DVOJZÁŘ — lyrics
Texty skladeb z alba DVOJZÁŘ – Lucián / ArtFork.
Album stojí mezi dvěma stranami jedné knihy. První část vychází ze světa Luciána z deštného pralesa Feklespír, druhá ze světa Fíckého detektiva ArtForka z Džibhajnhulu. Uprostřed leží instrumentální Dvojzář — předěl mezi dvěma příběhy, dvěma poetikami a dvěma podobami téhož knižního světa.
Tracklist
- Deštný prales Feklespír
- Zámek paní Heneke
- Kralevic Vranský
- V zemi Velké roviny
- Milostiplná
- Dvojzář
- FX6FÍ
- Červí vývrt
- Kochmínový opar
- Stínový vesmír
- Love on ShouCheTu
Lyrics
I — Deštný prales Feklespír
Napadané listí z předloňského léta,
stromy, co rostou v zimě do výšek,
potůčky mizí v mechu,
a vracejí se jako sny.
Chlapec jde bosý,
ve vlasech mu hnízdí pták,
každý krok je slza,
každá noc je píseň beze slov.
Srnka bez ouška šeptá:
„Můj čas nadešel.“
A v náručí dítěte
otevírá se cesta ven.
II — Zámek paní Heneke
Na louce, kde se světla v sítích chvějí,
a kroky mizí v šepotu trávy,
stojí zámek, jenž se dívá z dáli,
a schody stoupají, jakoby couvaly.
Sochy jsou němé, ale oči bdí,
v nich zrcadlí se tvé nevyřčené jméno.
Každý krok váže pouta neslyšná,
a srdce tíží ticho nebe tmavé.
Za zdmi se mísí sny a dým,
z rukou se sypou prázdné karty,
a kukačka zpívá: „pamatuj si…“
Pak praskne nit, co držela ten klam,
a zámek mizí v prachu vteřiny —
jen ozvěna se vrací k poutníkům.
III — Kralevic Vranský
Tma se rozestupuje, stříbrná cesta plane,
led se láme pod kotníky,
krev se vpíjí do sněhu,
a píše příběhy, kterým nikdo nerozumí.
Mraky jsou spoutány řetězy,
prší bolest, prší žal,
a dítě padá do hlubiny,
kde se sny mění v prach.
Bim-bam, zvon Anežka zpívá,
bim-bam, otevírá srdce,
bim-bam, jaro se rodí ve sněhu,
a Lucián naslouchá tichu.
Pak vítr nese vločky,
čím rychleji jdeš, tím rychleji padají,
a hlas v chumelenici volá:
„Ztrať se v mých očích, zůstaň se mnou.“
Princezna pláče v ledové zahradě,
slzy jí kreslí krajku jinovatky,
její jméno se třpytí na bruslích,
a nikdo neví, kdo je ona sama.
Drak se probouzí, chrlí mráz,
jeho slova jsou pouta,
jeho dech je kletba,
jeho krev je samota.
„Slyšíme se?“ šeptá poutník,
odpověď zní z vlastního srdce.
„Ruším kouzla, ruším čáry,
ruším smlouvy se samotou.“
Led praská, vločky mizí,
světlo se vrací do očí,
a dítě je zvednuto ze sněhu,
nese se dál, do krajiny květů.
IV — V zemi Velké roviny
Není tu dům,
není tu strom,
jen lidé kráčejí prázdnem,
otvírají dveře, které nejsou.
Smějí se kejklíři s prázdnýma rukama,
harmoniky hrají bez měchu,
a smích je prázdný jako vzduch,
všechno se ztrácí v neviditelném světě.
Fotografie bliká,
a místo obrazu vyletí hejno křídel,
bzukot maluje tvář,
která se hned ztrácí.
Kašel láme dech,
tělo se třese v prázdném prostoru,
hlas za uchem šeptá:
„Nikdo nechce být sám.“
Kukačka se směje v hodinách,
její jméno je žert a tajemství,
říká: „Život jim uniká,
ale ty můžeš slyšet víc.“
Slzy hoří na prsou,
pentakel svítí a masky padají,
pravé tváře se ukazují,
svět se rozpláče.
A pak v tichu —
ruce se spojí,
dva pohledy se setkají,
a v prázdnu se rodí přátelství.
V — Milostiplná
Na mýtině voní podvečer,
slunce hřeje staré tváře,
zvířata se toulají kolem,
a v srdci je ticho.
Pytle se nosí do sýpky,
smích se mísí s písní,
bolest se mění v šepot,
slzy v radost.
V hodinách chybí hlas,
paměť dávno odnesla ptáčka,
jen prázdná dvířka mlčí,
a čekají na návrat.
Pak zazní slovo „mír“,
a čas se otáčí,
světlo proniká skrz les,
a domov se vrací do srdce.
