihy

První díl je vstupem do celého světa

Žár pod hladinou otevírá pentalogii ve chvíli, kdy její postavy ještě netuší, jak daleko je první léto zavede. Všechno začíná tělem, pohledem, vodou a okamžikem, který může na první pohled působit jako drobná odchylka od běžného dne. Právě z těchto malých odchylek se však  postupně skládá celý příběh. První díl nepředstavuje svět dlouhým vysvětlováním. Nechává čtenáře vstoupit přímo do prostředí, v němž se lidé navzájem pozorují, míjejí, přitahují a zraňují dřív, než dokážou přesně říct, co se mezi nimi děje. Je to kniha o začátku. Ne o čistém začátku, ale o okamžiku, kdy se něco dá do pohybu a už to nelze vrátit do původního stavu.

Léto vytváří iluzi svobody

První díl se odehrává v létě. Dny jsou dlouhé, těla odhalenější a běžný rytmus školy a povinností na chvíli ustupuje do pozadí. Léto může působit jako období, v němž je dovoleno víc než jindy. Člověk může zůstat déle venku, změnit trasu, vrátit se později domů nebo se ocitnout mezi lidmi, které by během běžného roku nepotkal. Tato volnost je však částečně klamná. Postavy si s sebou nesou stejné rodiny, stejný strach, stejný stud i stejné hranice, které platily před začátkem prázdnin. Slunce nic z toho neodstraňuje. Jen všechno víc osvětluje. Léto v Žáru pod hladinou proto není bezstarostným obdobím. Je chvílí, kdy se vnější volnost střetne s vnitřním napětím.

Podolí není pouze kulisa

Plavecký stadion v Podolí je jedním z hlavních míst celé pentalogie. V prvním díle funguje jako samostatný svět s vlastními pravidly, trasami, zvuky a hierarchií. Bazén. Tribuny. Skokanská věž. Můstky. Šatny. Sprchy. Sušárna. Rozpálené plochy. Každá část prostoru dovoluje jiný druh blízkosti a jiný způsob pozorování.  Ve vodě se těla pohybují jinak než na souši. Na tribuně lze zůstat stranou a přesto vidět téměř všechno. Ve sprchách a šatnách se stírá část veřejného odstupu. Na věži člověk stojí sám, i když ho sledují ostatní. Podolí proto není jen místem děje. Je strukturou vztahů. Určuje, kdo koho vidí, kdo se může přiblížit a kdo má možnost odejít.

Voda nic nesmyje

Voda bývá v příbězích spojovaná s očištěním, znovuzrozením nebo bezpečím. V této knize však nic automaticky neočišťuje. Člověk může vstoupit do bazénu se stejným strachem, s jakým stál na břehu. Může se ponořit a přesto před sebou neuniknout. Voda zakrývá část těla, ale zároveň ho zvýrazňuje. Mění pohyb, zvuk i vzdálenost. Vytváří iluzi, že se člověk nachází mimo běžný svět, přestože vše, co se ve vodě stane, pokračuje i po návratu na souš. Pod hladinou se některé věci mohou zdát tišší. Neznamená to, že zmizely. Žár pod hladinou není o klidu. Je o napětí, které zůstává přítomné i tam, kde by mělo být chladno.

Tělo přichází dřív než vysvětlení

Postavy prvního dílu často reagují tělem dřív, než své reakci porozumějí. Pohled. Napětí ve svalech. Zrychlený dech.  Odpor. Přitažlivost. Nutkání přiblížit se nebo naopak odejít. Tělo v knize není pouhým nositelem sexuality. Je prvním jazykem, kterým postavy komunikují, i když si navzájem nic neřeknou. Právě proto mohou být jejich reakce nejasné, rozporné nebo prudké.  Člověk může někoho chtít a současně se ho bát. Může být přitahovaný tím, co v něm vyvolává odpor. Může se snažit získat kontrolu ve chvíli, kdy ji ve skutečnosti ztrácí. První díl tyto rozpory nevysvětluje jednoduchou diagnózou. Nechává je projevit v těle.

Tom není jednoduchý viník

Tom vstupuje do příběhu jako postava, kterou lze velmi snadno odsoudit.  Je prudký, konfliktní a často překračuje hranice. Jeho jednání má skutečné následky a kniha se je nesnaží zlehčovat. Zároveň však nechce vytvořit postavu, která by byla jen souhrnem špatných činů. Tomův vztek, sexualita, potřeba kontroly a vztah k Viktorovi nevznikají ve vzduchoprázdnu. Souvisí s tím, jak vnímá sám sebe, jaké místo má ve vlastní rodině a jak zachází s vlastní zranitelností. To neznamená omluvu. Znamená to, že člověka nelze pochopit pouze podle jeho nejhorší chvíle. Tom je od začátku postavou, v níž se násilí a péče nevylučují tak snadno, jak by si čtenář možná přál. Právě tento rozpor se stane důležitým pro celou pentalogii.

