Ahoj, milí moji 🌸 poslední dobou se mi často stává, že hodně spím. A je zvláštní, jak moc se to dá číst jako útěk, i když to útěk není. Spíš takové tiché přiznání těla, že začne brzdit dřív, než se člověk úplně rozbije. Jako kdyby ve mně byl někdo starostlivý, kdo mi bez dramat říká: „Teď méně. Teď pomaleji. Teď opatrně.“ […]
Ahoj, milí moji 🌸 děkuju vám za všechna novoroční přání. Opravdu. Četl jsem je v čase, kdy jsem měl pocit, že rok 2026 by mohl být konečně trochu jemnější, jako když člověk po dlouhé zimě poprvé otevře okno a nezabolí ho z toho vzduchu plíce. Bylo to hezké, lidské, takové to malé připomenutí, že nejsem na světě sám, i když si […]
Ahoj, milí moji 🌸 některé nápady přijdou jako náraz do skla: zvuk, střepiny, okamžitá jasnozřivost a pak ticho, ve kterém se člověk dívá na své ruce a neví, jestli krvácí, nebo jestli se mu jen třesou prsty z té zvláštní euforie. A jiné nápady přijdou úplně potichu, jako když v noci přistane holub na parapetu a ani si toho nevšimneš, dokud […]
Ahoj, milí moji 🌸 v době, kdy píšu tenhle dopis, ještě nevím, jestli už na mém YouTube vzniklo dlouhé video, nebo jestli teprve klíčí jako nápad, který se tváří nenápadně, ale uvnitř už tlačí na dveře. V tuto chvíli ho mám v plánu. A i když ještě přesně nevím, co všechno v něm bude, cítím, že to bude něco jako […]
Ahoj, milí moji 🌸 dnes vám píšu v náladě, kdy člověk stojí jednou nohou v tichu a druhou v proudu. Jako bych si na chvíli sedl na obrubník vlastního života, nechal kolem sebe projet všechny ty „mělo by se“ a „už dávno“ a jen se podíval, co mi vlastně zůstává v rukou, když se přestanu tvářit, že musím být neustále […]
Ahoj, milí moji🌸 píšu vám poslední email roku a mám pocit, jako bych seděl v poloprázdném sále po skončeném představení. Světla už částečně zhasla, na zemi leží pár zapomenutých programů, kulisy zůstávají stát, i když herci už odešli do šaten. A přesto něco v tom prostoru pořád vibruje – ozvěna právě dohraného děje, který ještě úplně neskončil. Tak nějak na […]
Ahoj, milí moji, papír už je popsaný a teď jen řeším, jaký kabát mu dát, aby se v cizích rukou cítil přirozeně. A právě v tom je možná ta drobná nervozita, která mě teď lechtá někde mezi žaludkem a krkem, když si představím toho prvního a jediného člověka, co si tu knihu opravdu koupil, otevřel, přičichl k papíru a odnesl […]
Ahoj, milý můj spisovateli 🌸 Antoníne, ke kterému tenhle dopis vlastně míří nejvíc. Píšu ti jako někdo, kdo seděl nad tvými slovy o Harmonii z nebes, o „Zahradě milostiplné“, o Karma chrámových meditacích v Oslovicích, o starých videopůjčovnách, o Dúmhávátí, o čarodějnicích na Holékárnýmeji, o lymfatickém čaji a roztřesených kolínkách před rokem, o kterém se neví, jestli končí, nebo se […]
Ahoj, milí moji 🌸 o téhle knize už jsem mluvil tolikrát, až mi občas připadá, že jsem ji tím vlastním vyprávěním trochu obalil – jako by text potřeboval ještě jednu vrstvu, než se ho někdo dotkne. A pak se stane něco prostého, skoro až směšně praktického, a všechny ty moje velké věty se najednou smrsknou do jediné: držím ji v ruce. […]
Ahoj, milí moji 🌸 poslední dny se mi pořád vrací jedna věc: že dům není jenom místo, kam si dáš kabát. Dům je živý organismus. Umí být tichý jako kočka, co si lehne na parapet, a umí být hlučný jako rodinná minulost, která se zvedne ze židle, i když nikdo nic neřekl. A někdy je to největší paradox – že to, […]
