8

Když se usměješ,
neodkládáš si to na potom.
Rozepínáš košili —
jeden knoflík, pak druhý,
látka povolí
a vzduch se ti dotkne hrudi,
jako by to bylo samozřejmé.
Tvůj úsměv není mince,
kterou schováváš do kapsy
pro někoho jiného.
Pro mě je to světlo,
které nic neřeže,
jen ukazuje,
že jsem doma.
A já si v tom dovolím
být klidný.