Viktor není pouze obětí cizího jednání

Viktor se v prvním díle ocitá v situacích, které si nevybral a na které není připravený. Přesto není napsaný jen jako pasivní objekt Tomova zájmu nebo agrese. Má vlastní touhu, zvědavost, strach i schopnost rozhodovat se. Některé jeho volby mohou působit nejasně, protože ani on sám ještě nerozumí tomu, co ho k Tomovi přitahuje. Viktor se pohybuje mezi potřebou bezpečí a fascinací něčím, co bezpečné není. Tato vnitřní nejednoznačnost je podstatná. Kniha nechce tvrdit, že přitažlivost ruší násilí ani že násilí vysvětluje přitažlivost. Obě skutečnosti mohou existovat současně a právě jejich střet vytváří nepohodlí, na kterém je první díl vystavěný.

Tony přináší jinou teplotu

Tony vstupuje do příběhu jako postava, která se od Toma liší způsobem přítomnosti. Jeho blízkost není založená na stejné prudkosti, nátlaku ani potřebě okamžitě ovládnout situaci. Působí tišeji. Pozorněji. Jemněji. To však neznamená, že je jen jednoduchým protikladem nebo lepší možností pro Viktora. Tony má vlastní hranice, vlastní intimitu a vlastní způsob, jak zůstávat částečně skrytý. Už v prvním díle se tak otevírá otázka, zda může mít láska jinou podobu než boj. Tony tuto možnost přináší. Nezaručuje však, že jemnost bude automaticky bezpečná nebo bezbolestná.

Veronika není vedlejší dívkou

Veronika vstupuje do světa, který je často vyprávěný prostřednictvím mužského těla, touhy a konfliktu. Její význam však nespočívá v tom, že by představovala překážku mezi Tomem a Viktorem. Je součástí stejného prostředí výkonu, vztahů a očekávání. Musí reagovat na situace, které sama nevytvořila, a často nese větší díl praktické odpovědnosti než lidé kolem ní. Její vztah k Tomovi ukazuje, že blízkost může dlouho přetrvávat i ve chvíli, kdy už přestává být bezpečná nebo pravdivá. Veronika není pouhou svědkyní cizího příběhu. Už v prvním díle je patrné, že také ona bude muset hledat vlastní směr mimo roli člověka, který drží ostatní pohromadě.

Násilí a touha se nedají jednoduše oddělit

Jedním z nejobtížnějších témat první knihy je spojení přitažlivosti, vzteku, studu a násilí. Kniha nechce násilí romantizovat. Zároveň však nechce předstírat, že touha vždy vzniká v bezpečných, čistých a snadno pojmenovatelných situacích. Postavy mohou cítit něco, co je děsí. Mohou reagovat agresí ve chvíli, kdy si neumějí přiznat vlastní zranitelnost. Mohou se vracet k člověku, před kterým by podle běžné logiky měly utéct. Tato nejednoznačnost není návodem ani omluvou. Je předmětem zkoumání. Kniha se ptá, co se stane, když člověk zamění kontrolu za blízkost a sílu za schopnost unést vlastní touhu.

Gay romance nemusí být lehká

Žár pod hladinou pracuje s motivy gay romance, ale nepřizpůsobuje se představě, že romance musí být útěšná, bezpečná nebo vystavěná kolem jednoduchého naplnění vztahu. Příběh se soustředí na mladé muže, jejich touhu a hledání blízkosti. Zároveň však ukazuje sociální tlak, stud, agresi, tělesnost a nerovnováhu mezi tím, co člověk cítí, a tím, co dokáže udělat. Proto lze knihu chápat jako heavy contemporary gay romance. Romantická linie je jejím jádrem, ale není oddělená od temnějších vrstev života. Láska zde nepřichází do čistého prostoru. Vstupuje do světa, který už obsahuje strach, rodinu, výkon, samotu i potřebu přežít.

