Rozhovor pro Filmfare India, 2032

FILMFARE INDIA, 2032

Rozhovor s Antonínem Delišem, českým spisovatelem, autorem projektu Endralon a nečekanou hvězdou moderních ghazal

Po převzetí ceny za skladbu Tum Aaye jsme si sedli s mužem, jehož životní příběh je stejně neuvěřitelný jako jeho hudba.

---

Arjun Mehra (Filmfare):
Pane Deliši, vítejte v Bombaji.

Antonín Deliš:
Děkuju. Pořád si nejsem jistý, jestli nejsem ve snu.

Arjun Mehra:
Myslíte úspěch alba?

Antonín Deliš:
Ne. To, že jsem v Bombaji.

Arjun Mehra:
Jak jste si představoval svou budoucnost, když jste začínal?

Antonín Deliš:
Úplně jinak. Myslel jsem si, že budu sedět doma, psát knihy, chodit plavat do Podolí a jednou mě třeba uživí psaní.

Arjun Mehra:
A dnes?

Antonín Deliš:
Dnes mě v Indii nutí zpívat.

Arjun Mehra:
To vám vadí?

Antonín Deliš:
Já nejsem zpěvák.

Z vedlejšího sálu se ozve skandování publika:
SING TUM AAYE!

SING TUM AAYE!

SING TUM AAYE!

Antonín Deliš:
Vidíte? Přesně o tom mluvím.

Arjun Mehra:
Jak jste poznal, že se váš život mění?

Antonín Deliš:
Když jsem zjistil, že Google Home nepřehraje moje písničky, ale v Indii je znají nazpaměť.

Arjun Mehra:
Promiňte?

Antonín Deliš:
To je důležitá součást příběhu.

Řeknete:

„Hey Google, play Antonín Deliš.“

A ono vám pustí George Ezru.

Arjun Mehrar:
George Ezru?

Antonín Deliš:
Ano. George Ezru.

Arjun Mehra:
A co jste udělal?

Antonín Deliš:
Nejdřív jsem poslal feedback. Pak jsem začal přemýšlet, jestli nebude jednodušší prorazit v Indii.

Arjun Mehra:
To zní jako vtip.

Antonín Deliš:
To jsem si myslel taky.

Arjun Mehra:
Pojďme k Tum Aaye. Co vás inspirovalo?

Antonín Deliš:
Paruka.

Arjun Mehra:
Promiňte?

Antonín Deliš:
Je to dlouhý příběh.

Začal větou:

„To je trochu přitažené za vlasy.“

A já odpověděl:

„To nevadí, mám náhradní.“

Od té chvíle se všechno pokazilo.

Arjun Mehra:
Myslel jsem uměleckou inspiraci.

Antonín Deliš:
Aha. Tak Rajneesh.

Arjun Mehra:
Kdo je Rajneesh?

Antonín Deliš:
Můj neviditelný manžel.

Redaktor:
Promiňte?

Antonín Deliš:
To je název knihy.

Redaktor:
Aha. Takže nejde o skutečného manžela?

Antonín Deliš:
To záleží, koho se zeptáte.

Arjun Mehra:
Myslel jsem, že jste spisovatel.

Antonín Deliš:
Já taky.

Arjun Mehra:
Mnoho vašich fanoušků neví, že jste původně spisovatel.

Antonín Deliš:
To ani někteří moji fanoušci v Česku.

Arjun Mehra:
Jak vznikaly vaše ghazaly?

Antonín Deliš:
Večer.

Arjun Mehra:
To je vše?

Antonín Deliš:
Večer je nebezpečný. Přes den člověk řeší práci. Večer začne přemýšlet.

Arjun Mehra:
Nad čím?

Antonín Deliš:
Třeba jestli si ho někdo nezablokoval na Facebooku.
Pak nad tím, co znamená EP.
Pak nad Spotify.
Pak nad tím, jestli by mu hudba mohla vydělat na život.
Pak nad tím, jestli by mu na život mohly vydělat hindské písničky.
A pak je najednou půl druhé ráno.

Arjun Mehra:
To zní překvapivě obyčejně.

Antonín Deliš:
Počkejte. To ještě nejsme u Bodhgayi.

Arjun Mehra:
Dobře. Tak Bodhgaya.

Antonín Deliš:
Tam se to začalo komplikovat.

Arjun Mehra:
Jak?

Antonín Deliš:
Podíval jsem se do statistik. A zjistil jsem, že Tum Aaye, Do Angoothiyan a Bodhgaya Ke Premi si vedou docela dobře.