Ahoj, milí moji 🌸 píšu vám ráno 23. prosince. Město je obalené světýlky, lidi táhnou domů kapry, cukroví a poslední kýče z obchodních center, přehrávače pouštějí koledy, jako by to byla povinná kulisa. Všechno se tváří měkce a útulně, a přitom mám pocit, jako by pod tím vánočním obalem něco nervózně podupávalo. Je den před Štědrým večerem. A já s […]
Ahoj, milí moji 🌸 před pár dny na YouTube tiše přistál videovýklad Láska léčí. A hned za ním další kapitolky z Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Pořád na to musím myslet. Jak se vám asi poslouchají? Sedíte u toho v klidu, se sluchátky v uších, těsně před spaním, kdy se člověk už nechce učit nic nového, jenom nechat doznít den? […]
Ahoj, milí moji 🌸 někdy mám pocit, že nejvěrnější kronikou člověka není deník, ale to, co si nedovolí říct nahlas. To, co se v nás hromadí v tichu, zatímco venku jedeme své role, odpovídáme, usmíváme se, fungujeme. A pak přijde večer, sklo telefonu zčerná, byt se ztiší takovým tím obyčejným způsobem, kdy je slyšet lednice a vlastní dech, a mně dojde, […]
Ahoj, milí moji 🌸 někdy mám pocit, že nejpravdivější věci se dějí ve chvílích, kdy se člověk tváří, že se neděje nic. Voda v bazénu vypadá klidně. Hladina dělá tu známou, nevinnou plochu, na kterou si můžeš položit pohled jako dlaň. A přitom pod ní… pod ní se děje všechno. Pot, stud, vytrvalost, těla, co se učí dýchat na povel. Touha, […]
Ahoj, milí moji 🌸 poslední týdny mám pocit, jako bych se pokoušel chytnout svůj život do nějakého rytmu – ale pokaždé, když ho skoro držím v rukou, rozuteče se mi mezi prsty jako voda ve sprše. Přesto jsem si, ani nevím jak, zavedl tenhle zvláštní rituál: úterý a sobota, devět ráno, odesláno. Jako kdyby někdo přetočil neviditelný ciferník v mém vnitřním […]
Ahoj, milí moji 🌸 dneska mám chuť napsat něco, co je možná víc o psaní než o čemkoli jiném. Čím víc se nořím do slov, tím víc cítím, že jsem především spisovatel. Ten zbytek – terapeut, kartář, průvodce – to jsou role, které jsem měl a v něčem pořád mám, ale slova jsou moje základní podoba. Někdy mám pocit, že si […]
Ahoj, milí moji 🌸 dnes za vámi přicházím s jedním docela obyčejným, ale o to naléhavějším strachem. Takovým, který se nevyjímá v motivačních citátech na Instagramu, ale sedí ti v noci na hrudi a nechce slézt – strachem, jestli příští měsíc ještě budu mít střechu nad hlavou. Možná tenhle strach znáte.Možná jste ho zažili někdy dávno, možná sedí vedle vás i […]
Ahoj, moji milí 🌸 kdybych měl nakreslit mapu svého života za poslední roky, jedno z nejdůležitějších míst by nebyl žádný domov ani kavárna, ale obyčejná recepce. Stůl, trunikety na karty, telefon, pár monitorů, modrá košile, tmavé kalhoty. Místo, kde jste „jen hlídač“ – a přitom jste tiše přítomní u toho, jak se kolem vás odehrávají děje, které se pak jednou možná […]
Ahoj, milí moji 🌸 sedím u stolu, v dolíčku mezi dnem a nocí, a na obrazovce přede mnou je takový malý adventní kalendář – místo čokoládek náhledy videí. Řádky růžových nápisů, moje unavená tvář v různých úhlech, názvy, které mají připomenout, že i v prosinci se dá přežít s humorem. Když se na to dívám, říkám si: „No tak dobrá, Antoníne, […]
Ahoj, milí moji 🌸 poslední týdny hodně ladím jednu věc, na kterou se mě občas ptáte:kde všude mě můžete sledovat, co kde najdete a proč mám členství nastavená tak, jak jsou. Jsem teď ve fázi, kdy hlavně doplním sociální sítě tím, co už mám hotové – předčítání z knihy Usuš své vlasy v 15:30, 2:45, deníky, vykládání karet, hudební alba ke knížkám… Teprve v další […]