16

Když sedíme proti sobě,
stůl je najednou moc velký.
Je to jen deska,
a přesto umí dělat vzdálenost,
jako bychom nebyli doma,
jen na návštěvě u vlastních slov.
A pak mě pod stolem pohladíš nohou.
Jednou.
Krátce.
A stůl se zmenší.
Všechno mezi námi se stáhne
na teplý dotek,
který říká: pojď blíž,
víc než se dá přes desku.