První díl ještě nezná všechny své následky

Postavy na začátku pentalogie nemohou vědět, které okamžiky se později ukážou jako zásadní. Krátký pohled. Setkání na tribuně.  Cesta do šatny. Skok. Dotek. Rozhodnutí vrátit se. To, co v první knize působí jako uzavřená scéna, se může v dalších dílech vrátit v úplně jiném významu.
Pentalogie proto není sestavená jako pět oddělených dobrodružství. Každý díl mění způsob, jakým lze číst ten předchozí. První kniha je plná momentů, které postavy ještě neumějí zasadit do širšího příběhu. Čtenář je poprvé vnímá spolu s nimi. Teprve později se ukáže, co všechno už bylo uvedeno do pohybu.

Skok je tělesný i vnitřní pohyb

Skoky do vody patří k základním obrazům celé série. V prvním díle jsou skutečnou součástí sportovního prostředí, ale současně předznamenávají vnitřní pohyb postav. Před skokem existuje okamžik, kdy člověk ještě stojí. Může se rozhodnout. Může se bát. Může se otočit. Jakmile se odrazí, tělo už pokračuje. Tento princip platí i pro vztahy. Některé věci lze dlouho odkládat, ale existuje chvíle, kdy se z náznaku stane čin. První díl zachycuje několik takových odrazů. Postavy ještě netuší, jaký bude dopad.

Pohled je první formou doteku

Velká část napětí v prvním díle vzniká dřív, než se postavy skutečně dotknou. Dívají se. Sledují pohyb. Všímají si vlasů, ramen, plavek, držení těla nebo způsobu, jakým někdo stojí u vody. Pohled může být zvědavý, toužící, hodnotící i nepříjemný. Může člověka potvrdit, ale také narušit jeho bezpečí. Na veřejném místě, kde je tělo vystavené, se pohled stává formou moci. Člověk nemusí druhého oslovit, aby mu dal najevo zájem nebo ho dostal pod tlak. První díl pracuje s pohledem jako s prvním druhem kontaktu. Někdy je jemnější než dotek. Jindy může být násilnější.

Veřejný prostor nevylučuje intimitu

Podolí je veřejné místo plné lidí. Přesto v něm vznikají velmi soukromé okamžiky. Intimita nemusí být vždy ukrytá za zavřenými dveřmi. Může se odehrát v krátkém pohledu, v blízkosti cizího těla, v cestě kolem šatny nebo ve chvíli, kdy člověk ví, že ho někdo sleduje. Veřejnost zároveň vytváří zvláštní druh ochrany.  Postavy si mohou namlouvat, že se nic zásadního neděje, protože kolem nich stále existuje běžný provoz. Lidé plavou. Trénují. Sedí na tribuně. Odcházejí. Právě uprostřed této normálnosti však vznikají situace, které později změní celý jejich život.

Šatny a sprchy mění pravidla prostoru

Šatny a sprchy jsou přechodovými místy. Člověk v nich už není úplně ve veřejném prostoru, ale stále není skutečně sám. Odkládá oblečení, mění svou vnější podobu a na chvíli vstupuje do prostoru, kde je tělo běžnější a zároveň zranitelnější. V prvním díle právě tato místa zesilují napětí mezi postavami. Nejde jen o nahotu. Důležitá je blízkost, omezený prostor, zvuk vody a skutečnost, že člověk nemusí mít snadnou možnost okamžitě odejít. Šatny nejsou neutrální. Mění rozložení moci. To, co by venku působilo jako krátké setkání, může uvnitř získat mnohem větší intenzitu.

Název vznikl dřív než jeho úplný význam

Název Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 působí jako konkrétní pokyn, časový záznam nebo věta vytržená ze soukromého rituálu. Jeho význam se však nevyčerpává v první knize. Čas 15:30 patří k počátku příběhu, k dennímu světlu, bazénu a chvíli, kdy se první vztahy teprve dávají do pohybu. Čas 2:45 čeká dál v celé pentalogii. Už samotný název proto naznačuje, že první díl není uzavřený celek. Obsahuje začátek věty, jejíž druhá část přijde mnohem později. Vlasy, voda a sušení se postupně proměňují z tělesného detailu v motiv péče, blízkosti a času stráveného s druhým člověkem. V první knize je tento význam ještě skrytý. Stejně jako mnoho dalšího zůstává pod hladinou.

Žár se neodehrává jen na povrchu

Název Žár pod hladinou spojuje dva protikladné obrazy. Žár patří slunci, rozpálenému betonu, pokožce a prudké touze. Hladina naopak zakrývá, chladí a odděluje to, co je nahoře, od toho, co zůstává pod ní. Právě tento rozpor vystihuje celý první díl. Navenek může všechno působit jako obyčejné léto u bazénu. Pod povrchem se však hromadí emoce, které postavy neumějí bezpečně vyjádřit. Žár není jen sexualita. Je to také vztek, stud, strach a tlak. Hladina není bezpečná hranice. Je jen tenká vrstva, pod níž je všechno stále přítomné.

