Zasekl jsem se v překládání. Jednak za to může nečekaná změna plánů a taky překladatelská únava. ArtFork mi dal pěkně zabrat. Ale pravdou je, že během léčení zraněné nohy jsem si vůbec neodpočinul. A navíc – nastupuji do nové práce – ne, zatím to není zmiňovaná tramvaj – cítil jsem teď potřebu většího fyzického klidu a zvolil jsem práci hlídače objektu, kde spíš člověk sedí a tu a tam udělá obchůzku.
Dnes jsem se probudil s pocitem, že jsem ztracený a přivedlo mě to k výkladu karet, který brzy publikuji na youtube. Už dlouho jsem takový pocit neměl – ale na druhou stranu, objevovat stinné stránky se mi daří po truchlení lépe než kdy jindy.
Nehledám tolik řešení. Spíš se snažím s tím co je, tak nějak být (jako normální člověk), bez toho, aniž bych zkoušel duchovní cvičení.
A ke zmiňovaným překladům – nakonec mi ve snu přišlo přeložit dřív než Luciána svého Neviditelného, tak teď říkám knize Můj neviditelný manžel Rajneesh Pranapati.
A ne – i když to není fantazijní příběh, i překlad této knihy není snadný – obsahuje básně a anotace – a tak nějak na to teď nemám. Asi potřebuju nějaký čas na nadechnutí, abych se do překladu mohl zase pustit.
Kdo ví, třeba mi nová práce dá jistý klid na to tvořit a dělat, co chci. I když pravda je, přijdu si teď zranitelný víc než kdy předtím – ve smyslu – a co dál? Nic…
Tak se učím být s tím pocitem … Nic … a pozoruju svoje ego, jak se snaží dostat věci pod kontrolu.
Ačkoliv mě mé volby dovedly do bodu, ve kterém jsem – říkám si, že jsem netušil, jak moc toužím po svobodě – po tom vyklouznout, zřeknout se něčeho – a teď – čelím tomu, že je těžké převzít odpovědnost za jistou neúrodnou zemi, která se kolem mě rozléhá – za život v té pustině – a když to píšu – vzpomínám na pobyt v chýši, kde bylo úkolem být v nehostinném místě, aniž bych chýši zútulnil pro život, což nebyl prostě smysl.
Svůj život jsem úspěšně zbořil – ve spolupráci s vyššími silami – a teď je čas nechat usadit prach. Trvá to déle, než jsem myslel. A asi ještě párkrát spadnu, než se naučím chodit. I mistrovi sluší, když mu spadne koruna.
I got stuck translating. Firstly, it was an unexpected change of plans and also translation fatigue. ArtFork gave me a hard time. But the truth is, I didn’t get any rest while healing my injured leg. And besides – I’m starting a new job – no, it’s not the aforementioned tram yet – I felt the need for more physical rest now and chose a job as a building guard, where one rather sits and makes a round here and there.
Today I woke up feeling lost and it led me to a card interpretation that I’ll be publishing on youtube soon. I haven’t had that feeling in a long time – but then again, I’m discovering the downsides of grieving better than ever.
I’m not looking for solutions so much. Rather, I’m trying to kind of be with what is (like a normal person) without trying spiritual exercises.
And on the translations mentioned – I finally got around to translating my Invisible before Lucian in my dream, so now I’m calling the book My Invisible Husband by Rajneesh Pranapati.
And no – while it’s not a fantasy story, even translating this book is not easy – it contains poems and annotations – and I’m kind of not up to it right now. I guess I need some time to breathe so I can get back to translating.
Who knows, maybe the new job will give me some peace to create and do what I want. Though the truth is, I find myself more vulnerable now than ever before – in the sense of – what next? Nothing…
So I’m learning to be with that feeling … Nothing … and watch my ego try to get things under control.
Although my choices have brought me to a point where I – I tell myself that I had no idea how much I longed for freedom – to slip away, to renounce something – and now – I am faced with the fact that it is hard to take responsibility for certain barren land, that spreads out around me – for living in that wilderness – and as I write this – I think of being in a hut where the task was to be in an inhospitable place without making the hut comfortable for life, which was just not the point.
I have successfully demolished my life – in cooperation with the higher powers – and now it is time to let the dust settle. It’s taking longer than I thought. And I’ll probably fall a few more times before I learn to walk. Even a master is fit to have his crown fall off.