Stojím na kraji bazénu a koukám, jak Tony trénuje. Jeho tělo je jako stroj, každej pohyb je precizní a elegantní. Fascinuje mě, jak se jeho svaly vlněj pod kůží, když se prodírá vodou. Snažím se potlačit myšlenky, který se mi derou do hlavy. Myšlenky, který by tam neměly bejt. Ale čím dýl ho pozoruju, tím je to těžší. Jeho plaveckej […]
Cítím na sobě jeho pohled, zatímco plavu. Tom Záhorský, můj věčný obdivovatel a zároveň rival. Nevím, jestli si všímá, že o jeho přítomnosti vím, ale rozhodně to nedávám najevo. Soustředím se jen na svůj trénink, na každý záběr, na každý nádech a výdech. Voda mi klouže po těle, cítím její chlad i odpor, který musím překonávat. Je to jako meditace, […]
Teď sedím v tramvaji a hlava mi jede na plný obrátky. Jak sakra věděl, že Gosford Park je můj oblíbenej film? Celou dobu jsem si myslel, že mě má za tupýho sportovce, co nepozná Shakespeara od Molièra. Nebo je to naopak? Snaží se mě jako vzdělávat nebo co? Stejně je to buzík. Přitáhnu si kolena pod bradu a čekám, až […]
Tréninky s Jakubem Bromlilem jsou jako žít vlastní malou válku. Přísný pohledy, kterejma mě prošívá, když zrovna nejsem pod vodou, připomínaj laserové paprsky, co mi prorážej kůži. Dneska je to o kraulu a o tom, jak mi Jakub zas připomene, že jsem z toho venku. Připadám si jak malej. “Neflákej se, Tome!” řve na mě Jakub a já cejtím, jak […]
Konečně mi končí šichta. Už se nemůžu dočkat, až se dostanu pryč z týhle restaurace. Kit mě pořád jen napomíná a já mám pocit, že jsem tu jen na obtíž. Využiju chvíle, kdy se nikdo nemotá kolem baru, a do tašky hodím půllitr. Nikdo si toho nevšimne, všichni jsou příliš zabraní do svý práce. Spěchám přes kuchyň, kuchaři jsou venku […]
Stojím před domem a ohlídnu se k oknu v patře. Je zhasnuto. Je brzy ráno a venku se pomalu rozednívá. Rozhlídnu se po ulici, kde indická restaurace RanGoli ještě spí za staženými roletami, a vyrazím na Anděl na metro. Ještě je klid, moc lidí nejezdí. Sednu si a zavřu oči, jsem unavenej z večerního tréninku. Vystoupím na Náměstí republiky a […]
Byl to jen sen, ale cejtil jsem to stejně reálně jako tu krev na jazyku tuhle. Srdce mi bušilo až v krku a tělo se třáslo jako při zimnici. Pak mě z toho rozjímání vytrhl hluk z kuchyně. Máma a Oli. Jako obvykle. Jejich hlasy byly ostrý jako jehličky tisu, ze kterých si Oli tolikrát vařil čaj, když se chtěl […]
Tramvaj kodrcá po kolejích a já sedím u okna, pohled upřenej ven, ale vlastně koukám do blba, nevidím nic z toho, co se venku děje. V hlavě mi víří myšlenky a všechny se točí kolem jednoho jména – Tom. Co si o mně asi myslí? Všimnul si vůbec, jak ho nenápadně sleduju? Kolik času jsem strávil tím, abych přišel na […]
Když mi teplá voda stejká po zádech, cejtím se jako ve svým vlastním světě. Stojím ve sprše podolskýho bazénu a nechám proudy vody, aby smyly pot a ten nekonečnej pocit frustrace, kterej ve mně vzrůstá s každým dnem. Zavřu oči a nechám se unýst myšlenkama, který se mi honí hlavou. Nechci přemejšlet o realitě, radši sleduju ostatní chlapy ve sprše. […]
Vleču se po schodech domů, nohy mám jak z olova. Před dveřma se na moment zastavím a zhluboka se nadechnu. Už teď cejtím to dusno, co na mě čeká uvnitř. Sršeň má talent vytvořit nepříjemnou atmosféru, i když je doma sama. “Kde jsi byl celej den?” začne okamžitě, jen co projdu dveřma. Její hlas je ostrej jak břitva. Typická Sršeň […]