Postavy se ještě neumějí pojmenovat

První díl nevytváří svět, v němž by každá postava přesně znala svou identitu a dokázala ji bez obav sdělit ostatním. Touha přichází dřív než pojmenování. Některé postavy se mohou bránit tomu, co cítí. Jiné si své soukromí chrání. Další reagují způsobem, který neodpovídá jejich vlastní představě o sobě. Sexualita zde není testem, v němž člověk najde správnou odpověď. Je zkušeností, která může být tělesná, vztahová, proměnlivá a někdy velmi těžko vysvětlitelná. Kniha proto nepoužívá identitu jako rychlé řešení konfliktu. Ukazuje dobu, kdy se lidé teprve učí žít s tím, co v nich existovalo ještě předtím, než pro to našli slovo.

Praha není romantické pozadí

Praha v prvním díle není pohlednicovým městem. Je prostorem přesunů, zastávek, rozpálených chodníků, vody, dopravy a různých světů, mezi nimiž postavy přecházejí. Podolí může působit jako samostatný ostrov, ale stále zůstává součástí města. Postavy se musí dostat na místo, odejít z něj a vrátit se do prostředí, kde platí jiné podmínky. Město proto udržuje napětí mezi anonymitou a blízkostí. Člověk se může ztratit mezi lidmi, ale zároveň znovu potkat právě toho, komu se chtěl vyhnout. Praha zde není symbolem svobody sama o sobě. Dává postavám více možností pohybu, ale nezbavuje je vlastních omezení.

Skutečná místa se proměnila v literární prostor

Řada míst v knize vychází ze skutečného prostředí, které autor zná. Podolí, jeho architektura, pohyb mezi bazény, tribunou a skokanskou věží i celková letní atmosféra mají konkrétní základ. Kniha však není dokumentem ani přesným záznamem jednoho léta. Skutečné místo bylo při psaní proměněno podle potřeb příběhu. Některé trasy, situace a vztahy vznikly spojením různých zkušeností. Literární pravdivost proto neleží v tom, zda lze každý krok postav ověřit podle mapy. Důležité je, zda prostor působí živě a zda v něm mohou vzniknout emoce, které čtenář rozpozná jako skutečné.

Autor není Tom ani Viktor

Podobnost prostředí, emocí nebo určitých zkušeností s autorovým životem neznamená, že jedna konkrétní postava představuje autora. Autor není Tom. Není Viktor. Není Tony ani Veronika. Je rozdělený mezi celý svět knihy. V pohledu na tělo. Ve vztahu k vodě. V pocitu studu. V touze.
V násilí. V potřebě něhy. V každé postavě může být část zkušenosti, postoje nebo otázky, kterou autor někdy řešil. Fikce však tyto části přeskupuje, spojuje a dává jim jiné následky. Pravdivost knihy proto nespočívá v přesné autobiografii. Spočívá v pravdivosti emocí.

První díl byl napsán jako otevření, ne jako vysvětlení

Žár pod hladinou záměrně neodpovídá na všechny otázky, které otevírá. Nevysvětluje kompletní minulost každé postavy. Neuzavírá povahu vztahu mezi Tomem a Viktorem. Nerozhoduje, kdo přesně je dobrý a kdo špatný. Jeho úkolem je uvést čtenáře do světa, v němž se hranice teprve vytvářejí. První díl je proto tělesnější, prudší a bezprostřednější než některé pozdější knihy. Postavy jednají dřív, než dokážou vlastní jednání pochopit. Čtenář se pohybuje blízko jejich vjemům a nemá vždy bezpečný odstup. Tato nejistota není nedostatkem vysvětlení. Je základním stavem příběhu.

Celá pentalogie je přítomná už v prvním létě

Přestože první díl působí jako začátek, obsahuje už zárodky téměř všech hlavních témat celé série. Tělo. Touhu. Násilí. Péči. Výkon. Rodinu. Identitu. Pohled. Vodu. Skok. Návrat. Otázku, zda lze druhého člověka milovat bez potřeby ho vlastnit. V dalších dílech se tato témata rozšíří, prohloubí a změní význam. To, co bylo v létě jen prudkým pocitem, se na podzim stane následkem. V zimě zlomem. Na jaře bolestí a péčí. V posledním létě možností zvolit jiný směr. První díl proto není jen první částí příběhu. Je jeho základní vrstvou. Všechno další z ní vyrůstá.