Arjun Mehra:
A co jste si pomyslel?

Antonín Deliš:
Že bych měl na web přidat hindštinu.

Arjun Mehra:
To je logická reakce.

Antonín Deliš:
Děkuju. Petr si to nemyslel.

Arjun Mehra:
Kdo je Petr?

Antonín Deliš:
Muž, který platil Spotify v době, kdy jsem měl dvanáct posluchačů.

Arjun Mehra:
To je romantické.

Antonín Deliš:
Počkejte, až uslyšíte o Martinovi.

Arjun Mehra:
Povídejte.

Antonín Deliš:
Jednou mi poslal dva tisíce korun.

Arjun Mehra:
To není mnoho.

Antonín Deliš:
To záleží, jak prázdnou máte lednici.

Arjun Mehra:
Co jste si za ně koupil?

Antonín Deliš:
Rýži. Čínské polévky. Pórek.

Arjun Mehra:
A tehdy jste snil o Bombaji?

Antonín Deliš:
Ne. Tehdy jsem snil o plné lednici.

Arjun Mehra:
A dnes?

Antonín Deliš:
Dnes bych byl šťastný, kdyby mě tvorba uživila natolik, že si můžu jít zaplavat, zacvičit a psát.

Arjun Mehra:
Tak skromné?

Antonín Deliš:
Vy jste nikdy nechodil do Podolí.

Z vedlejšího sálu znovu skanduje publikum:
SING TUM AAYE!

SING TUM AAYE!

SING TUM AAYE!

Antonín Deliš do mikrofonu:
Upřímně? Mat Jao je lepší. 😆

Arjun Mehra:
Počkejte. Vaše nejúspěšnější skladba není vaše nejoblíbenější?

Antonín Deliš:
To se stává.

Arjun Mehra:
Tak která je?

Antonín Deliš:
Mat Jao.

Publikum:
SING TUM AAYE!

Antonín Deliš:
Ne, fakt.
Mat Jao.
Je smutnější.
Jemnější.
Má lepší atmosféru.

Publikum:
SING TUM AAYE!

Antonín Deliš:
Dobře, tak Do Angoothiyan.

Publikum:
…

Antonín Deliš:
Dva prsteny.
Jedno srdce.
Jedna cesta.

Publikum:
…

Antonín Deliš:
A můj ala-indický song Podolí nechcete slyšet?

Ticho.

Publikum:
…

Antonín Deliš:
Je tam bazén.

Publikum:
…

Antonín Deliš:
A tramvaj.

Publikum:
…

Antonín Deliš:
A trochu existenciální krize.

Zadní řada – Jeden fanoušek:
Is Rajneesh in Podolí?

Antonín Deliš:
Občas.

Fanoušek:
Then sing Podolí.

Publikum:
PODOLÍ! PODOLÍ! PODOLÍ!

Antonín Deliš:
Do prdele.

Tohle jsem nepromyslel.

Arjun Mehra:
Máte nějakou radu pro mladé hudebníky?

Antonín Deliš:
Keep a backup wig.

Arjun Mehra:
To je metafora?

Antonín Deliš:
Ne.

Arjun Mehra:
A poslední otázka. Kdybyste mohl něco vzkázat tomu muži, který kdysi seděl v Hloubětíně, poslouchal vlastní ghazaly, měl slzy v očích, smál se představě bollywoodské kariéry a nevěděl, jestli to všechno má smysl?

Antonín Deliš se na chvíli odmlčí. Pak se usměje.

Antonín Deliš:
Řekl bych mu, že George Ezra není konec světa.

Ze sálu se ozve smích.

Pak potlesk.

A nakonec znovu to samé skandování.

Publikum:
TUM AAYE!

TUM AAYE!

TUM AAYE!

Antonín Deliš:
Ale já nejsem zpěvák.

Publikum:
SING TUM AAYE!

Antonín Deliš:
Já jsem spisovatel.

Publikum:
SING TUM AAYE!

Antonín Deliš:
Já pracoval na poště.

Publikum:
SING TUM AAYE!

Antonín Deliš:
Já napsal Dvojzář.

Publikum:
SING TUM AAYE!

Antonín Deliš:
Já ani nevím, jak jsem se sem dostal.

Publikum:
TUM AAYE! TUM AAYE! TUM AAYE!

Antonín se podívá do stropu.

Pak na publikum.

Pak na mikrofon.

Povzdechne si.

Antonín Deliš:
Do prdele.

Tak jo.

🎤😄❤️