🌸 Modrá nebo červená? 🌸
Ahoj, milí moji,
papír už je popsaný a teď jen řeším, jaký kabát mu dát, aby se v cizích rukou cítil přirozeně.
A právě v tom je možná ta drobná nervozita, která mě teď lechtá někde mezi žaludkem a krkem, když si představím toho prvního a jediného člověka, co si tu knihu opravdu koupil, otevřel, přičichl k papíru a odnesl si domů modrou obálku – tu příběhovou, tu „správnou“ ve smyslu atmosféry, která se nevnucuje, jen tiše přisedne. Vlastně mi to přijde jako z malého románu: první čtenář je vždycky trochu svědek. A svědkové mají zvláštní postavení, protože existují dřív než dav, dřív než recenze, dřív než se tomu začne říkat „projekt“. Je to jen on a moje slova, a někde mezi tím obálka, která se rozhodla být modrá.
A teď si říkám – co si asi pomyslí. Jestli to bude brát jako zradu, jako když se člověk ohlédne a zjistí, že byl u něčeho „ještě předtím“, a najednou se to „potom“ začíná měnit. Vím, jak snadno si umíme v hlavě postavit malou scénu: on stojí někde u okna, knihu má na stole, a když uslyší, že existuje i červená, že existuje levnější, že existuje „dospělácká“, tak se mu v koutku mysli ozve: Aha, tak já jsem ten, kdo koupil tu první verzi, ten trochu naivnější kus. A najednou to bolí, protože mi dochází, že já sám to umím číst přesně takhle – že i ve věcech, které jsou ve skutečnosti jen další varianta, další obal, další cesta, hledám hierarchii a soud.
Jenže obálka není rozsudek. Je to spíš nálada, kterou člověk oblékne knize, když ji pouští ven. A někdy si ani nevybíráš mezi „lepším“ a „horším“, ale mezi dvěma pravdami. Modrá říká: pojď, budu ti šeptat, nechám tě připlavat si pro význam sám. Červená říká: pojď, budu svítit, ukážu ti tělo příběhu i jeho stíny, nebudu se tvářit, že se nic neděje. To, že červená je „dospělácká“, neznamená, že modrá je dětská. Jen je víc o té chvíli před slovem, o té vodě, která ještě nic nepřiznala.
A pak je tu ta druhá, praktická vrstva, která se tváří jako účetní poznámka, ale ve skutečnosti je to psychologie: cena dohromady i s poštovným, zní vlastně až podezřele klidně – taková ta částka, u které si člověk řekne: dobře, tohle se dá unést. A přitom je v ní schované celé moje hledání cesty, jak z rukopisu udělat papírovou věc, kterou někdo opravdu vezme do dlaní a odnese domů. Jenže já zároveň vím, že ceny mezi verzemi umí v lidské hlavě dělat věci, které nejsou fér: levnější varianta se tváří „správněji“, protože je dostupnější, a dražší se tváří „vzácněji“, protože si o sobě nechá vyprávět, že je výjimečná. A já nechci, aby se první kupující cítil jako někdo, kdo naletěl na první vlnu. Nechci, aby měl v ruce modrou a v srdci drobný škrábanec.
Kdybych mu mohl napsat, asi bych mu nepsal omluvu. Spíš bych mu napsal něco, co se v nás občas rodí až s časem: že první verze není chyba, ale původ. Že je něco krásného na tom mít doma tu modrou, příběhovou, která vznikla v té první vlně odvahy. Že to není „staré“, ale „rané“. A že rané věci mívají zvláštní teplo – ne to červené, ale to lidské, které zůstane v papíru jako otisk prstu. Možná bych mu napsal, že mě těší, že právě on má tu obálku, která víc mlčí než křičí. Protože když je člověk první čtenář, možná si zaslouží ticho, ne světla.
A víš co? Já si teď skoro myslím, že kdyby se nezlobil, bylo by to podezřelé. Že určitá maličká žárlivost je vlastně důkaz vztahu – že ta kniha pro něj není jen položka, ale něco, s čím se vnitřně domluvil. A pokud by se přece jen ozvalo: „Takže už je to jinak,“ tak bych mu chtěl říct: ano, je. A přitom je to pořád stejné. Text se nezměnil v tom nejpodstatnějším; mění se jen šaty, protože já se pořád učím, jak tu věc nést světu. A není snad tohle přesně to, co děláme i sami se sebou? Kolikrát v životě změníme „obálku“, protože jsme našli levnější cestu, bezpečnější cestu, pravdivější barvu – a přitom uvnitř zůstáváme něčím tvrdohlavě stejní?
Ať je to jakkoli, kdybych to měl říct úplně jednoduše a poctivě: modrá zůstává ta, která nejvíc odpovídá příběhu, a červená je ta, která je levnější a praktičtější cesta, jak knihu pustit dál mezi lidi. A tak je fér dát obě možnosti na stůl tak, jak jsou, bez studu a bez velkých gest – jen jako dvě dveře do téhož domu.
BOOKMUNDO – modrá obálka (dražší): https://tinyurl.com/5c3fkzkf
LULU – červená obálka (levnější): https://tinyurl.com/akymk7cd