022.07 VIKTOR – Papírové stěny 11.9. v 05:00 – 12:30
Vstoupili jsme s Tomem do bufetu a horko mě praštilo do ksichtu. Slunce si našlo cestu skrz okna a vytvářelo na stolech ostrovy tepla. Nikdo tam moc nebyl, jen u stolu v rohu seděli Veronika s Tonym. Ona s pressem, on s nějakýma papírama od svazu. Složený na tři díly, hranama otlačený do dlaní.
Zaslechl jsem útržek jejich rozhovoru.
„Ticho může být prostor,“ řekla Veronika, jako by citovala něco, co slyšela někde jinde.
Tony se jen unaveně usmál jedním koutkem. Vypadal, že toho má dneska dost. Zajímalo by mě, co se děje.
Postavili jsme se s Tomem k pultu. Objednal jsem si dvojitý espresso, jako vždycky. Potřeboval jsem nakopnout, včerejšek byl dlouhej. Barista mi podal kelímek a zvuk espressomatu rozřízl ticho v bufetu jako ostrej nůž.
Tom vedle mě sledoval Tonyho s Veronikou. Jeho pohled sklouzl k papírům, pak po Tonyho hrudi. Bylo v tom něco – starost, ale i žárlivost. Tom si to možná ani neuvědomoval, ale já to viděl. Ten malej záchvěv v jeho očích.
Veronika si nás všimla a najednou vypadala, že potřebuje vypadnout. No jo, Tom ji nechal. Rychle se rozloučila s Tonym a zmizela.
Přesunuli jsme se k jejich stolu. Sedli jsme si. Tony pořád držel ty papíry, jako by to byly nějaký rozsudky. Z rádia za pultem začala hrát písnička. It Must Have Been Love od Roxette. Ta melodie mě vrátila někam, kde jsem nebyl už hodně dlouho.
Vytáhl jsem z kapsy gumičku a položil ji před Tonyho.
„Sedm ven, tři dovnitř, nezapomeň,“ řekl jsem mu tiše.
Dotek gumičky byl měkčí než moje slova. Znělo to jako instrukce k dýchání, ale věděl jsem, že Tony pochopí. Náš malej kód. Naše soukromý tajemství.
Na hodinách za barem klaplo na dvanáct. Tony se zhluboka nadechl a pomalu vydechl – napočítal do sedmi, bylo to vidět v jeho očích. Něco se v něm pohnulo.
Pod stolem jsem cejtil, jak se o sebe občas otřou naše nohy. Tomovy, moje, Tonyho. Nikdo je neodtahoval. Bylo v tom něco přátelskýho, ale i erotickýho. Napětí, který by se dalo krájet.
Seděli jsme tam my tři, ve žlutým světle poledního slunce, s kávou a tajemstvím. A já věděl, že něco se mezi náma mění, i když jsem netušil, co přesně.