Začátek není nevinný

Mnoho příběhů zachycuje začátek vztahu jako čistou možnost. V Žáru pod hladinou je začátek už od první chvíle zatížený nerovnováhou, strachem, přitažlivostí a neporozuměním. To neznamená, že v něm není láska nebo možnost proměny. Znamená to, že nic z toho nevzniká mimo skutečný život. Postavy nepřicházejí bez minulosti. Nemají stejné možnosti. Neumějí stejně zacházet se svou touhou ani se svou mocí. Právě proto musí celá pentalogie trvat pět ročních období. Jedno léto nestačí k tomu, aby člověk pochopil, co udělal, co cítil a co bude muset nést dál.
Žár pod hladinou je okamžik odrazu. Všechno podstatné teprve začíná padat.


Další zajímavosti ze světa knihy

  • Děj se odehrává v reálné Praze.
  • Některé lokace lze dodnes navštívit.
  • Série je plánována jako pentalogie.
  • Každý díl představuje jinou etapu života postav.
  • K příběhu vznikají také soundtracky.
  • Součástí světa jsou desítky vedlejších postav, jejichž osudy se postupně propojují.
  • V příběhu se objevují prvky magického realismu, které však nikdy nevysvětlují svět přímo.
  • Voda je jedním z hlavních symbolů celé série.

Swim deep

  • první obálka knihy
  • místa
  • soundtrack jako cesta do knihy
  • co inspirovalo vznik knihy
  • časová osa série

 

První obálka knihy

Hledal jsem výraz pro příběh, který se odehrává mezi vodou, tělem, touhou, sportem, studem, mladostí a temnotou. Hledal jsem obraz, který unese bazén, noční světla, mokrou kůži, napětí mezi postavami i křehkost toho, co se pod hladinou teprve rodí. První návrhy byly různorodé. Některé šly víc k realistickému plakátu. Jiné k malbě a větší queer poetice. Další ke klasické knižní obálce, kde dominuje název a postavy ustupují do atmosféry. Objevila se modrá verze, černá verze a nakonec červená. Motiv skokanské věže, noční bazén, mokrá těla, světla nad hladinou. A spolu s tím jsem postupně docházel i k vizuální podobě hrdinů. Modrá obálka, která doprovázela jedno z vydání, mi pořád zůstává blízká. Mám ji možná nejradši. Jenže časem jsem pochopil, že mohla čtenáře mást. Působila poeticky, skoro snově. Červená verze naproti tomu víc odráží „heavy contemporary“ linku příběhu. Tváří se dospěleji, než mí hrdinové ve skutečnosti jsou — ale osudy, které si nesou na zádech, a především jejich sexuální zkušenosti, už patří spíš k tělům, která vidíme na obálce. A mást čtenáře je to poslední, co bych chtěl. Postupně jsem pochopil, že nejde jen o to mít hezkou obálku. Obálka musela najít tón celé pentalogie. Neměla být jen romantická. Neměla být jen sportovní. Neměla být jen queer. Musela nést něco těžšího: napětí mezi krásou a zraněním. Nakonec mě inspirovaly i reelsy sportovců na Instagramu — krátké záběry plavců, kteří pózují u bazénu, napůl jako atleti, napůl jako nedotknutelné obrazy mladého těla. A k tomu se přidala podolská věž. Ta nakonec vyhrála. Ne jako dekorace, ale jako znak: výška, pád, trénink, tělo, výkon, nebezpečí. Proto pro mě tyhle návrhy nejsou omyly. Jsou to stopy. Každý z nich zachytil jinou část knihy. Jeden tělesnost. Druhý noční bazén. Třetí melancholii. Další vztahy mezi postavami. A až jejich střídáním se začalo ukazovat, co vlastně hledám. První obálka tak není jen obal knihy. Je to záznam hledání tváře příběhu.

 

 

