Tichá perla Park Hae Yeong
Kdo je v současné době mou literární inspirací?
Je nutné podotknout, že poslední roky mnoho nečtu – spíš sleduji seriály různých produkcí a podrobuji je svému drobnohledu, zejména jihokorejskou televizní tvorbu. Mou inspirací se spíš stávají spisovatelé schovaní v profesi scenáristy nebo čistě scenáristi.
Tak jistě, chtělo by se říct – mou inspirací je George R.R. Martin, i když na to jsem od něj málo přečetl. Vnímám ho spíš jako spisovatelského mentora, který mi dává podnětné otázky k zamyšlení v mnoha svých článcích a rozhovorech.
V současné době se zaměřuji na dílo Park Hae Yeong – jihokorejskou scenáristku, která mě učarovala neviditelnou stavbou, kompozicí dramatu. Poprvé jsem její rukopis zaznamenal v jiho-korejském seriálu My liberation notes, kde jsem s postupným úžasem sledoval, jakým způsobem vytváří dramatický děj a dramatické postavy. Zneklidňoval mě její neviditelný a velmi pozvolný styl, který je třeba čitelný i v jejím další scenáristické práci Another Miss Oh, na které pracovala se spoluscenáristkou So Yeong Wi. Je to právě ve vytváření dramatického oblouku, který pro mě není čitelný (předvídatelný) – ať už z důvodu náhlých odboček, které z příběhu vyraší jako vedlejší lístek nebo z důvodu překvapivých zvratů ve vývoji dramatických postav. A je to pravdivost, které díky tomu Park Hae Yeong dosahuje – což je kvalita, které si zejména v televizní tvorbě cením – jak to udělat, aby příběh, který je vyprávěný – byl pravdivostí prosáklý, nehledě jaký žánr vyprávění se zvolil?
A zde mohu odbočit opět k George R.R.Martinovi – respektive k Rodu draka – kde jsem oproti posledním sériím Her o trůny cítil jakousi snahu o pravdivost, ale byla spíš fragementovaná – ne systematická a tudíž pouze účelná. Fantazy a sci-fi v mém chápání pravdivost nezískávají snadno – pravdivost se odráží v jiných oblastech – zejména v rozbourávání klišé a nahrazováním těchto klišé něčím, co má v sobě onu pravdu. Nepostačí prostě jen něco zobrazit – to, co se zobrazí se musí stát součástí děje.
Park Haw Yeong mi také učarovala scenářem k seriálu My mister, kde mě oslovily zejména dramatické charaktery. Jihokorejská tvorba, se mi obecně zdá, má mnohem širší škálu zajímavých charakterů, které nejsou tak černo-bílé jak v české dramatické tvorbě – a také není uchycená pouze v krabičce kultury, historie, ale obohacuje se různými prvky. Jistě, seriál Replay 1988 může lecčíms připomínat seriál Vyprávěj, ale je to právě široká škála seriálů, vrstev žánrů – co odlišuje jihokorejskou tvorbu od zbytku světa.
A v tomto jiho-korejském scenáristickém eko-systému je pro mě tichou perlou – Park Hae Yeong.