Vcházím do videopůjčovny a za pultem mě vítá Radka. Má dobrou náladu, což je fajn, aspoň trochu rozptýlí myšlenky na to, co se stalo v kabinkách. Pořád na to musím myslet, i když se to snažím zaplašit. Nejde to. Ten pocit, ta vůně, ta touha… Sakra, musím se soustředit na něco jinýho. „Čau Viki, co je novýho?” ptá se zvesela, […]
Vlastně nevím, proč sem lezu. Každá návštěva těhlech temnejch, zatuchlejch videokabin je stejná. Možná je to ta vzrušující anonymita, možná ten neustálej hlad po něčem víc. Jako když hledám cosi ve zvráceným labyrintu. Prosvištím celým klubem a vychutnávám si tu atmosféru nespoutanýho chtíče. Ve vzduchu je cejtit těžkej odér vzrušení a zkaženosti, kterej se mi plíží do nozder a okamžitě […]
Mířím od zastávky tramvaje k bazénu. Dneska mám naplánovanej trénink a chci se soustředit na to, co mi trenér posledně klad na srdce. Najednou do mě někdo vrazí. Veronika, ale než stihnu cokoliv říct, už je pryč. Ani neodpověděla na pozdrav. Byla fakt nějaká divná. Co se jí asi stalo? Vcházím do areálu a zamířím rovnou do bufetu. Jako vždy […]
Sedím na lavičce v šatně a scrolluju zprávama. Tom je poslední dobou divnej. Jasně, jo, ok, kde – to jsou jeho odpovědi na všechno, co napíšu. Jako bych mu psala pracovní maily, ne jako jeho milenka. Vytáhnu další zprávy – stejnej vzorec. Krátký, úsečný odpovědi. Něco se děje. Musí. Nebo jsem něco posrala já? Projíždím starší zprávy, kdy ještě psal […]
Sedím v kraťasech s dírama, vedle řidiče Boltu, který o češtině ví asi tak stejně jako já o kvantový fyzice. Sedím si tu v jeho autě, zatímco on si mě prohlíží koutkem oka. Moje roztrhané džíny mu nedávaj moc klidu, ale co už. Všichni jsme tu tak nějak mimo svoje role – on není jen řidič a já nejsem jen […]
Kurva. Zase ten samej skok. Furt dokola, jak vošoupaná písnička. Stojim na věži, koukám se dolů na tu blbou vodu a všechno ve mně řve, otoč to, vypadni, jdi na pivo. Bože. Musim skočit. Trenér by se zvencnul, kdyby viděl, že se flákám. Nadechnu se. Bazén je narvanej k prasknutí, lidi se tam máčej jak sardinky. Skrz sklo vidím, jak […]
🇨🇿 Antonín Deliš: Spisovatel svobody, introspekce a vyprávěných vesmírů Moje cesta ke psaní nebyla nikdy jen o slovech – byla o hledání, o objevování světů, které jsem chtěl nejen popsat, ale také vytvořit. Ačkoliv jsem formálně studoval organizaci filmové a televizní výroby, režii a scenáristiku, což mi poskytlo pevné základy pro pochopení vyprávění a struktury příběhu, moje skutečné psaní pramení […]
SLZY ANDĚLA K POSLECHU ZDE. Na křídlech noci se snáší tvůj pláč, anděli můj, s tebou se cítím jako ve snu. Tvá slza na rameni, jak hořící led, v tichu a chladu topí můj dávný vzdor. Anděli, proč když jsi tak blízko, cítím se sám? Proč tvé slzy, co padají, nesou mi mír a zároveň bolest? O Vánocích, poslední společné […]
V dnešní hektické době, kdy se zdá, že osobní vztahy a autenticita ustupují do pozadí za digitálními interakcemi, přichází Antonín Deliš s dílem, které nás vrací k podstatě lidské existence. „Usuš své vlasy v 15:30, 2:45“ není pouze příběhem o lásce a touze; je to hloubková analýza dnešní společnosti, jejích hodnot, frustrací a touhy po spojení. Kniha se dotýká palčivých […]
Chtěl bych se s tebou podělit o vzrušující novinku, na které jsem v poslední době pilně pracoval. Můj nový román s názvem Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 se pomalu dostává do finální podoby, a já jsem nadšený, že ti mohu přiblížit jeho děj a postavy. Příběh sleduje Toma a Viktora, dva studenty z Prahy, kteří se pohybují ve světě plaveckých závodů […]