VI — Dvojzář
instrumental
VII — FX6FÍ
Kdo by si pomyslel,
že zrovna on –
vyhraje cestu na ostrov mezi hvězdami,
a přitom nemá kam se vrátit.
ef iks šest fí, město plné balinkvistických střel,
Devahí devět, byt stopadesát dva á,
karty, flítr, časopisy HadžinBá.
Balí si život nalehko,
jako by už nikdy neměl přijet zpátky.
NamástPrstý je mrtvá.
Stín se táhne dál než věž v DžibhajnHulu.
Všichni šeptají: vrah.
A on jen utahuje opasek pláště,
nasazuje klobouk hluboko do čela.
Flehí se usmívá:
srdce si nechala vyjmout,
takže necítí, neptá se,
jen hlásí do mikrofonu:
odevzdejte všechny vzpomínky,
kvantová pěna je nesnese.
Časoprostor se křiví,
černé díry se množí,
jediná nesourodá myšlenka
rozpustí loď na elektročástice.
Stačí nemít rád,
stačí paměť v cizím skle,
stačí nepatrná trhlina.
A přesto –
jediný, co nás drží při životě,
je pupík.
Malý kruh rovnováhy
uprostřed těla,
který neumí lhát.
VIII — Červí vývrt
Jméno se rozpadlo v prachu,
zůstal jen zvuk,
který se opakuje jako prázdná odpověď.
Síla, co řídí tvé kroky,
nutí tě křičet cizí vinu,
a všichni věří.
Tabák ti roztrhl plíce,
delirium spoutalo tělo,
cizí ruce otevřely rány
a stíny lezly zpod kůže.
Kdo jsi, když už nejseš svůj?
Za dveřmi se smějí,
intriky kreslí ladné profily,
politika ti vkládá znamení do čela,
a omyl identity se stává osudem.
Pak hučí vývrt,
rudý vítr svírá hory,
mor šíří své běsy,
a minulost tě polyká.
Lanovky praskají v mlze,
paměť je přesná, ale nesmyslná,
a jediný dech, který ti zbývá,
patří cizímu času.
IX — Kochmínový opar
Hajx z Venonu, popálený krajslívady,
nos proděravělý od čmuchačky na valénskej tabák.
Čmajský ptáček z Bedenburu zpívá v síti,
portál se otevřel — Ef iks šest fí ho vyplivla.
Červí vývrt hučí, hroleny lámou ticho,
kšamín se valí, kvazír bliká v kódech.
Moškvensír otřásá světy beze jmen,
Aktamo šumí, když se přepisuje čas.
MastronDavaj spad do hloubky,
klapání v červím vývrtu: „Pomoz, jsem tady.“
Poleptané vrstvy, černé ruce reziví,
hakunbelánskej mor se šíří vlněním.
Červí vývrt hučí, hroleny lámou ticho,
kšamín se valí, kvazír bliká v kódech.
Moškvensír otřásá světy beze jmen,
Aktamo šumí, když se přepisuje čas.
Flehí v kabině GJASENU, Gou jest anž sensibilní eí není,
srdeční interrupce, pižmo fluorescentní.
Šou-Ce-Tu šeptá, HakvanaTaka láká,
Smikmo má žábry, Naharáz pěstuje tabák.
Poslední let na ostrov, modul v dlani,
plány se třpytí v prázdném homéru.
MaháMuFlajtra zapisuje tabulky,
střela prolétne oknem, tělo padá tmou.
Báckej trák krouží nad špicí chrámu Aktamo,
FORÉ duní, hokenšíři krvácí v ulicích.
DžabejMím ve smogu HašmurzáBalí,
smírho v plicích, čumí na Drumhala.
Ponkembejr skřípe kolejemi,
Mahan bere tabulky a mizí: „Na ostrov.“
Červí vývrt hučí, hroleny lámou ticho,
kšamín se valí, kvazír bliká v kódech.
Ef iks šest fí drží dech, Moškvensír hoří,
Aktamo šumí, když se přepisuje čas.
X — Stínový vesmír
Pod Smeklínem hučí Kavantar,
BAZMÁNR kreslí stopy v nebi.
Fícká spravedlnost roní slzy,
vědmy šeptaj: „Nemůžeš zpět.“
MastronDavaj, Govlínbej, ArtFork —
jména mizí v prachu sněti.
Srdce rozpolcené, vůle polámaná,
a přesto jdeš dál.
Stínový vesmír vstává,
maže paměť, maže sny.
Ale v tobě zůstává jiskra,
co rozhodne, co zůstane.
NamástPrstý křičí v čase,
láska i pomsta v plamenech.
Leon z Bakšíru prosí za záchranu,
a cena se vryje do tvých dlaní.
