Vydání juvenilií – básní psaných na přelomu let 2000 a 2001, od Železného Brodu přes Písek až po pražský Florenc. Každá báseň nese přesný čas a místo vzniku, jako by šlo o zápisník zastávek: „20.4.2001, 21:30, Desná, Souš“, „25.5.2001, 14:05, Písek, Na Pakšovce“. V těchto verších se mísí romantika s grotesknem, něha s drsností. Zatímco jednou „mám chuť tě milovat, […]
Jádrem sbírky je zápas mezi sebeobrazem a tělesností, mezi touhou po čistotě a přiznanou vinou. Lyrický subjekt – někdy prostě „Pan“ – se vrací k oporám, které se rozpadají pod dotykem času: k náhrobku na Vyšehradě, „v zeleném kabátu“, i k medvědovi z dětství s unavenýma, „vltavínovýma“ očima. Z duchovních gest se stávají hmatné situace: v „Roním bílé slzy“ se […]
Na hřbetu kentaura je komorní sbírka, v níž se tělo a mýtus protínají. Mluvčí oslovuje „muže s tváří hezkou“, napůl člověka, napůl koně, a s ním putuje nocí přes Ugotsu a Sashegy až k andělům v Diva Café. Verše pracují s opakováním i jemným paradoxem: strach z koní a zároveň touha být nesen. Konkrétní obrazy drží emoci při zemi: kopyta odkopávají […]
Sbírka SMS pro Slunečníka je něžně neklidný deník-dvojhlas: střídá strohé časovky a zprávy „18. 7. 2001 21:15 Slunečník…“ s rozžhavenými obrazy Měsíčníka („ledové mlčení“, „ohňostroj slz“, „světluška“). Z útržků bez diakritiky i z klenutých strof vyrůstá vztah na dálku, který váhá mezi dotazem „Kdo jsi?“ a vyznáním „Jen u mne beze dluhu“. Schémata se bortí: Slunce a Měsíc si podávají ruce, prolog […]
Černý je jemně sebeironická, přitom křehká knížka tří veršů o setkání, které se ještě nestalo vztahem. Lyrický mluvčí oslovuje „pane D.B., pane Černý“ i „Petře“, nabízí důvěru, ale zároveň přiznává zmatek a hranice. Místo velkých gest pracuje s drobnými posuny: ztuhnutí rtů, zaražený dech, „zběsilý tlukot“ srdce, prosba o pohlazení pohledem. U skleničky vína se ticho „trošičku trpce“ chuťově láme […]