Poslední měsíce si uvědomuju zvláštní věc. Že několik mých současných projektů vlastně vzniká ze stejného zdroje. Nejen Christmas a Hamburger.Ale i pokračování práce na Harjinovi.A vlastně i sbírka Černý. A tím zdrojem není jen inspirace. Je to prostor. S Petrem se do mého života vrátila hravost, fantazie, přezdívky, malé absurdní světy, noční konverzace a zvláštní pocit, že člověk nemusí být […]
Před Světem knihy většinou mluvím hlavně o věcech, které už existují fyzicky. O knihách, stolech, tisku, podpisu, cestě do Prahy. Jenže paralelně s tím se pořád dějí i jiné věci. Tišší. Dlouhodobější. Druhý díl pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 je už nějakou dobu ve mně kompletně poskládaný. A teď je konečně rozepsaný. Podtitul zůstává: Otoč-se | než-sko-číš. Zároveň […]
Před Světem knihy chci oslavit i jednu knihu, kterou už nemám. Jmenovala se La-Tex-Homme. Vznikla kdysi dávno, měla svůj text, svůj zvláštní svět a ilustrace od Moniky Bouchalové. Jenže časem se ztratilo všechno podstatné — výtisk, soubor i původní archiv. Zůstaly jen ilustrace. A právě ty dnes působí jako důkaz, že ta kniha skutečně existovala. Ne jako hotový titul, který […]
Poslední roky mám pocit, že klasické sociální sítě přestávají fungovat jako místo pro tvorbu. Všechno mizí rychleji, než to člověk stihne doopravdy prožít. Příspěvky se mění v reklamu, algoritmy v hlídače pozornosti a člověk nakonec tráví víc času vysvětlováním vlastní existence než samotným vytvářením. A tak jsem otevřel vlastní subreddit: r/endralon Ne jako další marketingový profil.Spíš jako archiv světa, který […]
Moje tvorba není zdarma jen proto, že ji někde vidíš zdarma. Když si pustíš moji hudbu na SoundCloudu, může to působit jednoduše: klikneš, posloucháš, nic neplatíš. Jenže aby tam ta hudba vůbec mohla být přehledně jako alba, playlisty a soundtracky ke knihám, platím účet PRO. Jinými slovy: hudbu dávám lidem zdarma, ale její zveřejnění zdarma není zdarma pro mě. Podobné […]
Svět knihy je pro mě zásadní událost — a zároveň moment, kdy se může stát, že fyzické zásoby knih na místě (i online) zmizí rychleji, než se stihnou doplnit. Pokud si v takové chvíli objednáš knihu přes můj web, funguje to jinak než u běžného e-shopu: Knihu pro tebe nechávám znovu natisknout. Nejde o skladový prodej. Každý kus vzniká znovu […]
Jsou příběhy, které neskončí ve chvíli, kdy se zavře kniha.Zůstanou v pokoji.V okně.V dopise, který nikdy neodešel. Besame mucho — DISK B | Angels, Rain & Aftermath je druhá část soundtrackového dvojalba ke knize Besame mucho, prvnímu dílu projektu Poslední noc v New Yorku. Jestli DISK A patří prvnímu tepu Benjamínova příběhu — létu, Terezce, Vincentovi, básním, studu a touze začít znovu — […]
Některé příběhy nezačínají dramatem.Začínají pózou. Tím, jak se člověk snaží vypadat silnější, chytřejší, krásnější nebo nedotknutelnější, než doopravdy je. Besame mucho — DISK A | Neon & Angels je první část soundtrackového dvojalba ke knize Besame mucho, prvnímu dílu projektu Poslední noc v New Yorku. DISK A patří začátku Benjamínova příběhu: šestnáctiletému létu, rozmetaným básním v prachu cesty, Terezce, která umí být múzou […]
Některé soundtracky vznikají až po knize. Tenhle vzniká během ní. Miluj mě do krve je připravovaná kniha Antonína Deliše — příběh, který se zatím skládá ve psaní, obrazech, zápiscích a hudbě. Rodina přijíždí na Maltu. Na pobřeží stojí hotel na útesu, ve vzduchu je sůl, horko a benzín skútrů. V proskleném lounge hraje pianista — nejen na klávesy, ale i […]