A teď jsi to ty, kdo stojí na prahu,
ozvěna vědmy vibruje v krvi.
Tvůj krok je ten poslední,
který určí, co přežije.
Stínový vesmír vstává,
maže paměť, maže sny.
Ale v tobě se lámou světy,
a záleží, co zvolíš ty.
XI — Love on ShouCheTu
Moha, moha, tapla cshmee, hooo, tapla tapla veynoonoo,
Kumantamenpsi. Moha, moha ShouChe Tu
How nice to see you after all these years of space travel
How nice to see you on the Showchetu
I’ve been looking for you across wide and deep Badey,
traveling the line GYWSAIN,
Go Yest Whereas Sensible Ay Isn’t – ay.
The BAZMAANR flare was lit on my way to see you
to the planet ShouChe Tu,
to you, my beloved.
Moha, moha, tapla cshmee, hooo, tapla tapla veynoonoo,
Kumantamenpsi. Moha, moha ShouChe Tu
I forgot about Wetlandbad,
I forgot about the Daw-tra-ban Plains,
I’ve forgotten who I am,
but I found you.
Along with that universe
again we’ll fly together to the stars.
traveling the line GYWSAIN,
Go Yest Whereas Sensible Ay Isn’t – ay.
How nice to see you after all these years of space travel
How nice to see you on the ShouChe Tu
Neither the Ficanian Psychics,
nor the Wetlandbadian, nor Justice
eternal will not stop my steps to follow you.
They can kill you a thousand times,
but I know you survive,
You’re reborn with my love
in dimensions far away.
How nice to see you
after all these years of space travel
How nice to see you on the ShouChe Tu
Traveling the line GYWSAIN
on my way to see you
to far away ShouChe Tu
I’m traveling with the confidence
that you’ll wait for me,
that you’ll wait for me
that you’ll wait for me,
that you’ll wait for me
Moha, moha, tapla cshmee,
hooo, tapla tapla veynoonoo,
Kumantamenpsi. Moha, moha ShouChe Tu
Moha, moha, tapla cshmee,
hooo, tapla tapla veynoonoo,
Kumantamenpsi.
Moha, moha ShouChe Tu
DVOJZÁŘ — Lucián / ArtFork
DVOJZÁŘ — Lucián / ArtFork je soundtrack k oboustranné knize Dvojzář, která spojuje příběhy Luciána z deštného pralesa Feklespír a Fíckého detektiva ArtForka z Džibhajnhulu.
Album jsme stavěli stejně jako samotnou knihu: jako dva odlišné světy, které se nepotřebují hudebně sjednotit, aby patřily k sobě. Prvních pět skladeb vychází z Luciánovy části. Deštný prales Feklespír, Zámek paní Heneke, Kralevic Vranský, V zemi Velké roviny a Milostiplná pracují s obrazy jednotlivých míst, postav a situací, ale nepřevypravují příběh kapitolu po kapitole. Spíš z něj vytahují to, co v něm zůstává jako sen, vzpomínka, strach nebo podivně známá pohádka.
Uprostřed stojí Dvojzář. Instrumentální titulní skladba není jen šestým trackem, ale bodem obratu. Právě tady se album převrací stejně jako kniha a z Feklespíru vstupuje do úplně jiné reality — do světa FX6FÍ.
Druhou polovinu otevírá FX6FÍ a s ní i jazyk ArtForkova světa. Červí vývrt, Kochmínový opar a Stínový vesmír už nestojí na pohádkové obraznosti Luciána, ale na vlastním názvosloví, absurditě, detektivní linii, rozpadající se identitě, časoprostoru a pravidlech reality, která se mohou změnit uprostřed věty. Právě u Kochmínového oparu jsme šli nejdál do slovníku Džibhajnhulu a FX6FÍ: text se nesnaží cizí svět překládat do běžného jazyka, ale nechává ho mluvit jeho vlastní řečí.
Poslední Love on ShouCheTu má v albu zvláštní postavení. Nevznikla společně s ostatními skladbami — patřila k ArtForkovu světu už dříve. Když ale DVOJZÁŘ dostával svou hudební podobu, ukázalo se, že právě ona musí stát na konci. Po červích vývrtech, stínovém vesmíru a přepisování reality se příběh neuzavírá dalším vysvětlením, ale cestou za někým, koho lze hledat přes planety, dimenze i smrt.
DVOJZÁŘ tak nezačíná a nekončí ve stejném hudebním ani jazykovém světě. Začne chlapcem bosým v lese a skončí cestou na ShouCheTu. Mezi tím se převrátí kniha, album i samotná pravidla reality — a právě v tom je jeho dvojí zář.
Slova, hudba, koncept — Antonín Deliš
Original Book Soundtrack
Endralon Universe