Místa

Při psaní knihy jsem vycházel z osobních zkušeností s místy, kde se příběh odehrává. Přesto jsem se na ně během psaní opakovaně vracel — už ne jen jako návštěvník, ale jako pozorovatel. Chodil jsem na soutěže ve skocích do vody, na nuda pláž v Podolí, hodiny jsem proseděl před saunou v bazénu. Odpočíval jsem, díval se, nasával místní cvrkot. Ne proto, abych doslova přepisoval, co vidím a slyším, ale abych místo dostal do těla. Abych do něj mohl lépe zasadit svůj příběh. Často se mi při tom ukazovalo, jak nepozorný někdy vůči životu jsem. A zároveň jak obyčejné, bedlivé pozorování dokáže rozšířit chuť žít. Najednou člověk necítí jen jeden okamžik. Cítí jeho vrstvy. Vidí víc, než by viděl při běžném průchodu kolem. Právě proto říkám, že psaní obohacuje můj život. Jako by člověk skrze příběh zažil víc, než mu jeden den sám dovolí. Během psaní jsem také natáčel krátká videa a reelsy. Pomáhala mi postupovat příběhem kupředu. Někdy mi připadal skoro neutlačitelný. Ne snad jen proto, že Žár pod hladinou je teprve prvním dílem z pěti, ale kvůli tíze života, kterou jsem v té době vlekl jako závaží — trochu jako Veronika v knize. A přesto všechno jsem se rozhodl pojmenovat konkrétně jen jedno místo: plavecký bazén Podolí. Ostatní místa zůstávají nepojmenovaná. Neurčitá. Schovaná mezi realitou a fikcí. Aby si čtenář mohl říct: možná si to celé vymyslel. Anebo naopak: to znám. tam jsem byl.

Soundtrack jako cesta do knihy

Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 není moje první kniha. A čím déle píšu bez bezprostřední čtenářské účasti, tím víc pro mě ztrácí smysl jen „psát“. Proto si z tvorby dělám vlastní proces — nezávislý na okamžité odezvě čtenářů. A právě tím vzniká i můj osobní způsob práce. O knize často dlouho mluvím, přemýšlím o ní, vracím se k ní z různých stran. Někdy nezačnu první větou, ale písní. Už ani přesně nevím, jestli nejdřív vznikla skladba Usuš své vlasy v 15:30, 2:45, nebo první řádka knihy. Dnes už jsou pro mě obě věci spojené tak těsně, že se nedají úplně oddělit. Jak čas plynul, chodil jsem do podolského bazénu a už z Hloubětína jsem si pouštěl vlastní soundtrack. Dnes čítá pět alb. Stal se pro mě hudbou pražských cest — procházkovým albem, skrze které jsem se díval na město očima svého příběhu. Na Prahu, na Viktora, Toma, Veroniku. Na místa, která jsem jim v knize připravil k životu. Hudbu jsem poslouchal i při psaní. Soundtrack pro mě žije už dlouho a nese v sobě zvláštní nostalgii ještě dřív, než se kniha skutečně dostala ke čtenářům. Vznikly videoklipy, obrazy, jednotlivé nálady. A když jsem knihu dopsal a čekal na další pokračování, začal jsem se k té hudbě znovu vracet. V množství rozepsaných příběhů je pro mě soundtrack způsob, jak se rychle vrátit do konkrétního světa. Přehodí mě do kolejí daného příběhu. Stačí pár tónů — a najednou znovu vím, kdo kde stojí, co ho bolí, po čem touží, čeho se bojí. Všechno naskočí. Vývoj mělo i samotné album. A stejně jako kniha se měnil i jeho vizuální obal. První obrázek byl představou ideálního přebalu, ale vznikl v době, kdy jsem ještě neměl přesnou představu o vztazích v knize, postavách ani jejich vzhledu. Druhý obrázek ukazuje snahu vytvořit zároveň plakát i cover alba. Nejblíž své tehdejší představě jsem se dostal u třetího obrázku, který jsem nakonec použil pro soundtrack na YouTube. Poslední obrázek už je výsledným coverem. Ladí se zbytkem vinylové pentalogie a uzavírá jednu fázi hledání. Stejně jako kniha i soundtrack nevznikl najednou. Vznikal jako cesta zpátky do příběhu.