Dvojzář — Lucián / ArtFork: soundtrack mezi dvěma stranami knihy Některé knihy nemají jen jeden začátek. Dvojzář vznikl jako oboustranná kniha — dva příběhy, dva směry čtení, dva světy, které proti sobě nestojí jen jako opaky, ale jako dvě části jednoho zlomu. Na jedné straně je Lucián z deštného pralesa Feklepsír: svět přírody, světla, vody, křehkosti, pohádky a zvláštní vnitřní […]
Některé knihy nezačínají větou. Začínají zvukem. Šumem vody. Kovovým dozvukem hangárů. Tichem starého domu. Nebo zvláštním světlem, které jedné noci spadne tam, kam nemělo. Harjin a hvězda, co spadla dvakrát je připravovaná kniha Antonína Deliše. Příběh ze Starého Hloubětína, kde mezi Rokytkou, starým domem pod smrkem a hangáry Letiště Kbely začne jedna obyčejná noc praskat světlem. Ve dne existuje svět klíčů, […]
Ahoj, milí moji 🌸 občas se na sebe dívám v obrazech, které nejsem úplně já, a přitom by bylo příliš jednoduché říct, že se v nich nepoznávám. Poznávám. Jen ne doslova. Ne jako v zrcadle, které vrací přesný stav věcí, ale spíš jako v nějaké zvláštní ozvěně sebe sama, která je hladší, jemnější, o něco mladší, možná i o něco vlídnější. […]
Ahoj, milí moji 🌸 po pětadvaceti letech jsem si znovu sedl k pianu a když to teď píšu, uvědomuji si, jak snadno by ta věta mohla znít slavnostněji, než jaký ten okamžik ve skutečnosti byl. Jenže on nebyl slavnostní. Nebyl to žádný filmový návrat, žádné velké gesto, žádná scéna, ve které by se člověk na chvíli zastavil nad vlastním osudem a […]
Ahoj, milí moji 🌸 strávil jsem šest hodin v botanické zahradě a dodnes mám pocit, že ten čas nešel měřit jen hodinami. Nebyl to ten druh návštěvy, kdy člověk projde jednu část, zastaví se na pár fotografií a zase pokračuje dál s pocitem, že „to má za sebou“. Chodil jsem pomalu, vracel se, znovu procházel stejnými cestami, nechával se vést spíš […]
Ahoj, milí moji 🌸 někdy mám pocit, že noc je upřímnější než den. Ne tím, co ukáže, ale tím, co si dovolí nechat bez odpovědi. Přes den si skládám svět do tvarů, které dávají smysl – věty mají začátky a konce, rozhodnutí mají důvody, emoce mají vysvětlení. Jako bych si kolem sebe stavěl jemnou konstrukci, která drží pohromadě všechno, co by […]
Ahoj, milí moji 🌸 jsou chvíle, kdy člověk neodchází od druhých domů, ale odnáší si je ještě dlouho v sobě. Ne jejich přesné věty, ne obsah rozhovorů, ne to, co se jedlo, co hrálo v televizi nebo kolikrát se vařila voda na čaj, ale jakýsi jemný otisk jejich světa, který se usadí v těle dřív než v paměti. A pak se […]
Ahoj, milí moji 🌸 18.dubna. Zapsal jsem si to datum hlavně proto, abych si něco uvědomil. Ne kvůli knize samotné, ale kvůli času. Když to přepočítám, do začátku Světa knihy zbývá přesně dvacet šest dnů. Najednou už to není „někdy v květnu“. Je to konkrétní. Blízké. Skoro na dosah. A přitom sedím u stolu a držím knihu v ruce. Papír. Obálka. […]
Ahoj, milí moji 🌸 je zvláštní, jak se člověk může ocitnout uprostřed něčeho, co si dlouho přál… a zároveň si v tom najednou není jistý. Sedím u stolu, knihy mám vyrovnané před sebou. Ne v nějakých velkých hromadách, spíš v menších komínech, které průběžně přerovnávám podle toho, co zrovna řeším. Jednu vezmu, podepíšu, vrátím ji jinam. Další přesunu. Je v tom […]
Ahoj, milí moji 🌸 jsou chvíle, kdy už člověk nepřemýšlí, co ještě upravit, co ještě doladit, co ještě zadržet — a prostě to pustí ven. A přesně tohle je jedna z nich. Tohle psaní odchází 11. dubna. A když jsem si to přepočítal, do začátku Světa knihy zbývá zhruba něco přes měsíc. Něco kolem třiatřiceti dnů. Není to ani blízko, ani […]
Ahoj, milí moji 🌸 možná je to zvláštní, ale cítím potřebu říct i to, proč si ten balíček vlastně nekoupit. Ne jako gesto skromnosti. Spíš jako způsob, jak ten svět ochránit. Protože ne každá kniha je pro každého. A ne každá kniha je pro každou chvíli. Tohle není rychlé čtení. Není to kniha, kterou vezmete do ruky a za dva večery […]