022.04 TONY – Papírové stěny 11.9. v 05:00 – 12:30

Přišel jsem o deset minut dřív. Ticho v šatně mě vždycky uklidňuje. Jenom bzučení starýho ventilátoru, co tu pamatuje snad ještě komunisty. Sedím na lavičce, na kolenou deník.

Napíšu datum a čas. Pak slovo „únava“.

Kreslím kruh a rozděluju ho čárou na sedm a tři díly. Zapisuju časy – 1:05 a 1:08. Spojím je nerovnou křivkou. Takhle si to zaznamenávám už od juniorů.

Zavírám oči a hned je to zpátky. To písknutí startovní píšťalky. Pořád stejnej sen.

Stojím na bloku. Voda dole se leskne. Plíce prázdný, svaly připravený. Písknutí – a já skáču. Jenže voda se nikdy nepřiblíží. Padám, padám a probouzím se s bušícím srdcem.

Rychle to zapisuju do deníku. Ruka se mi trochu třese, inkoust nestíhá za tepem. Zaklapnu sešit, vložím mezi stránky žlutou gumičku. Setřu pot z čela i z papíru.

Jsem nahej. Penis mi volně visí, kolem jenom pootevřené skříňky a ticho. Pak mi pípne telefon.

Grindr.

Otevřu ho a hned vidím, že poblíž jsou „Swimmer2004“ a „BlondJock“. Že Swimmer je Viktor, to dávno vím. Potkáváme se tu pravidelně na trénincích. Ale kdo je ten BlondJock? Úplně netuším. Někdo novej?

Přijde mi od někoho fotka péra s nabídkou. Bez pozdravu. Jen ten dickpick. Okamžitě toho uživatele zablokuji. Nemám zájem o takové neosobní a povrchní kontakty.

Postavím se, dlažba pod nohama je ledová. Moje bosá chodidla zanechávají stopy v loužičkách vody všude kolem. Z telefonu mi pípne další notifikace a cítím, jak mi krev proudí do slabin. Rychle se rozhlédnu – šatna je prázdná, jsem tu sám.

Mezi dvířkama skříněk si tiše vyhoním péro a odleju semeno do ručníku: Představuju si Viktora, jak se jeho vypracované svaly napínají pod mokrou kůží, a hned nato se mi vybaví Tom s tím jeho nesmělým úsměvem, co ho schovává, když si myslí, že se nikdo nedívá. V hlavě mi splývají dohromady – Tomovy zlatavé vlasy, Viktorovy ladné pohyby pod hladinou, ta jeho elegance, když proplouvá vodou jako nějakej delfín. Prostě nemůžu přestat myslet na to, jak Viktor klouzavě rozráží vodu, jako by s ní byl odjakživa zajedno. Celé tělo se mi otřese v posledních záchvěvech vzrušení. Mé tělo prostupuje vlna intenzivního potěšení, a pak pečlivě utřu důkazy svého momentálního vzplanutí ručníkem. Postříkal jsem i dvířka skříňky, lavici, a i když jsem semeno zachytával do ručníku, nějaké skončilo na dlaždicích.

Pak uslyším syknutí sprchy z vedlejší místnosti. Vůně chloru mě rychle vrátí do přítomnosti. Rychle shodím všechny představy, překontroluju skříňku, ručník hodím do tašky, ale do čeho se pak utřu, to teda nevím.

Sedm nádechů, tři výdechy. Kontrola. Klid.