Co inspirovalo vznik knihy

Mnoho lidí se podivuje složitému názvu knihy Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 i tomu, proč právě Usuš své vlasy, a ne Usuš si vlasy. Je to povzdechnutí nad mládím, které je v nenávratnu nejen v životě, ale i na vlastní hlavě. Paradoxně jsem právě opakováním názvu knihy našel cestu ke svým vinylově syntetickým vlasům, které dnes střídám skoro jako boty. Léta jsem sledoval korejskou televizní tvorbu a jeden seriál ve mně zarezonoval mimořádně silně — včetně svého názvu, který jsem později volně parafrázoval v názvu vlastní knihy. Byl to korejský seriál 스물다섯 스물하나, česky Pětadvacet, jednadvacet, anglicky Twenty-Five Twenty-One. Jednalo se o seriál ze šermířského prostředí. A právě sportovní prostředí jsem po svém přenesl i do knihy. V seriálu byla také scéna z plaveckého bazénu, kde jedna z hrdinek skáče z věže do vody — rozhodně ne proto, že by jí to těšilo. Hlubokou stopu ve mně nechala i Kim Tae-ri, která ztvárnila hlavní postavu Na Hee-do. Díky ní ve mně zůstala chuť věnovat se šermu. Z toho mi nakonec zbyl jen navrtaný háček na zavěšení sportovní výbavy. A fakt, že dnes nešermuji, přisuzuju spíš své finanční nestabilitě než čemukoliv jinému. Psaní je v tomhle levnější varianta. Někdo se také podivuje tomu, že je příběh strukturovaný jako vyprávění studentů, ale zároveň má hluboké propady do dospělého světa nezávazného sexu. Přesto můžu s klidem říct, že mnoho věcí mám odpozorovaných ze života. Možná bych někdy rád napsal korejsky lehkou, hravou verzi příběhu. Jenže můj příběh odráží to, jak vnímám svět já: tvrději, neklidněji, s větší tíhou pravdivosti. Nechtěl jsem psát knihu, která nebude mou pravdou. Ani knihu, která by jen naplňovala očekávání žánru. Na trhu je jistě dost příběhů, které jsou čistšími gay romancemi — psanými z pohledu těch, kteří vidí jiné věci než já, nebo žijí v jiné realitě. Nechci to nijak posuzovat. Ani já nepíšu dokumentární knihu. A jak ukážou další díly, i já se realitě vzdálím. Jen možná jinak, než by se čekalo.

Další inspirací byla samota. Nebo přesněji jedna otázka, kterou jsem slyšel mnoho let: „A proč jsi sám?“ V době psaní prvního dílu jsem si uvědomil, že se z té otázky vlastně potřebuju vypsat. Že chci dát odpověď všem, kteří se mě na to dvacet let vytrvale ptali. Ne jednou větou. Ne vysvětlením u stolu. Ale celou pentalogií. Dnes, kdy už nejsem tak docela sám — a přesto jsme všichni nějak sami, ne? — mě zajímá sledovat, jak se mi zpětně rozšiřuje vnímání celého příběhu. Vidím v něm nakonec i určitou naději pro oba hlavní hrdiny. A možná i pro další špetku z nich. Nestojí za mnou vydavatel, který by trval na tom, aby se můj Pip a Estella ještě potkali. V tomhle směru mám větší svobodu. Svobodu tvořit ze sebe a pro sebe. A jestli někdo najde v mých příbězích zalíbení, budu za to rád. Ale na život bez čtenáře jsem si už zvykl.

Časová osa série

Příběh pentalogie mám rozmyšlený. Začíná v létě, s malou retrospektivou do zimy, pokračuje podzimem, zimou, jarem a nakonec se znovu vrací do léta. V tomhle rozvržení mě inspiroval korejský film Jaro, léto, podzim, zima… a jaro. Nejde o inspiraci dějem, spíš samotným plynutím času a představou, že se člověk po dlouhé cestě vrací na stejné místo — ale už není stejný. Vlastně mě nepřekvapuje, že na SoundCloudu mě nejvíc poslouchají lidé z Vietnamu, Spojených států a Jižní Koreje. Možná je to náhoda. Možná je to Tony. A možná tam existuje nějaké nevědomé propojení, kterého si ani sám nejsem úplně vědom. Ale zpět k pentalogii. Jsem v míru s tím, pokud ji nikdy nedopíšu. Když jsem dopsal první díl, řekl jsem si: a tady to může klidně skončit. Na nějaký čas jsem se ocitl v jiném světě a to samo o sobě mělo hodnotu. Druhý díl mám rozepsaný, ale nikam se neženu. Psaní pro mě není závod ani výrobní linka. Čím dál víc ho vnímám jako způsob, jak projít vlastním životem vědoměji. Každá kniha, každý příběh, vychází ze mě, aby se do mě zase otiskl zpátky. Je to podobné, jako když pečetidlem vtlačíte do vosku vlastní jméno. Jenže v mém případě se stejný otisk vrací i opačným směrem. A přestože mi dnes při psaní pomáhá umělá inteligence, neznamená to, že ze sebe příběhy sypu jako na běžícím pásu. Ten otisk pravdy, který v příběhu hledám, je pořád můj vlastní. Nikdo jiný ho za mě vytvořit nemůže. Proto mají knihy svůj čas. Kdysi jsem si možná představoval, že každý díl napíšu během jednoho ročního období. Jenže život měl jiné plány. A co život — možná osud. Dnes už se mu spíš podvoluji, než abych s ním zápasil. Nehodlám si vyčítat, že něco neběží podle plánů, které jsem si kdysi vytvořil. Na podobné představy o tvorbě jsem už nejspíš vyrostl. Příběh si vezme tolik času, kolik potřebuje. A já také.


