9

V koupelně je teplo
a černé dlaždice ho drží
jako tajemství.
Zlatá mozaika se nechá občas chytit světlem,
jen na okamžik —
a pak zase zmizí do tmavé krásy.
Často svítím jen vánočními světýlky.
Ne kvůli svátkům.
Kvůli tomu, že v tomhle světle
se člověk nemusí bránit.
Zrcadlo je klidné —
ne jako soud,
spíš jako voda.
Stojíš v tom černozlatém tichu
a jsi celý skutečný:
dech, ramena, kůže.
Když přijdu blíž,
neuhneš.
Jen se ke mně otočíš,
jako by to bylo samozřejmé.