PRO ZARYTÉ FANOUŠKY KNIHY USUŠ SVÉ VLASY V 15:30, 2:45


Jak vznikají a vycházejí moje knihy

Moje knihy nevycházejí najednou ve všech formátech. Každá prochází postupným autorským a vydavatelským cyklem.

  1. Píšu knihu.
    Vzniká text, postavy, svět, atmosféra a celý autorský kontext.
  2. Současně skládám hudbu.
    Ke knize vznikají skladby, motivy, nálady a soundtrack.
  3. Hudbu dávám ven.
    Nejdřív na SoundCloud, potom na Spotify, Apple Music, Amazon Music a další platformy.
  4. Vydávám fyzickou hudbu.
    U vybraných projektů následuje vinyl.
  5. Kniha jde na Forendors.
    Tam se objevuje s předstihem jako součást podpory mojí práce.
  6. Kniha jde na web Endralon Space.
    Dostává vlastní stránku, informace, ukázky, odkazy a kontext.
  7. Kniha jde na Wattpad.
    Tam ji zveřejňuji postupně po kapitolách.
  8. Následuje tištěná kniha u partnerů nebo přes tiskovou platformu.
    Tohle je veřejně dostupné vydání knihy.
  9. Potom připravuji e-knihu.
    Nejdřív PDF, potom EPUB. Není to jen uložení souboru, ale sazba, kontrola a příprava čitelné verze.
  10. Následuje audiokniha.
    Ta přichází až po textové a knižní části cyklu.
  11. Nakonec přicházejí podepsané autorské výtisky.
    Knihy nechám vytisknout, podepíšu je a posílám čtenářům osobně.

Co to znamená pro čtenáře

Když u některé knihy zatím není PDF, EPUB, audiokniha nebo podepsaný výtisk, není to chyba ani zapomenutá položka. Znamená to, že kniha je právě v určité fázi vydání. Formáty doplňuji postupně, bez pevného časového slibu, podle toho, jak celý autorský cyklus přirozeně dobíhá.


Jak si objednat e-knihu Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 – I. díl: Žár pod hladinou

E-knihu Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 – I. díl: Žár pod hladinou si můžete objednat přímo od autora.

Formát: EPUB + PDF
Rozsah: 361 stran PDF · 81 722 slov EPUB
Cena: 199 Kč

Bonus ke každé objednávce:
– obálka knihy ve vysokém rozlišení
– 1 autorský vizuál ke knize JPG

Po přijetí platby vám e-knihu zašlu na uvedený e-mail do 24 hodin, nejpozději do 48 hodin.

Platba převodem

Číslo účtu:
5938542073 / 0800

IBAN:
CZ49 0800 0000 0059 3854 2073

BIC/SWIFT:
GIBACZPX

Do poznámky k platbě prosím uveďte svůj e-mail.

Pokud e-mail do poznámky neuvedete, nebo chcete e-knihu poslat na jinou adresu, napište mi po provedení platby na:

wo@endralon.space

Do zprávy prosím připište své jméno a čas platby, abych mohl platbu dohledat.

Digitální produkt — e-kniha je doručena e-mailem. Nic se neposílá poštou.

Kontakt:
wo@endralon.space


Technické údaje

Název: Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 – I. díl: Žár pod hladinou
Autor: Antonín Deliš
Série: Usuš své vlasy v 15:30, 2:45
Díl: 1 z 5
Žánr: heavy contemporary, queer literatura, psychologický román, coming-of-age
Prostředí: Praha, plavecké bazény, Podolí, FTVS, vysokoškolské koleje, SAPA, noční město
Formát: EPUB + PDF
Rozsah: 361 stran
Počet slov: 81 722
Jazyk: čeština
Vydavatel: Endralon


Součást světa Endralonu

Žár pod hladinou je prvním dílem pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Příběh sleduje osudy Toma, Viktora, Veroniky, Tonyho a dalších postav během jednoho léta v Praze. Další díly postupně rozšiřují jejich příběhy a sledují proměny vztahů, rodin i míst, která se stávají téměř samostatnými postavami. Stejně jako další knihy Antonína Deliše je i tato součástí širšího světa Endralonu, ve kterém se propojují knihy, hudba, obrazy, soundtracky a další příběhy.


Pokud se vám ŽÁR POD HLADINOU líbil

Prozkoumat další díly

Celá pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45

I. díl – Žár pod hladinou
II. díl – O-TOČ-SE I NEŽ-SKO-ČÍŠ
III. díl – Trestný čin něhy
IV. díl – Přežili jsme tu noc
V. díl – Modř